Druhá část příspěvku analyzuje specifika francouzské úpravy odpovědnosti provozovatelů lyžařských areálů, problematiku dualismu správní a civilní jurisdikce a profesní odpovědnost v horských povoláních. Prostřednictvím komparace s italskou a švýcarskou úpravou identifikuje klíčové deficity francouzského modelu a předkládá úvahy de lege ferenda pro český právní řád v kontextu evropské harmonizace.
První část článku si můžete přečíst zde.
VIII. Provozování lyžařských areálů - dualismus odpovědnosti
8.1 Správní odpovědnost obce
Francouzský systém řadí lyžařské areály do oblasti správního práva jako otázku veřejné bezpečnosti. Code général des collectivités territoriales (CGCT) svěřuje klíčové kompetence starostům:
- Čl. 2212-1: správní odpovědnost za provoz komunální policie
- Čl. 2212-2: zajištění veřejné bezpečnosti včetně prevence nehod
- Čl. 2212-4: povinnost přijmout opatření v případě vážného nebezpečí
Pravomoci starosty jsou nedelegovatelné, což potvrzuje judikatura:
CE 27. 9. 1991: Obec odpovídá za neoznačený potok podél průjezdu užívaného lyžaři, kde jeden lyžař utonul.
CE 4. 3. 1991: Obec odsouzena za neuzavření nebezpečné ledové tratě.
8.2 Civilní odpovědnost provozovatele
Souběžně se správní odpovědností existuje civilní odpovědnost provozovatele jako poskytovatele Service public industriel et commercial (SPIC). Jak judikoval Cour de cassation (I civ.) 4. 7. 1995: "Kdo provozuje lyžařskou trať, jakožto i kdo poskytuje použití příslušenství nutné k užití tratě, je zavázán povinností zajištění bezpečnosti."
CA Nancy, 17. 5. 2005: "V případě udělené koncese k poskytování veřejné služby provozováním výtažných a vlečných zařízení...koncesionář přejímá na sebe závazek bezpečnosti... Tato povinnost zajištění bezpečnosti je odlišná od policejní působnosti, vykonávané starostou."
8.3 Problematika dualismu
Bailly spatřuje v dualismu jurisdikcí určitou výhodu v podobě "systémové protektivní specificity" pro poškozené. Rizikem však zůstává:
- Možnost divergentních závěrů
- Správní soudy méně inklinují k přiznání odpovědnosti obcím
- Nutnost intervence Tribunal des conflits při rozporech
IX. Provozování přepravních zařízení
9.1 Právní rámec
Code du tourisme (čl. 342-9 až 342-13) upravuje provoz lanovek a vleků. Rozlišuje se:
- Kontraktní odpovědnost (ex contractu) - držitel skipasu
- Deliktní odpovědnost (ex delicto) - ostatní uživatelé
9.2 Případ tapis roulant 2004
Tragická nehoda 1. 2. 2004, kdy sedmiletá dívka zemřela po zachycení kobercovým pásem, odhalila:
- Deaktivované bezpečnostní prvky
- Nedostatečné vyškolení obsluhy
- Nevhodnou konstrukci z ekonomických důvodů
Rozsudky:
- Ředitel provozu: 10 měsíců podmíněně
- Interkomunální syndikát: pokuta 300 000 EUR
- Výrobce Microfor s.n.c.: pokuta 50 000 EUR
Případ vedl k vydání vyhlášek ze dne 15. 9. a 19. 10. 2004 regulujících provoz tapis roulant.
X. Profesní odpovědnost
10.1 Horské profese
Odpovědnost instruktorů lyžování, horských vůdců a průvodců je kontraktní povahy. Klíčové povinnosti zahrnují:
- Výběr vhodného terénu
- Posouzení podmínek (zejména lavinové nebezpečí)
- Kontrola výbavy účastníků
- Přiměřené vedení skupiny
10.2 Judikatura k profesní odpovědnosti
Tribunal correctionnel Albertville, případ Quermoz Horský průvodce odsouzen za absenci lavinových vyhledávačů a volbu trasy pod lavinovým svahem při varování stupně 4/5.
Tribunal correctionnel Annecy, 13. 6. 2005 - případ Cavagnoud Tragická kolize francouzské šampionky Régine Cavagnoud s německým trenérem během společného tréninku:
- Nedostatečná koordinace mezi týmy
- Porušení organizačních povinností
- Odsouzeni trenéři obou týmů
Tribunal correctionnel Albertville, 18. 2. 2009 - případ Beltrametti Švýcarský závodník Silvano Beltrametti proletěl záchrannou sítí při rychlosti 120 km/h:
- Spor o příslušnost (civilní vs. správní soud)
- Případ nebyl nikdy uspokojivě uzavřen
- Poškozený neobdržel odškodnění
XI. Komparace s italským a švýcarským modelem
11.1 Italský model - právní jistota
Decreto Legislativo 40/2021 představuje komplexní úpravu:
- 43 článků v 5 částech
- Jasné vymezení povinností všech účastníků
- Povinné pojištění odpovědnosti (lyžaři i provozovatelé)
- Efektivní sankční mechanismus (až 250 EUR, odebrání skipasu)
- Presumpce spoluzavinění vyvážená povinným pojištěním
11.2 Švýcarský model - osvědčený soft law
Směrnice SKUS od roku 1960:
- Uznány Spolkovým soudem jako standard péče
- Detailní technické požadavky
- Propracovaná doktrína "akceptace rizika"
- Vysoká míra dobrovolného pojištění
11.3 Transnacionální tratě jako katalyzátor změn
Existence přeshraničních areálů vytváří absurdní situace:
- Via Lattea (IT/FR): Sestriere - povinné pojištění vs. Montgenèvre - žádná povinnost
- Portes du Soleil (FR/CH): Avoriaz - právní vakuum vs. Champéry - směrnice SKUS
- Matterhorn Ski Paradise (CH/IT): Zermatt - SKUS vs. Cervinia - D.Lgs. 40/2021
XII. Úvahy de lege ferenda pro Českou republiku
12.1 Současný stav a jeho neudržitelnost
Česká republika sdílí s Francií absenci speciální zákonné úpravy bezpečnosti lyžování, což vytváří obdobné problémy právní nejistoty. Současná situace, kdy je problematika regulována pouze technickou normou ČSN 01 8027, je neudržitelná z několika důvodů. Tato norma je sice závazná díky odkazu v § 11c zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, avšak obsahuje řadu povinností, které by měly být ukládány pouze zákonem. Jde o legislativně nekvalitní, nedostatečnou a z dnešního pohledu již obsoletní úpravu, která nemůže nahradit chybějící zákonnou regulaci.
12.2 Inspirace funkčními modely
Analýza zahraničních úprav poskytuje cenné poučení pro český zákonodárce. Francouzský model setrvávání v právním vakuu představuje jasné varování před nečinností. Švýcarský model soft law prostřednictvím směrnic SKUS, byť v praxi relativně funkční díky dlouhé tradici a uznání soudy, není pro české prostředí vhodným řešením. České soudy nemají s aplikací obdobných soft law instrumentů dostatečnou zkušenost a chybí zde tradice samoregulace v lyžařském sektoru.
Naopak italský model s komplexním zákonem představuje inspirativní vzor systematické úpravy. Podobně slovenský model, zakotvený v zákoně č. 544/2002 Z.z. o Horskej záchrannej službe, představuje funkční kompromis. Slovenská úprava obsahuje "Biely kódex" jako implementaci FIS pravidel s národními modifikacemi, povinnou přilbu pro děti do 15 let a široké kompetence Horské záchranné služby včetně sankčních pravomocí. Tento přístup kombinuje jasnou zákonnou úpravu s respektem k mezinárodním standardům.
