Po přečtení takové absurdity jsem absolvoval postupně pocit vzteku nad ztraceným časem na poště, přes pocit beznaděje, že se něco takového může vážně stát, až po úsměv a mávnutí ruky.
Na počátku takové příhody jistě stála chyba počítače, kterému patrně programátor zapomněl vysvětlit, že nula není dluh a že - je-li vůbec ještě dnes hanba mít dluhy - dlužit nula korun ostuda jistě není. Je také docela možné, že moderní firma, která mi dopis poslala, vlastní sofistikovaný stroj na vkládání dopisů do připravených obálek, takže první živý člověk, který výzvu četl, jsem byl až já. Zkrátka elektronizace.
Často slýchám, že největší perspektiva a naděje rychlého a efektivního soudního řízení je v jeho úplné elektronizaci. O zásadní roli počítačů a počítačových programů pro práci soudců rozhodně nemá smysl polemizovat. Bez právních programů by se dnes asi žádný právník ani nebyl schopen zorientovat v džungli stále novelizovaných zákonů. Nicméně, kuriózní soukromá příhoda mi připomněla hranice, které bychom zřejmě nikdy neměli překročit. Vymáhání pohledávek energetických firem je možná rozumné přenechat strojům. Ovšem souzení, tedy rozhodování o lidských sporech i vinách, by provždy mělo zůstat v rukou lidí. Už proto, aby časem někomu nepřišel od soudu počítačem vygenerovaný rozsudek, že byl odsouzen k mnoha letům vězení, protože ukradl 0,00 Kč.
Diskuze k článku ()