Nová média jsou pro právníky velkou výzvou, shodli se panelisté Zdroj: Spolek českých právníků Všehrd

Nová média jsou pro právníky velkou výzvou, shodli se panelisté

Mohou být děti aktivní na sociálních sítích? Regulovat či neregulovat internetové diskuze? Jak přinutit lidi, aby byli ochotní za informace platit? A dá se internetovým médiím stále říkat „nová“? Nejen na tyto otázky se pokoušela nalézt odpověď čtveřice hostů panelové diskuze na téma „Nová média a právo“, pořádané na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy Spolkem českých právníků Všehrd.

Denisa Mokřížová

Denisa Mokřížová

Spolek českých právníků Všehrd

Denisa Mokřížová

Spolek českých právníků Všehrd

Pozvání přijali advokát a odborník na mediální právo Aleš Rozehnal, moderátorka internetové televize DVTV Daniela Drtinová, generální ředitelka největšího českého mediálního domu Czech News Center Libuše Šmuclerová a šéfredaktor serveru IHned.cz Miloš Čermák.

Úvodem Aleš Rozehnal řekl, že místo termínu „nová“ média se více hodí jejich označení jako digitální či kvartální. S vývojem technologií totiž podle něj určitě přijdou nové platformy, jak oslovovat diváky, a tak by bylo označení „nová“ nepružné. Boom digitálních technologií přitom nastal koncem 20. století a trvá dodnes. Organizace médií již zdaleka není vázána jen na pár vysílacích platforem, a proto je jejich dostupnost pro uživatele čím dál snadnější. Mění se i subjekty, které vytvářejí obsah. „Už to nejsou jen velké audiovizuální společnosti ale i menší či větší servery. Například na YouTube přibude každou minutu 300 hodin obsahu,“ dodává Rozehnal.

České mediální prostředí by vymezil jako středně koncentrované v oblasti televizí a silně koncentrované co se týče tiskovin. Na rozdíl od západních států v Česku nikdy nevznikly naprosto seriózní noviny typu Frankfurter Allgemaine Zeitung. Podle Rozehnala je to způsobeno tím, že česká střední vrstva ještě není natolik bohatá, aby si mohla dovolit náročnější čtení.

„Nová média podle mě nejsou chvilkovou záležitostí, jako byly například VHS kazety nebo DVD. Oproti předchozím médiím jsou uživatelsky přívětivější. Spojují výhody sekundárních a terciálních medií, takže mohou integrovat jak televizi, rozhlas, tak i prostředky mezilidské komunikace, což vytváří nové sociální prostředí,“ vysvětlil Rozehnal a upozornil, že jurisdikce hraje v digitálních médiích čím dál menší roli a právní úprava za realitou zaostává. Následně vymezil tři oblasti, kde se právní úprava odlišuje od klasických médií. Jsou to hranice svobody projevu, autorské právo a ochrana soukromí. 

Nenávistné projevy, které zaplavují internetové diskuze, zasahují do osobnostních práv nebo jsou přímo v rozporu s normami trestního práva. Vyvstává tak otázka, co s takovými diskuzemi. Řešením by mohlo být odstranění anonymity, ale tím by se pluralita diskuze značně snížila. Přispěvatelům by totiž hrozily hospodářské a další sociální sankce. Stažení příspěvků pak může v některých případech zasahovat do práva na svobodu slova. Podle Rozehnala se v západních státech uplatňuje model bránící se demokracie, která je natolik silná, že si s nenávistným obsahem sama poradí. Nutno dodat, že podle české právní úpravy odpovídá za veškerý obsah provozovatel serveru.

Právo a internet

Autorské právo nadále zůstává značně ignorováno, a to i po snahách o zlepšení situace z řad orgánů EU. Řada českých serverů je přitom přímo na porušování autorského zákona založena. „Tento obsah by měl být zakázán bez dalšího a soudy podle mě ještě nesebraly odvahu, aby takové rozhodnutí učinily. Přitom zákaz vyplývá přímo ze zákona o informačních společnostech,“ vysvětluje Rozehnal. Řešením musí být podle něj kompromis mezi autory díla a konzumenty obsahu, a to tak, aby byly podle pravidel ekonomické efektivity náklady na výrobu každé jednotky takové, jak si jich cení společnost, což ale bez licenčních poplatků pravděpodobně nepůjde. Možným řešením je zavedení povinného licencování tak, jak jej známe z kolektivní správy. 

„Lidé jsou překvapeni, když něco zveřejní na Facebooku a následně se to objeví i s komentářem na nějakém bulvárním serveru. K tomu bych řekl, že každý je svéprávný a je pouze na nás, koho ke svým informacím připustíme. Tudíž jsme za to plně odpovědni. Daleko větší problém je však ochrana soukromí u dětí,“ nastolil Rozehnal další problematickou otázku. Děti totiž nemají tolik rozumu, aby poznaly, co na sociální sítě mohou dávat a co už ne. Facebook to podle Rozehnala vyřešil značně alibistickým způsobem, a to tak že dětem zakázal přístup. „Sociální sítě nedokáží zjistit, kolik vám ve skutečnosti je, takže můžete o věku lhát, jak se vám zachce. Řešení by mohlo být na stejné bázi jako automaty v zahraničí, které podle občanského průkazu poznají váš věk,“ dodal.

Libuše Šmuclerová přinesla do panelové diskuze postřehy z praxe a s Rozehnalem se shodla, že současná právní úprava značně pokulhává za aktuálními potřebami. Zdůraznila, že informace jako komodita postupně ztrácí svůj význam. Prostředkem, který se snaží dohnat klesající zisky, je podle ní spojování médií do velkých multimediálních domů. „Například vydavatelství Borgis zahrnuje několik mediálních platforem dohromady. Seznam, Super.cz a deník Právo, které vydává, jsou tři naprosto odlišné mediální oblasti a patří jednomu vydavateli,“ vysvětlila.

Nadšení z oblasti světa nových médií vůbec neskrývala Daniela Drtinová. „Po počátečních varováních, kdy jsme byli upozorňováni, že videa se seriózním obsahem se na internetu neuchytí, můžeme s radostí říci, že se tak nestalo. Nejsledovanější videa internetové televize DVTV se blíží půl milionu zhlédnutí a v květnu bude toto digitální médium slavit už dva roky od založení,“ říká Drtinová. Rozdílem oproti klasické televizi je podle ní chybějící okamžitá politická agenda, která v internetové televizi zatím není možná. Plusem jsou například rychlé reakce na sociálních sítích.

Miloš Čermák na rozdíl od předchozích panelistů tvrdí, že právníci ve světě médií nejsou potřeba. Současné pojetí digitálních médií se podle něj vrací do New Yorku v 19. století, kdy byly noviny čistě amatérskou záležitostí, plné pomluv a neověřených informací. Reagoval tak na velký počet názorových webů, které podle ostatních panelistů nebývají vždy přínosné a často vykrádají obsah větších médií. Budoucnost dodržování autorských práv podle něj spočívá v tlaku na lidi, aby si za obsah s výbornou kvalitou ochotně zaplatili. 

Závěrem se panelisté shodli na tom, že digitální média jsou pro právníky velkou výzvou, kdy se musí naučit skloubit svět techniky a zájmy autorů a provozovatelů autorských práv. Pokud se tak nestane, technická realita se natolik vzdálí, že právní normy se v digitálním prostředí nebudou vůbec respektovat. 

média autorská práva konference internet všehrd regulace médií

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články