Zásada přiměřenosti

Komentář k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2014, sp. zn. 67 Tmo 30/2014

Na základě podaného odvolání byl přezkoumán výrok o uloženém trestním opatření. Nejprve odvolací senát konstatuje, že mladistvý obžalovaný v průběhu trestního řízení již svým přístupem, kdy spáchání posuzované trestné činnosti vehementně popíral, znemožnil, aby při volbě sankce bylo vůči němu i s ohledem na jeho věk postupováno způsobem shovívavým, tj. aby buď bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno či aby bylo upuštěno od uložení trestního opatření.

Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že při úvaze o druhu a výši ukládaného trestního opatření byla ve prospěch obžalovaného zohledněna jak jeho dosavadní trestní bezúhonnost jakož i uhrazení způsobené škody, tak na straně druhé nebylo možno odhlédnout od výchovných problémů, jež jsou s ním ve škole, jakož i od faktu, že pro obdobné podvodné prodeje byl již řešen v přestupkovém řízení, což mu přitěžovalo.

Zvolené podmíněné trestní opatření odnětí svobody vyměřené při dolní hranici zákonné trestní sazby s krátkou zkušební dobou odpovídá zákonným kritériím a lze jím dosáhnout účelu zákonodárcem zamýšleným. Výše a druh trestního opatření bere podle názoru odvolacího soudu na zřetel i skutečnost, že souzené trestné činnosti se obžalovaný dopustil ve věku, kdy na něj lze nahlížet stále jako na osobu nezralou, jejíž mravní a rozumový vývoj nebyl ještě zdaleka ukončen a pro kterou je charakteristické, že předem nedomýšlí důsledky svého selhání, jímž zpravidla spáchání trestné činnosti je.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde