Pět otázek pro Danu Prudíkovou

1) Od roku 2008 jste působila jako ředitelka legislativního odboru Ministerstva spravedlnosti, podílela jste se na přípravě občanského zákoníku a předpisů s ním souvisejících. Jak vnímáte současné aktivity ministerstva ohledně novelizace civilního kodexu?

Přípravě kodexu a doprovodných předpisů na ministerstvu spravedlnosti jsem se věnovala v podstatě celé své působení na ministerstvu spravedlnosti. Toto období by se dalo charakterizovat jako kontinuální připomínkové řízení, nikdy nekončící proces diskusí nad finální podobou předkládaných zákonů. Tyto debaty probíhaly na několika úrovních: počínaje odbornou oponenturou v tzv. minitýmech, přes nadstandardně dlouhé připomínkové řízení včetně zohlednění připomínek veřejnosti, dvojí projednání v legislativní radě vlády po velmi podrobnou diskusi nad konkrétními paragrafy vedenou na půdě Parlamentu České republiky. V rámci legislativních prací se do procesu zapojily desítky až stovky expertů na jednotlivé konkrétní otázky, zaangažovali jsme nejenom členy akademické obce, ale také praktikující právníky tak, aby byl občanský zákoník co možná nejlépe připravený na uvedení do praxe. V tomto kontextu bylo poněkud překvapivé, že se současné vedení ministerstva při přípravě novely původně rozhodlo pro jiný postup. Novelu, která má být dle prvních indicií velmi obsáhlá, totiž připravoval pouze úzký tým osob bez širší diskuse, dokonce s vyloučením těch, kteří se na přípravě občanského zákoníku původně podíleli. Z tohoto pohledu jsem velmi ráda, že ministerstvo nakonec svůj postoj přehodnotilo a rozhodlo se do diskusí nad novelou zapojit i širší okruh expertů.

2) Je nějaká konkrétní problematika občanského zákoníku, kterou by dle Vás bylo skutečně akutně nutné novelizovat, aniž by šlo o technikálii?

Co se týká novelizace občanského zákoníku, nabádala bych spíše k zdrženlivosti. Zákoník je účinný teprve devátý měsíc. Za tuto dobu se samozřejmě objevily některé nedostatky, ale některá ustanovení, která se zprvu jevila jako problém, se již podařilo vysvětlit a problém v praxi nepůsobí, některé problémy se ukázaly spíše zdánlivé, a v neposlední řadě se dá předpokládat, že řadu problémů praxe ještě vůbec neobjevila. Bylo by iluzorní myslet si, že tak obsáhlý předpis bude bez chybiček, ať už se jedná o technikálie ve formě nedotaženosti vnitřních odkazů či nedomyšlenost některých institutů. Ale dle mého názoru by se mělo počkat delší dobu, až si zákoník a s ním i doprovodná legislativa sednou, až se jasněji projeví, které instituty skutečně působí potíže. Případné novelizaci by samozřejmě měla předcházet konkrétní analýza tak, aby bylo skutečně jasné, zda je nutné konkrétní ustanovení novelizovat a pokud ano, tak jakým směrem.

3) Na konferenci Právo ve veřejné správě vystoupíte s příspěvkem, který se bude zabývat prvním rokem aplikace tzv. NOZu. Jak hodnotíte těch téměř devět měsíců jeho účinnosti?

Ještě koncem minulého roku mnozí varovali před přijetím občanského zákoníku, nabádali k jeho odkladu. Jedním z argumentů bylo, že dojde k absolutnímu rozkolísání právní řádu, že na to společnost, soudy, právníci nejsou připraveni… Nic takového se nestalo, černé předpovědi se nevyplnily a byť se v praxi projevují některé nejasnosti, k žádnému kolapsu nedošlo. Vzhledem k tomu, že například kontraktace je dle občanského zákoníku v zásadě liberální, mohou lidé postupovat, jak byli dříve zvyklí a na občanský zákoník se spolehnout v případě, že by chtěli využít některou z novinek. Jejich nástup je z logiky věci pomalejší, nicméně už možnost jejich volby považuji za krok správným směrem.

4) V čem konkrétně se občanský zákoník veřejné správy nejzřetelněji dotýká?

Když jsem přednášela starostům se zaměřením na povinnosti, které pro ně z občanského zákoníku vyplývají, vytipovala jsem několik hlavních oblastí, které by se jich mohly dotýkat. Jednalo se například o problematiku nálezů a ztrát, útulků, veřejného opatrovnictví, možnosti pořízení závěti před starostou obce či nově zaváděného pravidla o sjednocení pozemku a stavby na něm stojící. Posléze se nicméně ukázalo, že oblasti zájmu pro veřejnou správu nelze omezovat na pár konkrétních témat, ale že problematika týkající se starostů, resp. veřejné správy je daleko širší – od základních zásad, kterými by měl být zákoník vykládán, přes zápisy právnických osob do veřejných rejstříků, po uzavírání smluv či náhradu škody. V tomto smyslu se tedy nelze omezit na jediné téma, ale souvislosti s veřejnou správou vnímat široce.

5) I nadále se věnujete osvětě a přednášení nové hmotněprávní civilní úpravy. Zaznamenala jste zlepšení povědomí u běžných občanů, tj. neprávníků? O co se nejvíce zajímají?

Diskuse, která se vedla nad finální podobou občanského zákoníku, měla obrovský efekt, co se týká zájmu běžných občanů o právní otázky. Veřejná debata vyvolala mezi veřejností vlnu otázek, zajímalo je, co se změní, jak budou věci fungovat, což si myslím, bylo jednoznačně pozitivní. Co do oblastí, na které nejčastěji padaly otázky, nebo ke kterým chodilo nejvíce připomínek, vždy vítězila oblast dědického práva, která byla následována otázkami práva rodinného, tedy oblasti, které občané běžně řeší a potřebují se na ně rozumným způsobem připravit.