Největší přínos integrace: aspekty volného pohybu v EU

Největší přínos integrace: aspekty volného pohybu v EU

Jedním z největších přínosů integrace v Evropské unii bylo bezpochyby zakotvení tzv. volných pohybů - volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu, které jsou mimo jiné posíleny i občanstvím EU.

doc. JUDr. Monika Forejtová Ph.D.

doc. JUDr. Monika Forejtová, Ph.D.

advokátka, vedoucí Katedry ústavního a evropského práva, FPr ZČU v Plzni

doc. JUDr. Monika Forejtová, Ph.D.

advokátka, vedoucí Katedry ústavního a evropského práva, FPr ZČU v Plzni

Na výhody volných pohybů a občanství EU poukazuje kupř. odborná studie zpracovaná pro britskou vládu, která se zabývá výhodami a nevýhodami  setrvání  Británie v EU. Zveřejněna byla však pouze část týkající se spíše  hospodářských záležitostí a část studie zpracovávající volný pohyb osob byla zatím v této migrační neklidné době pozdržena.[1]   Jak se ale nakonec ukázalo, zveřejnění  bylo pozastaveno  zřejmě i z jiných důvodů, neboť: „Britské ministerstvo vnitra pro imigraci zveřejnilo zprávu, která popírá, že by Britové v době ekonomického růstu nemohli sehnat práci kvůli přistěhovalcům. Dokument byl vydán poté, co se úřad dočkal kritiky za to, že měl záměrně jeho publikaci brzdit, protože nenahrává postojům konzervativní vlády.“[2]  Už jen tato skutečnost dává tušit obrovský zájem a tlak na umožnění co nejširšího přístupu k právu na volný pohyb osob ze třetích zemí.

Svoboda volného pohybu byla naprosto revolučním krokem.  Nevedla k němu však snadná cesta, volný pohyb osob prošel několikastupňovým vývojem. Původně se podle Římské smlouvy uvolnění týkalo pouze ekonomicky činných osob - zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných. Tento okruh se postupně rozšiřoval a Jednotný evropský akt (1987) otevřel tuto svobodu také pro studenty, důchodce a osoby žijící z nezávislých příjmů. Maastrichtská smlouva zavedla občanství Unie, podle které každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.  Jedním ze základních požadavků bylo odstranit diskriminaci pracovníků na základě jejich státní příslušnosti, tedy zejména  při přijímání do práce, při odměňování, přeřazování, úpravě pracovních podmínek atd. Amsterodamská smlouva rozšířila zákaz diskriminace také z důvodů pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry nebo světového názoru, invalidity nebo sexuální orientace. Určující zásadou se stalo tzv. národní zacházení, tedy, že osoby z kteréhokoli členského státu mají stejná práva a povinnosti jako osoby hostitelského státu. Omezení byla možná pouze ve dvou případech: v případě porušení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví a také v případě zaměstnání ve veřejných službách. "Od roku 1994 se tato svoboda vztahuje také na osoby pocházející z Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko a nově také na Švýcarsko). Obsah svobody bychom mohli shrnout takto: každý občan (a jeho rodina) má právo se přesunout do jiné členské země s cílem tam pracovat a usadit se v ní za stejných podmínek jako občané této země.“ [3]

Na druhé straně členské státy mnohdy ventilují obavu z  přívalu migrantů a pracovníků na svůj pracovní trh. Dovětek obsažený v ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie „za stejných podmínek jako občané této země“ totiž nemusí být vždy tak jasný. „Coreper dne 20. prosince 2013 schválil návrh směrnice[4], která by měla zajistit lepší uplatňování unijních právních předpisů týkajících se práva občanů pracovat v jiném členském státě, a usnadnit tak jejich využívání v praxi.“ Ze zprávy dále vyplývá, že volnému pohybu pracovníků a osob vůbec nemusí bránit jen faktické překážky: „Eurobarometr 363 ze září 2011 podle Komise poukázal na to, že 15 % občanů EU o práci v jiném členském státě neuvažuje proto, že mají pocit, že jim v cestě stojí příliš mnoho překážek.“ [5]

