Rozhovor: Zuzana Rennerová - Nová legislativa bude stopkou pro nelegální množitele psů

Revoluci v právním vnímání zvířat přinesl do českého právního řádu nový občanský zákoník ve svém ustanovení § 494. Podle něj má živé zvíře zvláštní význam a hodnotu jako smysly nadaný živý tvor a nově již není věcí, ustanovení o věcech se použijí pouze v rozsahu, ve kterém to neodporuje povaze zvířete.

advokátka ve FAIRSQUARE | LAW FIRM, členka redakční rady webu Právní prostor.cz
Foto: Fotolia

O právech zvířat se však nezačalo mluvit až s účinností zmíněného právního předpisu, otázkami morálního statutu zvířat a správného chování k nim se zabývali filosofové již ve starověkém Řecku. Moderní hnutí za práva zvířat se však začala objevovat až ve 20. století.

V České republice existuje k dnešnímu dni řada organizací, které se věnují ochraně zvířat, boji proti jejich týrání či využívání k výzkumům a pokusům v oblasti kosmetického či lékárenského průmyslu. Jednou z nedávno vzniklých organizací je ANIMAL EYE, z. s. - celostátní nezisková organizace, jejímž hlavním účelem je důslednější prosazování práv a zájmů zvířat. Přinášíme rozhovor s advokátkou JUDr. PhDr. Zuzanou Rennerovou, která tuto organizaci zakládala a nadále ji vede jako předsedkyně.  


Co bylo impulsem ke vzniku Animal Eye a kdo za projektem stojí?

Na počátku veškerého dění byl příběh mého klienta – moderátora a sportovního komentátora České televize Jana Smetany, který koupil své dceři k narozeninám nevědomky nemocné a příliš mladé štěně od jedné podvodné prodávající. Pejsek bohužel záhy, přesně v den sedmých narozenin dcery, uhynul. Jan svůj příběh i při vědomí možných rizik uveřejnil, a poté, co se nám v návaznosti na mediální reference ozvaly stovky obdobně podvedených osob z celého území České republiky s žádostí o pomoc, zjistili jsme, že zájmové chovy psů představují velký společenský problém. Kauza množení psů odkryla veřejnosti dosud skryté problémy ochrany domácích zvířat v plné šíři. 

Česko platí spolu se Slovenskem a některými dalšími východoevropskými státy (Bulharsko aj.) za hlavní „vývoznu“ psů a koček pro celou Evropu. Na alarmující stav poukazují dlouhodobě mezinárodní organizace (Vier Pfoten aj.), podvodné praktiky při prodeji psů mapují zahraniční média. Přestože platíme za stát pejskařů, nemáme jedinou obecnou normu, která by závazně upravovala práva a povinnosti při zájmovém chovu domácích zvířat. Chovatelství je u nás navíc prostou ohlašovací živností. Konečně české správní úřady mají na rozdíl od zahraničních institucí jen omezené portfolio nástrojů a postihů, které mohou proti nezodpovědným a protiprávně jednajícím chovatelům uplatnit. Například v Austrálii to, čemu se v Česku říká „množírenský byznys“, sankcionují vysokými pokutami (desítky až stovky tisíc dolarů) a v extrémních případech až dvouletým vězením.

V reakci na obrovské množství podnětů a žádostí o pomoc jsme začali s kolegy připravovat hromadné žaloby a trestní oznámení. Pomyslný kolotoč soudních a správních řízení, který jsme rozehráli, ovšem ukázal, že množírenský byznys není jenom záležitostí intelektuálně či sociálně slabých jedinců, ale že se v řadě případů týká i vysoce postavených osob, u nichž tato činnost přímo koliduje s jejich profesními či společenskými závazky. Bohužel zatím jen málokdo ví, že v uvedených kauzách nejde o drobné několikatisícové spory milovníků malých plemen, ale naopak že ilegální obchod s domácími zvířaty představuje jeden z nejlukrativnějších byznysů v Evropě a této skutečnosti bohužel odpovídá i závažnost a náročnost jednotlivých případů. Šikana, zastrašování, anebo dokonce výhrůžky fyzické likvidace jsou takřka na denním pořádku. Prsty překupníků a množitelů vytvářejí vinou nedostatečné legislativy a nezájmu většinového obyvatelstva o problematiku ochrany zvířat sofistikovanou zločineckou síť rozprostírající se po celé Evropě.