12.3 Navrhovaná cesta k českému lex specialis
Programové prohlášení vlády z června 2018 obsahovalo závazek stanovit "zákonná pravidla pro bezpečný pohyb a pobyt návštěvníků na horách". Ačkoliv tento bod nebyl s ohledem na pandemii COVID-19 naplněn, představuje správně identifikovanou prioritu, na kterou je třeba navázat.
Optimálním řešením pro Českou republiku je přijetí speciálního zákona o bezpečnosti zimních sportů, který by komplexně upravil práva a povinnosti všech účastníků lyžařského provozu. Takový zákon by měl být koncipován již s ohledem na budoucí evropskou harmonizaci, aby Česká republika nebyla nucena v krátké době přijímat zásadní novely.
První krok spočívá v okamžité novelizaci ČSN 01 8027, která by odstranila všechny právní povinnosti překračující rámec technické normy. Tato novelizace však musí být časově koordinována s účinností nového zákona, aby nevzniklo právní vakuum. Současně s přípravou zákona by měla probíhat příprava prováděcí vyhlášky upravující technické detaily a nové znění ČSN obsahující výhradně technické standardy bez právních povinností.
Zákon by měl vycházet z osvědčených prvků italské a slovenské úpravy, zejména pokud jde o implementaci FIS pravidel jako zákonných norem chování, jasné vymezení odpovědnosti provozovatelů včetně povinného pojištění, efektivní sankční mechanismus a kompetence kontrolních orgánů.
Zvláštní pozornost zaslouží zavedení povinnosti používání ochranných přileb pro děti a mladistvé. Zatímco Francie žádnou takovou povinnost nemá, Itálie vyžaduje přilby pro všechny do 18 let a Slovensko do 15 let. Statistiky úrazovosti jednoznačně prokazují, že ochranné přilby významně snižují riziko vážných poranění hlavy u dětí, jejichž motorické schopnosti a schopnost odhadnout riziko jsou ještě v procesu vývoje. Česká republika by měla následovat příklad Slovenska a zavést povinnost nosit homologované lyžařské přilby minimálně pro děti do 15 let, ideálně však v souladu s italským modelem až do 18 let. Toto opatření představuje rozumný kompromis mezi ochranou zranitelné skupiny a zachováním svobody volby dospělých lyžařů.
Současně by zákon měl reflektovat specifika českého prostředí, jako je existence četných malých areálů a vyšší koncentrace lyžařů na užších tratích, což vytváří zvýšené riziko kolizí zejména pro děti.
12.4 Harmonizace jako imperativ
Dlouhodobým cílem musí být prosazování harmonizace na úrovni Evropské unie. Fenomén lyžařské migrace, kdy český lyžař během jedné sezóny lyžuje v několika zemích s odlišnými právními režimy, vytváří neudržitelnou situaci. Princip "ignorantia legis non excusat" je v kontextu diametrálně odlišných národních úprav prakticky neaplikovatelný.
Harmonizace by měla vycházet z FIS pravidel jako mezinárodně uznávaného tvrdého jádra, doplněného o jednotné minimální standardy odpovědnosti provozovatelů, povinného pojištění a sankčních mechanismů. Česká republika by měla být v tomto procesu aktivní a prosazovat řešení, která již nyní implementuje do svého právního řádu.
Současný stav, kdy úrazovost na českých sjezdovkách kontinuálně narůstá a obecné instituty jako generální prevenční povinnost se ukazují jako nedostatečné, vyžaduje urgentní legislativní řešení. Další nečinnost zákonodárce by znamenala hazard s veřejným zdravím a bezpečností jako celospolečensky chráněnými hodnotami nejvyšší priority. Je proto nezbytné, aby se zákonodárné orgány bezpečností lyžování jako nejmasověji provozovaného zimního sportu konečně adekvátně zabývaly.
