Evropské cíle v oblasti obnovitelných zdrojů
Obnovitelné zdroje mají ještě daleko do toho, aby byly splněny cíle, které si Evropská unie a její jednotlivé státy vytyčily. Nicméně trajektorie jejich rozvoje je jasná, nezpochybnitelná. Rok 2022 byl prvním, kdy množství vyrobené elektřiny ze solárních a větrných elektráren překročilo výrobu elektřiny z uhlí nebo plynu. Byl to zároveň rekordní rok pro množství nově nainstalovaných solárních elektráren v EU, plus 41 GW instalovaného výkonu. A pak dva příklady států, záměrně jiných než Německo. Protože když se tady dnes mluvilo o Německu, tak to bylo vždycky spíše v negativním kontextu, jaké Německo dělá problémy evropské energetice. Tak abychom si uvědomili, že rozvoj obnovitelných zdrojů nedrivuje jen Německo, ale jsou to i další státy a možná především jiné státy. V Nizozemsku je v tuto chvíli největší podíl solární elektřiny na evropském trhu - 14 %. A jako výborný příklad mi přijde Polsko, jeden z nejdynamičtěji rozvíjejících se trhů v oblasti fotovoltaiky, mezi čtyřmi lety došlo k nárůstu o cca 12,5 GW instalovaného výkonu.
Na grafu pak vidíte křivky, kterými bych chtěl pouze dokumentovat trendy. Horní křivka jsou kombinované tradiční nízkouhlíkové zdroje, jaderná a vodní energie. A vidíte, že objem elektřiny z těchto zdrojů mezi lety 2000 – 2022 klesá, je to zejména v důsledku odstavování jaderných elektráren, ale pokud jde o vodní energii, tak si uvědomme že v našem prostoru už není příliš velký prostor pro její rozvoj vzhledem k tomu, že nejsou lokality. A uvědomme si, že v souvislosti s probíhající klimatickou změnou už dnes výrobci energie z vody pociťují, zejména u těch malých vodních elektráren, že nedostatek vody jasně vede k nižší výrobě elektřiny. V podstatě jedinými zdroji, které vyrábějí více elektřiny a jsou na trajektorii růstu, je právně větrná a solární energetika. Uhlí klesá až na ty poslední dva roky, kdy Německo dalo přednost odstavení jaderných elektráren a vykrývá výpadek zvýšenou výrobou z uhlí. A plyn zřejmě plní a bude dále plnit roli jakéhosi přechodného paliva, zdroje energie, před tím než bude vytlačen podílem obnovitelných zdrojů.
Obnovitelné zdroje v ČR
Jak je na tom Česká republika? Pokud jde o ty 2 zdroje, které mají největší perspektivu růstu, a to i na území ČR, tak jsou to fotovoltaické a větrné elektrárny. V tuto chvíli máme nainstalovaného 2,5 GW celkem od roku 2006, kdy se tady objevily první fotovoltaické elektrárny. To je zhruba polovina toho, co Polsko v posledním roce nainstalovalo za jeden rok. Možnosti růstu jsou velké, chtěl připomenout právní souvislost, že v tuto chvíli mají potenciální investoři do tohoto typu zdroje uzavřeny smlouvy o smlouvách budoucího připojení těchto zdrojů s provozovateli distribučních společností o instalovaném výkonu, který zřejmě převyšuje 19 GW. Což je obrovský nárůst, který svědčí o tom, že soustava z hlediska technického takový nárůst unese, protože jinak by ty zdroje nebylo možné připojit. Samozřejmě to vytváří obrovský tlak a obrovskou práci pro všechny, kteří se zabývají regulací soustavy. Ale zároveň to znamená a vyvolává otázku, jestli skutečně jsou to projekty, které lze reálně v nejbližších dvou třech letech, na které jsou ty smlouvy uzavírány, připojit a postavit. Pak je tady větrná energetika, která je takovou popelkou, která v České republice sedí v koutě – naprosto minimální podíl na celkové výrobě elektřiny, přitom technický potenciál růstu je obrovský. Problémem jsou v České republice samozřejmě povolovací procesy. Nicméně pokud bychom dokázali jako Česká republika potenciálu v těchto, dá se říct, dvou základních obnovitelných zdrojích využít, tak podle studie poradenské společnosti Deloitte ČR může tento sektor obnovitelných zdrojů přispět k nárůstu HDP ČR do roku 2030 o 7 %. Což také není nezanedbatelným faktorem, a měli bychom jej zahrnout v predikcích. Není to jen o nákladech, je to i o vlivu na HDP.