Všechny tyto skutečnosti mě vedly k rozhodnutí pokusit se dlouhodobě neuspokojivý a neřešený stav v oblasti zájmových chovů zvířat alespoň částečně zvrátit a věnovat se těmto záležitostem nad rámec své advokátní praxe.

Realizační tým naší nově založené organizace ANIMAL EYE, z.s., utvořili odborníci z různých profesí – advokáti (Jindřich Kalíšek, Martin Doležal), bezpečnostně právní specialisté (členka Katedry veřejné správy Policejní akademie a Kanceláře ombudsmana Ministerstva vnitra Kristýna Benešová), experti na mezinárodní otázky a public affairs (Tereza Sacha), zkušení ochranáři (dlouholetá členka Svobody zvířat Kateřina Jarošová), internetoví konzultanti a v neposlední řadě některé veřejně známé osoby (televizní moderátorka Iveta Kořínková).

Jakými prostředky se snažíte proti mediálně známé kauze nelegálních velkochovů, tedy tzv. množíren, bojovat?

Primárně změnou legislativy. Na základě svých zkušeností z jednotlivých kauz mohu konstatovat, že velká část případů končívá neúspěchem z titulu důkazní nouze. Většinou se nám sice podaří rozklíčovat, kdo je pachatelem a jaké zákonné ustanovení porušil, ale jelikož nemáme v ČR žádnou centralizovanou evidenci psů, nelze prokázat vlastnický ani jiný právně relevantní vztah ke konkrétnímu zvířeti. Pachatel tak často tvrdí, že mu pes nepatří, že jej nalezl anebo zdědil po příbuzném, který nedávno zesnul. Proto se snažím prosadit změnu legislativy, která by pomohla tento problém alespoň částečně vyřešit.

Sluší se říci, že souběžně s řešením jednotlivých kauz jsme se s kolegou Jindřichem Kalíškem z Advokátní kanceláře Becker a Poliakoff podíleli na podzim minulého roku na ustavení expertní pracovní skupiny, do které byli přizváni i zástupci všech relevantních orgánů (Státní veterinární správa ČR, Komora veterinárních lékařů ČR, Generální finanční ředitelství, resp. Ministerstvo financí ČR, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno), a začali hledat systémová legislativní řešení neuspokojivého stavu v oblasti zájmových chovů psů. V závěru letošního dubna jsme dospěli k principiální shodě s předsedou Ústřední komise pro ochranu zvířat (ÚKOZ) při Ministerstvu zemědělství – poslancem Radimem Fialou a zástupci Českomoravské kynologické unie, a na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně jsme společně představili vlastní návrh řešení. V současnosti je tak připraveno paragrafové znění návrhu zákona o zavedení identifikace psů, centrální evidence a o změně některých zákonů.

Kromě změny legislativy se však i nadále věnuji řešení jednotlivých kauz. Ostatně především z tohoto důvodu jsem ANIMAL EYE, z. s., založila, neboť si uvědomuji, že nová legislativa neodstraní nešvary týkající se zájmových chovů domácích zvířat v celé jejich šíři, a že bude nezbytné i nadále pečlivě dohlížet na to, co se v praxi děje (odtud ostatně vznikl název naší organizace). Základní myšlenka ANIMAL EYE je vedena snahou o spolupráci, pomoc a podporu. Svými aktivitami navazujeme na činnost zavedených ochranářských organizací a poskytujeme podporu v oblastech, které nejsou adekvátně pokryty (odhalování podvodů a jiné protiprávní činnosti v oblasti prodeje a chovu zvířat, nastavování překážek páchání trestné činnosti v internetovém prostředí, odborné právní poradenství za účelem ochrany zvířat advokáty ČAK na bázi pro bono, public affairs, osvěta). Odborným právním poradenstvím se snažíme mimo jiné ulehčovat práci kompetentním orgánům, jelikož se v praxi často stává, že lidé podávají trestní oznámení ve věcech, které nemají charakter trestné činnosti, anebo nevyužívají veškerých prostředků, které jim právní řád poskytuje. Přitom pokuta uložená ve správním řízení může být pro překupníka či množitele kolikrát likvidační. To samé platí i o správním trestání – jen málokdo má například přesné povědomí o rozložení kompetencí mezi veterinární správou a obecními úřady obcí s rozšířenou působnosti, přičemž především laická veřejnost mívá tendenci vyčítat veterinární správě nedostatečnou aktivitu pří řešení případů týrání zvířat. Stejně tak je třeba si uvědomit, že pro řadu zákonných spolků i ostatních ochranářských organizací jsou právní služby z finančních důvodů v zásadě nedostupné. Předpokladem účinného právního postihu je však dostatečné množství hodnověrných informací a schopnost flexibilní reakce. Pokud nejsou tyto podmínky splněny, není možné případy týkající se bezpráví páchaného na zvířatech efektivně řešit. Na základě dosavadních zkušeností a poznatků z praxe jsme pak s kolegy vypracovali metodickou příručku Na co si dát pozor při koupi psa z hlediska práva. Příručka je volně ke stažení na našich webových stránkách www.animaleye.cz.

