Naděje pro Libyi – Žalobkyně ICC informuje o krocích souvisejících s potrestáním zločinců porušujících lidská práva
Dne 2. listopadu byla v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů („RB OSN“) představena 16. zpráva úřadu žalobkyně Mezinárodního trestního soudu („ICC“) k situaci v Libyi.
I přes to, že Libye není smluvní stranou Římského statutu („ŘS“), který je zakládajícím dokumentem ICC, vykonává ICC své pravomoci v oblasti trestných činů uvedených v Římském statutu spáchaných na území Libye nebo v případech jejích státních příslušníků.[1] Pravomoc je vykonávána na základě mandátu uděleného dne 26. února 2011 RB OSN rezolucí 1970 (2011), která jednohlasně postoupila ICC právo stíhat zločiny spáchané v Libyi od 15. února 2011.[2] Poslední pravidelná zpráva úřadu kanceláře žalobkyně byla představena žalobkyní ICC v RB OSN dne 9. 5. 2018. Události v Libyi jsou tak druhou situací na území státu, který není stranou ŘS, která byla RB OSN svěřena ICC.[3]
Žalobkyně ICC Fatou Bensouda na úvod svého brífinku informovala, že od května 2018 vydal ICC nové zatykače a její úřad dosáhl značných pokroků při vyšetřování zločinů spáchaných v této zemi. Dále seznámila přítomné s vývojem jednotlivých případů, které ICC řeší. Mahmúd Mustafa al-Werfalli, Saif Kaddáfí a Mohamed Khaled al-Tuhamyh zůstávají navzdory výzvám členů RB OSN a snahám ICC na svobodě. Dosažení spravedlnosti pro oběti v Libyi je pro úřad žalobkyně vysokou prioritou, neboť bez zajištění odpovědnosti těch, kteří systematicky porušují lidská práva, bude v Libyi nadále vládnout beztrestnost, což pouze umocní utrpení obětí a podpoří nestabilitu ve státě.
Žalobkyně také otevřela otázku zločinů páchaných na migrantech procházejících Libyí. Úřad žalobkyně uvádí do praxe nové modely spolupráce se zainteresovanými státy a organizacemi s cílem mitigovat výše uvedené zločiny. Žalobkyně poděkovala UNSMIL[4] a Úřadu libyjského generálního prokurátora za poskytnutí podpory a za spolupráci v této věci. Fatou Bensouda dále uvedla, že uplatňuje genderovou perspektivu ve vyšetřovacích postupech ICC.
Zprávu posléze komentovaly členské státy RB OSN a podpořily zvláštního představitele generálního tajemníka a vedoucího UNSMIL Ghassana Salamého v jeho aktivitě v Libyi. I přes konstantní zdůrazňování, že ICC je pouze komplementárním orgánem, který musí respektovat suverenitu a územní celistvost, byla doceněna i úloha ICC a jeho snahy o ukončení beztrestnosti a o upevnění stability v zemi. V této souvislosti většina států zdůraznila, že je třeba podporovat vládu národní jednoty v její snaze o ukončení frakčních bojů, obnovení právního státu a v boji proti terorismu. Státy si uvědomují, že je potřebné, aby mezinárodní společenství podpořilo ICC za účelem urychlení vyšetřování a dosažení hmatatelných výsledků. Někteří uvítali uspořádání první Arria formula[5], zaměřené na spolupráci ICC a RB OSN, která se uskutečnila 6. července 2018.[6] Rusko, jako jedna z mála zemí, vystoupilo v negativním tónu vůči ICC. Poznamenalo, že zpráva žalobkyně nadhodnocuje kroky, které představitelé Libye učinili při řešení situace. Také vyzvalo ICC, aby se soustředil více na pašerácké struktury zakořeněné v evropských zemích. Taktéž dle Ruska ve zprávě chybí konkrétní jména ozbrojených skupin zapříčiňujících eskalaci násilí v Libyi v oblasti okolo Tripolisu. Dodalo, že vzhledem k pomalému pokroku ve vyšetřování by RB OSN měla uvažovat o změně pravidelnosti brífinků o situaci v zemí.[7]
Ke zprávě se vyjádřila i Libye, která sice není členem RB OSN, ale jíž se zpráva přímo dotýká. Ujistila RB OSN o své snaze stíhat pachatele závažných zločinů a pracovat ve prospěch obětí a uvedla, že na základě tohoto plně spolupracuje s ICC. Bezpečnostní situace v zemi však způsobuje prodlevy při předávání jednotlivců před soud.
Pro zajištění dlouhotrvajícího míru, stability a rozvoje Libye, je nezbytné předvést zločince před spravedlnost a zajistit vládu práva v zemi. I když byly učiněny pokroky v této věci, dle žalobkyně Bensouda je pro zajištění posunu důležité, aby se RB OSN a smluvní strany ŘS aktivními kroky zasadily o zatýkání zločinců, kteří jsou na útěku.
