Zákonnost pořízení tajného audiozáznamu v právních vztazích

Bez souhlasu osoby lze pořídit zvukový záznam na základě zákonné licence (vědecký, umělecký účel atp.).[1] Svolení k pořízení audiozáznamu dále není třeba, pokud se zvukový záznam pořídí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Svolení dále není třeba ani v případě, když zvukový záznam pořídí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.[2]

Dle judikatury Ústavního soudu je za běžných okolností svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků hrubým zásahem do jejich soukromí. Takovýto postup s rysy záludnosti je ve velké většině případů morálně i právně zcela nepřijatelný, zejména, je-li veden záměr nahrávanou osobu poškodit.[3]

Z výše uvedeného plyne, že zákonnost pořízení tajného audiozáznamu bude záležet na konkrétní situaci, v níž se záznam pořizuje. Tento článek krátce pojedná o třech situacích – pořízení audiozáznamu v pracovních vztazích, jako obrana proti trestnému činu, a nakonec audiozáznam pořízený při obchodním jednání.

Audiozáznam v pracovních vztazích

Dle ustanovení § 316 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci. Je tedy zákonem vyloučeno, aby zaměstnavatel pořídil tajný audiozáznam z rozhovoru se zaměstnancem.

Zaměstnanec však může v některých případech pořídit tajný audiozáznam, ve kterém figuruje zaměstnavatel. Nejvyšší soud k tomu uvedl, že zvukový nebo obrazový záznam, který se týká člověka nebo jeho projevů osobní povahy a který byl pořízen soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby, lze použít jako důkaz v občanském soudním řízení pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkajícím se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy na prospěch.[4]

Audiozáznam jako obrana proti trestnému činu

V úvahu také přichází situace, kdy si oběť trestného činu tajně nahraje pachatele. Nejčastěji tato situace nastává u trestného činu vydírání. Nejvyšší soud k trestnému činu vydírání uvedl, že s ohledem na ustanovení § 89 odst. 2 trestního řádu nelze vyloučit možnost, aby byl k důkazu použit i zvukový záznam pořízený soukromou osobou bez souhlasu osob, jejichž hlas je takto zaznamenán.[5]

Uvedené však neplatí bezvýjimečně. Přípustnost takového důkazu je nezbytné vždy posuzovat též s ohledem na respektování práva na soukromí zakotveného v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí ve smyslu čl. 7 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.[6] Problematické by tedy mohlo být použití zejména takového důkazu, která osoba získala bez toho, aby vůbec s pachatelem jednala (např. tajné pořízení nahrávky sousedem v obydlí pachatele při rozhovoru s jeho manželkou).

Audiozáznam při obchodním jednání

Při obchodním jednání vzniká otázka, zda lze rozhovor daných osob považovat za projev soukromé povahy. Ústavní soud k tomu uvedl, že hovory fyzických osob, ke kterým dochází při výkonu povolání, obchodní či veřejné činnosti, zpravidla nemají charakter projevů osobní povahy.[7] Obdobně Nejvyšší soud uvedl, že jde-li o hovor fyzických osob v rámci výkonu povolání, obchodní či veřejné činnosti, lze mu upřít povahu hovoru osobní povahy; jeho případný záznam je možné nehodnotit jako zasahující do osobnostních práv osob hovořících a připustit jej jako důkaz v občanském soudním řízení.[8]

Není však vyloučeno, že se při obchodním jednání rozhovor přemění na rozhovor soukromé povahy, což by mělo za důsledek vzniku ochrany projevů soukromé povahy dle ustanovení § 86 občanského zákoníku.

Závěr

Při pořizování tajného audiozáznamu je nutno mít na paměti, že takové pořízení je zákonné jen v určitých případech. Mezi tyto případy patří zejména situace, kdy je osoba nahrávající slabší stranou, možnou obětí trestného činu, nebo situace, kdy jednání vůbec nemá povahu soukromé povahy (obchodní jednání).

Pokud by pořízení audiozáznamu bylo neoprávněné, a došlo by k zásahu do soukromí, poškozená (nahrávaná) osoba by se mohla domáhat náhrady nemajetkové újmy.