Novelou č. 378/2015 Sb. byla do zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, implementována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů). Na základě této novely došlo k zakotvení zcela nového typu „řízení“, jehož účelem je pokusit se vyřešit spor mezi advokáty a klienty, a to mimosoudně. Jedná se tak v podstatě o pokus o smírné vyřešení „reklamace“ služeb advokáta. Jelikož zde hovoříme o řešení sporů pouze ve vztahu klient-spotřebitel vs. advokát, pro účely tohoto článku tedy pojmem „klient“ rozumějme takového klienta, který v souladu s obecnou definicí uvedenou v § 419 občanského zákoníku a definicí v § 2 odst. 1 písm. a) zák. na ochranu spotřebitele uzavřel s advokátem smlouvu o poskytování právních služeb mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání.
Důvody a cíle mimosoudního řešení sporů
Důvodová zpráva k novele zák. na ochranu spotřebitele (dále jen „zákon“) předně konstatuje, že v České republice doposud chybí ucelený systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Připomíná sice již existující mechanismy urovnávání sporů mimosoudní cestou, například v oblasti energetiky či elektronických komunikací a poštovních služeb, dále možnost využití rozhodčího řízení či mediace, ovšem jedná se vždy o velmi specifický úsek uplatnění, který bohužel ne vždy přináší kýžené výhody, ať už finanční či časové. Sama důvodová zpráva uvádí, že cílem nové právní úpravy je „zajištění správné a úplné transpozice směrnice o nekalých obchodních praktikách a tím zajištění ochrany spotřebitelů na stejné úrovni jako v ostatních členských zemích EU.“ Navrhovaná právní úprava má podle ní přinést „rychlou, efektivní a finančně nenáročnou variantu řešení sporů vzniklých ze spotřebitelských smluv.“[1]
Mimosoudní řešení sporů (angl. Alternative Dispute Resolution) si klade za cíl vytvořit alternativní cestu pro spotřebitele, jak se domoci svého práva, a to jinak než soudní cestou, kterou lze stále považovat za nejčastější. Výhodou by měla být zejména mnohem menší finanční i časová náročnost řešení sporu, která by se měla rovněž odrazit i v odlehčení nápadu soudům. Sama Česká obchodní inspekce předpokládá možnost odlehčení soudů právě od těch případů, které „zpravidla nejsou složité po právní stránce a rozhodnutí o nich soudní cestou je neúměrně nákladné časově i finančně.“[2]
Jak a kde mimosoudní řešení zahájit?
Mimosoudní řešení může zahájit pouze klient, a to na návrh. Ještě předtím by se měl pokusit o vyřešení sporu přímo s advokátem, neboť zákon ukládá povinnost přiložit k návrhu doklad o skutečnosti, že se navrhovateli nepodařilo spor vyřešit s advokátem přímo, a to pod sankcí odmítnutí návrhu, nepředloží-li navrhovateli doklad ani k výzvě o jeho doplnění. K návrhu musí být přiloženo prohlášení, že ve věci nerozhodl soud, nebyl vydán rozhodčí nález, nebyla uzavřena dohoda stran v rámci mimosoudního řešení spotřebitelského sporu a ani nebylo zahájeno řízení před soudem. Advokát nemá možnost mimosoudní řešení sporu zahájit. Jelikož v jeho případě se zpravidla jedná o spor vzniklý z důvodu nezaplacení za poskytnuté právní služby klientem, nezbude advokátovi, než se se svým nárokem obrátit klasicky na soud.
V případě spotřebitelského sporu klienta s advokátem je subjektem, jemuž by měl návrh směřovat, Česká advokátní komora, která byla 5. února 2016 pověřena Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR mimosoudním řešením spotřebitelských sporů pro oblast sporů mezi advokátem a spotřebitelem ze smluv o poskytování právních služeb[3]. Návrh je možné podat písemně nebo ústně do protokolu, zákon obecně výslovně uvádí i možnost podání návrhu elektronicky prostřednictvím on-line formuláře uvedeného na internetových stránkách České obchodní inspekce, podepsaný uznávaným elektronickým podpisem nebo zaslaný prostřednictvím datové schránky. V rámci České advokátní komory (dále jen „ČAK“) je výkonem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů pověřena smírčí komise. Zásadní však je skutečnost, že klient může návrh podat nejpozději do 1 roku ode dne, kdy uplatnil své právo, které je předmětem sporu, u advokáta poprvé.
