Intuice v soudním rozhodování

V rámci právní teorie a právní filosofie se téměř nesetkáme s tím, že by se někdo blíže zabýval intuicemi, city nebo emocemi.

LT
Doktorandka na katedře právní teorie Masarykovy univerzity v Brně
Foto: Fotolia

Tyto naše lidské "schopnosti" jsou často odbyty tím, že pouze zatemňují úsudek a jsou nikoli objektivní, ale zcela subjektivní. I pokud se podíváme do historie, setkáváme se s těmito tématy spíše zřídka - výjimkou jsou právní realisté, jejichž pracím není v rámci naší tradice a právní teorie věnována příliš velká pozornost, ať už se jedná o americký právní realismus, či skandinávský právní realismus. Právě otázce intuicí byla věnována pozornost u amerických právních realistů, a jelikož se v tomto textu budeme touto problematikou zabývat, jejich myšlenky si v první části představíme. Cílem tohoto textu je seznámit čtenáře s myšlenkami amerického právního realismu v jejich nekarikované formě, zejména ve vztahu k ústřednímu tématu, tedy intuicím, a následně ukázat, že jejich postřehy jsou víceméně v souladu s tím, jak na ně dnešní věda nahlíží a jak nám je představuje. Americký právní realismus tak může být označen jako poměrně úspěšná deskriptivní teorie, což bylo jeho aspirací, a je tedy s podivem, že se mu nevěnuje i v rámci teorie a filosofie práva více pozornosti a sklízí spíše kritiku. Další věcí, na kterou poukážeme, je to, že intuice nejsou pouze zdrojem zkreslení, ale i naší velice silnou stránkou. Podle autorky pak není na místě odbývat je konstatováním toho, že v právním myšlení nemají co dělat. Jsou součástí každého myšlení, tedy i toho právního, a proto by jim měla být věnována pozornost.

Úvod

Pokud se podíváme na literaturu, která se zabývá interpretací práva a soudním rozhodováním, bezpochyby narazíme na texty, které se věnují problematice právní argumentace, rozebírají jednotlivé argumenty nebo se věnují logice. Pokud totiž hovoříme o soudním rozhodování a právním myšlení, nezřídka je zdůrazňován rozum, logické[1] a racionální myšlení.[2] Interpretace a aplikace práva je velice často vylíčena jako logická operace, kdy pouze subsumujeme nějaká fakta pod obecnou právní normu, tu analyzujeme skrze její jazykové vyjádření, kdy se nám pak z těchto pojednání může zdát, že práce soudce spočívá pouze v důkladné analýze textu. Jak uvádí Bartosz Brozek, po přečtení metodologických učebnic můžeme nabýt dojmu, že svět práva je čistě lingvistický a právníci jsou výbornými analyzátory textu.[3]

S čím se v rámci právní teorie a právní filosofie setkáme méně často, je pak to, že by se někdo blíže zabýval intuicemi, city nebo emocemi. Tyto naše lidské "schopnosti" jsou často odbyty tím, že pouze zatemňují úsudek a jsou nikoli objektivní, ale zcela subjektivní.[4] Pokud se podíváme i do historie, pak se s těmito tématy setkáváme spíše zřídka - výjimkou jsou pak právní realisté, jejichž pracím není v rámci naší tradice a právní teorie věnována příliš velká pozornost,[5] ať už se jedná o americký právní realismus,[6] či skandinávský právní realismus.[7] Právě otázce intuicí byla věnována pozornost u amerických právních realistů, a jelikož se v tomto textu budeme touto problematikou zabývat, tak si jejich myšlenky v první části představíme.

V podání amerických právních realistů se může zdát, že se jedná o jakousi mystickou schopnost, nějaký soudcovský šestý smysl. Ostatně i sám Joseph C. Hutchenson tak tento "cit" nazývá.[8] My si však v tomto textu ukážeme, že je můžeme vysvětlit za pomoci kognitivních věd. A pokud se na ně podíváme touto optikou, pak nám nebudou připadat vůbec záhadné. V posledních letech se spousta kognitivních vědců věnovala právě otázce intuicí, citů a emocí a začíná se ukazovat, že naše myšlení je možná úplně jiné, než jsme si mysleli, že je mnohem více zakořeněné právě v citech a emocích[9] a že intuice jsou nevyhnutelnou součástí našeho myšlení.[10] Bude představen model, který tvrdí, že intuice vycházejí z našich zkušeností[11] a z toho důvodu je pak důležitá i zpětná vazba,[12] aby se formovaly co nejpřesněji.