Legislativní drivery
A nyní se přesunu do druhé části, tzn. jaké jsou legislativní drivery, které popohánějí rozvoj sektoru obnovitelných zdrojů. A je třeba samozřejmě začít s Evropskou unií. V souvislosti s válkou na Ukrajině a navazující energetickou krizí Evropská unie zareagovala, řekl bych, velmi rychle. Rozhodně rychleji než Česká republika, a tady se zase vracíme k tomu, kdy je dobré míti EU. A už v květnu roku 2022 schválila Evropská komise materiál s názvem REPowerEU, který ve vztahu k tématu této prezentace říká, že obnovitelné zdroje energie nepotřebujeme jenom pro řešení problému klimatické změny, ale je to i řešení energetické krize, která vznikla v důsledku událostí na Ukrajině a energetické bezpečnosti států Evropské unie. Čili nám se tady zvyšuje důležitost a podstata obnovitelných zdrojů jako řešení těchto opravdu velmi společensky závažných problémů, což se pak následně promítá a bude promítat do konkrétních právních legislativních opatření. Samozřejmě tak jak to u Evropské unie je vždy, na prvním místě je stanovení nějakých globálních cílů, které si státy Evropské unie dohodnou. V případě materiálu REPowerEU se globální cíl podílu obnovitelných zdrojů do roku 2030 má zvýšit z 32 %, které vyplývají ze stávajících právních předpisů, na 42,5 %. Pak tam jsou i další a poměrně konkrétní opatření a plány, které si Evropská komise vytkla. Zaprvé zjednodušení povolovacích procesů, a tady už jsme vyloženě na právní půdě, protože jak dále uvidíte, to jsou věci zasahující do správních řízení, do stavebního práva, do práva ochrany životního prostředí. A dále vyloženě jaksi tvrdých regulatorních opatření, tzn. povinná instalace obnovitelných zdrojů, zpravidla fotovoltaických elektráren na budovách za nějakých podmínek. A pak je to řekněme podpora nějakých byznysových řešení, tzn. výzkum a vývoj inovativních zařízení využívajících obnovitelné zdroje jako je právě agrivoltaika čili kombinace zemědělství s výrobou elektřiny ze slunečního záření, plovoucí fotovoltaické elektrárny atd. a nějaká snaha o návrat výrobních prostředků a závodů na výrobu fotovoltaických panelů a dalších zařízení na území EU.
Nařízení stanovící rámec pro urychlení zavádění obnovitelných zdrojů
Toto se následně promítlo přímo do Nařízení Rady (EU) 2022/2577, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění obnovitelných zdrojů. Toto nařízení je účinné od ledna letošního roku a má dopady do rozhodovacích procesů českých státních orgánů a vlastně dává investorům do obnovitelných zdrojů konkrétní práva. Nařízení je zamýšlené jako krizové opatření s časově omezenou platností. Ta je omezená do července 2024, nicméně je tam jakási možnost opce čili prodloužení účinnosti toho nařízení. Uvidíme, jestli jeho účinnost bude ukončena nebo bude prodloužena. Co nařízení obsahuje? Pro právníka je velmi zajímavá část týkající se otázky veřejného zájmu. Nařízená výslovně říká, že zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů se považují za zařízení realizovaná ve veřejném zájmu, který převažuje nad některými dalšími veřejnými zájmy vstupujícími do povolovacích procesů. Ty tam jsou vyjmenovány, je to zejména ochrana přírody v rámci soustavy NATURA 2000, což jsou evropsky významné lokality, ptačí oblasti a ochrana druhů, EIA – čili hodnocení vlivů na životní prostředí a Směrnice o vodách. Možná si vzpomenete na diskuse v uplynulých letech, jestli je vhodné, aby legislativně byly některé stavby přímo označeny za stavby ve veřejném zájmu. Tak tohle je přesně vstup do této diskuse.
