Národní ústavní systémy a Evropská unie: Harmonický vztah, nebo manželství před rozvodem?
Národní ústavní systémy a Evropská unie: Harmonický vztah, nebo manželství před rozvodem? Odpověď nejen na tuto otázku hledali účastníci konference organizované Českou společností pro evropské a srovnávací právo a studentským spolkem Common Law Society na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze ve čtvrtek 18. prosince 2014.
V letošním roce uplynulo deset let od přistoupení České republiky a Slovenské republiky k Evropské unii. Otázky týkající se vztahu ústavních systémů členských států a EU jsou však i nadále aktuální a nejenom právníkům neustále přinášejí nové výzvy.
Úvodní slovo konference pronesl děkan Právnické fakulty UK profesor Jan Kuklík, který zhodnotil vztah obou systémů v historickém a celospolečenském kontextu. Podle něho se tento vztah nachází spíše někde mezi vztahem harmonickým a vztahem, který spěje k rozvodu.
Program konference byl rozdělen do čtyř tematických panelů. Jednotliví panelisté měli nejprve krátký čas na představení svého příspěvku, na který navázala diskuse mezi nimi i s přítomnými účastníky konference.
Úvodní panel pojmenovaný „Příprava na vstup do Unie a přesun pravomocí“ zahájil soudce Ústavního soudu ČR Jiří Zemánek, který přednesl příspěvek o nastavení ústavního rozměru členství ČR v EU euronovelou z roku 2001. O problematice implementace unijního práva a aproximace právních systémů členských států hovořila Markéta Whelanová z Úřadu vlády ČR, podle které současná situace v evropské legislativě není dobrá. Legislativa by podle ní měla zpomalit a zaměřit se na kvalitní úpravu základních oblastí. Jan Grinc z Právnické fakulty UK a Senátu Parlamentu ČR se zamyslel nad praktickou adaptací Parlamentu ČR na členství ČR v EU. Podle jeho názoru se jedná o vztah, o jehož důležitosti rádi mluvíme, ale příliš jej nerozvíjíme, ačkoliv k tomu máme možnosti. Se svým obvyklým humorem a šarmem hovořil o lidu, suverenitě i dalších otázkách spojených s přenosem pravomocí ČR na EU Jan Kysela z Právnické fakulty UK a Senátu Parlamentu ČR. První panel uzavřel příspěvek Roberta Zbírala z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci věnovaný problematice ochrany zbytkových pravomocí členských států.
Ústavní a hodnotový pluralismus v Evropské unii byl ohniskem druhého panelu. Vztah národních ústavních systémů a EU často přináší praktické konflikty národních a unijních zájmů. O této problematice hovořil za pomocí analýzy několika soudních rozhodnutí Petr Bříza z advokátní kanceláře Bříza & Trubač. Aktuálním a často velmi žhavým tématem v současném světě unijního práva je i pozice národních ústavních soudů. O jejich (ne)ochotě obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie mluvila Helena Bončková z Právnické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně a Nejvyššího soudu ČR. Jsou ústavní soudy poslední instancí? Mají tedy povinnost položit předběžnou otázku? Nebo je to pouze jejich možnost? Odpovědi na tyto otázky hledal v závěru druhého panelu předseda ČSESP Michal Bobek z College of Europe.
Příspěvek Jana Wintra z Právnické fakulty UK týkající se ústavnosti pětiprocentní klauzule při volbách do Evropského parlamentu otevřel první odpolední panel nazvaný „Různé příklady praktických implikací ústavního pluralismu“. Michal Tomášek z Právnické fakulty UK představil v současné době často diskutované téma mechanismů rozpočtové unifikace na unijní úrovni. Následný příspěvek Marka Antoše z Právnické fakulty UK analyzoval takzvanou finanční ústavu z právního hlediska. Po plodné diskusi, jejímž centrem byl střet ekonomie a práva při pohledu na finanční ústavu, se cesta panelu stočila k pohledu národních ústavních soudů na evropský zatýkací rozkaz, o kterém hovořil Ondrej Hamuľák z Právnické fakulty UPOL. Na závěr třetího panelu se Martin Husovec z Max Planck Institute for Intellectual Property and Competition Law zamyslel nad otázkou ústavní ochrany soukromí a osobních údajů.
