Rozhovor: Arthur Ma - Klíčem je vymahatelnost

Jaká jsou specifika a úskalí mezinárodních arbitráží? Jsou vždy optimálním řešením sporu? Jak nejlépe chránit duševní vlastnictví a jaká je čínská mentalita? O tom všem a mnohém dalším byla řeč s Arthurem Maem, partnerem čínské advokátní kanceláře DaHui, který se jako jeden z přednášejících představil na letošním ročníku Prague Summer School.

redaktor
Foto: Fotolia

Jaká je podle Vás největší výhoda mezinárodních arbitráží ve srovnání se soudním řízením?

Myslím, že páteří mezinárodní arbitráže je Newyorská úmluva z roku 1958, neboť je to jediný dokument přijatý více než 150 zeměmi, který umožňuje globální provádění arbitrážních rozhodnutí. V soudním řízení, pokud země neuzavřely bilaterální smlouvu, nemáte do značné míry možnost vymáhat soudní rozhodnutí jednoho státu v jiném státě. Princip mezinárodního veřejného práva je, že svrchovanost všech zemí je stejná. A v oblasti vymáhání soudních rozhodnutí žádná mezinárodní úmluva není.

Takže, pokud se mě zeptáte, důvod, proč se mezinárodním arbitrážím v několika posledních dekádách dařilo, je Newyorská úmluva. Vymahatelnost je to, na čem záleží.

Je toto také důvodem, proč společnosti upřednostňují mezinárodní arbitráže, nebo to lze spíše přičítat úspoře nákladů?

Liší se to případ od případu. Nemyslím si, že existuje univerzální odpověď na otázku, jestli je mezinárodní arbitráž vždy preferovaným způsobem řešení mezinárodních sporů. A jako praktikující právník musím říci, že skutečně záleží na konkrétním případu. Pro každou transakci musíte na míru vytvořit zvláštní mechanismus řešení sporů.

Co se nákladů týče, musím upřímně říci, že se domnívám, že mnoho lidí má chybně za to, že arbitráže jsou vždy levnější než soudní řízení. Není tomu tak, zvláště zhruba poslední dekádu – vysoké náklady se staly velkým problémem praxe mezinárodních arbitráží. Čím je to způsobeno? Po několika dekádách vývoje se mezinárodní arbitráž vyvinula ve skutečně komplexní postup. V mnoha ohledech se stále vice přibližuje běžnému soudnímu řízení. Typickým příkladem je vytváření dokumentů – tento samotný proces přináší oběma stranám značné náklady. Takže už neplatí, že je arbitráž vždy levnější než soudní řízení.

A platí alespoň stále, že jsou arbitráže rychlejší?

Musím říci, že ne. Kvůli své komplexnosti může v současné době trvat arbitrážní řízení velmi, velmi dlouho. Četl jsem nějaké statistiky, které uváděly, že běžný případ zabere 18 až 24 měsíců. Myslím si, že to mají strany docela štěstí. Některé případy mohou být delší. Nemůžete brát jako dané, že arbitráž je vždy rychlejší.

Je arbitráž a ostatní ADR vhodné a efektivní ve všech druzích sporů? Nebo jsou některé spory vyloženě nevhodné?

Dle mého v obchodních sporech vždy záleží na specificích daného případu a na zájmu Vašeho klienta.

V určitých případech, zvláště těch týkajících se duševního vlastnictví, dochází k tomu, že jedna strana ohrožuje či zasahuje do práv druhé strany. To, co v tento okamžik potřebujete, je soudní rozhodnutí, způsob, jak zastavit probíhající zásahy do Vašich práv. Jedním z problémů mezinárodních arbitráží je to, že získat a následně vymáhat nějaký druh předběžného opatření, je obtížné.

To znamená, že je pro Vás lepší zvolit si soudní řízení, protože takto se můžete obrátit na soud a obdržet rozhodnutí, které je vymahatelné.

Jaké jsou současné trendy ADR? Jaká je dle Vašeho názoru jejich budoucnost?

Obecně lze říci, že se ADR soustavně celosvětově vyvíjejí. Vezmeme-li si za příklad Asii, zvláště Čínu, můžeme sledovat výrazný vývoj, ve smyslu rozšíření mediačních center či konsiliačních praxí.

Co se budoucnosti týče, myslím, že to záleží na tom, co strany budou chtít. U arbitráží si vždycky říkáme, že nejhorší vzájemná dohoda je lepší než nejlepší arbitrážní nález. Šetří to čas i peníze. Takže pokud ostatní ADR mohou stranám pomoci tohoto cíle dosáhnout, pak jejich popularita rozhodně poroste. Je to také otázka peněz – ostatní ADR jsou rozhodně levnější než mezinárodní arbitráž.

Jaká úskalí může představovat řešení sporu skrze mezinárodní arbitráž?

Myslím, že riziko leží už v jedné z podstatných vlastností arbitráže, kterou je to, že rozhodčí nález je konečný a závazný. Má to svoje kouzlo, neboť teoreticky může být spor vyřešen velmi rychle.

Zároveň si ale představte, že máte jen jednu příležitost prezentovat svůj případ a pokud nejste spokojen s rozhodčím nálezem, nemáte možnost jakéhokoli opravného prostředku. Takže to je to velké úskalí – máte pouze jednu šanci.