Zdroje:
- Brífink Žalobkyně ICC pro RB OSN o situaci v Libyi. Dostupná na: http://webtv.un.org/search/the-situation-in-libya-security-council-8388th-meeting/5856899228001/?term=prosecutor&sort=date [přístup 10. prosince 2018]
- Šestnáctá zpráva žalobkyně Mezinárodního trestního soudu pro Radu bezpečnosti Organizace spojených národů dle rezoluce UNSCR 1970 (2011) dostupná na: https://www.icc-cpi.int/itemsDocuments/181102-rep-otp-UNSC-libya_ENG.pdf [přístup 10. prosince 2018]
- Prohlášení žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensouda na prvním zasedání arria-formula o vztazích mezi Radou bezpečnosti OSN a ICC. Dostupná na: https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=180706-otp-statement-arria-formula [přístup 10. prosince 2018]
- Rada bezpečnosti OSN, Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1970 (2011) [o zřízení výboru Rady bezpečnosti za účelem monitorování provádění zbrojního embarga vůči Libyi], 26. února 2011, S/RES/1970 (2011), dostupná na: https://www.refworld.org/docid/4d6ce9742.html [přístup 10. prosince 2018]
- Rada bezpečnosti OSN, Rezoluce Rady bezpečnosti č. 2009 (2011) [o zřízení podpůrné mise OSN v Libyi (UNSMIL)], 16. září 2011, S/RES/2009 (2011), dostupné na: https://www.refworld.org/docid/4ea541fc2.html [přístup 10. prosince 2018]
[1] Jedná se především o zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, jako např. vražda, mučení, nelidské zacházení a další.
[2] Rada bezpečnosti OSN, Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1970 (2011) [o zřízení výboru Rady bezpečnosti za účelem monitorování provádění zbrojního embarga vůči Libyi], 26. února 2011, S/RES/1970 (2011), dostupná na: https://www.refworld.org/docid/4d6ce9742.html [přístup 10. prosince 2018]
[3] Prvním případem byl Dárfúr.
[4] Mise OSN v Libyi. Byla založena rezolucí Rady bezpečnosti č. 2009 (2011) [o zřízení podpůrné mise OSN v Libyi (UNSMIL)], 16. září 2011, S/RES/2009 (2011), dostupné na: https://www.refworld.org/docid/4ea541fc2.html [přístup 10. prosince 2018]. Jedná se o politickou nikoliv vojenskou misí.
[5] Arria Fromula je neformální setkání členů Rady bezpečnosti, které umožňuje větší flexibilitu při jednání a informování o mezinárodních otázkách míru a bezpečnosti. Poprvé byl tento formát jednání použit březnu 1992 a v současné době je využíván v situacích, které z politických a dalších důvodů nemohou být projednávány na oficiálních jednáních RB OSN.
[6] Prohlášení žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensouda na prvním zasedání arria-formula o vztazích mezi Radou bezpečnosti OSN a ICC. Dostupná na: https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=180706-otp-statement-arria-formula [přístup 10. prosince 2018]
[7] Žalobkyně dle mandátu rezoluce č. S/RES/1970 připravuje 2 zprávy ročně, a to každých 6 měsíců.
Další články
Viník nehody? I cyklista nebo chodec může získat milionové odškodnění
Mnoho chodců a cyklistů po dopravní nehodě rezignuje na odškodnění ve chvíli, kdy policie nebo pojišťovna označí za viníka právě je.
Dědictví ve virtuálním světě: kdo zdědí naše účty, data, sociální sítě a kryptoměny?
Digitalizace postupně mění nejen způsob, jakým pracujeme, komunikujeme nebo investujeme, ale i podobu majetku, který po sobě zanecháváme. Vedle klasických předmětů dědictví, jakými jsou například nemovitosti, peněžní prostředky na bankovních účtech nebo movité věci, otevírá moderní svět dveře i novým předmětům dědictví, zejména tedy majetku nacházejícímu se v digitálním prostředí.
Čím se zabývala ČNB v roce 2025? První kontroly podle DORA a 245 žádostí o kryptolicenci
ČNB v roce 2025 převzala dohled nad kryptoaktivy, zahájila kontroly podle DORA a zjistila, že hlavní nedostatky jsou v procesech, dokumentaci a kontrolách.
Kvalifikační dohoda, prohloubení a zvýšení kvalifikace
Kvalifikační dohoda upravená v § 234 a násl. zákoníku práce představuje institut, který zaměstnavateli zajistí „návratnost“ investic do odborného rozvoje zaměstnanců, ať už ve formě práce „kvalifikovaného“ zaměstnance po sjednanou dobu nebo ve formě úhrady nákladů vynaložených na prohloubení či zvýšení kvalifikace zaměstnance.
Veřejné zostuzení jako právní problém: mezi kritikou, varováním a zásahem do osobnosti
Jedna fotografie a neověřené obvinění na sociálních sítích dokážou z člověka během několika hodin udělat podvodníka bez možnosti obrany. Pojďme se podívat, jaké je právní hranice mezi legitimní kritikou a protiprávním zásahem do osobnosti i to, jakým otázkám byste se měli vyhnout, než někoho veřejně označíte za hrozbu.