Uvědomujeme si však, že problematika psích množíren a ilegálního obchodu se psy není problémem českým anebo slovenským, ale celoevropským (souvisí to mimo jiné i s nedostatečně harmonizovanou legislativou na úrovni EU), a proto při řešení jednotlivých kauz intenzivně spolupracujeme s partnerskými organizacemi v zahraničí. Já osobně jsem se stala před časem členkou přípravného výboru, který na celoevropské úrovni usiluje o prosazení konceptu aliance národních ochranářských organizací zaměřené na důsledné sdílení informací a další formy kooperace za účelem snazšího odhalování ilegálního obchodu se psy.

Ráda bych v této souvislosti podotkla, že veškeré aktivity vykonáváme s kolegy dobrovolně a zcela bezplatně nad rámec našich hlavních pracovních aktivit, a agenda tak bohužel několikanásobně překračuje personální a časové kapacity našeho týmu.

Pojďme se blíže podívat na zmíněný návrh zákona, který jste v ANIMAL EYE, z. s., vypracovali. Připravovaná legislativa počítá s plošným čipováním psů a se vznikem centrálního registru. Jak to s návrhem aktuálně vypadá?

Jak jsem již uvedla, v tuto chvíli je připraveno paragrafové znění návrhu zákona o zavedení identifikace psů, centrální evidence a o změně některých zákonů, a související dokumenty. Veřejnost s textem seznámíme ve čtvrtek 9. července 2015 od 10 hod. na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně, kterou pořádáme s předsedou ÚKOZ – poslancem Radimem Fialou, Českomoravskou kynologickou unií a Veterinární a farmaceutickou univerzitou Brno. Souběžně probíhají politická a jiná odborná jednání tak, aby výsledný návrh představoval konsenzus nebo alespoň většinový názor odborné veřejnosti. Návrh zákona počítá s tím, že všichni psi budou povinně označeni mikročipem a evidováni v dvoustupňovém centrálním registru, který zahrne veškeré stávající databáze. Vzhledem k tomu, že tyto dílčí registry v současnosti nejsou vzájemně propojeny, jejich účinnost a efektivita je poměrně nízká. Navrženou strukturu by utvořily dvě úrovně – centrální registr psů, provozovaný státním orgánem, který by obsahoval číslo čipu včetně několika údajů týkajících se konkrétního psa, a odkaz na obec či město, kde by podle čísla čipu bylo možné dohledat údaje o jeho majiteli. Tyto evidence by tak obsahovaly identifikaci konkrétního psa a jeho majitele v rozsahu, v jakém jsou evidovány již dnes. Předkládané řešení tak sjednocuje stávající roztříštěný stav, je jednoduché a efektivní a oproti předchozím návrhům přináší minimální náklady. Právě riziko finanční a administrativní náročnosti jednotné centrální evidence bývalo v minulosti důvodem neúspěchu příslušných legislativních návrhů, a i v současnosti představuje jeden z klíčových aspektů při obstarávání potřebné politické podpory.

Zmínila jste, že čipování bude povinné. Proti však zaznívají argumenty zohledňující finanční zatížení majitelů psů.

