Ústavní soud zrušil část volebního zákona. A co dál?

Konkrétně mechanismus výpočtu mandátového čísla, tedy rozdělení rozdělovaných mandátů mezi volební kraje,[2] aditivní uzavírací klausuli pro vstup kandidujících subjektů do Poslanecké sněmovny[3] a rovněž způsob dělení mandátů metodou D’Hondtova volebního dělitele.[4] Naopak v souladu se svými dřívějšími rozhodnutími Ústavní soud zachoval pětiprocentní klausuli pro vstup do Sněmovny. Tímto svým nálezem se Ústavní soud silně vyjádřil pro posílení proporcionality volebního systému do Poslanecké sněmovny.

Ústavním základem pro včerejší rozhodnutí Ústavního soudu je čl. 18 odst. 1 Ústavy, podle kterého se volby do Poslanecké sněmovny konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení. Ústavní soud rovněž navázal na svoje předchozí rozhodnutí týkající se volebního zákona, zejména na nález Pl. ÚS 42/2000, když za problematické považoval spíše důsledky kombinace mechanismů obsažených ve volebním zákoně dohromady, a nikoliv samotné jednotlivé mechanismy. Jednoduše řečeno — samotné rozdělení do volebních krajů, pětiprocentní práh skrutinia či způsob rozdělení České republiky do volebních krajů, nejsou samy o sobě protiústavní pro rozpor s čl. 18 odst. 1 Ústavy. Protiústavnost shledal Ústavní soud až v kombinaci těchto mechanismů, která ústavněprávně závažným způsobem narušila proporcionalitu sněmovních voleb.

Ústavní soud rozhodl, že ke zrušení výše uvedených ustanovení volebního zákona dojde dnem vyhlášení nálezu ve sbírce zákonů — tedy v řádu jednotek dnů. Osm měsíců před termínem voleb do Poslanecké sněmovny (ty prezident vyhlásil na 8. a 9. října) se tak volební zákon ocitne ve stavu, který neumožňuje volby uskutečnit, neboť v něm chybí mechanismus přepočtu hlasů voličů na mandáty v Poslanecké sněmovně. Jedenadvacátého října pak zanikne poslancům mandát.

Toto datum je tedy nejzazším termínem z nejzazších, do kdy musí být přijat nový volební zákon. Ústava totiž vyžaduje, aby volební zákon přijaly Poslanecká sněmovna a Senát společně,[5] konsensuálně. Žádná z komor Parlamentu nemůže přehlasovat druhou a Senát nemůže případné nedostatky volebního zákona bez Poslanecké sněmovny sám zhojit přijetím zákonného opatření, neboť takový postup Ústava výslovně zapovídá.[6] Pokud by skončilo volební období Poslanecké sněmovny před přijetím nového volebního zákona, ocitli bychom se v těžko řešitelné situaci, kdy bychom neměli Poslaneckou sněmovnu, zákon o volbách do ní ani způsob, jakým takový zákon přijmout. Nebezpečí, že se ocitneme bez Poslanecké sněmovny, bez možnosti ji zvolit a bez způsobu, jak tento stav napravit, by si tak měl nyní uvědomovat a připomínat každý poslanec a každý senátor. Pokud by totiž k takové situaci došlo, znamenalo by to úplný rozvrat českého ústavního systému.

Nyní je tedy potřeba, aby se poslanci a senátoři dohodli na nové podobě zákonné úpravy voleb do Poslanecké sněmovny, a to co nejrychleji. Věřím nicméně, že si zde mohu dovolit trochu optimismu: vyvstavší situace, kdy Poslanecká sněmovna i Senát mají stejně silné postavení, a zároveň časový tlak na přijetí nového volebního zákona mohou po mém soudu vést k tomu, že nový volební zákon bude dobrý. Z toho prostého důvodu, že aktuální situace nedává příliš prostoru pro to, aby jednotliví aktéři prosazovali své partikulární zájmy, ale nutí všechny zúčastněné k tomu, aby nalezli vyvážené, spravedlivé, zásadám proporcionality odpovídající a ústavně souladné řešení.