V poslední části textu se zaměříme na to, co se v souvislosti s nimi často uvádí, což je, že mohou často vést ke zkreslením a nesprávným výsledkům. Pokud si někdo přečte například práce Kahnemana a Tverského,[13] může nabýt dojmu, že intuice jsou opravdu spíše přítěží. Kahneman a Tversky se totiž zaměřovali právě na tato selhání. Některá tato selhání intuic si představíme. Uvidíme, o jaká "zkreslení" se jedná, a čtenář může zhodnotit, zda je v rámci práva můžeme označit jako zásadní. Další věcí je, že se jich lze vyvarovat, pokud si jich budeme vědomi, k tomuto vědomí může přispět právě i tento text.

Cílem tohoto textu je tak seznámit čtenáře s myšlenkami amerického právního realismu v jejich nekarikované formě, zejména ve vztahu k ústřednímu tématu, tedy intuicím, a poukázat na to, že tyto postřehy a myšlenky jsou relevantní i pro naši právní kulturu. Dále pak ukázat, že postřehy amerických právních realistů jsou víceméně v souladu s tím, jak na intuice dnešní věda nahlíží a jak nám je představuje. Americký právní realismus tak může být označen jako poměrně úspěšná deskriptivní teorie, což bylo jeho aspirací, a je tedy s podivem, že se mu nevěnuje i v rámci teorie a filosofie práva více pozornosti a sklízí spíše kritiku. Další věcí, na kterou poukážeme, je to, že intuice nejsou pouze zdrojem zkreslení, ale i naší velice silnou stránkou, a že jsou mnohem běžnější, než si myslíme. Podle autorky pak není na místě odbývat je konstatováním toho, že v právním myšlení nemají co dělat. Jsou součástí každého myšlení, tedy i toho právního, a proto by jim měla být věnována pozornost.

Intuice a americký právní realismus

Myšlení amerických právních realistů se v našem právním prostředí nevěnuje příliš velká pozornost. Pokud už ano, je podáván poměrně zjednodušený, někdy až karikující obraz. Nutno podotknout, že k tomu přispěl právě jeden z jejich členů,[14] a to Jerome Frank, což je poměrně paradoxní. My sice dnes, pokud hovoříme o americkém právním realismu, sem řadíme právě i Jeroma Franka, ovšem každé takovéto škatulkování s sebou nese jistá úskalí a nepřesnosti. Samotný Frank o sobě totiž nesmýšlel tak, že by byl jedním z realistů. Pokud hovoří o realistech, tak jako o nějaké skupině, jejíž součástí spíše není, na což upozornil například Neil Duxbury ve svém článku Jerome Frank and the Legacy of Legal Realism.[15] Brian Leiter pak hovoří o tom, že dochází k "frankifikaci" myšlenek amerických právních realistů, i když třeba myšlenky jiných členů byly odlišné.[16]

Leiter shrnuje Frankovy myšlenky takto: "Jak soudci rozhodují případy? Podle Franka nejprve vyberou řešení, které chtějí, které se jim líbí, a pak hledají premisy, kterými by je podložili."[17] Soudci jsou tak zaměření na nějaký svůj závěr, který se jim zalíbil, a až následně vyhledávají nějaké skutečnosti, nějaká fakta a nějaká pravidla, kterými by svůj závěr justifikovali. Při této justifikaci dochází z jejich strany k tomu, že s těmito fakty a pravidly manipulují zcela podle svého a nejsou ničím omezeni - mají tak ničím neomezenou diskreci.[18] K tomuto závěru dospěl svou vlastní dedukcí a interpretací tvrzení Josepha C. Hutchensona, který ve svém článku zmínil, že soudce, který je na cestě za spravedlivým řešením, bude následovat své tušení (intuici, hunch), kamkoli ho povede.[19] Frank z toho dovodil, že cokoli, co vytváří tato soudcova tušení, vytváří i právo.[20] Právo tak není vůbec jisté, ale je ponecháno na milost, či nemilost ničím neomezené soudcovské diskreci.[21]