XIII. Závěr - urgentní potřeba harmonizace
Francouzský paradox demonstruje limity spoléhání na obecné právní principy a soft law v podobě FIS pravidel. Analýza potvrzuje, že:
1. Absence kodifikace vytváří právní nejistotu:
- Roztříštěná judikatura a nepředvídatelné rozhodování soudů
- Neurčitý status FIS pravidel vede k jejich nekonzistentní aplikaci
- Doktrína "neurčitých okolností" upřednostňuje odškodnění před určením odpovědnosti
- Archaická presumpce odpovědnosti "gardien de la chose" neodpovídá modernímu sportu
2. Dualismus jurisdikcí komplikuje vymáhání práv:
- Poškození čelí procedurálním překážkám při volbě mezi správním a civilním soudem
- Možnost divergentních závěrů vyžaduje intervenci Tribunal des conflits
- Správní soudy méně inklinují k přiznání odpovědnosti obcím
3. Fenomén lyžařské migrace vyžaduje jednotná pravidla:
- Princip ignorantia legis je v současné situaci neudržitelný
- Transnacionální areály (Via Lattea, Portes du Soleil) demonstrují absurditu různých režimů
- Nedostatečný fond FGAO neřeší přeshraniční problematiku
4. Italský a slovenský model poskytují funkční vzor:
- Komplexní úprava s vyvážením práv a povinností všech účastníků
- Povinné pojištění odpovědnosti s efektivním sankčním mechanismem
- Jasně definované povinnosti včetně ochranných přileb pro děti
Francouzský model jako negativní inspirace pro ČR
Pro Českou republiku představuje francouzský přístup kategorické varování před důsledky legislativní nečinnosti. Absence povinných přileb pro děti (na rozdíl od IT, AT, SK, PL, SI, HR), nedostatečný garanční fond omezený pouze na vyznačené tratě, roztříštěná judikatura a dualismus jurisdikcí jsou varovné příklady toho, kudy cesta k moderní úpravě bezpečnosti lyžování rozhodně nevede.
Setrvávání v právním vakuu znamená hazard s veřejným zdravím, právní nejistotu pro všechny účastníky a nepřipravenost na fenomén lyžařské migrace. Francouzský model tak paradoxně poskytuje cennou službu - jasně ukazuje cestu, kterou by český zákonodárce neměl následovat.
Programové prohlášení vlády z června 2018 obsahovalo závazek stanovit "zákonná pravidla pro bezpečný pohyb a pobyt návštěvníků na horách". Tento bod nebyl s ohledem na pandemii COVID-19 naplněn, což je třeba napravit. Harmonizace na evropské úrovni není pouze žádoucí, ale vzhledem k volnému pohybu osob a přeshraničnímu charakteru lyžařské turistiky také urgentní. Základem by měla být FIS pravidla jako mezinárodně uznávaný standard, doplněný o jasnou úpravu odpovědnosti všech účastníků lyžařského provozu.
Tento článek vznikl s využitím výzkumné infrastruktury, zázemí, kapacit a dalších zdrojů Výzkumného a znaleckého ústavu IUSKI v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky", řešeného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Literatura:
BAILLY, Michel. Compétition et responsabilité: un slalom judiciaire. In: Kongres sněžného práva. Bormio, 2009.
BAILLY, Michel. Des droits de la neige au droit de la neige. In: Kongres sněžného práva. Bormio, 2005.
DELAFON, Dominique. Ski: Droit et responsabilité. Paris: EPM, 1977.
JANKŮ, Ladislav J. Lyžařské právo – Právní úprava a judikatura ve Francii. Brno: IUSKI – Institut lyžařského práva, 2020.
JANKŮ, Ladislav J. Lyžařské právo ve Švýcarsku: Právní úprava a judikatura. Praha: Leges, 2020. ISBN 978-80-7502-530-2.
JANKŮ, Ladislav J. Lyžařské právo v Itálii: Právní úprava a judikatura. Praha: Leges, 2022. ISBN 978-80-7502-611-8.
Code civil. [online]. Dostupné z: https://www.legifrance.gouv.fr/affichCode.do?cidTexte=LEGITEXT000006070721
Code pénal. [online]. Dostupné z: https://www.legifrance.gouv.fr/affichCode.do?cidTexte=LEGITEXT000006070719
Diskuze k článku ()