Zelená dohoda pro Evropu aneb mapa nové regulace

Klimatická změna představuje jednu z největších výzev současné společnosti. Nová Evropská Komise již od svého počátku avizovala, že tato oblast bude jednou z jejích priorit. Proto 11. prosince 2019 Komise zveřejnila Zelenou dohodu pro Evropu, politický dokument, ve kterém nadefinovala svůj plán růstu a transformace Evropské unie ve světle klimatické změny.

Mgr. Filip Hloušekadvokát, Deloitte Legal

Zelená dohoda tak identifkuje oblasti a regulaci, ve kterých dojde v nejbližším období ke změnám. Díky tomu se může business účinně s předstihem připravit a na tvorbě legislativy se aktivně podílet. Jelikož je dokument poměrně obsáhlý, zaměří se tento článek na tři oblasti – klimatickou neutralitu, energetiku a oběhové hospodářství.

Klimatická neutralita v roce 2050

Komise již v roce 2018 představila vizi pro klimatickou neutralitu v roce 2050. Aby toho bylo možné dosáhnout, Komise do března 2020 navrhne „právní rámec pro klima“, kterým tuto vizi zakotví do evropské legislativy, díky čemu stanoví jasné podmínky pro transformaci a zajistí předvídatelnost pro investory. Díky právnímu rámci by k cíli klimatické neutrality měly přispívat všechny nové politiky EU.

Do léta 2020 pak Komise předloží plán na zvýšení cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro rok 2030 nejméně na 50 % a směrem k 55 % v porovnání s rokem 1990. Pro porovnání, v roce 2018 EU dosáhla snížení o 23 %. Nejbližší dekáda proto bude v tomto ohledu opravdu intenzivní. Změny zřejmě dopadnou na systém obchodování s emisemi (rozšíření na nové oblasti), závazky snižování emisí členskými státy mimo systém obchodování s emisemi, a regulace využívání půdy. Cílem by mělo být účinné stanovení ceny uhlíku, což by mělo přispět ke změně chování spotřebitelů a podniků. Dojde také k revizi směrnice o zdanění energie, aby tato reflektovala potřeby ochrany životního prostředí. Komise nakonec navrhne přijímat v této oblasti právní předpisy kvalifikovanou většinou namísto jednomyslného hlasování, což by omezilo možnost blokování transformace ze strany členských států.  

Pokud dojde k tomu, že jiné země nebudou příklad EU následovat a splnění globálních cílů nebude dosahováno, Komise navrhne kompenzační mechanizmus v souvislosti s únikem uhlíku. Laicky by se jednalo o uhlíkové clo, které by padlo na výrobky vyrobené ve státech, kde emisní cíle nebudou korespondovat s ambicemi EU.

Energie

Výroba energie je jedním z uhlíkově nejnáročnějších procesů, kdy na ní napříč sektory připadá 75 % emisí skleníkových plynů v EU. Komise si proto dává za cíl vytvořit energetické odvětví, založeno na obnovitelných zdrojích, vyřazení uhlí a dekarbonizací plynu.

Komise proto do poloviny tohoto roku představí opatření k dosažení inteligentní integrace obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a dalších udržitelných řešení napříč sektory. Zároveň bude zvýšena podpora pro zavádění dekarbonizovaných plynů, předložena koncepce konkurenceschopnosti dekarbonizovaného plynu a řešena otázka emisí metanu. V roce 2020 pak budou vydány také pokyny pro členské státy, které pomohou řešit otázku energetické chudoby.

Oběhové hospodářství

Komise uvádí, se mezi roky 1970 a 2017 se objem těžby materiálů ztrojnásobil a nadále roste, přičemž 90 % úbytku biologické rozmanitosti a nedostatku vody je důsledkem těžby zdrojů, zpracování materiálů paliv a potravin. Komise proto v březnu 2020 přijme novou průmyslovou strategii se zaměřením na zelenou a digitální transformaci. Dále bude připraven nový akční plán pro oběhové hospodářství. Tento bude obsahovat politiku udržitelných produktů, která podpoří oběhový design výrobků na základě společné metodiky a zásad. To znamená míň materiálů, víc opětovného použití a větší odpovědnost výrobců. Stanoví se minimální požadavky, které zabrání vstupu environmentálně škodlivých výrobků na evropský trh. Akční plán se bude soustředit na nejvýznamnější sektory – textil, stavebnictví, elektroniku a plasty. Budou přijata opatření proti záměrnému přidávání mikroplastů do výrobků (na čemž již ECHA usilovně pracuje) a proti neúmyslnému uvolňování mikroplastů (např. z textilií nebo pneumatik). Komise dál vypracuje požadavky, aby byly všechny obaly do roku 2030 opětovně použitelné nebo ekonomicky recyklovatelné, stanoví rámec pro biologicky rozložitelné plasty a dál omezí jednorázové plasty.

Aby se omezilo lakování nazeleno, neboli green-washing, měla by být tvrzená ekologičnost doložena standardní metodikou. Komise proto bude aktivně proti green-washingu bojovat, například zvážením zavedení „elektronického pasu výrobku“.

V oblasti odpadů nás čeká také turbulentní období. Komise plánuje přijmout nové právní předpisy proti nadměrnému používání obalových materiálů a produkci odpadu. Zvážené bude stanovení povinného využívání recyklovaného obsah (u obalů, vozidel či stavebních materiálů). Přezkoumané budou také pravidla ohledně přepravy odpadů, jelikož se Komise domnívá, že by EU měla odpad přestat vyvážet.

Jelikož je přístup ke zdrojům strategickou otázkou, Komise pobude podporovat strategicky hodnotové řetězce. Bude pokračováno v implementaci akčního plánu pro baterie a v roce 2020 dojde k návrhu právních předpisů k zajištění oběhového a udržitelného hodnotového řetězce pro baterie.

V nejbližší době nás tedy čeká velké množství změn a nové regulace. Průmysl se nicméně musí této výzvě postavit čelem a v ideálním případě být krok před regulací. V každém případě firmy nemůžou jenom nečinně přihlížet a čekat na to, jaké nové povinnosti na business dopadnou, bez aktivního zapojení při jejich tvorbě. 

 

Hodnocení článku
66%
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři