Rubopisování kmenového listu na základě plné moci

K otázce převodu kmenového listu

Kmenový list, obdobně jako některé směnky, představuje listinný cenný papír na řád, který nemůže být vydán v podobě zaknihovaného cenného papíru a není možno s ním veřejně obchodovat. V obecné rovině platí, že u podílů ve společnosti s ručením omezeným, není možno bez souhlasu valné hromady převést podíl na třetí osobu– výjimku může stanovit společná smlouva.[1] Oproti tomu má kmenový list povahu cenného papíru, který je možno převádět neomezeně, a to i bez tohoto souhlasu.  Po vydání kmenového listu tak může společník vykonávat práva vyplývající z účasti ve společnosti nebo svůj podíl převést či zatížit pouze skrze kmenový list. 

K převodu kmenového listu zákon stanoví několik podmínek. Ta první je existence smlouvy, nicméně v této souvislosti zákon nevyžaduje písemnou formu, a tudíž může být uzavřena i ústně, což v samotném důsledku zjednodušuje a urychluje převod kmenového listu.[2] Další podmínkou pro úspěšný převod kmenového listu, je jeho rubopisování a následné předání nabyvateli. Aby byl převod účinný vůči společnosti, je nutno oznámit změnu osoby držící kmenový list a předložit kmenový list společnosti. S tímto je spojeno právo nabyvatele plnohodnotně vykonávat svá „společnická“ práva. Po prokázání změny v osobě společníka má společnost, respektive její jednatel, povinnost tuto změnu bez zbytečného odkladu zapsat do seznamu společníků společnosti.

Převod na základě generální plné moci

V praxi může vyvstat situace, kdy společník udělí zmocněnci generální plnou moc, která jej opravňuje k výkonu všech společnických práv. Zmocněnec následně v této souvislosti provede rubopisaci kmenového listu na třetí osobu. Nabízí se tedy otázka, zda je možno rubopisovat kmenový list na základě zmocnitelovy generální plné moci[3], nebo zda je rubopisaci kmenového listu možno provést pouze na základě plné moci speciální.[4]

V této souvislosti je třeba poukázat na ustanovení § 441 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), které vymezuje obecný požadavek ohledně konkretizace rozsahu zmocněncova zástupčího oprávnění. Rozsah přitom představuje vymezení, z jakého jednání zmocnitele dopadají právní důsledky přímo na zmocněnce.[5] Nutno zmínit, že z hlediska rozsahu může být plná moc vymezena tak široce, aby zahrnovala zmocnění ke všem právním jednáním, které by mohl činit zmocnitel. Jak již bylo v úvodu článku zmíněno, kmenový list představuje cenný papír na řád, přičemž v souladu s ustanovením § 1103 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku, se pro vyhotovení rubopisu a jeho přijetí, jakož i pro určení oprávněného z rubopisu a jak toto oprávnění prokazovat, použijí ustanovení právního předpisu upravující směnky, tedy zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový (dále jen „zákon směnečný a šekový“). 

Zákon směnečný a šekový sám o sobě zastoupení při provádění kteréhokoliv směnečného úkonu nezakazuje ani neomezuje[6], naopak připouští zastoupení na základě plné moci při provádění směnečných úkonů, a dále specifikuje pouze obecnou podmínku, že zmocnění k podpisu směnky nebo šeku musí být písemné.[7] Co do náležitosti plné moci zákon směnečný a šekový předpokládá pouze písemnou formu a nevyžaduje žádnou bližší konkretizaci či specifikaci právního jednání, ke kterému je zmocněnec zmocněn. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3180/2011 „účastníci směnečných úkonů mohou být zastoupeni, a to včetně zastoupení na základě plné moci; plná moc přitom musí být písemná.“ V této souvislosti lze dále odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1453/2007, podle kterého „na základě všeobecné plné mocí udělené zmocněnci k tomu, aby zmocnitele zastupoval ve všech věcech, je zmocněnec oprávněn ke všem právním úkonům kromě těch, jež vyžadují zvláštní plnou moc. Je tedy oprávněn i k podpisu směnky.“ Nejvyšší soud tak konstatoval, že podepsat směnku za zmocnitele je přípustné i na základě generální plné moci. 

Obdobně se staví Nejvyšší soud i k otázce akceptace směnky na základě plné (nikoliv speciální) moci. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2074/2000 platí, že „s ohledem na postavení Ing. B. V. jako ekonomického náměstka a zároveň místopředsedy představenstva první žalované v rozhodné době, z jeho pověření činnostmi uvedenými v organizačním řádu, jakož i ze skutečnosti, že směnka jako platební nástroj stále více proniká do obchodní praxe a stává se její běžnou součástí, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Ing. B. V. byl v daném případě zmocněn k akceptaci směnky.“ Z uvedeného rozsudku vyplývá, že je přípustné, aby za právnickou osobu směnku akceptovala (a tedy právnickou osobu zavázala) i osoba, která jedná na základě zákonného oprávnění zastoupit právnickou osobu při všech jednáních a která současně jedná bez jakékoliv speciální plné moci k akceptaci směnky. 

Je třeba zmínit, že ustanovení článku III. § 3 zákona směnečného a šekového nerozlišuje, zda se podpisem směnky myslí její akceptace, vystavení, případně její rubopisace. Jsme však toho názoru, že pro posouzení oprávněnosti učinit tyto úkony na základě generální plné moci, není toto rozlišení důležité; pokud je dle výše uvedených závěrů Nejvyššího soudu možno zmocnit zmocnitele na základě generální plné moci k akceptaci směnky (tedy k více zavazujícímu směnečnému úkonu), tím spíše je možno jej zmocnit k její rubopisaci. 

Oporu výše uvedeného je pak možno nalézt i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. 26 Cdo 356/2000, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že pokud je zmocněnec zmocněn pouze k právním úkonům[8] spojeným s prodejem a správou domu zmocnitele, pak tento vymezený rozsah zmocnění je třeba posoudit jako generální zmocnění a zmocněnec je oprávněn zastupovat zmocnitele jeho jménem ve všech záležitostech souvisejících s předmětným domem. Na základě takto vymezené generální plné mo8ci, je zmocněnec oprávněn uzavřít také nájemní smlouvu – na tomto závěru nic nemění skutečnost, že zmocněnec byl zmocnitelem zmocněn „k nejvýznamnější“ dispozici s vlastnickým právem, tedy k prodeji domu.

Závěr

Na rubopisaci kmenových listů se v souladu s ustanovením § 1103 odst. 2 občanského zákoníku použijí jako lex specialis pravidla obsažena v zákoně směnečném a šekovém. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti připouští, aby zmocněnec na základě generální plné moci zmocnitele směnečně zavázal. Směnku je tak možno rubopisovat i na základě generální plné moci, přičemž tento závěr by se měl dle našeho názoru per analogiam vztáhnout na rubopisaci kmenového listu jakožto cenného papíru na řád.

 

---

[1] ČERNÁ, Stanislava, ŠTENGLOVÁ, Ivana, PELIKÁNOVÁ, Irena a kol. Právo obchodních korporací. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015. s. 315;

[2] srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 346/2004;