Ten následkem úderu paletou utrpěl řadu závažných zranění. Nicméně v době nehody se zdržoval na území České republiky neoprávněně a pracoval bez platného povolení. Jak se k takové situaci postavil Nejvyšší soud?
Zraněný pracovník v době úrazu dodržoval veškeré bezpečnostní předpisy: měl na sobě předepsané ochranné pomůcky (včetně ochranné přilby) a nepohyboval se mimo místa určená k práci. Pochybení na jeho straně mělo spočívat pouze v tom, že se v době nehody zdržoval na území České republiky neoprávněně a pracoval bez platného povolení. Jinými slovy, pracovník byl cizinec bez povolení k pobytu a k práci, což později sehrálo roli v právních argumentech protistrany tohoto sporu.
Soudní řízení a sporná otázka spoluzavinění
Po úrazu se žalobce domáhal náhrady újmy na zdraví po žalovaném spolupracovníkovi, který nehodu zavinil. Spor se dostal před soud prvního stupně a poté až k soudu odvolacímu. „Hlavní spornou právní otázkou bylo, zda skutečnost, že zraněný pracovník neměl povolení k pobytu a k práci, může snížit odpovědnost škůdce za způsobenou újmu,“ uvedla Anna Čerbáková z advokátní kanceláře Spring Walk, která zraněného pracovníka zastupovala. Žalovaný se bránil tím, že zraněný spolupracovník svým protiprávním jednáním (neoprávněným pobytem a výkonem práce) přispěl ke vzniku škody, a namítal proto spoluzavinění poškozeného podle § 2918 občanského zákoníku. Tvrdil, že tato okolnost buď přerušila příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a újmou, nebo by měla vést alespoň k poměrnému snížení náhrady škody.
Soudy nižších stupňů však námitkám žalovaného nepřisvědčily. Po provedeném dokazování konstatovaly, že absence pobytového či pracovního povolení u poškozeného neměla žádný vliv na vznik úrazu ani na jeho následky. „Náš klient svým jednáním nijak nezpůsobil ani nezvýšil vzniklou újmu – i kdyby měl v době nehody všechna povolení v pořádku, nehodě by nemohl zabránit ani zmírnit její následky,“ upozornila Anna Čerbáková. „Zranění by za daných okolností utrpěl jakýkoli jiný pracovník na jeho místě,“ dodala. V rozsudcích bylo poukázáno i na starší judikaturu Nejvyššího soudu, která řešila obdobnou otázku. Soudy zdůraznily, že pracovník neporušil žádné předpisy bezpečnosti práce a byl řádně vybaven ochrannými pomůckami, takže z hlediska příčiny úrazu mu nebylo možné nedostatek ve formě povolení přičítat k tíži. Skutečnost, že pracoval bez oprávnění, byla shledána zcela irelevantní pro posouzení odpovědnosti za škodu. Žalovanému byla uložena povinnost nahradit klientovi bolestné, DNÚ, náklady s uplatněním pohledávky a příslušenství v plné výši.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Žalovaný se s nepříznivým výsledkem nehodlal smířit a podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu. Namítal, že jde o právní otázku, kterou dosud dovolací soud neřešil – konkrétně zda má být ochrana osoby bez oprávnění k pobytu a práci v ČR stejná jako u osoby dodržující zákonná pravidla. Trval na tom, že protiprávní jednání jeho spolupracovníka musí být posouzeno jako jeho spoluzavinění na újmě, a označoval rozhodnutí nižších soudů za „sofistikované odůvodnění zřejmé nespravedlnosti“. Argumentoval i rozdílem v míře zavinění – pracovník prý porušil zákon úmyslně, zatímco jeho vlastní pochybení bylo „jen“ z nedbalosti.
„Nejvyšší soud námitky neakceptoval a rozhodl ve prospěch našeho klienta. Potvrdil naši argumentaci, že škůdce nese plnou odpovědnost za újmu na zdraví, a že na straně poškozeného nelze shledat žádnou spoluúčast,“ uvedla Anna Čerbáková z advokátní kanceláře Spring Walk. Nejvyšší soud výslovně konstatoval, že porušení právních předpisů, které nijak nesouvisí s ochranou před újmou způsobenou škůdcem, nezakládá spoluzavinění na vzniklé újmě. Jinak řečeno, skutečnost, že zraněný pracovník porušil předpisy cizineckého a pracovního práva, neměla žádný vliv na průběh nehody ani na vznik škody. Úraz byl způsoben výlučně protiprávním jednáním žalovaného (shozem palety), a zraněný pracovník k němu nijak nepřispěl. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem, že i kdyby měl poškozený všechna povolení v pořádku, stejné zranění by utrpěl tak jako tak – formální nedostatky na jeho straně by průběh nehody nijak neovlivnily.
Význam pro právní praxi
Rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci představuje důležitý judikaturní výklad k aplikaci § 2918 občanského zákoníku – tedy k otázce, kdy lze poškozenému přičítat spoluúčast na vzniku újmy. Soud výslovně konstatoval, že porušení jiných právních předpisů, například zákona o pobytu cizinců nebo zákona o zaměstnanosti, nemá samo o sobě žádný vliv na vznik odpovědnosti za škodu, pokud poškozený těmito porušeními nepřispěl k samotnému škodnímu ději.
Lze shrnout, že porušení právní normy poškozeným, jež neslouží k ochraně jeho práv porušených škůdcem, nezakládá spoluúčast na vzniklé újmě ve smyslu § 2918 o. z. Jinými slovy – ani absence oprávnění k pobytu nebo výkonu práce neznamená, že by poškozený přišel o ochranu podle občanského zákoníku, pokud mu byla újma na zdraví způsobena zaviněným protiprávním jednáním jiné osoby. Pro posouzení spoluúčasti poškozeného je rozhodující, zda jeho jednání mělo reálný dopad na vznik nebo rozsah újmy. Pokud tomu tak není, nemá právní postavení poškozeného žádný vliv na rozsah odpovědnosti škůdce.
Rozhodnutí tak může sloužit jako vodítko pro další případy, v nichž se viník snaží přenést část odpovědnosti na poškozeného poukazováním na jeho právní status. Nejvyšší soud v tomto směru jasně vymezil hranice: právo na náhradu újmy na zdraví náleží každému, bez ohledu na jeho pobytový či pracovní status, pokud k újmě došlo v důsledku cizího zavinění.
Blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2025, č. j. 25 Cdo 1618/2024-111.
Diskuze k článku ()