Ústavně konformní výklad ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu v řízení o žalobě pro zmatečnost (jednání v duševní poruše)

Kdo není pro duševní poruchu fakticky schopen samostatně právně jednat, nemůže mít procesní způsobilost. Nezáleží na tom, zda mu byla soudně způsobilost omezena či odebrána, či nikoliv.

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Krajského soudu v Praze a usnesení Okresního soudu Praha – západ, neboť jimi byla porušena základní práva stěžovatele na přístup k soudu a na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a také jeho právo vlastnické dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V průběhu roku 2008 se stěžovatel podrobil náročné mozkové operaci. Již v dubnu však navštívil stěžovatele v jeho bydlišti vedlejší účastník a nechal si vystavit vlastní směnku na částku 3 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že stěžovatel závazek nesplnil, vymáhal jej po něm vedlejší účastník soudní cestou.

V řízení o meritu věci rozhodl Okresní soud Praha – západ pravomocně rozsudkem pro uznání, neboť stěžovatel při jednání soudu dne 4. 12. 2008 uznal nárok vedlejšího účastníka co do důvodu a výše. Následně podal stěžovatel v roce 2011 žalobu pro zmatečnost, opřenou o důvod podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; stěžovatel podle svých tvrzení ze zdravotních důvodů postrádal procesní způsobilost při předmětném jednání soudu a nebyl nijak zastoupen.

Okresní soud Praha – západ jeho žalobu pro zmatečnost nejprve zamítl, neboť měl za to, že nebyla podána včas. Poté, co jeho rozhodnutí zrušil odvolací soud, doplnil okresní soud dokazování o znalecký posudek o (podle vyznění nepříznivém) zdravotním stavu stěžovatele v roce 2008. Dospěl k závěru, že stěžovatel podal sice žalobu pro zmatečnost včas, nicméně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že stěžovatel nebyl v rozhodné době uznání dluhu soudně zbaven ani omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Neshledal tedy na straně stěžovatele nedostatek procesní způsobilosti a žalobu pro zmatečnost zamítl. Přisvědčil mu odvolací soud a dovolání stěžovatele pak Nejvyšší soud odmítl.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatel nebyl při jednání soudu dne 4. 12. 2008, při němž uznal svůj závazek, řádně zastoupen. Poté dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Úkolem Ústavního soudu bylo především posoudit, zda je interpretace zmatečnostního důvodu dle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., zastávaná obecnými soudy, ústavně konformní či nikoliv.

Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl řádně zastoupen.

Procesní způsobilost (způsobilost samostatně jednat před soudem) má podle § 20 odst. 1 o. s. ř. každý v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům). Úprava procesní způsobilosti je tedy navázána na hmotněprávní úpravu způsobilosti k právním úkonům (nyní svéprávnosti). 

Obecné soudy se ve své rozhodovací činnosti nemohou omezit na pouhý mechanický výklad a aplikaci podústavního práva, aniž by zároveň nedomýšlely praktické dopady jimi přijatého výkladu právní normy, který nesmí vést k iracionálním či dokonce absurdním důsledkům. Jejich úkolem bylo nalézt rozumné a spravedlivé řešení situace stěžovatele, aby byl zachován účel (legitimní cíl) právní úpravy.  Tímto účelem je ochrana práv osob stižených duševní poruchou, resp. napravení vady řízení spočívající v neposkytnutí dostatečné ochrany osobě, která v řízení není schopna jednat samostatně. Tuto povinnost však obecné soudy nesplnily.

Jedinou ústavně konformní interpretací ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je taková interpretace, podle níž „nemá procesní způsobilost“ nejen osoba, která byla v rozhodné době soudem v relevantním rozsahu pravomocně omezena nebo zbavena způsobilosti k právním úkonům, ale i osoba, která nebyla v konkrétní situaci v důsledku duševní poruchy schopna samostatně právně jednat a nebyla náležitě zastoupena opatrovníkem, resp. advokátem. Jde tedy o skutečnou nezpůsobilost k procesnímu jednání, která však musí být důkazně zjištěna soudem. Tento výklad platí nejen pro dříve účinný občanský zákoník (ten byl ještě v řízení aplikován), ale také pro případy, na něž dopadá aktuální úprava svéprávnosti obsažená v novém občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014.

Obecné soudy budou v dalším řízení vázány právním názorem Ústavního soudu.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři