Na letošním ročníku odborného kongresu Právní prostor 2017 budete přednášet na téma „Strategie volby práva ve vztazích s mezinárodním prvkem“. Na co se mohou účastníci těšit?
Volba práva je institut, který není v běžné praxi obvyklý, a tudíž by mohl zajímat řadu kolegů zejména s ohledem na důvody a mechanismus aplikace tohoto institutu. Důvody aplikace volby práva a zkušenosti z praxe je určitě něco, co by mohlo účastníky zaujmout. Navíc s ohledem na stále se zvyšující četnost vztahů s mezinárodním prvkem toto téma považuji za velmi aktuální.
Jste mimo jiné odborníkem na alternativní řešení sporů. Jaký je v současnosti trend jejich (ne)využívání?
To je dost složitá otázka. Stav české justice s ohledem na délku řízení a – zejména v technologicky složitých sporech – ne zcela pregnantní odbornost soudců není ideální. Takže rozhodčí řízení umožňuje zvolit, aby spor rozhodovali skuteční odborníci na danou problematiku (například IT) nebo naopak, aby v případech vysloveně jednoduchých (nezaplacená faktura) využili výrazně kratšího řízení v rámci rozhodčího řízení. Rovněž mediace je velmi žádoucí způsob řešení sporu, protože ukončení sporu případným smírem a narovnáním je zajisté velmi žádoucí.
Další z Vašich specializací je právo informačních technologií a kybernetické bezpečnosti. Jakým způsobem je tato oblast právně upravena?
Zatím rozhodně nedostatečně. Do určité míry je zakotvena kybernetická bezpečnost státu a klíčových počítačových systémů, ale kybernetická bezpečnost privátních subjektů (firem i jednotlivců) není v podstatě řešena vůbec a ani s osvětou se příliš neplýtvá. Doufejme, že se to v budoucnu poněkud zlepší. Zatím mi připadá, že zákonodárce necítí potřebu na této skutečnosti cokoliv zásadně měnit.
Jak je to s problematikou určení jurisdikce v oblasti kybernetiky, a to především v případech s mezinárodním prvkem?
Velmi problematické. Ve smluvních vztazích je třeba řešit určení jurisdikce (a i volbu hmotného práva) smluvně, v případě kyberkriminality podle toho, kde vyšla trestná činnost najevo, ale ani to není zcela bezvýjimečné. Kyberprostor (nebo možná raději kybervesmír) nemá hranice ani vlastní jurisdikci a my můžeme v podstatě jen řešit odrazy dění v kybervesmíru v našem reálném světě. Zní to sice trochu děsivě, ale zatím to tak skutečně je. Je ovšem otázkou, zda přijetí například mezinárodní konvence o právních poměrech v kybervesmíru by situaci spíše nezhoršilo.
Aktivně se věnujete také sportovnímu právu. V poslední době stále častěji zaznamenávám různé názory na oficiální zakotvení oblastí typu sportovního práva nebo například fashion law jako samostatných právních oborů. Co si o této možnosti myslíte?
To je trochu kontroverzní problém. Určitě se nejedná o obory, které by stály mimo právní řád, nebo které by se vymykaly zejména oblasti občanského práva. U sportovního práva existují specializované instituce, které například rozhodují určité spory v oblasti sportu, a samozřejmě specifická judikatura, ale speciální předpisy jsou v celé řadě oblastí. Jestli to je však důvod pro to, aby se definovalo celé odvětví práva, to si nejsem jist. U fashion law to je možná ještě markantnější, protože tam zase tolik speciálních (odvětvových) předpisů není. Na druhé straně specializace je samozřejmým trendem, a pokud se někdo specializuje na stavební právo či právo medicínské (což má nepochybně své opodstatnění a zkušenost a speciální znalosti v oboru jsou nepochybně důležité) proč by to nemělo platit i v oblasti sportovního nebo módního práva, je-li po těchto oborech dostatečná poptávka.
Diskuze k článku ()