Tresty jsou tím tvrdší, čím fatálnější je dopad takového konání. „Nejvyšší tresty jsou za smrt nejméně dvou lidí. Vyšší trestní sazba čeká i na toho, kdo šířením nemoci porušil nějakou povinností vyplývající z jeho zaměstnání, postavení nebo funkce,“ upozorňuje právnička Petra Gříbková za analytiky práva Atlas Consulting, kteří uskutečnili bleskovou analýzu českých judikátů (platných rozsudků, potvrzených vyššími soudy).
O tom, že se soudy umí s takovými případy vypořádat, svědčí dvě desítky pravomocně odsouzených případů, kdy šlo o šíření různých typů žloutenky a HIV. Koronavirus má nyní podle práva stejnou nebezpečnost (podobně jako tyfus, ebola, SARS, pohlavní nemoci, úplavice, salmonela, tuberkulóza a další závažné nemoci). „Není vůbec podstatné, zda k nakažení další osoby dojde, protože trestné je již jen to, že pachatel zvýší nebezpečí rozšíření nakažlivé nemoci,“ vysvětluje Gříbková. Přesně za toto podle ní Nejvyšší soud odsoudil na 3 a půl roku muže, který věděl o své HIV pozitivitě a přitom měl nechráněný anální sex s 12 muži. Jiný pachatel, který vědomě nakazil HIV dva nezletilé chlapce a ohrozil minimálně dalších 20 lidí, dostal trest odnětí svobody dokonce na 11 a půl roku.
Podle analytiků práva máme v ČR dostatek odsouzených případům na to, aby bylo naprosto jasné, že soudy trestají už samotné zvýšení nebezpečí přenosu nakažlivé nemoci. „Nechceme občany děsit, ale soudní praxe o tom mluví nekompromisně. Pokud si někdo myslí, že ujde pozornosti, protože koronavirus už tu je, mýlí se. Zákon zná pojem rozšíření nakažlivé nemoci - zvýšení nebezpečí jejího výskytu v místech, kde se již vyskytuje v epidemické podobě,“ dodává Gříbková s tím, že všechny odsouzené případy jsou vždy určitým vzorem pro aktuální rozhodování soudů.
Diskuze k článku ()