Zákaz dvojího přičítání

Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2014, sp. zn. 2 To 112/2014

Při ukládání trestu je třeba přihlédnout k ustanovení § 23 odst. 1 tr. zákona o účelu trestu a k § 31 odst. 1 tr. zákona o výměře trestu. Účelem uvedených ustanovení trestního zákona je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit v dalším páchání trestné činnosti, vychovat jej k tomu, aby do budoucna vedl řádný život, a tím výchovně působit i na ostatní členy společnosti. Zároveň je třeba hodnotit stupeň nebezpečnosti činu pro společnost dle § 3 odst. 4 tr. zákona a možnost nápravy a poměry obžalovaného.

Stupeň nebezpečnosti jednání obžalovaného v konkrétním případě je zvyšován především dlouhou dobou, po kterou se jednání dopouštěl a dále způsobeným následkem, neboť lze důvodně předpokládat, že doba léčení poškozené z hlediska způsobení těžké újmy na zdraví potrvá několik let. Dobu, po kterou se obžalovaný dopouštěl trestné činnosti, je třeba považovat za přitěžující okolnost, stejné závěry pak platí o následku trestných činů a skutečnosti, že zneužil svého postavení a rodinné situace za účelem uspokojení svých sexuálních pohnutek.

Nicméně, jak odvolací senát zdůraznil, všechny další okolnosti spáchání trestné činnosti jsou však již samy o sobě znakem kvalifikovaných skutkových podstat (útok proti osobě mladší patnácti, resp. osmnácti let, útok na osobu svěřenou do jeho péče a zavrženíhodná pohnutka) a nelze je tedy považovat v rámci použité právní kvalifikace zároveň jako okolnosti přitěžující. A proto vyhověl odvolání obžalovaného a výši trestu zmírnil.

Celý judikát si můžete přečíst zde