Mezinárodní mediace a lidská práva Zdroj: Fotolia

Mezinárodní mediace a lidská práva

Mezinárodní mediace je proces dialogu, pokojného vyjednávání a mimosoudního řešení sporů, ve kterém třetí strana pomáhá dvěma a více stranám konfliktu (národům, státům, atp.) s jejich souhlasem vypracovat vzájemně přijatelnou dohodu, a tím předcházet, zvládnout a vyřešit konflikt.

Mgr. et Bc. Hana Láníková M.A.  LL.M.

Mgr. et Bc. Hana Láníková, M.A., LL.M.

Mgr. et Bc. Hana Láníková, M.A., LL.M.

Mezinárodní mediace se může týkat mnoha oblastí, jako například mezinárodního obchodu, státních hranic, nerostných zdrojů, ale i lidských práv, kterým se bude tento článek dále věnovat. I přesto, že se mezinárodní mediace stala velmi důležitým nástrojem řešení mezinárodních konfliktů, tak až do roku 2012 neexistovala žádná koherentní koncepce a strategie postupu a pravidel mezinárodní mediace.[1]

Základní principy mezinárodní mírové mediace jsou zakotveny v Chartě Organizace spojených národů (OSN). Článek 2 odst. 3 požaduje po členech OSN řešit mezinárodní spory pokojnými prostředky tak, aby ani mezinárodní mír a bezpečnost, ani spravedlnost nebyly ohrožovány. Na tento článek navazuje článek 33 Charty OSN, který obdobně stanoví, že strany v každém sporu, jehož trvání by mohlo ohrozit udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, budou nejprve usilovat o jeho řešení mimo jiné i skrze zprostředkování.[2] Manilská deklarace[3] dále rozvíjí porozumění o zprostředkování sporů mezi státy. Tyto dokumenty jsou základními, ale nedostatečnými zdroji principů v oblasti mezinárodní mediace. Až během posledních deseti let OSN přijalo kroky k překonání tohoto nedostatku.

V roce 2006 byl sestaven Útvar mediační podpory (Mediation Support Unit) v Oddělení pro politické záležitosti OSN, který podporuje mezinárodní mediátory prostřednictvím školení, poradenství, výzkumu a institucionálních znalostí.[4] V následujících letech byl sestaven Pohotovostní tým mediačních expertů pro rychlé nasazení v konfliktních oblastech; Vědecká poradní rada OSN pro mediaci; několik tréninkových programů, včetně UN High Level Mediation Course a byly spuštěny speciální webové stránky s názvem UN Peacemaker. V rámci Valného shromáždění OSN byla v roce 2010 vytvořena skupina Přátelé mediace. V červenci 2011 požádalo Valné shromáždění OSN generálního tajemníka, aby předložil zprávu o implementaci rezoluce 65/283 s názvem Posílení role mediace v mírovém urovnávání sporů, prevenci a řešení konfliktů (Zpráva).[5] Zpráva nastiňuje pokrok dosažený při provádění usnesení v rámci hlavních trendů v oblasti zprostředkování. K tomuto byly připojeny Pokyny OSN pro efektivní mediaci. Generální tajemník formálně představil Zprávu a Pokyny OSN pro efektivní mediaci na zasedání Valné hromady 13. září 2012 v rezoluci číslo A/66/811. Proces sestavování Pokynů byl veden Útvarem mediační podpory. Pokyny OSN pro efektivní mediaci jsou prvním normativním rámcem pro mediaci vydaným OSN, jehož cílem je popsat přístup OSN k mediaci, zvýšit efektivitu mediace a poskytnout návod na to, jak postupovat při mezinárodní mediaci. 

Pokyny OSN pro efektivní mediaci se zabývají základními principy a postupy při procesu mezinárodní mediace a upozorňují na to, že v případě zvolení nevhodného sporu pro mediaci, může být mediace nejen neúspěšná, ale může být ohrožen další průběh řešení konfliktu. Proto OSN při sestavování těchto Pokynů postupovalo velmi opatrně s cílem přijmout alespoň základní koncepci, což mělo za následek použití vágních pojmů. I přesto Pokyny odráží vyvíjející se myšlení a měnící se architekturu systému mediace a mezinárodního míru tím, že podporují integraci a uznání existence více subjektů podílejících se na budování míru, včetně subjektů občanské společnosti a žen, což bylo velkým krokem kupředu v oblasti lidských práv a mediace. 

