Pět otázek pro Adélu Havlovou

1. V Poslanecké sněmovně se projednává nový zákon o zadávání veřejných zakázek, který má zcela nahradit současnou právní úpravu. Jaké chystané zásadní novinky by zadavatelé ani dodavatelé neměli přehlédnout?

Novinek je celá řada a na hlavní z nich se zaměříme i v našem příspěvku na kongresu Právní prostor. Jedná se mimo jiné o zcela nové druhy zadávacích řízení, jako je inovativní partnerství a zjednodušený režim. Změn je celá řada i v samotném zadávacím procesu. Mezi zásadní se pak řadí například postupně zaváděná povinná elektronizace, výslovná úprava předběžných tržních konzultací, uvolnění postupu zadavatele v zadávacím řízení, nová koncepce ztráty způsobilosti a jejího obnovení (tzv. „self-cleaning“), nová úprava změn závazků ze smluv včetně změny konceptu tolik diskutovaných „víceprací“ a zrušení tzv. „black-listu“.

2. Ve druhém čtení jsme se dočkali řady pozměňovacích návrhů. Nakolik jde o racionální podněty, a jaké vhodné změny zákona poslanci navrhli?

Rozsah a charakter pozměňovacích návrhů podle mě odpovídá důležitosti a sledovanosti samotné normy. Počet pozměňovacích návrhů se může zdát vysoký, ale z velké části jde o změny formální, jako např. koncepce počítání lhůt (pracovní nebo kalendářní dny), pojmosloví (tolik diskutovaný „poddodavatel“) nebo náprava zjištěných nesprávností bez věcného dopadu. Pozměňovací návrhy projednávaly jednotlivé výbory, z nichž nejdůležitější je garanční Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, a jejich vypořádání se intenzivně věnuje i Ministerstvo pro místní rozvoj jako gestor zákona. Některé podněty se můžou jevit jako méně racionální, ale nezaznamenala jsem, že by tímto dvojitým sítem prošlo něco, co by bylo těžko akceptovatelné. Za vhodné považuji např. pozměňovací návrhy týkající se „víceprací“, a to vypuštění dodatečných podmínek pro změny závazků ze smluv, jak je doplnila Vláda ČR nad rámec směrnic EU, a zavedení celkového limitu maximálního navýšení ceny „víceprací“ na 30%. Za vhodný pozměňovací návrh jsem osobně považovala i podporu tzv. „sociálního“ zadávání, tedy možnost zadavatele vymezit určité veřejné zakázky pro dodavatele zaměstnávající alespoň z 30% osoby se ztíženým přístupem na trh práce, ale tento návrh se ve výborech nedočkal potřebné podpory, ačkoli směrnice EU toto výslovně umožňuje.

3. Třetí čtení by se mělo uskutečnit 4. března 2016[1]. Bude-li úspěšně završeno, posune se návrh zákona do Senátu. Předpokládáte spíše hladký postup legislativním procesem, nebo je dle Vašeho názoru plnění unijních závazků ohroženo?

Směrnice EU měly být do českého právního řádu převzaty s účinností od 18. 4. 2016. Návrh zákona předložený Poslanecké sněmovně (tisk 637/0) počítá se vstupem zákona v účinnost prvním dnem třetího měsíce od jeho vyhlášení. Mezi pozměňovacími návrhy je sice i návrh na zkrácení této lhůty, nelze však pominout, že zadavatelé i dodavatelé potřebují čas na seznámení se s konečnou podobou zákona. Je jasné, že přijetí takto důležitého zákona nelze uspěchat. V optimistické variantě se nyní počítá se vstupem zákona v účinnost od 1. 7. 2016. Z pohledu unijních závazků bude důležité pro mezidobí nastavit odpovídajícím způsobem podmínky a finanční toky pro projekty dotované z fondů EU.

4. Návrh zákona čítá 278 ustanovení, což je o 117 více, než má současný zákon o veřejných zakázkách. Z jakého důvodu bylo nutné téměř zdvojnásobit rozsah právní úpravy veřejných zakázek?

Mohu čtenáře uklidnit, že rozsah zdvojnásoben nebyl. Návrh zákona v sobě zahrnuje i koncese, které dosud byly upraveny samostatným zákonem (č. 139/2006 Sb.). Kromě toho většina paragrafů má méně odstavců, takže spíš než počet paragrafů je zajímavé srovnání počtu slov – a v tom si návrh zákona nestojí špatně. K lepší přehlednosti by měla přispět i samotná struktura zákona, na kterou si sice zadavatelé budou nějakou dobu zvykat, ale věřím, že se nakonec vžije dobře.

5. Existují nějaká rizika, která může nová právní úprava přinést do oblasti zadávání veřejných zakázek?

Rizika jsou vždycky a mohou souviset s každou novou normou a novými přístupy. Jak ukazují i dříve medializovaná rizika spojená s dosavadním zákonem, jako například otázka hodnocení na cenu, mimořádně nízkých nabídkových cen a zneužívání či naopak nemožnost řešení víceprací, souvisí tato rizika spíš se způsobem aplikace zákona v praxi, než s nedostatky samotného zákona. Jde o to, jak se zákonem nakládají zadavatelé a dodavatelé, ale zejména i kontrolní orgány a dohledový Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a soudy. To pak souvisí i s úrovní podnikatelského a politického prostředí u nás a připraveností veřejné správy vnímat zadávání veřejných zakázek jako manažerskou odpovědnost primárně ekonomického rázu. A zákon, ani tento nový, to za nás nevyřeší.

Samostatnou kapitolou rizik pak bude podle mě výklad ustanovení, která jsou přímo převzata ze směrnic EU a která z pohledu naší právní tradice mohou znít cize a jsou hůře uchopitelná. Jde například o výklad pojmu „střetu zájmů“ a volnost zadavatele při posuzování ztráty a obnovení způsobilosti dodavatele. S tím se však bude vypořádávat každý členský stát. Předpokládám, že zde bude mít nezastupitelnou roli podpora Evropské komise a Soudního dvora EU k objasnění výkladu směrnic EU, jakož i vývoj rozhodovací praxe dalších členských států.

---

[1] http://www.psp.cz/sqw/ischuze.sqw?o=7&s=42&pozvanka=1