Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2014, sp. zn. 11 To 106/2014
Vrchní soud se zabýval odvolací námitkou uplatněnou obžalovaným, obžalovaným z distribuce drog.
Spočívala v nejasnosti popisu některých skutků, u nichž nebyl zjištěn konkrétní odběratel ani množství distribuovaného pervitinu. Tato nejasnost podle něj činí rozsudek nepřezkoumatelným. Vrchní soud si je dle svého vyjádření vědom popsané situace, avšak má za to, že popisy skutků, v nichž není zjištěn konkrétní odběratel pervitinu od obžalovaného, nejsou v rozporu s požadavky na výrok o vině obsažené v § 120 odst. 3 tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení musí být skutek identifikován místem, časem a způsobem spáchání (případně uvedením jiných skutečností) tak, aby nemohl být zaměněn s jiným a aby mohla být jimi odůvodněna určitá trestní sazba. K tomu je podle odvolacího senátu potřebné uvést, že všechna jednání popsaná v rozsudku, u nichž není specifikován odběratel pervitinu, jsou časově i místně vymezeny. Časový horizont trestné činnosti je dán v těchto případech zásadně odposlechnutou telefonickou komunikací obžalovaného nebo daného odběratele. Ostatní případy (v nichž je odběratel znám) jsou časově ohraničeny jak výpověďmi těchto uživatelů, tak i zmíněnými odposlechy hovorů a krátkých textových zpráv. Stejně je určeno i místo trestné činnosti. Tím je převážně trvalé bydliště obžalovaného.
V některých případech zůstalo neobjasněno množství odebíraného pervitinu a jeho cena. Zpravidla ale byla upřesněna frekvence nákupů pervitinu příslušnými odběrateli.
Odvolací soud tak má za to, že jednotlivá trestná jednání jsou popsána dostatečným počtem znaků právě tak, aby nemohlo dojít k jejich záměně za jiné.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()