My se dále touto frankifikovanou verzí amerického právního realismu nebudeme zabývat,[22] i když většina kritiky, která se vznáší proti americkému právnímu realismu, míří právě proti této jeho verzi,[23] ale zaměříme nyní svou pozornost, vzhledem k našemu ústřednímu tématu, zejména na Josepha C. Hutchensona, Jr. Ten napsal v roce 1929 kratičký článek The Judgment Intuitive: The Role of the "Hunch" in Judicial Decision.[24] Jak uvidíme v druhé části, i když se samotný Hutchenson neopíral o dnešní vědecké teorie (což objektivně nemohl), tak to, co ve svém kratičkém článku popisuje, zapadá do obrazu myšlení a rozhodování tak, jak je dnes přijímáno vědeckou komunitou, a na základě nejrůznějších experimentů se jeví jako skutečný popis toho, jak přemýšlíme a jak činíme rozhodnutí.

Na tomto místě si tedy představíme Hutchensonův článek. Začíná tím, že popisuje, jak jako mladý absolvent opustil školu a měl jasné představy o tom, jak právo funguje. Uvádí, že byl na univerzitě vyškolen tak, aby dodržoval právo, přičemž se o právu hovořilo jako o systému pravidel a precedentů, kategorií a pojmů. Obraz soudce, který si z univerzity odnesl, byl takový, že se jedná o úředníka, který je strohý a chladný, je to spíše takový logický stroj, který svým logickým uvažováním určoval vztah mezi fakty jednotlivých případů a předešlými precedenty.[25] Byl pak udiven, když mu při rozhodování jednoho velmi složitého případu soudce sdělil, že počká na své "tušení" (anglicky hunch), a považoval to pouze za vtip, a to ještě hodně špatný, jelikož ctil právo kvůli jeho logické rigiditě a přesnosti, které předpokládal.[26]

Přitom už například Oliver Wendell Holmes v roce 1881 ve své knize The Common Law napsal, že život práva není logika, ale zkušenost, pocit - soudce a jeho rozhodování ovlivňuje to, co pociťuje jako potřeby doby, je ovlivněn i převládajícími morálními a politickými teoriemi,[27] intuicemi, a to ať už vědomě či nevědomě. Holmes uvádí, že soudci kromě tohoto ovlivnění teoriemi a intuicemi sdílí s ostatními spoluobčany dokonce i předsudky.[28] A toto všechno má podle něho větší podíl na určování toho, jakými pravidly by se měl člověk řídit, než nějaký sylogismus.[29] Sám Hutchenson uznává, že moudrost těchto mužů, kteří hovořili o pocitu a intuicích, začal poznávat až postupem času, když získával více zkušeností.[30]

Když začínal, tak právo viděl jako něco, co už je plně vytvořené, plně "dospělé", a že veškeré procesy jsou již plně ustálené. Zcela odmítal to, že by právo stále mělo mít nějaký "svůj život", mělo by se vyvíjet a růst. Uvádí, že si byl samozřejmě vědom, že v minulosti bylo právo tvořeno soudci, byl si vědom i toho, že soudci musí rozhodnout ve všech případech, ale myslel si, že veškerá kreativní činnost soudců a evoluce práva[31] je již u konce a že v moderním právu má své místo pouze dedukce a soudci musí rozhodovat pouze na základě toho, jak rozhodovali jejich předchůdci.[32]


Článek byl publikován v časopise Právník č. 4/2022. Pokračování je dostupné zde.



[1] Může se zdát, že právě tyto naše schopnosti logického myšlení by nás mohly odlišovat od zvířat. Pokud se však podíváme do zvířecí říše, pak zjistíme, že u vyšších primátů (minimálně u nich) nalezneme podobné schopnosti. Tomasello hovoří o protologice. Viz např. TOMASELLO, Michael. A Natural History of Human Thinking. Cambridge: Harvard University Press, 2014, s. 19.