Jednou z překážek, které se občané rezignující na volný pohyb v Unii obávají, jsou dle zprávy Komise daňové politiky členských zemí, které míní Komise  v roce 2014 přezkoumávat.  „Za jeden z hlavních důvodů, jenž brání občanům aby se odstěhovali do jiného členského státu a hledali si tam práci, považuje Komise právě daňové překážky. Ty mohou vyvstat v zemi původu nebo v novém bydlišti. Občané z jiných členských států EU mohou být znevýhodněni například tím, že nezískávají stejné daňové odpočty nebo daňové výhody jako domácí občané. Také mohou být poškozeni při výpočtu příspěvků do důchodového zabezpečení či při zdanění jejich investic či jiných aktivit.“ Přitom tyto přezkumy nemají dopadat jen na pracovníky a jinak výdělečné osoby, ale například i na důchodce a studenty. [6]

Další event. překážkou pro realizaci volného pohybu mohou být podmínky volebního práva do národních zastupitelských orgánů. V současnosti pět členských zemí má pravidla nastavena tak, že mohou vést ke ztrátě volebního práva při využití svobody volného pohybu. To je naprostým nabouráním předpokladu evropského občanství, které má s sebou další práva přinášet, nikoli taková  práva zkracovat. Právo volit je základním pravidlem demokracie a občan EU by o něj neměl být připraven proto, že využil svou svobodu  volného pohybu. Komise učinila doporučení umožnit osobám, které se usadily v jiném členském státě uchovat si stále své národní volební právo, pokud prokáží stálý a trvalý zájem na politickém dění ve své domovině.[7] Tento návrh jako jeden z dvanácti pro lepší uplatnění práv spojených s evropským občanstvím dokonce obsahovala i výroční zpráva 2013 o evropském občanství. [8]

V průběhu rozšiřování EU se členské země mnohdy uchýlily k obraně svého pracovního trhu před novými, vstupujícími zeměmi do EU a v přístupových smlouvách zaváděly různá přechodná období, kdy byl volný pohyb osob dočasně omezen.  V současné době se však pravidla pro volný pohyb neustále uvolňují. Např. Rada ministrů vnitra projednala na svém zasedání v Lucemburku dne 7. června 2013 důležitou novelu pravidel tzv. Schengenského systému. Ten umožňuje volný pohyb osob bez hraničních kontrol uvnitř členských států Evropské unie s výjimkou Velké Británie, Irska, Kypru, Rumunska a Bulharska.[9] Oproti tomu stojí negativní reakce ze strany některých členských zemí zejména Velká Británie. Její postoj pak nejlépe vystihují slova ministerského předsedy Velké Británie. V článku nazvaném „Svobodný pohyb v rámci Evropy by měl být méně svobodný“ Cameron označil za „monumentální chybu“ rozhodnutí minulé labouristické vlády otevřít v roce 2004 britský pracovní trh lidem z deseti nových členských zemí, včetně Polska a České republiky. Cameronův článek souvisí s obavami, které se v Británii objevují v souvislosti s tím, že začátkem příštího roku se země po sedmiletém přechodném období plně otevře pracovníkům z Bulharska a Rumunska. Cameron napsal, že tyto obavy sdílí. Podle něj nemůže být právo na svobodný pohyb „bezvýhradné“. [10]  Dále například v německé koaliční smlouvě jsou zmíněna opatření na omezení „migrace chudoby“ [11]

Migrační pravidla se vztahují i na tzv. sezónní pracovníky. Evropským parlamentem byla diskutována nová pravidla, která se dle odhadů Evropské komise mohou vztahovat na sto tisíc zahraničních sezonních pracovníků ročně. Pravidla spočívají na jedné straně v zamezení jejich vykořisťování, a na druhé straně mají regulovat „nahodilé“ setrvávání v hostitelské zemi.  Jak ze zprávy plyne, tyto pravidla mají motivovat zejména zaměstnavatele a zároveň zajistit dodržování minimálních požadavků  pro zacházení  se zahraničními sezónními pracovníky. [11]

Jistou zajímavostí ve vývoji volného pohybu osob v roce 2013 je přijetí směrnice  umožňující volný pohyb pacientů, která je na pomezí volného pohybu osob a služeb. Změna tkví v tom, že se nejedná již jen o neodkladnou zdravotní péči, ale nově nikomu nic nebrání realizovat operační výkon v jiném členském státě, např. dojet si z Bulharska odoperovat kyčelní kloub do Španělska. Otevírá se tak jistě i prostor pro konkurenční boj mezi nemocnicemi o pacienty.  Naštěstí i směrnice počítá se záchrannými brzdami pro země, pro něž by byl nový systém nadmíru zatěžující a nabourávající rovnováhu hospodářství i zdravotnictví. Jestli se tímto uvolněním rozpoutá „operační turistika“ ukáží pouze roky následující. [12] 


