Naděje pro Libyi – Žalobkyně ICC informuje o krocích souvisejících s potrestáním zločinců porušujících lidská práva
Dne 2. listopadu byla v Radě bezpečnosti Organizace spojených národů („RB OSN“) představena 16. zpráva úřadu žalobkyně Mezinárodního trestního soudu („ICC“) k situaci v Libyi.
I přes to, že Libye není smluvní stranou Římského statutu („ŘS“), který je zakládajícím dokumentem ICC, vykonává ICC své pravomoci v oblasti trestných činů uvedených v Římském statutu spáchaných na území Libye nebo v případech jejích státních příslušníků.[1] Pravomoc je vykonávána na základě mandátu uděleného dne 26. února 2011 RB OSN rezolucí 1970 (2011), která jednohlasně postoupila ICC právo stíhat zločiny spáchané v Libyi od 15. února 2011.[2] Poslední pravidelná zpráva úřadu kanceláře žalobkyně byla představena žalobkyní ICC v RB OSN dne 9. 5. 2018. Události v Libyi jsou tak druhou situací na území státu, který není stranou ŘS, která byla RB OSN svěřena ICC.[3]
Žalobkyně ICC Fatou Bensouda na úvod svého brífinku informovala, že od května 2018 vydal ICC nové zatykače a její úřad dosáhl značných pokroků při vyšetřování zločinů spáchaných v této zemi. Dále seznámila přítomné s vývojem jednotlivých případů, které ICC řeší. Mahmúd Mustafa al-Werfalli, Saif Kaddáfí a Mohamed Khaled al-Tuhamyh zůstávají navzdory výzvám členů RB OSN a snahám ICC na svobodě. Dosažení spravedlnosti pro oběti v Libyi je pro úřad žalobkyně vysokou prioritou, neboť bez zajištění odpovědnosti těch, kteří systematicky porušují lidská práva, bude v Libyi nadále vládnout beztrestnost, což pouze umocní utrpení obětí a podpoří nestabilitu ve státě.
Žalobkyně také otevřela otázku zločinů páchaných na migrantech procházejících Libyí. Úřad žalobkyně uvádí do praxe nové modely spolupráce se zainteresovanými státy a organizacemi s cílem mitigovat výše uvedené zločiny. Žalobkyně poděkovala UNSMIL[4] a Úřadu libyjského generálního prokurátora za poskytnutí podpory a za spolupráci v této věci. Fatou Bensouda dále uvedla, že uplatňuje genderovou perspektivu ve vyšetřovacích postupech ICC.
Zprávu posléze komentovaly členské státy RB OSN a podpořily zvláštního představitele generálního tajemníka a vedoucího UNSMIL Ghassana Salamého v jeho aktivitě v Libyi. I přes konstantní zdůrazňování, že ICC je pouze komplementárním orgánem, který musí respektovat suverenitu a územní celistvost, byla doceněna i úloha ICC a jeho snahy o ukončení beztrestnosti a o upevnění stability v zemi. V této souvislosti většina států zdůraznila, že je třeba podporovat vládu národní jednoty v její snaze o ukončení frakčních bojů, obnovení právního státu a v boji proti terorismu. Státy si uvědomují, že je potřebné, aby mezinárodní společenství podpořilo ICC za účelem urychlení vyšetřování a dosažení hmatatelných výsledků. Někteří uvítali uspořádání první Arria formula[5], zaměřené na spolupráci ICC a RB OSN, která se uskutečnila 6. července 2018.[6] Rusko, jako jedna z mála zemí, vystoupilo v negativním tónu vůči ICC. Poznamenalo, že zpráva žalobkyně nadhodnocuje kroky, které představitelé Libye učinili při řešení situace. Také vyzvalo ICC, aby se soustředil více na pašerácké struktury zakořeněné v evropských zemích. Taktéž dle Ruska ve zprávě chybí konkrétní jména ozbrojených skupin zapříčiňujících eskalaci násilí v Libyi v oblasti okolo Tripolisu. Dodalo, že vzhledem k pomalému pokroku ve vyšetřování by RB OSN měla uvažovat o změně pravidelnosti brífinků o situaci v zemí.[7]
Ke zprávě se vyjádřila i Libye, která sice není členem RB OSN, ale jíž se zpráva přímo dotýká. Ujistila RB OSN o své snaze stíhat pachatele závažných zločinů a pracovat ve prospěch obětí a uvedla, že na základě tohoto plně spolupracuje s ICC. Bezpečnostní situace v zemi však způsobuje prodlevy při předávání jednotlivců před soud.