Evropská společenství se sice v počátcích své existence zaměřovala na ekonomické otázky, svoji důležitou roli si však v rámci EU v průběhu minulých desetiletí vybudovala i lidská práva. O vyšších a nižších standardech jejich ochrany v Evropě hovořil na úvod závěrečného panelu Harald Scheu z Právnické fakulty UK. Vládní zmocněnec pro zastupování ČR před SDEU Martin Smolek hledal odpověď na otázku, zda Listina základních práv EU přinesla unijnímu právu cokoliv nového.
Aktuální otázkou ochrany lidských práv v Evropě je problematika přistoupení EU k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv. Organizátoři nemohli v tomto ohledu vybrat pro konferenci lepší den, jelikož v den jejího konání vynesl Evropský soudní dvůr svůj posudek, ve kterém konstatoval, že návrh dohody o přistoupení není slučitelný s ustanoveními unijního práva. Tento posudek představil Jan Škeřík z Ministerstva zahraničních věcí ČR, který nad ním vyslovil překvapení a zklamání zároveň. Martina Jánošíková z Právnické fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích hovořila o postoji Ústavního soudu SR k Listině základních práv EU. O závěrečný příspěvek celého dne se postaral Jan Komárek z London School of Economics and Political Science, který představil své argumenty, proč by Listina základních práv EU neměla být součástí ústavního pořádku.
Příspěvky jednotlivých účastníků konference i následná diskuse přinesly mnoho zajímavých myšlenek týkajících se nejenom vztahu národních ústavních systémů a Evropské unie. I v příštím roce se čtenáři Právního prostoru mohou těšit na další zajímavé akce ČSESP s tématikou práva EU.
Česká společnost pro evropské a srovnávací právo je sdružením, které podporuje studium práva Evropské unie, právních aspektů evropských integračních uskupení a srovnávacího práva v České republice. Více informací o společnosti naleznete na http://www.csesp.cz.
Common Law Society je studentským spolkem působícím na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, který se ve své činnosti snaží navázat na tradici studentských spolků na univerzitách ve Velké Británii a Spojených státech amerických. Ohniskem zájmu spolku je především common law, evropské a srovnávací právo. Více informací o spolku je možné nalézt na http://www.society.cz.
Další články
Možnost základní školy vyžadovat po rodičích zakoupení určené učební pomůcky
Představme si modelovou situaci, kdy základní škola po rodičích požaduje, aby pro účely výuky zakoupili pro své dítě jako učební pomůcku elektronické zařízení nezanedbatelné hodnoty, a to navíc přesně vymezené elektronické zařízení jednoho konkrétního výrobce. Má škola právo uvedené po rodičích požadovat? Existuje pro takové její počínání zákonný podklad?
Astropolitika a kosmické právo: faktická kontrola vesmíru mezi geopolitickou mocí a zákazem apropriace
Článek se zabývá vztahem astropolitiky a mezinárodního kosmického práva se zaměřením na napětí mezi faktickou kontrolou kosmického prostoru a zákazem jeho národní apropriace. Analyzuje proměnu vesmíru v kritickou strategickou infrastrukturu, význam orbit, libračních bodů, rádiového spektra, datových toků a technologických standardů pro výkon geopolitické moci.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (1. část)
Připravovaná směrnice EU o platformové práci nepřináší nová pravidla jen pro řidiče či kurýry, ale zásadně mění definici závislé práce v celém zákoníku práce. V úvodním dílu naší série rozebereme klíčové pojmy návrhu zákona a vysvětlíme, proč se vyvratitelná právní domněnka dotkne hranice mezi samostatným podnikáním a zaměstnáním.
Medicína místo partnera? Asistovaná reprodukce, anonymní dárcovství gamet a problematika single mateřství
V posledních měsících se v souvislosti s výrazným poklesem porodnosti v ČR znovu objevily debaty o možnosti legalizovat ženám bez partnera přístup k technologiím asistované reprodukce (anglicky assisted reproductive technologies, ART) s darovanými gametami. Pro tento krok jsou udávány především demografické argumenty, tedy zejména očekávané zvýšení porodnosti, a lidskoprávní argumenty, tedy důraz na rovnost, ne-diskriminaci a naplnění práva na dítě.
Omezení svéprávnosti od A do Z: Řízení, alternativy a nejčastější chyby opatrovníků
Právní úprava omezení svéprávnosti v české legislativě slouží výhradně k ochraně osob s duševní poruchou před konkrétním hrozícím nebezpečím, přičemž nikdy nezasahuje do jejich základní právní osobnosti. Tento přehled přibližuje nejen soudní postup a roli opatrovníka, ale také mírnější alternativy v podobě smlouvy o nápomoci či zastoupení členem domácnosti a soukromoprávní dopady jednotlivých úkonů.



