Proč občanství vůbec chtít?
Na úvod si definujme, co to státní občanství je a z jakých základů povstává. „Státní občanství je veřejnoprávní vtah mezi konkrétním státem a osobami, jehož zájmem je státní homogenita určitého celku mnohdy založeného na určité národní entitě a současně též ochrana individua uvnitř i vně tohoto celku.“ [1] Ze všech možných specifikací státního občanství byla tato vybrána záměrně, obsahuje dvě důležité složky, které jsou typické pro občanství EU. Jeho charakteristikou jsou tři prvky: svobodný a volný pohyb a pobyt, nediskriminace, a samozřejmě určitá snaha o navození pocitu sounáležitosti v tomto etnicky a letitými křivdami rozděleném seskupení. Z každého z nás, rozumějte občana členské země, se rázem stal tzv. bipolita. Jak a kdy k tomu došlo? Stejně jako státní občanství má svůj ústavněprávní původ, občanství EU pramení z primárního práva, a dává možnost využívat celou škálu práv bezvýjimečně. Je samozřejmé, že jeho idea byla formována právě již s rozvojem společného hospodářského prostoru, jako právní pojem ho však přinesla Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva). Každý, kdo disponoval státním občanství kterékoli z členských zemí, se automaticky bez dalšího stával také občanem EU. Tento fakt dává občanství EU přízvisko odvozené. Následně Amsterodamská smlouva ještě dále prohloubila práva občanů EU.
O občanství EU toho každopádně bylo a ještě bude napsáno enormní množství, a není ani účelem tohoto článku rozebírat samotný pojem, důležité je pro náš účel, co občanství EU přináší a proč je tedy pro jedny lukrativní ho prodávat, a pro jiné si ho za nemalý finanční obnos pořídit. Nejdůležitějším prvkem pro koupi občanství zřejmě nebude sounáležitost, ale kompletní balík práv obdržený zároveň s ním. Nejdůležitějšími jsou asi tato:
- právo svobodně se pohybovat a pobývat v EU;
- právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu;
- právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterékoli země EU;
- petiční právo k Evropskému parlamentu,
- právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv;
- právo obracet se na instituce EU a obdržet odpověď;
- právo na přístup za určitých podmínek k dokumentům Evropského parlamentu, Evropské komise;
- právo na rovný přístup k veřejné službě EU.
Krom tohoto výčtu se unijní občanství občas hodí i jinak. Přednostní evakuací z krizových oblastí či služeb všech konzulárních a diplomatických misí států EU v zahraničí počínaje, přes volnější podmínky pro cestování a mnohem méně práce a starostí s vízy, výrazně zjednodušeným podnikání v EU konče. Proč je poslední zmíněné výhodné, je nasnadě, EU coby hospodářský prostor je dle statistik HDP největší ekonomikou světa.
Občanství za „třicet stříbrných“
Tak tedy kdo a proč má zájem na prodeji a koupi občanství EU? Nedávnou bouři rozpoutal maltský návrh na prodej maltského státního občanství za 650 000 €, s jedinou podmínkou, a tou je za část peněz nakoupit na Maltě nemovitosti, o povinnosti pobytu se již nemluví. Maltská strana hovoří jasně, cílem je získat finance pro místní rozvoj a nalákat investory do evropského prostoru, přeci jen částka v přepočtu 31 miliónů Kč není dostupná každému, tedy žádná emigrační vlna nehrozí. Na straně druhé Evropský parlament reaguje: „K občanství EU by neměla být připojena žádná "cenovka", uvedl Evropský parlament ve čtvrtek usnesením. Poslanci jsou znepokojeni programy, které zavedly některé členské státy, zejména Malta, a jejichž