Na úrovni České republiky ta diskuse nakonec skončila tím, že konkrétní stavby by neměly být v zákonech označeny za stavby ve veřejném zájmu, ale nějaké druhy a typy staveb jako obecná kategorie mohou, to není z hlediska ústavního vyloučeno. A tak máme vlastně i dnes v energetickém zákoně distribuční a přenosovou soustavu a výrobny energie s výkonem nad 100 MW, které poskytují podpůrné služby, označené za stavby ve veřejném zájmu. A nově i výrobny energie z obnovitelných zdrojů jako stavby ve veřejném zájmu. Nicméně tady toto evropské nařízení jde ještě dál, ono nejenom, že říká, že to je stavba ve veřejném zájmu, ale jaksi se předpokládá vyvratitelná právní domněnka, že je v převažujícím veřejném zájmu nad těmi ostatními. Což může mít samozřejmě bezprostřední efekt do všech povolovacích řízení, zejména pokud jde o větrné elektrárny, které trpí velmi dlouhými a komplikovanými povolovacími procesy z hlediska hodnocení dopadu na životní prostředí.
Další opatření, které nařízení přináší, se týkají délky povolovacích procesů. Konkrétně pokud jde o fotovoltaické elektrárny umisťované na budovách, nesmí překročit řízení od jeho zahájení do pravomocného povolení 3 měsíce. Tam se samozřejmě nabízí otázka, jakým způsobem toto bude vymáháno, na to se mě prosím neptejte. Další opatření je ovšem zajímavější, a sice stanovuje právní fikci, že pokud dotyčný orgán neodpoví na žádost investora do jednoho měsíce, pokud chce investor stavět na budově výrobnu s výkonem do 50 kW, tak se má za to, že s její realizací souhlasí a není zapotřebí čekat na vydání povolení nebo nějaký další jeho krok. Pak nařízení obsahuje ještě nějaké další prvky, které ale vyžadují legislativní krok národního státu. Vlastně umožňuje udělit výjimku ze systému hodnocení vlivu na životní prostředí projektu, a to by se týkalo převážně větrných elektráren, v případě, že plochy pro tyto projekty, typicky plochy stanovené v územních plánech, už prošly procesem hodnocení vlivů na životní prostředí tou strategickou EIou čili SEou. Aby toto platilo, tak by to samozřejmě vyžadovalo, jak už jsem říkal, i úpravu vnitrostátního předpisu, ovšem nařízení umožňuje takovou výjimku pro účely zrychlení povolovacích řízení vydat.
Směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů
Na nařízení má navazovat novela směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice by měla být schválená v letošním roce a vlastně by měla nahradit uvedené nařízení, tzn. velká část toho, o čem jsem mluvil ve vztahu k nařízení, bude překlopena do té směrnice a objeví se tam ještě nějaké další nové prvky, nad rámec nařízení. Ten základní je, že novela směrnice zvýší cíl podílu obnovitelných zdrojů na 42,5 %, jak už jsem o tom mluvil. Zatím to vypadá, že na tomto čísle je shoda mezi členskými státy a Komisí. Co je podstatné pro vedení správných řízení a povolovací procesy na úrovni jednotlivých států, tak je poměrně propracovaný mechanismus mapování a stanovení takzvaných vhodných oblastí pro obnovitelné zdroje. Členské státy budou mít za úkol na svém území definovat oblasti, kde je možné realizovat jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů způsobem, který není tím plnotučným správním řízením, tak jak ho znáte mnozí z vás, zahrnujícím hodnocení vlivů na životní prostředí, biologické hodnocení atd., ale ve velmi zjednodušeném řízení, které by mělo být podstatně rychlejší.
Směrnice dále hovoří o rozvíjení konceptu tzv. jednotného kontaktního místa. Tj. žadatel by měl přijít na jedno místo, na jeden úřad, podat žádost o vydání povolení a veškerá stanoviska dotčených orgánů a všech dalších subjektů, které se do toho procesu zapojují, by mělo to jednotné kontaktní místo sehnat a vyřídit za toho žadatele. Čili je to jakási asistence v tom řízení. Dále by mělo jednotné kontaktní místo poskytnout jakési know-how, jakým způsobem připravit ten projekt, aby co nejlépe prošel. A mělo by zajistit dodržování těch lhůt, o kterých jsem již mluvil.
To, co by dále měla směrnice stanovit, navazuje na nařízení, tzn. uloží členským státům, aby ve vztahu k výrobnám energie z obnovitelných zdrojů a souvisejícím zařízením bylo v národní legislativě stanoveno, že jde o projekty v převažujícím veřejném zájmu. A návazně na to, také jsem o tom už mluvil, by mělo precizovat povinnosti instalovat fotovoltaické elektrárny na budovách. Tam samozřejmě si to nepředstavujte tak, že se celé Staré město v Praze pokryje solárními elektrárnami. Jsou tam pro to stanovené výjimky, samozřejmě památková péče je jednou z nich.