[2] Jak uvádí například Diana Richardsová, už samotný název současného paradigmatu právní myšlení (v angličtině legal reasoning) svádí k tomu, abychom uvažovali o racionálním aktu. Podle ní, stejně jako podle Brozka, je to ale v současné době, kdy dochází k rozvoji poznatků v oblasti kognitivních věd, neudržitelná pozice, neboť tyto výzkumy naznačují, že lidé často uvažují intuitivně. Této problematice se budeme i my v tomto textu věnovat. "[N]owadays one major paradigm in legal theory is that of "legal reasoning" - even its title suggests a paradigm where one considers the act of judging a rational act [...]." RICHARDS, Diana. When Judges Have a Hunch: Intuition (and Some Emotion) in Judicial Decision Making. Archives for Philosophy of Law and Social Philosophy. 2016, Vol. 102, No. 2, s. 245-260.

[3] BROZEK, Bartosz. The Legal Mind: A New Introduction to Legal Epistemology. Cambridge: Cambridge University Press, 2020, s. 1-2. "[Z] metodologických učebnic jasně vyplývá, že právní uvažování se věnuje zejména [...] výkladu jednotlivých ustanovení, jejich aplikaci na konkrétní případy [...]. Jedná se tak o myšlenkové operace, které vyžadují jazyk. Když člověk potřebuje vědět, co je platným právem, je třeba ověřit [...], která zákonná ustanovení byla řádně přijata [...]. Když člověk vykládá právo, zabývá se jazykovými výrazy a zvažuje jejich doslovný, nebo funkční význam. Aplikace práva je často zobrazována jako logický postup spočívající v 'podřazení' daných skutečností pod obecnou právní normu. [...] Zdá se, že právní svět je lingvistický a že právníci jsou skvělí v analýze textů." Překlad vlastní. To, že se zaměřujeme zejména na "racionální" stránku a argumentaci, samozřejmě dává jistý smysl, neboť soudce po tom, co rozhodne nějaký případ, musí své rozhodnutí odůvodnit. Pokud však chceme jít více do hloubky a analyzovat a explikovat samotné rozhodnutí, pak je dle mého názoru vhodné zaměřit se i na ony "skryté" stránky a motivy soudních rozhodnutí, kterými jsou například intuice. Samozřejmě je otázkou, jak tyto odhalovat a zkoumat, ovšem samotná náročnost zkoumání není dle mého názoru důvodem k tomu, abychom o těchto věcech nepojednávali a diskusím o těchto fenoménech se vyhýbali. Tento text lze chápat jako seznámení se s danou problematikou, kde může sloužit jako základ pro další zkoumání. Samotná autorka textu se hodlá touto problematikou i nadále zabývat. Po vytvoření teorie má v úmyslu tuto ověřit i prostřednictvím empirických výzkumů.

[4] Wright uvádí ve svém článku příklady vyjádření amerických soudců, kde je debata ohledně intuicí celkem živá. Na tomto místě uvedu pouze "negativní" hodnocení zaznívající na adresu intuicí. V případě "State v. Martini, 651 A.2d 949, 997-1000 (N.J. 1994) (Handler, J., disentující soudce) (na několika místech spojuje intuici s pouhou subjektivitou při kritice přezkumu přiměřenosti trestu smrti a odkazuje také na 'nevysvětlitelné intuitivní morální reakce' soudců na konkrétní trestné činy). [...] Shaffer v. Farm Fresh, Inc., 966 F.2d 142, 145-46 (4th Cir. 1992) (zastává názor, že 'je zapotřebí nějakého silnějšího objektivního důvodu [... ] než pouhé soudcovské intuice [...]'), Squires v. Squires, 854 S.W.2d 765, 775 (Ky. 1993) (Leibson, J., disentující soudce) (uvádí, že 'stanovisko většiny [...] je spíše intuitivní než objektivní')." Překlad vlastní. WRIGHT, George R. The Role of Intuition in Judicial Decisionmaking. Houston Law Review. 2006, Vol. 42, Iss. 5, 2006 [cit. 2021-06-08]. Dostupné z: .

[5] Samozřejmě existují výjimky. Například skandinávskému právnímu realismu věnovali kapitolu v knize Filosofie práva Tomáš Gábriš a Marek Káčer. GÁBRIŠ, Tomáš - KÁČER, Marek. Právní realismus. In: SOBEK, Tomáš - HAPLA, Martin a kol. Filosofie práva. Iurium Handbook Series, 2020, 485 s.

