Nová evropská legislativa mění pravidla spotřebitelských úvěrů a hypoték

Pro poskytovatele úvěrů na druhé straně znamenají, že regulatorní zátěž, které jsou ze strany evropských a národních úřadů podrobeny, vzroste.

„Poskytovatelům spotřebitelských úvěrů směrnice stanoví podrobnější pravidla pro ověřování finanční situace klientů, zatímco spotřebitelům přináší vyšší míru ochrany a transparentnosti při vyřizování jejich žádostí,“ uvádí Jiří Kvaček, seniorní advokát z pražské kanceláře Dentons. „Mělo by to vést ke snížení počtu nesplácených úvěrů, dluhových pastí kvůli nesprávně nastaveným půjčkám a osobních bankrotů. Pokud se ukáže, že banka bonitu žadatele dostatečně neprověřila, důsledkem může být za určitých okolností také zneplatnění smlouvy o úvěru.“

Směrnice reaguje na prudký rozvoj moderních technologií, včetně AI, kterou banky a další finanční instituce stále častěji využívají při vyřizování žádostí o úvěry a hypotéky. AI umožňuje posuzovat bonitu žadatelů rychleji, s vyšší přesností a výrazně nižšími náklady. V bance HSBC například zrychlila posuzování úvěruschopnosti klientů téměř sedmdesátkrát, náklady se snížily o 75 % a související papírová dokumentace o 90 %.

Využití AI ovšem přináší i značná rizika v oblasti ochrany osobních údajů. Akt EU o umělé inteligenci (AI Act) proto řadí systémy pro hodnocení úvěruschopnosti mezi vysoce rizikové, přičemž nařízení GDPR zaručuje spotřebitelům právo, aby nebyli vystaveni rozhodnutím založeným výhradně na automatizovaném zpracování dat.

„Banky a další finanční instituce se při poskytování úvěrů již nebudou moci spolehnout pouze na nedoložená prohlášení klienta, ale směrnice jim ukládá povinnost ověřovat informace z více zdrojů a postupy, které při tom použily, řádně zdokumentovat, čímž potvrzuje rozhodovací praxi Soudního dvora EU,“ vysvětluje Jiří Kvaček. Zatímco tradiční credit scoring vycházel z historických dat, s využitím AI bude možné posuzovat bonitu žadatelů v reálném čase a ze širšího vzorku ověřených údajů, mezi které patří v jednotlivých členských zemích zejména informace o příjmech, výdajích a závazcích, jako jsou daňová přiznání, potvrzení o příjmech nebo různé finanční registry.

Vzhledem k zařazení systémů AI pro hodnocení úvěruschopnosti mezi vysoce rizikové technologie, musí poskytovatelé spotřebitelských úvěrů a hypoték garantovat, že algoritmy, které při posuzování žádostí používají, jsou transparentní a pracují pod lidským dohledem. V tomto směru budou podléhat přísnějším pravidlům, nárokům a detailnější kontrole než doposud.

Spotřebitelé získají právo na jasné a srozumitelné vysvětlení rozhodnutí, na jehož základě jim úvěr byl, či nebyl schválen a na informace o datech, z nichž toto rozhodnutí vycházelo. Banky musí zajistit, aby měli možnost vyjádřit svůj názor a rozhodnutí případně napadnout. Jinak řečeno, i když žádost vyhodnotí algoritmus, žadatelé se mají dozvědět, jaké údaje byly při posuzování použity a jak ovlivnily výsledek. V případě nesprávného postupu mají potom právo na lidský zásah, který chybu napraví.

„Směrnice definuje rovněž kategorie osobních údajů, jejichž shromažďování je při posuzování žádosti o úvěr či hypotéku zakázáno,“ prohlašuje Jiří Kvaček, seniorní advokát z pražské kanceláře Dentons. „Patří mezi ně tzv. zvláštní kategorie osobních údajů, mezi které se řadí informace o rasovém či etnickém původu, sexuální orientaci, politických názorech a podobně, které nejsou pro vyhodnocení úvěruschopnosti relevantní.“

Lhůta pro provedení směrnice do legislativy členských zemí EU byla stanovena na 20. listopadu 2025 s tím, že pravidla mají vstoupit v platnost nejpozději 20. listopadu 2026. V České republice se její transpozice do zákona o spotřebitelském úvěru teprve připravuje. Návrh novely v zásadě evropskou úpravu kopíruje, zavádí přísnější podmínky pro posuzování žádostí a doplňuje některá ustanovení týkající se důsledků porušení povinností ze strany poskytovatele. Jejich součástí je i správní pokuta až do výše 20 000 000 Kč.

„V praxi by měli poskytovatelé a žadatelé získat větší jistotu, že úvěr bude schválen jen tehdy, pokud odpovídá finančním možnostem příjemce,“ doplňuje Jiří Kvaček. Na druhé straně musí banky a finanční instituce počítat s tím, že jejich regulatorní povinnosti a s nimi související administrativní zátěž vzrostou, což si vyžádá technologické a provozní inovace.