Ano, návrh počítá s plošným povinným čipováním. Jak jsem již uvedla v odpovědi k předešlé otázce, naše řešení reflektuje nutnost zohledňovat finanční stránku celého problému, a proto vychází z dvoustupňovosti registru, resp. ze snahy sjednotit stávající roztříštěný stav. Cílem návrhu je identifikovat konkrétního psa a jeho majitele, což by mělo nejenom usnadnit provádění kontrol kompetentních orgánů, ale také vést k úsporám nákladů obcí při nálezu psů a navýšit příjmy územních samospráv z výběru poplatku ze psů. Při zohlednění úspor spojených s identifikací psů je tak zřejmé, že přínosy značně převýší náklady.

Nad rámec uvedeného – v současnosti je povinnost čipování psů a jejich evidence v centralizovaném registru stanovena ve většině členských států Evropské unie, v některých dalších zemích tato povinnost vznikne v roce 2016 (Irsko, Litva, Lotyšsko, Spojené království). Uvedené opatření neplatí pouze v ČR, Finsku a Polsku, na Slovensku bylo zrušeno v roce 2013 (zavedeno roku 2011). Čipování představuje naprosto samozřejmou a standardní součást civilizované legislativy na úseku ochrany zvířat a navíc přináší vesměs samá pozitiva. Tu a tam zaznívají hlasy, že čipy jsou v těle zvířat cizím a nežádoucím předmětem. Zkušenosti odborníků – ať již z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno anebo z Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv  však jejich argumenty vyvracejí a uvádějí, že čip představuje pouze pasivní nosič informace, neobsahuje vlastní zdroj energie a pro svého nositele je tudíž neškodný. Občas sice může v těle zvířete – lidově řečeno – cestovat, avšak psa tento pohyb nikterak neohrožuje a čip se rozhodně nemůže z podkoží dostat do orgánů a ohrozit tak zvíře na životě. Zákrok se provádí na počkání a pro psa není o nic bolestivější než například běžné očkování.

Přiznám se, že nechápu, proč část veřejnosti plošné povinné čipování odmítá a proč se vůbec na toto téma v ČR vedou sáhodlouhé diskuze. Pochopitelně je třeba vzít v potaz sociální důsledky – ne každý člověk si může dovolit psa a hradit související náklady.

Na druhou stranu v dnešní době existuje řada nadačních fondů podporujících obdobné aktivity, a třeba by takový mohl vzniknout právě při ANIMAL EYE. Ten by v odůvodněných případech mohl čipování hradit.

Ano, máte pravdu a přesně tímto směrem se ubírají naše úvahy! :) Chystáme s kolegy komplementární projekt, který by měl být nápomocen lidem – chovatelům v těžké životní situaci. Ale prozatím nechci prozrazovat detaily, vše je ve fázi příprav. Ruku v ruce s tím je ovšem třeba akcentovat osvětu a prosazovat koncept odpovědného vlastnictví. Vlastnictví psa znamená nemalé závazky. To je třeba mít pořád na paměti.

Kdo bude centrální registr spravovat? Jednotlivá ministerstva se do rejstříkové agendy zrovna nehrnou.

Náš návrh počítá s Ministerstvem zemědělstvím, ale vše je předmětem probíhajících jednání. Občas zaznívají hlasy, že by agendu mohli obstarávat veterinární lékaři. V této souvislosti je však třeba reflektovat režim výkonu svobodného povolání a profesní samosprávy, v němž se veterinární lékaři – obdobně jako advokáti – nacházejí.

Půjde o veřejně přístupný rejstřík?

Nikoli. V našem návrhu jsou taxativně uvedeny subjekty, které by do něj směly nahlížet, jako například policie, úředníci obcí či hasiči.

Existují i jiné výhody centrálního registru kromě zmíněného boje proti množitelům psů?