Co bude následovat?
Poté, co ČAK obdrží návrh, čímž je mimosoudní řešení sporu zahájeno, vyrozumí o zahájení oba účastníky a poučí je, že nemusí být zastoupeni právním zástupcem a mohou využít nezávislé poradenství nebo zastupování či pomoc třetí osoby. Spotřebitele rovněž poučí, že může ukončit účast v mimosoudním řešení spotřebitelského sporu v kterékoli fázi. Dále obě strany poučí, že mají právo vyjadřovat k věci svůj názor, nahlížet do dokumentace vztahující se k projednávanému sporu, pořizovat si kopie nebo opisy tvrzení, důkazů, dokumentů a skutečností předložených druhou stranou a vyjádřit se k nim a poučí je i o tom, že zahájením mimosoudního řešení spotřebitelského sporu není dotčeno právo stran sporu domáhat se svých práv soudní cestou.
Advokát se své účasti v mimosoudním řešení sporu nemůže žádným způsobem zprostit, čili jeho účast v něm je povinná. Je povinen s ČAK úzce spolupracovat a poskytnout jí v tomto směru veškerou součinnost. Do 15 dnů od doručení vyrozumění o zahájení mimosoudního řešení je povinen vyjádřit se ke skutečnostem uvedeným v návrhu. Je však otázka, jaký by byl následek, pokud by advokát zůstal zcela pasivní, popřípadě výslovně odmítl se mimosoudního řešení zúčastnit či v něm cokoli činit. V takovém případě by se jistě dalo hovořit o kárném provinění advokáta.
Ukončení mimosoudního řešení sporu
Klient má možnost mimosoudní řešení sporu s advokátem jednostranně ukončit, a to kdykoli prohlášením učiněným vůči ČAK. Advokát takovou možnost samozřejmě nemá. Hlavním cílem řešení sporu je dosažení dohody zúčastněných stran sporu, která musí mít písemnou podobu. Mimosoudní řešení sporu musí být ukončeno do 90 dnů od jeho zahájení, přičemž v případech složitějších sporů může být tato lhůta prodloužena nejvýše o dalších 90 dnů s tím, že strany musí být informovány o prodloužení této lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat, že bude mimosoudní řešení ukončeno.
Nové související povinnosti advokátů
V souvislosti se zavedením mimosoudního řešení spotřebitelského sporu s klienty došlo také ke vzniku nových povinností advokátů. Předně je třeba říci, že advokát je povinen klienta řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění reklamace, spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit. Dále lze uvést tyto povinnosti advokáta:
-
jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem informovat klienta o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který je pro daný typ nabízeného, prodávaného, poskytovaného nebo zprostředkovaného výrobku nebo služby věcně příslušný (Česká advokátní komora). Tato informace musí zahrnovat též internetovou adresu subjektu příslušného k řešení sporu, tj. www.cak.cz. Provozuje-li advokát internetové stránky, musí tyto informace uvést i na těchto internetových stránkách. Pokud se mezi advokátem a klientem nepodaří spor urovnat přímo, je advokát povinen poskytnout klientovi tyto informace v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat,
-
na žádost klienta je advokát povinen vydat klientovi doklad o poskytnutí služby s uvedením data poskytnutí služby, o jakou službu se jedná a za jakou cenu byla služba poskytnuta,
-
v případě reklamace ze strany klienta je advokát povinen klientovi vydat písemné potvrzení o tom, kdy reklamaci uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace klient požaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace.
Závěrem
Podle České obchodní inspekce se tento způsob řešení sporu nejvíce blíží konciliaci. ČAK zde bude vystupovat jako nezávislá a nestranná osoba poskytující oběma stranám rady a nápomoc, nebude však ve sporu rozhodovat, nýbrž „pouze“ usilovat o uzavření dohody mezi účastníky. Pakliže k uzavření dohody nedojde, nezbyde účastníkům, než se se svým nárokem obrátit na soud.
[1] Důvodová zpráva k zák. č. 378/2015 Sb., dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=445&CT1=0
[2] http://www.coi.cz/cz/spotrebitel/prava-spotrebitelu/mimosoudni-reseni-spotrebitelskych-sporu-adr/
Diskuze k článku ()