Představují padělky v mezinárodním měřítku ve srovnání s minulostí větší, či menší hrozbu? Proč tomu tak je?

K tomuto nemám žádná přesná data, ale řekl bych, že se to zlepšilo. Myslím, že v raných 80. a 90. letech byly v Číně padělky velkým problémem. Ale zásadním okamžikem byl rok 2000, kdy se Čína stala členem WTO. Od tohoto okamžiku převzala řadu závazků, aby zajistila uznávání duševního vlastnictví, zatímco do té doby neměla žádné.

Od této chvíle vyvíjely čínské soudy, zákonodárci i úředníci značné snahy v boji s padělky. To je také důvod, proč v tomto období vydělaly čínské advokátní firmy spoustu peněz – pomáhaly mezinárodním značkám bojovat proti zásahům do jejich práv.

Přesto ale jistě některé firmy i dále vyrábějí padělky. Proč tomu tak je, když vědí, že mohou být snadno postiženy?

To je dobrá otázka. Hlavní odpověď je zisk. Čína je stále v procesu kapitalizace. Lidé se zoufale snaží vydělat peníze, zbohatnout a změnit svůj život. A nemají jasnou představu o tom, co jim právo umožňuje a zároveň si myslí: „Možná budu mít štěstí a nechytí mě,“. Taková je mentalita Číňanů.

Takže do jisté míry je to psychologický a sociální problém…

Je to sociální problém. Jak se čínská komunistická ekonomika mění na tržní, všichni se snaží urvat příležitost, aby zbohatli a změnili své životy. Jediné, nad čím uvažují je: „Udělám cokoli pro to, abych vydělal peníze, jen mi řekněte jak,“. A opravdu je moc nezajímá duševní vlastnictví jiných společností nebo právní následky. Občas si čtete noviny a vidíte, že lidé vyrábějící padělky ani nerozumí tomu, co udělali špatně, nemají tušení, co je duševní vlastnictví.

Je to jen otázkou času, než se věci zlepší, či existuje způsob, jak lidi naučit způsob fungování právního systému a význam duševního vlastnictví?

Obecně bych řekl, že je Čína na správné cestě. Národní lidové shromáždění přijalo mnoho zákonů a vláda mnoho nařízení, kterými se snaží vymáhat ochranu duševního vlastnictví.

Povědomí lidí o duševním vlastnictví se také výrazně zvýšilo s množstvím případů. Počet vzdělaných lidí se také zvyšuje.

Zároveň bývala situace taková, že lidé neradi chodili k soudu. Nyní je to jiné. Lidé se soudí mnohem častěji než dříve. A pokud si myslí, že jejich právo bylo porušeno, hned vás budou žalovat. Rovněž se v několika posledních letech zlepšilo vymáhání.

Mohou společnosti zásahům do svého duševního vlastnictví předcházet?

Prvním krokem je absolvovat proces registrace patentu či ochranné známky. Je to předpoklad pro to, aby Vaše právo bylo uznáno místní, v tomto případě čínskou, vládou. Advokátní firmy, včetně té mé, pomáhají mezinárodním společnostem registrovat své duševní vlastnictví v Číně.

Musíte si zaregistrovat i své doménové jméno. Řešil jsem jeden případ velmi známé americké firmy, která přišla do Číny a řekla mi: „Naše doménové jméno bylo užíváno nějakou neznámou firmou. Myslíme, že jejich úmysly jsou nekalé, posílají nám emaily a chtějí uhradit nějaké poplatky. Chceme je žalovat,“. V tomto případě americká společnost prohrála, protože své jméno neměli v Číně vůbec registrované.

Jakmile došlo k zásahu do práv, jaký je nejúčinnější způsob ochrany práv duševního vlastnictví?

Ze všeho nejdříve jděte k soudu, abyste získali soudní příkaz, díky kterému zastavíte probíhající zásah. To je vždycky ta první věc, kterou musíte udělat, to je jediný způsob, jak je zastavit. Poté zvažte, zdali se neobrátit na vládu. Myslím si, že vláda, konkrétně odbor vymáhání duševního vlastnictví, bude v mnoha případech ochoten pomoci.

Jsou patentové spory v hi-tech průmyslu časté jen mezi nadnárodní korporací na jedné a místní firmou na druhé straně, či i mezi velkými korporacemi navzájem?

Obojí. Některé velké, obrovské společnosti bojují se sebou navzájem. A některé malé firmy, dokonce i start-upy, vstoupí do sporu s velkou společností, která měla ukrást jejich nápad.

Jaká je Vaše rada pro zlepšení a zefektivnění ochrany duševního vlastnictví v mezinárodním měřítku?

Myslím si, že právní systém v této oblasti je poměrně rozvinutý. V současnosti existuje množství úmluv a systémů ochrany práv. Takže si myslím, že důležité je prosazování toho, co už máme. Na úrovni normotvorby si vystačíme s tím, co máme. Je to skutečně na místních vládách, jak dovedou implementovat a plnit své závazky podle těchto mezinárodních úmluv. Klíčem je vymahatelnost.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články