Příklad Německa
Určitě je zajímavé se podívat, jak k aplikaci těchto opatření přistupují některé jiné státy, a tady jsem si dovolil použít příklad Spolkové republiky Německo, protože ta už má schválenou legislativu navazující na nařízení, a vlastně do určité míry předjímající i tu novelu směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Zaprvé Německo si legislativně zakotvilo, že by každý rok mělo nainstalovat nové fotovoltaické elektrárny s výkonem 11 GW, což je obrovské číslo i vzhledem k rychlosti přechodu na obnovitelné zdroje. To číslo svědčí podle mého názoru o tom, že si Německo uvědomuje ten problém, že je třeba akcelerovat. A pak k tomu vedou nějaká konkrétní opatření, která zase mají dopady do povolovacích procesů.
Velmi zajímavým prvkem je instalace fotovoltaických elektráren na zemědělské půdě. Německo si řeklo, že může uvolnit pro instalaci fotovoltaických elektráren až 4 % orné půdy a nevnímá to tak, že se ta orná půda zmaří, ale že se vlastně uvede do jakéhosi stavu zálohy, protože u fotovoltaických elektráren neděláte skrývku té orné půdy, vy ji tam necháváte, pouze instalujete fotovoltaické panely. Ta orná půda si de facto odpočine. A už se objevují výsledky studií, které mapují vliv fotovoltaických elektráren na ornou půdu – těch, které jsme stavěli v letech 2009 – 2010. A ty jsou samozřejmě takové, že se velmi významným způsobem zvyšuje její kvalita, když ji neustále každý rok nezahlcujete pesticidy a herbicidy.
Dalším prvkem, o kterém Německo nejenže nepochybuje, ale zavedlo jej do své legislativy, je zjednodušení připojování. Tzn. ty nejmenší fotovoltaické elektrárny by absolutně šly mimo jakoukoliv komunikaci s provozovatelem distribuční soustavy. Označují se jako „balkonové“ a je to ten případ, kdy někdo si koupí v IKEI fotovoltaický panel, z něj vede kabel, na konci je zástrčka a dá si to do zásuvky. Tak toto je ten případ, kdy v případě Německa se nemusíte ptát distribuční společnosti, jestli je to povoleno. Kdežto v případě České republiky, kdybyste chtěli něco takového udělat, tak podstoupíte ten plnotučný proces vyhodnocování vlivu toho zařízení na soustavu, který je v podstatě procesně stejný, jako kdybyste chtěli připojit megawattovou jadernou elektrárnu nebo 1000 MW jadernou elektrárnu.
A samozřejmě Německo využívá i těch výjimek, které poskytuje nařízení ve vztahu k hodnocení vlivu na životní prostředí. Tzn. jestliže je SEA nemusí být EIA. Co je rovněž podstatné a co by velmi urychlilo výstavbu a rozvoj obnovitelných zdrojů, tak je ve vztahu ke zájmu ochrany přírody typickým požadavkem, který zdržuje povolování těch projektů. Když si požádáte o povolení, tak vyvstane požadavek na provedení tzv. biologického hodnocení, což je přírodovědný výzkum dané lokality, který se musí provádět ve všech aspektech, tzn. jaro, léto, podzim. Čili jeho příprava trvá minimálně 3/4 roku a zpozdí to samozřejmě pak i celkově vedení toho řízení. V Německu si řekli, že se při podávání bude vycházet ze stavu poznání toho území ke dni podání té žádosti a další biologické hodnocení a průzkumy se nebudou dělat.