Pro zajištění dlouhotrvajícího míru, stability a rozvoje Libye, je nezbytné předvést zločince před spravedlnost a zajistit vládu práva v zemi. I když byly učiněny pokroky v této věci, dle žalobkyně Bensouda je pro zajištění posunu důležité, aby se RB OSN a smluvní strany ŘS aktivními kroky zasadily o zatýkání zločinců, kteří jsou na útěku.
Zdroje:
- Brífink Žalobkyně ICC pro RB OSN o situaci v Libyi. Dostupná na: http://webtv.un.org/search/the-situation-in-libya-security-council-8388th-meeting/5856899228001/?term=prosecutor&sort=date [přístup 10. prosince 2018]
- Šestnáctá zpráva žalobkyně Mezinárodního trestního soudu pro Radu bezpečnosti Organizace spojených národů dle rezoluce UNSCR 1970 (2011) dostupná na: https://www.icc-cpi.int/itemsDocuments/181102-rep-otp-UNSC-libya_ENG.pdf [přístup 10. prosince 2018]
- Prohlášení žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensouda na prvním zasedání arria-formula o vztazích mezi Radou bezpečnosti OSN a ICC. Dostupná na: https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=180706-otp-statement-arria-formula [přístup 10. prosince 2018]
- Rada bezpečnosti OSN, Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1970 (2011) [o zřízení výboru Rady bezpečnosti za účelem monitorování provádění zbrojního embarga vůči Libyi], 26. února 2011, S/RES/1970 (2011), dostupná na: https://www.refworld.org/docid/4d6ce9742.html [přístup 10. prosince 2018]
- Rada bezpečnosti OSN, Rezoluce Rady bezpečnosti č. 2009 (2011) [o zřízení podpůrné mise OSN v Libyi (UNSMIL)], 16. září 2011, S/RES/2009 (2011), dostupné na: https://www.refworld.org/docid/4ea541fc2.html [přístup 10. prosince 2018]
[1] Jedná se především o zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, jako např. vražda, mučení, nelidské zacházení a další.
[2] Rada bezpečnosti OSN, Rezoluce Rady bezpečnosti č. 1970 (2011) [o zřízení výboru Rady bezpečnosti za účelem monitorování provádění zbrojního embarga vůči Libyi], 26. února 2011, S/RES/1970 (2011), dostupná na: https://www.refworld.org/docid/4d6ce9742.html [přístup 10. prosince 2018]
[3] Prvním případem byl Dárfúr.
[4] Mise OSN v Libyi. Byla založena rezolucí Rady bezpečnosti č. 2009 (2011) [o zřízení podpůrné mise OSN v Libyi (UNSMIL)], 16. září 2011, S/RES/2009 (2011), dostupné na: https://www.refworld.org/docid/4ea541fc2.html [přístup 10. prosince 2018]. Jedná se o politickou nikoliv vojenskou misí.
[5] Arria Fromula je neformální setkání členů Rady bezpečnosti, které umožňuje větší flexibilitu při jednání a informování o mezinárodních otázkách míru a bezpečnosti. Poprvé byl tento formát jednání použit březnu 1992 a v současné době je využíván v situacích, které z politických a dalších důvodů nemohou být projednávány na oficiálních jednáních RB OSN.
[6] Prohlášení žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensouda na prvním zasedání arria-formula o vztazích mezi Radou bezpečnosti OSN a ICC. Dostupná na: https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=180706-otp-statement-arria-formula [přístup 10. prosince 2018]
[7] Žalobkyně dle mandátu rezoluce č. S/RES/1970 připravuje 2 zprávy ročně, a to každých 6 měsíců.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.