Již samotná definice mezinárodní mediace byla v rámci sepisování Pokynů velmi projednávaná. Jedním z témat diskuze byla otázka, pro koho má být mediační dohoda přijatelná, zda pro OSN, pro společnost anebo pro strany samotné. Dále se diskutovalo o tom, do jaké míry je souhlas strany v mezinárodní mediaci opravdu dobrovolný, a zda, a v jakých případech, by k mediaci měly strany sporu být nuceny. Dalším bodem diskuze bylo pojmenování úvodní kapitoly, která je v Pokynech nazvána Mediační základy. Nebylo použito slovo principy, protože by to vyjadřovalo příliš právní postoj k problematice. Těmito jednotlivými nuancemi se nakonec Útvar mediační podpory a Valné shromáždění nezabývaly, tak aby mohly tyto Pokyny být odsouhlaseny a poskytly tak alespoň základní a všeobecný návod pro mezinárodní mediátory. 

V oblasti lidských práv byly principy mediace a mírového řešení sporů integrovány do důležitých regionálních i celosvětových lidskoprávních dokumentů jako například článek 48(1)(f) Americké úmluvy o lidských právech, článek 28(1)(b) Evropské úmluvy o lidských právech, článek 41(1)(e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Přesto byly obory řešení konfliktů a lidská práva v minulosti zpracovávány samostatně jak v literatuře, tak v praxi. A tak vznikly v oblasti lidských práv a mediace tři základní mezery: 

  1. Nedostatek analytického rámce 
  2. Nedostatek propojenosti těchto dvou oblastí v praxi mezinárodních organizací 
  3. Nedostatek systematicky zpracovaných ponaučení

I přesto, že mediace může zlepšit přístup ke spravedlnosti ve státech, které se snaží prosadit normy mezinárodních lidských práv, ale nemají k tomuto zatím dostatečně vyvinutý politický a právní systém, tak tyto mezery značně ovlivňují úspěch těchto snah.[6]

Vzhledem ke své závažnosti a podstatě by řešení nejzávažnějších porušení lidských práv mělo být delegováno na Mezinárodní trestní tribunály, na výbory ad hoc zřízené Organizací spojených národů nebo k Mezinárodnímu trestnímu soudu. Na druhou stranu mediace může být i přes některá nebezpečí a nevýhody vhodnějším nástrojem řešení pro spory týkající se hlasovacích práv, pohlaví, etnické diskriminace, menšinového postavení a rovného přístupu a příležitostí. 

V současnosti je třeba si uvědomit, jak se proměnil koncept lidských práv a jaký mají lidská práva ve vytváření míru rozměr, a tím pádem určit, které spory v oblasti lidských práv jsou vhodné k mediaci. Lidskoprávní spory je v dnešní době nutno mediovat především s ohledem na kulturu dané společnosti a provádět mediace zdola nahoru. Proto je nutné věnovat se těm problémům té populace, která stojí společensky, politicky a geograficky mimo hegemonické mocenské struktury, neboť jsou to oni, kdo rozhodují v závěru o úspěchu či neúspěchu celého mediačního procesu. 

Jedním z největších problémů mediace je prozatímní nedostatek mezinárodní podpory pro programy mediace v oblasti lidských práv. Většina finančních prostředků od OSN, dárcovských států a nevládních organizací, které jsou přiděleny na podporu ochrany lidských práv, jsou vyhrazeny pro soudy a vzdělávací iniciativy. Pro úspěch mediace není nezbytné pouze profesionální a technické zabezpečení, ale i finanční, tak aby se mediátoři nenacházeli pod tlakem stran a mezinárodního společenství co nejrychleji mediaci ukončit. 

Závěrem je nutno říci, že Pokyny z roku 2012 jsou významným krokem ve v tvorbě normativního systému mezinárodní mediace, avšak ze své podstaty jsou velmi obecné a nedostačující. Je třeba pro různé oblasti sporů vytvořit přesnější, jednoznačnější vhodná pravidla k jejich řešení. Dále je potřeba propojit oblast řešení sporů a lidských práv tak, aby bylo možno spory v oblasti lidských práv mediovat efektivně. Příkladem může být propojení agendy lidských práv a agendy řešení konfliktů na půdě OSN, což by mohlo přispět ke změně systému, který v současné době umožňuje řešit konflikty pouze předposlední, protože zatím není systém nastaven tak, aby bylo možno budoucím konfliktům zcela předcházet, a tudíž se dá předpokládat, že bude následovat v budoucnu další konflikt. 


[1]http://www.lse.ac.uk/internationalDevelopment/research/crisisStates/download/Policy%20Directions/Towards%20a%20new%20era%20in%20international%20mediation.pdf

[2] vyjednáváním, šetřením, zprostředkováním, řízením smírčím, rozhodčím nebo soudním, použitím oblastních orgánů nebo ujednání nebo jinými pokojnými prostředky podle vlastní volby

[3] http://peacemaker.un.org/resources/key-un-documents

[4] http://peacemaker.unlb.org/index1.php

[5] B.G. Ramcharan, The Good Offices of the United Nations Secretary-General in the Field of Human Rights, 76 AM. J. INT’L L. 130, 131 (1982).

[6] http://nyujilp.org/wp-content/uploads/2010/06/46.2-deLaubenfels.pdf

mediace lidská práva

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články