Situace v ČR
A jak jsme na tom tedy v České republice? Kdybych chtěl shrnout z mého pohledu tři hlavní bariéry, které brání, řekněme, většímu rozvoji obnovitelných zdrojů, tak je to zaprvé to, o čem jsem už mluvil, tzn. délka a komplikovanost povolovacích procesů. Dále je to kapacita distribuční soustavy pro připojování nových zdrojů, resp. Stav, že máme uzavřené smlouvy o smlouvách budoucích na 19 GW projektů, což ta soustava zřejmě unese, nicméně je otázkou, jestli se ty projekty skutečně budou realizovat, a jestli neblokují kapacitu jiným projektům, které by se realizovat skutečně mohly. A tím třetím problémem je zásadní zpoždění při zavádění systémových prvků v energetice, které umožní větší rozvoj obnovitelných zdrojů. Jedná se o akumulaci. My nemáme v energetickém zákoně řečeno, co to je ukládání energie jako základní prvek, který je nutné kombinovat s rozvojem obnovitelných zdrojů. Protože co budeme dělat s tou přebytečnou elektřinou, kterou solární elektrárny vyrobí? Tak jasně, v tuhle chvíli je můžeme vypnout, to už tady taky dnes bylo zmíněno. Ale proč tu elektřinu nevyužít – uložit ji a pak ji vrátit zpátky do soustavy? A agregace. Co je to agregace, agregace flexibility? Do budoucna, s tím, jak se bude během dne zvyšovat a snižovat množství vyrobené elektřiny, bude kolísat i její cena, někdo dokáže tohoto stavu využít a dokáže řídit svoji spotřebu anebo svoji výrobu proti odchylkám a dokáže vlastně tímto způsobem soustavě pomáhat, může to soustavě poskytovat jako placenou službu. Vytváří to jakýsi prostor pro nějaké další podnikání. Tyto prvky jsou vlastně obsaženy ve směrnici o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, která měla být už před více než dvěma lety transponována do českého právního řádu, ale dosud nebyla.
Takže se nacházíme v České republice v situaci, kdy jsme o dva kroky za Evropou. Nejenže nepomýšlíme ještě na to, že se tady schválilo nějaké krizové nařízení a že bude nová směrnice o podpoře využívání nových zdrojů, ale my ještě nemáme ani zdaleka transponováno něco, co bylo schváleno v roce 2019.
Lex OZE I. a II.
Co se podařilo udělat, se eufemisticky označuje jako Lex OZE I., zkratka, jejíž význam si myslím není nutné vysvětlovat, tj. zákon schválený pod číslem 19/2023 Sb. Z mého pohledu obsahuje dva rozdílné balíčky opatření. Prvnímu balíčku říkám 50/50/50. Zvýšila se hranice pro provoz výroben bez licence z 10 KW na 50 KW, tj. až do této hranice nemusíte žádat energetický regulační úřad o udělení licence na výrobu elektřiny. Nestáváte se tudíž podnikatelem v energetice. A ty další dvě padesátky se týkají limitu pro nutnost vyřídit územní rozhodnutí nebo územní souhlas, případně stavební povolení nebo ohlášení. Do tohoto limitu obecně to není třeba, samozřejmě s určitými výjimkami, které zase zahrnují například právě objekty památkové ochrany, ať už to jsou kulturní památky jako takové nebo památkové rezervace a zóny. Ale co je podle mého soudu podstatnější, tak jsou další dvě opatření.
Zaprvé energetický zákon říká, že stejně jako další zařízení v elektroenergetice, o kterých už jsem mluvil, i výrobny energie z obnovitelných zdrojů s výkonem nad 1 MW jsou stavbami ve veřejném zájmu. A stavební zákon k tomu dodává že jsou považovány za stavby technické infrastruktury. Dohromady tedy mohou splňovat podmínku pro kvalifikaci jako tzv. veřejná technická infrastruktura, a mohou být způsobilé pro postup podle § 18, odst. 5 stavebního zákona, který říká, že výjimečně lze veřejnou technickou infrastrukturu realizovat i mimo zastavitelné území stanovené územním plánem. V zásadě to může znamenat zase zjednodušení povolovacího procesu, tzn. vyhnete se nutnosti schvalovat změnu územního plánu. Samozřejmě je to výjimečné opatření.
A tím druhým zásadním prvkem je nový úkol orgánů územního plánování aktivně stanovovat vhodné plochy jak v zásadách územního rozvoje, tak v územních plánech obcí, na kterých mohou být realizovaný obnovitelné zdroje. Jakým způsobem se to bude aplikovat, je zase otevřené, co je jisté, už nebude možné to, co je běžnou praxí dnes, že zásady územního rozvoje některých krajů jsou napsané tak, že na jejich území nelze realizovat obnovitelné zdroje žádné.
A co se chystá v legislativě? Chystá se Lex OZE II, které přináší především tzn. energetická společenství. A chystá se transpozice směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh, ale v podstatě se k tomu nedá nic víc říct, protože legislativní proces se někdy z nepochopitelných důvodů neustále oddaluje a nelze vůbec v tuto chvíli předjímat, kdy tyto prvky budou do legislativy zakomponovány a kdy tyto právní předpisy budou schváleny.
Diskuze k článku ()