Zdroje

[1] BYDŽOVSKÁ, Marie. Britské vládní studie podpořily členství v EU [online],EUROSKOP.CZ Věcně o Evropě, [14. 2. 2014] © 2005-14 Vláda České republiky, dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/23597/clanek/britske-vladni-studie-podporily-clenstvi-v-eu/

[2] PRIKNEROVÁ, Lucie. Británie neochotně přiznává: imigranti nás nezatěžují [online],EUROSKOP.CZ Věcně o Evropě, [11. 3. 2014] © 2005-14 Vláda České republiky, dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/23736/clanek/britanie-neochotne-priznava-imigranti-nas-nezatezuji/

[3] URBAN, Luděk. Jak byly odstraněny překážky volného pohybu pracovníků [online],EUROSKOP.CZ Věcně o Evropě, [aktualizováno 13. 3. 2014] © 2005-14 Vláda České republiky, dostupné z: https://www.euroskop.cz/8736/sekce/volny-pohyb-osob/

[4] Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o opatřeních usnadňujících výkon práv, která jsou pracovníkům udělena v souvislosti s volným pohybem pracovníků (KOM (2013)236), dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2013:0236:FIN:CS:PDF

[5]EUROSKOP. Uplatňování práv pracovníků na volný pohyb se musí zlepšit, potvrdil Coreper [online],EUROSKOP.CZ Věcně o Evropě, [ 14. 1. 2014] © 2005-14 Vláda České republiky, dostupné z: https://www.euroskop.cz/13/23454/clanek/zamestnanost-a-socialni-veci-v-prosinci-2013/

[6] BYDŽOVSKÁ, Marie. Daňová diskriminace cizinců? Projekt EU na rok 2014 [online],EUROSKOP.CZ Věcně o Evropě, [24. 1. 2014] © 2005-14 Vláda České republiky, dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/23488/clanek/danova-diskriminace-cizincu-projekt-eu-na-rok-2014/

[7] European Commission. Disenfranchisement: Commission acts to defend voting rights of EU citizens abroad  [online], EUROPA. EU [29. 1. 2014] © European Union, 1995-2014, dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-14-77_en.htm

[8] REPORT FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS

EU Citizenship Report 2013; EU citizens: your rights, your future. Brussels, 8. 5. 2013, COM (2013) 269 final, dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/citizen/files/com_2013_269_en.pdf

[9] Stálé zastoupení ČR při Evropské Unii. Nový „Schengen“ posiluje volný pohyb osob[online], © 2014 MZV ČR [7. 6. 2013], dostupné z: http://www.mzv.cz/representation_brussels/cz/udalosti_a_media/novy_schengen_posiluje_volny_pohyb_osob.html

[10] ČTK. Cameron: volný pohyb osob by neměl být pro všechny [online], E15.CZ [27. 11. 2013] © 2014 Mladá fronta a. s., dostupné z: http://zpravy.e15.cz/zahranicni/politika/cameron-volny-pohyb-osob-by-nemel-byt-pro-vsechny-1041816

[11] BYDŽOVSKÁ, Marie. Daňová diskriminace cizinců? Projekt EU na rok 2014 [online],EUROSKOP.CZ Věcně o Evropě, [24. 1. 2014] © 2005-14 Vláda České republiky, dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/23488/clanek/danova-diskriminace-cizincu-projekt-eu-na-rok-2014/

[11] European Parliament / News. More rights and better working conditions for non-EU seasonal workers[online], © European Union 2014,[ 10-02-2014] dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/news/en/news-room/content/20140203IPR34619/html/More-rights-and-better-working-conditions-for-non-EU-seasonal-workers

[12] PALATA, Luboš. V Unii začíná volný pohyb pacientů [online], Tribuna lékařů a zdravotníků© 2000-2012 MEDICAL TRIBUNE CZ, s.r.o. a dodavatelé obsahu (ČTK), [08. 10. 2013], dostupné z: http://www.tribune.cz/clanek/31109-v-unii-zacina-volny-pohyb-pacientu

Texty právních předpisů čerpány na EUR-Lex, Přístup k právu Evropské unie [aktualizace 13/02/2014], © Evropská unie, 1998-2014, dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/

 Judikatura a legislativa EU dostupná v CODEXIS ADVOKACIE

 

evropská unie evropská integrace volný pohyb

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články