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že zde neřešíme jenom českou tristní realitu a mediálně reflektované množírny, ale že se jedná o celoevropský problém. Jedním z cílů připravované legislativy je například i omezení zavlečení nebezpečných nákaz nelegálními dovozy z oblastí s rozšířenou vzteklinou a dalšími zoonózami. O tom, že se jedná o reální riziko, svědčí zpráva ze sousedního Slovenska z minulého týdne, kde se blízko polských hranic vyskytla vzteklina. Krom toho řadu evropských měst sužuje velký počet toulavých psů, kteří jsou potenciálním zdrojem mnoha patogenních a zoonotických činitelů a představují tak obrovské zdravotní riziko. V současné době neexistuje na úrovní EU jednotný právní rámec, jenž by tuto problematiku komplexně řešil. Opatření pro prevenci toulavých zvířat a regulaci stávající populace se tak nacházejí v kompetenci každého členského státu. Stupeň (úroveň) prosazování právních předpisů se navíc v jednotlivých zemích výrazně liší. Jediným relevantním, byť právně nezávazným dokumentem v tomto ohledu je poziční dokument FECAVA a FVE o toulavých psech v Evropě 2014, který označil povinnou registraci a povinnou trvalou identifikaci psů za jeden z klíčových instrumentů pro prevenci toulavých zvířat a regulaci stávající populace. V závěru uvedeného dokumentu FECAVA a FVE společně vyzvaly Evropskou komisi, aby v součinnosti s Evropským parlamentem a jednotlivými členskými státy předložila legislativní koncept zajišťující dobré životní podmínky zvířat, dále aby Evropská komise, Evropský parlament a jednotlivé členské státy nalezly konsenzus v otázkách společné unijní politiky týkající se toulavých psů a aby stanovily závazná pravidla pro chov a obchod se zvířaty v zájmovém chovu, včetně internetového obchodu. FECAVA a FVE rovněž doporučily jednotlivým členským státům, aby zavedly povinnou identifikaci a registraci psů nejpozději od roku 2018.

O dalších přínosech plošného povinného čipování jsem již hovořila. Registr bude pomáhat majitelům psů v různých nepříjemných situacích, jako je například zaběhnutí či krádež jejich psa. Stejně tak by toto opatření mělo usnadnit provádění kontrol kompetentních orgánů a vést k úsporám nákladů obcí při nálezu psů, resp. navýšit příjmy územních samospráv z výběru poplatku ze psů. Nutno říci, že k povinnému čipování již dříve přistoupilo několik měst, zvláště těch větších. Jedná se například o Prahu, Ostravu, Děčín, Plzeň, Karvinou, Havířov anebo Přerov. Většina z nich si tento instrument pochvaluje. To, že povinné čipování a centrální rejstřík psů může obcím ušetřit nemalé peníze, vyplývá i z předběžných výsledků studie Ústavu veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, která posuzovala vliv povinného čipování psů na počet opuštěných zvířat ve vybraných městech. Nezbytnou podmínkou ovšem je, aby příslušné orgány plnění povinností kontrolovaly a adekvátně sankcionovaly. Bez toho nemůže systém v praxi efektivně fungovat.

Pamatuje se i na kontroly konkrétních chovatelských stanic?

Z hlediska postihu týrání zvířat jsou kontrolní mechanismy dle stávajícího zákonného znění skutečně takřka bezzubé. Obecně lze konstatovat, že platné právo obsahuje evidenci chovných stanic již dnes. Podle § 13a odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, mají podnikatelé, kteří chovají zvířata určená pro zájmové chovy pro účely obchodu s nimi nebo s těmito zvířaty obchodují, povinnost před zahájením nebo ukončením podnikání oznámit výkon živnosti příslušné krajské veterinární správě. Nesplnění uvedené povinnosti je správním deliktem, za který lze ve správním řízení uložit pokutu až do výše 200 tis. Kč. Kontroly těchto podnikatelů provádějí podle citovaného zákona krajské veterinární správy podle akčního plánu kontrol Státní veterinární správy ČR. Netřeba ovšem zdůrazňovat, že množitelé a překupníci vykonávají svoji činnost ve většině případů ilegálně.

Změny by se mohly dotknout i živnostenského zákona. Prozatím je chov zvířat živností volnou. Je ve hře i její překlasifikace na živnost vázanou?