[6] V současné době však dochází alespoň v angloamerické literatuře k "renesanci" myšlenek amerických právních realistů, kde se jejich myšlení věnuje například Brian Leiter. Dále se zde začíná tvořit "směr", kde sami sebe nazývají novými právními realisty. Případné zájemce o literaturu ohledně amerického právního realismu mohu odkázat na: LEITER, Brian. Naturalizing Jurisprudence: Essays on American Legal Realism and Naturalism in Legal Philosophy. Oxford: Oxford University Press, 2007, 275 s. K novému právnímu realismu jsou pak zejména sborníky. Můžeme uvést například: MERTZ, Elisabeth - MACAULAY, Stewart - MITCHELL, Thomas W. (eds). The New Legal Realism: Translating Law-and-Society for Today's Legal Practice. Cambridge: Cambridge University Press, 2016.

[7] Zde zase můžeme uvést, že myšlenky těchto realistů inspirují současné italské právní teoretiky, kde například Chiassoni ve své knize přímo zmiňuje jméno Karla Olivecrony, kterého považuje za předchůdce pragmatického realismu, což byl pohled, který prezentoval ve své knize Interpretation without Truth, kterou mohu vřele doporučit. CHIASSONI, Pierluigi. Interpretation without Truth: A Realistic Enquiry. Springer, 2019.

[8] "I recognized, of course, that in the preparation of the facts of a case there was room for intuition, for feeling, that there was a sixth sense which must be employed in searching for the evidence [...]" (s. 275). "[...] would hunch out just verdict after verdict by the use of that sixth sense, that feeling, which flooding the mind with light, gives the intuitional flash necesarry for the just decision." (s. 277). HUTCHENSON, Joseph C., Jr. The Judgment Intuitive: The Role of the "Hunch" in Judicial Decision. Cornell Law Review. 1929, Vol. 14, Iss. 3, April [cit. 2021-06-08]. Dostupné z: .

[9] "[L]egal reasoning, just as any other kind of thinking is deeply rooted in our emotionality". BROZEK, Bartosz. The Legal Mind: A New Introduction to Legal Epistemology, s. 37.

[10] Jak zdůrazňují i kognitivní vědci. Viz např. KAHNEMAN, Daniel. Thinking Fast and Slow. Penguin, 2012, KLEIN, Gary. The Power of Intuition: How to Use Your Gut Feelings to Make Better Decisions at Work. Currency, 2004.

[11] Viz např. EPSTEIN, Seymour. Intuition from the Perspective of Cognitive-Experiential Self-Theory. In: PLESSNER, Henning - BETSCH, Cornelia - BETSCH, Tilmann (eds). Intuition in Judgment and Decision Making. London: Routledge, Taylor and Francis Group, 2014, BETSCH, Tilmann. The Nature of Intuition and Its Neglect in Research on Judgment and Decision Making. In: PLESSNER, Henning - BETSCH, Cornelia - BETSCH, Tilmann (eds). Intuition in Judgment and Decision Making. London: Routledge, Taylor and Francis Group, 2014. Stejně tak přistupuje k intuicím ve své knize i Bartosz Brozek, který uvádí, že považuje intuici za mechanismus, který je založen na zkušenostech. BROZEK, Bartosz. The Legal Mind: A New Introduction to Legal Epistemology, s. 6.

[12] HOGARTH, Robin M. On the Learning of Intuition, s. 101-103. In: PLESSNER, Henning - BETSCH, Cornelia - BETSCH, Tilmann (eds). Intuitition in Judgment and Decision Making.

[13] Např. TVERSKY, Amos - KAHNEMAN, Daniel. Judgment Under Uncertainty: Heuristics and Biases. Science. 1974, Vol. 185, No. 4157, s. 1124-1131 [cit. 2021-06-08]. Dostupné z: . Naopak třeba Gary A. Klein ukazuje zcela opačnou stránku intuic ve své knize Sources of Power: How People Make Decisions, kde uvádí, že byla napsána spousta knih o tom, jaké jsou naše limity, kde naše schopnosti selhávají a jak toto můžeme vylepšit a vyvarovat se chyb a selhání. Jsou popisovány metody, které nás naučí přemýšlet více "čistě", byly vyvíjeny i podpůrné systémy, které by nám měly pomoci při našem rozhodování se, a expertní systémy, které měly nahradit nás - nedokonalé lidi - v rozhodování. Gary Klein uvádí, že tuto svou knihu napsal, aby tuto literaturu trošku vyvážil a ukázal nám jinou perspektivu. Chce nám ukázat, že my - nedokonalí lidé - máme schopnosti, které jsou naopak našimi silnými stránkami. Takovou schopností je podle něho právě i intuice. KLEIN, Gary. Sources of Power: How People Make Decisions. Cambridge: The MIT Press, 2017, úvod ke kap. 1.