důsledkem je prodej národního, a tedy i unijního, občanství. Parlament vyzývá Komisi, aby jednoznačně uvedla, zda tyto režimy dodržují literu a duch unijních smluv a pravidel týkajících se zákazu diskriminace. Parlament zdůraznil, že práva plynoucí z občanství EU, například právo na svobodu pohybu a pobytu v rámci Unie, by se nikdy neměla stát obchodovatelnou komoditou. Občanství EU přepokládá určitý vztah k EU a závisí na vazbách každé osoby s EU a jejími členskými státy, nebo na osobních poutech s občany EU“ [2]. Ostatní členské země v tomto spatřují obchodování s právem, které zavazuje ostatní členské země EU k respektování konkrétních nároků občana EU. Jiní si hledí více své „polívčičky“, když Velká Británie, coby největší odpůrce tohoto maltského kroku, spatřuje v tomto aktu konkurenci pro svůj mnohem přísněji nastavený systém „omezeného občanství“ pod podmínkou investic a omezením pobytu mimo VB. „Na druhou stranu, podle serveru Huffington Post Britové na přílivu bohatých cizinců do Malty mohou vydělat, protože podle něj do britské ekonomiky díky přílivu migrantů ze zemí EU přiteče do země do roku 2050 60 miliard liber“ [3]. Jak silně rozporuplné emoce současná situace vyvolává, koloruje odpověď strany UKIP na toto tvrzení: „Podle logiky této zprávy bychom se jako země měli zbavit vlastní populace a nahradit je migranty z EU.“ [4] Problematické je i to, že z každého realizovaného občanství tímto způsobem má podíl získat společnost Henley& Partners, sídlící v daňovém „ráji“ na ostrově Jersey, etický problém využití nalákaných bohatých investorů tímto zůstává stále otevřenou ranou. Velice diskutovanou součástí nabytí občanství EU prodejem byla taktéž transparentnost. Tuto rozbouřenou vodu uklidnil maltský premiér Joseph Muscat, když na konci prosince 2013 oznámil, že jména uchazečů budou veřejná.
Vrána k vráně sedá
Nezůstávejme však pouze u maltského systému. Dalším, možná ještě obskurnějším přístupem, je krok kyperské vlády, zaměřený především na ruskou menšinu, která tvoří velice podstatnou finanční sílu kyperského státu. Snazší získání občanství pro tuto skupinu obyvatel má být reparací za ztrátu utrpěnou restrukturalizací kyperských bank. V Portugalsku je občanství navázáno na koupi nemovitosti, sousední Španělsko zvažuje zavedení obdobné politiky, Irsku je pro jeho získání třeba v zemi investovat 500 tisíc EUR do veřejného projektu v oblasti vzdělání, zdravotnictví, umění či sportu. V Rakousku se uděluje občanství za prokázané služby v rámci významného zájmu republiky. Na druhý pohled pokud se kandidát tímto neprokáže, je klasický postup získání rakouského státního občanství velice obtížný, ovšem systém za zásluhy je vcelku netransparentní, k rakouskému pasu se takto dostal hotelový magnát ze Saúdské Arábie či proslulá ruská operní pěvkyně Anna Netrebko.[5] V Maďarsku je pro změnu cestou k získání občanství nákup státních dluhopisů. Pro porovnání: „Česká republika je jednou ze zemí s nejnižším poměrem počtu migrantů, kteří se českými občany stali, k celkovému počtu cizinců. Zatímco v EU připadá na tisícovku lidí ze zahraničí ročně v průměru 23 udělených občanství, v Česku jsou to jen čtyři. Vyplývá to z údajů Eurostatu“ [6] Naprosto jiným směrem, jen na okraj, šlo Dánsko se svými čtyřmi výjimkami, jednou týkající se čistě občanství EU, a jaký dopad měla tato výjimka na jinak nastavený dánský režim. Toto téma by ale vydalo na samostatný článek, více se o něm tedy zmiňovat nebudeme.
Bezbranná EU?