Ano, je to přesně tak, jak říkáte  právo chovat psy i kočky má podle stávajícího zákonného znění každá fyzická osoba, a pokud jim poskytne dostatečnou péči, může tak činit prakticky v jakémkoli množství. Ti, kteří chovají zvířata určená pro zájmové chovy pro účely obchodu s nimi na základě živnostenského oprávnění anebo s nimi obchodují, mají povinnost podle zákona na ochranu zvířat proti týrání (zák. č. 246/1992 Sb.) nejpozději třicet dnů před zahájením podnikání ohlásit krajské veterinární správě svoji činnost (včetně druhů a počtu zvířat) a doložit, jakým způsobem bude zabezpečena péče o tato zvířata. Podnikatelé, kteří se v rámci své činnosti zabývají chovem psů a koček a také sdružení osob zabývající se jejich chovem a všichni jejich členové, jsou povinni chovat tato zvířata v souladu s podmínkami stanovenými vyhláškou č. 21/2013 Sb. Množitel či překupník však zpravidla na svoji činnost žádné živnostenské oprávnění nemá a svoje aktivity nejednou zastírá výmluvou, že se jedná o zvířata, která má z různých důvodů (dědictví atd.) ve své dočasné péči anebo která zachránil před utracením a hledá jim nového majitele. Množitelé se také před případným postihem často přesouvají na jiné místo.

Od množitelů je třeba dále odlišovat překupníky, tedy jakési obchodníky, kteří vykupují produkci štěňat pochybného původu různě po republice a prodávají ji dál. Tato činnost – obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy  patří mezi živnosti vázané. Bohužel uvedené osoby často obcházejí nedostatečnou odbornou kvalifikaci na své straně ustavením odpovědného zástupce.

Pokud bych to měla shrnout, změna živnostenského zákona by byla pochopitelně žádoucí, ale obdobně jako například požadavek písemné formy kupní smlouvy (který by si vyžádal novelizaci občanského zákoníku) považujeme její případné prosazení v Parlamentu za poměrně obtížné. U často diskutovaného zákazu prodeje psů na inzertních portálech se naopak obáváme nárůstu šedé zóny. V obecné rovině koncipujeme centrální rejstřík psů a plošné povinné čipování za základní element a nezbytný stavební kámen, od kterého by se měly (resp. mohly) odvíjet další legislativní změny navyšující standard ochrany domácích zvířat v ČR. V řešení je i problematika množení koček. Bohužel uvedený problém doposud není adekvátně zmapován a zanalyzován, a proto je otázkou, kdy se dostane na pořad dne.

Z České republiky se množství psů z množíren vyváží do jiných členských států Evropské unie. Uvedla jste, že k problematice neexistuje unijní legislativa. Plánuje se?

Stávající tristní stav je mimo jiné i důsledkem nedostatečně harmonizované legislativy na úrovni EU. To se týká nejenom problematiky zdraví a životní pohody domácích zvířat, ale například také oblasti dopravy, resp. kontrolních pravomocí kompetentních orgánů. Evropská unie aktuálně projednává povinnost provádět plošné označování všech psů identifikačními mikročipy a jejich povinnou registraci v centrálních rejstřících psů jednotlivými státy od roku 2020. Schvalování nového unijního předpisu – REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL ON ANIMAL HEALTH 2013/0136 (COD) – jde v těchto dnech do finále, v listopadu by měl Evropský parlament posuzovat konečné znění.

Animal Eye má motto „hájíme práva zvířat“. Co je ve vašem hledáčku, kromě nelegálních množíren?

Oblast zájmových chovů domácích zvířat považujeme za svůj primární úkol. Jakmile, resp. pokud se jej podaří alespoň částečně vyřešit, zaměříme svoji pozornost i na další problematické celky, kde se našim partnerům prozatím nedaří sehnat adekvátní podporu pro případné změny (kožešinové farmy apod.). V současnosti jsme však zcela vytíženi přípravou nové legislativy a řešením jednotlivých kauz. Angažmá v jakýchkoliv dalších věcech je tak bezprostředně podmíněno novými personálními posilami.

Znamená to tedy, že novým nápadům a personálním posilám jste otevření.

Přesně tak. Sama za sebe mohu říci, že mám především obrovskou radost z toho, že se podařilo získat špičky české advokacie k angažmá v obecně prospěšné (neziskové) věci. Za všechny bych ráda jmenovala především partnera advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners Františka Korbela, kolegu Jindřicha Kalíška a celou Advokátní kancelář Becker a Poliakoff, resp. kolegu Martina Doležala a potažmo i celou Advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný. Pokud se k nám bude chtít kdokoliv z kolegů – advokátů přidat, bude více než vítán.


Mediálním partnerem organizace ANIMAL EYE je odborný právní portál Právní prostor.cz.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články