[14] "Frank se totiž považoval za člověka, který stojí mimo 'hlavní proud' realismu. [...] Pokoušel se zřejmě zaútočit nejen na Langdella [...], ale i na realismus jako takový. [...] Psal o těchto myslitelích do značné míry spíše jako pozorovatel [...] jejich intelektuálního prostředí. Pro Franka to byli spíše 'oni realisté', než 'my realisté'." (s. 178). Překlad vlastní. DUXBURY, Neil. Jerome Frank and the Legacy of Legal Realism. Journal of Law and Society. 1991, Vol. 18, No. 2, Summer, s. 175-205 [cit. 2021-06-08].

[15] K odkazu Jeroma Franka např. DUXBURY, Neil. Jerome Frank and the Legacy of Legal Realism. I Duxbury zde, podobně jako Leiter ve svých esejích (viz poznámka pod čarou č. 17 tohoto textu), zmiňuje nepříliš pozitivní úlohu, kterou Jerome Frank v dějinách amerického právního realismu sehrál.

[16] LEITER, Brian. Naturalizing Jurisprudence: Essays on American Legal Realism and Naturalism in Legal Philosophy. Oxford: Oxford University Press, 2007, s. 16-17. Rozdílnost Frankova myšlení a myšlení dalších právních realistů rozebírá i Duxbury ve svém článku o Frankovi a jeho odkazu. Frank byl totiž skeptikem par excellence, nebyl skeptický jen ohledně pravidel, ale i ohledně faktů. Viz DUXBURY, Neil. Jerome Frank and the Legacy of Legal Realism, zejména s. 178 an. To souvisí pak i s tím, kde spatřovali zdroje neurčitosti práva. Leiter ve své poznámce A Note on Legal Indeterminacy uvádí, že pokud chceme říct, že právo je neurčité, pak to může být ze čtyř hlavních důvodů. Prvním je to, že řekneme, že prameny práva jsou neurčité, druhou možností je říci, že legitimní metody interpretace práva jsou neurčité, třetí možností je říci, že legitimní způsoby charakteristiky faktů vzhledem k jejich právní relevanci (důležitosti) jsou neurčité, a čtvrtou možností pak může být neurčitost legitimních cest odůvodňování právními pravidly a právně kvalifikovanými fakty. Frank se od ostatních právních realistů lišil tím, že zdůrazňoval neurčitost vyplývající zejména z třetího zdroje neurčitosti - tedy faktů, zatímco ostatní právní realisté zdůrazňovali neurčitost zejména ve vztahu k možnosti druhé - tedy legitimních metod interpretace práva. Zde existují, jak víme, různé teorie, ať se již jedná o intencionalismus, originalismus, purposivismus a další. Viz LEITER, Brian. Naturalizing Jurisprudence: Essays on American Legal Realism and Naturalism in Legal Philosophy, s. 9.

[17] LEITER, Brian. Naturalizing Jurisprudence: Essays on American Legal Realism and Naturalism in Legal Philosophy, poznámka č. 12 k první eseji.

[18] Ibidem.

[19] HUTCHENSON, Joseph C., Jr. The Judgment Intuitive: The Role of the "Hunch" in Judicial Decision, s. 278.

[20] FRANK, Jerome. Law and the Modern Mind. 1949, s. 112.

[21] DUXBURY, Neil. Jerome Frank and the Legacy of Legal Realism, s. 184.

[22] Případné zájemce pak odkazuji na již výše citovaný článek Neila Duxburyho Jerome Frank and the Legacy of Legal Realism.