Z výše uvedeného je patrné, že by se prodej státního občanství členských zemí, a tedy cesta k získání občanství unijního, mohl stát z ojedinělých pokusů naprostým běžným trendem a způsobem „přivýdělku“ krizí pochroumaných státních rozpočtů. Bohudík pro jedny, bohužel pro druhé. Otázkou, zůstává, jaký dopad na prestiž, fungování, a celkový záměr původního konceptu občanství EU by tento faktor měl. Evropská unie je ovšem v rozporuplném postavení, naproti této vítané migraci totiž ty samé země postupují velice tvrdě vůči migraci nežádané: „Evropská rada pro uprchlíky a exil upozornila na dva sporné případy z poslední doby- v roce 2004 Malta vyhostila dva somálské imigranty. Muscat nekompromisní politiku vůči uprchlíkům hájí a s Bruselem je na ostří nože kvůli dalšímu případu z července 2013, kdy Evropský soud pro lidská práva rozhodl, aby Malta neposílala 45 somálských uprchlíků zpátky do Libye. Evropská komise tento rozsudek přivítala. EU se tak ocitá v roli toho, kdo se snaží o kompromis. Snaží se plnit jak roli humanitární, tak dát šanci státům přilákat bohaté podnikatele, kteří by mohli do evropského prostoru přinést nové investice.“ [7] Evropská komise se tedy snaží získat vliv na imigrační a azylovou politiku, členské země ovšem velice nerady na toto téma zabrousí, po ztrátě suverenity v oblasti monetární a fiskální politiky si chtějí udržet alespoň nějaké „želízko v ohni“, zvláště pak, může-li být výnosné. Budoucnost tedy tkví v kompromisu a jednoznačném určení vztahu občanství EU a hodnot, na kterých celá Unie stojí.
Zdroje
[1]KLÍMA, Karel; Ústavní právo; 1. Vydání, Dobrá Voda 2002, nakladatelství Aleš Čeněk, 782s. ISBN 80-86473-20-1. str. 270
[2] Evropský parlament / Zpravodajství. EP: Občanství EU nesmí být na prodej za žádnou cenu [online] PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ Tisková zpráva - Spravedlnost a vnitřní věci [16-01-2014 - 12:48], dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/news/cs/news-room/content/20140110IPR32392/html/EP-Ob%C4%8Danstv%C3%AD-EU-nesm%C3%AD-b%C3%BDt-na-prodej-za-%C5%BE%C3%A1dnou-cenu
[3] PRIKNEROVÁ, Lucie. Výhodná nabídka: Evropské občanství jen za 650 tisíc; [online] EUROSKOP.CZ Věcně o Evropě, [13. 1. 2014] © 2005-14 Vláda České republiky, dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/23437/clanek/vyhodna-nabidka-evropske-obcanstvi-jen-za-650-tisic-eur/
[4] PRIKNEROVÁ, Lucie. Výhodná nabídka: Evropské občanství jen za 650 tisíc; [online] EUROSKOP.CZ Věcně o Evropě, [13. 1. 2014] © 2005-14 Vláda České republiky, dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/23437/clanek/vyhodna-nabidka-evropske-obcanstvi-jen-za-650-tisic-eur/
[5] TREJBAL, Václav. Občanství EU je na prodej, hlavně v problémových zemích. [online] Patria Online a.s. © 1997 – 2014, [23. 4. 2013] dostupné z: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2319829/obcanstvi-eu-je-na-prodej-hlavne-v-problemovych-zemich.html
[6] ČTK. ČR patří v EU k zemím, které cizincům dávají občanství nejméně; [online] České noviny.cz Zpravodajský server ČTK [27. 01. 2014], ISSN: 1213-5003 © 2014 ČTK, dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/cr-patri-v-eu-k-zemim-ktere-cizincum-davaji-obcanstvi-nejmene/1035604
[7] PRIKNEROVÁ, Lucie. Výhodná nabídka: Evropské občanství jen za 650 tisíc; [online] EUROSKOP.CZ Věcně o Evropě, [13. 1. 2014] © 2005-14 Vláda České republiky, dostupné z: https://www.euroskop.cz/46/23437/clanek/vyhodna-nabidka-evropske-obcanstvi-jen-za-650-tisic-eur/
Texty právních předpisů čerpány na EUR-Lex, Přístup k právu Evropské unie [aktualizace 13/02/2014], © Evropská unie, 1998-2014, dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/
Judikatura a legislativa EU dostupná v CODEXIS ADVOKACIE
Diskuze k článku ()