[23] Když se např. podíváme na "charakteristiku" amerického právního realismu Ronalda Dworkina, který tvrdí, že podle realistů soudci ve skutečnosti rozhodují případy na základě svých vlastních politických nebo morálních názorů a až posléze vybírají nějaké právní pravidlo, které by sloužilo jako racionalizace jejich rozhodnutí. DWORKIN, Ronald. Taking Rights Seriously. Cambridge: Harvard University Press, 1977, s. 3. Nebo například když Frederick Schauer popisuje realisty jako někoho, kdo tvrdí, že soudci jsou do značné míry neomezení a neovlivnění vlivy a silami, které jsou externí jejich vlastním názorům. SCHAUER, Frederick. Playing by the Rules. Oxford: Oxford University Press, 1991, s. 191.

[24] HUTCHENSON, Joseph C., Jr. The Judgment Intuitive: The Role of the "Hunch" in Judicial Decision, s. 278.

[25] Ibidem, s. 274. Na tomto místě si dovolím poznamenat, že podobný výklad a představu podle Brozka nalezneme v našich metodologických učebnicích. Viz pozn. pod čarou 3 tohoto textu, nebo přímo BROZEK, Bartosz. The Legal Mind: A New Introduction to Legal Epistemology, s. 1-2.

[26] HUTCHENSON, Joseph C., Jr. The Judgment Intuitive: The Role of the "Hunch" in Judicial Decision, s. 274.

[27] Tento pohled je v souladu se současným působením kultury a společnosti na jednotlivce. Některé faktory máme zděděné, máme tedy inklinaci k nějakému uvažování a smýšlení, ale spoustu věcí se učíme ze svého prostředí, a to ať už explicitně, nebo implicitně. Tato naše schopnost je ostatně velmi důležitá právě i pro intuice. Díky tomu, že jsme takto skvělými "napodobiteli", podle kognitivních vědců u lidí dochází ke vzniku a vývoji kultury, kde se v posledních dekádách hovoří o kulturní evoluci. Na tomto místě nebudeme kulturní evoluci blíže rozebírat, neboť není ústředním tématem našeho textu, mohu ovšem doporučit následující literaturu, kde se může čtenář s tímto konceptem seznámit: např. PEREGRIN, Jaroslav. Rules as the Impetus of Cultural Evolution. Topoi. 2013, No. 33 [cit. 2020-09-03]. Dostupné z: . TOMASELLO, Michael. The Cultural Origins of Human Cognition. Cambridge: Harvard University Press, 1999. PINKER, Steven. The Blank Slate: Modern Denial of Human Nature, New York: Penguin Books, 2003. BLACKMORE, Susan. The Meme Machine. Oxford: Oxfor University Press, 2000. RAKOCZY, Hannes - TOMASELLO, Michael. The Ontogeny of Social Ontology: Steps to Shared Intentionality and Status Function. In: TSOHATZIDIS, Savas L. (ed.) Intentional Acts and Institutional Facts. Essays on John Searle's Social Ontology. Springer, 2007, s. 120 an. Toto souvisí i s tím, že jsme velice dobří v objevování vzorců a pravidel v našem prostředí, které následně následujeme a i vynucujeme. Této naší schopnosti si všímá už například Ludwig Wittgenstein a v této souvislosti hovoří o "Form of Life" - formě života, kde si např. v § 241 všímá, že komunální shoda není shodou v názorech, ale ve formě/způsobu života. WITTGENSTEIN, Ludwig. Philosophical investigations. New York: Prentince Hall, 1973, § 241. Tato forma života může být spatřována tím způsobem, že je vytvářena prostřednictvím nějakých vzorců chování, zvyků a praktik, které nějaká komunita sdílí. Tyto formy života jsou pak kontingentní, my si je nevybíráme, ale rodíme se do nějaké společnosti, která tyto formy života sdílí. Mohly by být jiné, kdybychom byli jinak biologicky konstruovaní, nebo kdyby například historické okolnosti byly jiné. My jsme těmito vzorci a svým okolím ovlivněni a ovlivňováni. BROZEK, Bartosz. Rule-following. From Imitation to the Normative Mind. Krakow: Copernicus Center Press, 2013, s. 41.

[28] Jelikož samotnému tématu předsudků se v následujících částech textu nebudeme explicitně věnovat, byť s intuicemi a implicitním učením se souvisejí, na tomto místě uvedeme několik postřehů a poznámek z dnešní doby. Předsudky - sociální stereotypy jsou tak běžnou součástí našeho života a našeho vnímání, že je někteří kognitivní psychologové a neurovědci označují jako "chronicky přístupné". Viz např. BARGH, John A. - LOMBARDI, Walter J. - HIGGINS, Tory E. Automaticity of person X Situation effects on impression formation: It's just a matter of time. Journal of Personality and Social Psychology. 1988, Vol. 55, No. 4 [cit. 2021-06-10]. Dostupné z: . To znamená, že často tyto stereotypy, které přijmeme z našeho okolí v raném věku, fungují implicitně. Dochází k tomu, že si nejsme vědomi zkreslení našeho hodnocení stereotypem. Viz BREST, Paul - KRIEGER, Linda Hamilton. Problem solving, decision making and professional judgment: A Guide for Lawyers and Policymakers, s. 306-307. Toto probíhá na intuitivní úrovni, je velice těžké to ovlivnit. Vědci zjistili, že dokonce i některým členům takto stereotypizovaných skupin se toto stereotypické schéma aktivuje. Viz BREST, Paul - KRIEGER, Linda Hamilton. Problem solving, decision making and professional judgment: A Guide for Lawyers and Policymakers, s. 334-335. Pro právníky může být mimo jiné zajímavé i to, že aby došlo k aktivaci tohoto systému, stačí pouze použít slova, která jsou s těmito sociálními stereotypy spojena. K tomuto zjištění dospěli John A. Bargh, Mark Chan a Lara Burrows. Ti prováděli experiment, kdy měli skupinu lidí, kterým řekli, že mají za úkol dešifrovat nějaké věty. Těmto byly opravdu předloženy věty, kde v některých byla použita slova, která si lidé v Americe asociují se staršími - například "bingo", "Florida" - a jiným byla předkládána slova s neutrálním významem - například "písek", "obyčejný". Po tom, co rozšifrovali věty, věřili, že experiment a jejich úkol již skončil, a mohli jít k výtahu. Ti, kteří měli věty, kde se vyskytovala slova, která si asociují se staršími lidmi, šli k výtahu mnohem pomaleji než ti, kterým byla předkládána slova neutrální. Proto se můžeme domnívat, že tato schémata aktivovaná těmito sociálními stereotypy v naší mysli ovlivňují dokonce i naše vlastní chování a jednání. Viz BARGH, John A. - CHEN, Mark - BURROWS, Lara. Automaticity of social behavior: Direct effects of trait construct and stereotype activation on action. Journal of Personality and Social Psychology. 1996, Vol. 71, No. 2 [cit. 10. 6. 2021]. Dostupné z: .

[29] HOLMES, Oliver Wendell, Jr. The Common Law 1. 1881, citováno podle WRIGHT, George R. The Role of Intuition in Judicial Decisionmaking, s. 1382-1383.

[30] HUTCHENSON, Joseph C., Jr. The Judgment Intuitive: The Role of the "Hunch" in Judicial Decision, s. 278 an., nebo BROZEK, Bartosz. The Legal Mind: A New Introduction to Legal Epistemology, s. 12.

[31] Jako příklad toho, že tato kreativní činnost soudců a evoluce práva nekončí, může být spatřováno to, že i v dnešní době se neustále judikatorně vyvíjejí některé doktríny, a to nejen v rámci common law, ale i v naší právní kultuře. V našem prostředí můžeme uvést například doktrínu "prozařování" základních lidských práv. Ostatně toto bude diskutováno v části 1.1 tohoto textu, kdy se budeme snažit poukázat na to, že myšlení právních realistů, byť se vztahovalo k jiné právní tradici, má svou relevanci i pro naši právní kulturu.

[32] Hutchenson zde hovoří i o slibu, který soudci skládají. Ten, jak víme, skládají i soudci v České republice. K tomuto slibu se ještě v textu dostaneme, ale i na tomto místě si dovolím upozornit, že soudce slibuje to, že se bude řídit právním řádem České republiky, tedy nikoli výslovným zněním toho kterého ustanovení, ale právním řádem jako celkem, a bude ho vykládat nikoli podle jeho jazykového znění, ale podle "svého nejlepšího vědomí a svědomí" a v souladu s tímto jeho výkladem bude rozhodovat "nezávisle, nestranně a spravedlivě". Slib viz § 62 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články