Rozhovor: Daniela Zemanová - Při rozhodování je nejtěžší upřednostnit jedno právo před druhým

Reportáž ze setkání prezidentky Soudcovské unie se studenty si můžete přečíst zde.

Je v současné době mezi členy Soudcovské unie silně zastoupen hlas volající po konkrétní změně v justici?

Já si myslím, že nejsilnější myšlenka Soudcovské unie, která je tam od začátku 90. let, od jejího založení, je hlas volající po změně modelu správy soudnictví. Pokud unie jako profesní organizace zjistí nějaký problém, snaží se najít řešení a prosadit ho, avšak u různých druhů problémů se setkáváme s tím, že ho nedokážeme prosadit v současném modelu správy soudnictví. Není to kvůli nesouhlasu Ministerstva spravedlnosti. Střetáváme se s tím, že bez ohledu na to, zda názorově souhlasí či nesouhlasí, se řešení nedá časově stihnout a problémy se hromadí, stejně jako jejich důsledky. To považujeme za nejpodstatnější. Přitom přijetí jakýchkoliv koncepčních změn v současném modelu bez souhlasu a aktivity Ministerstva spravedlnosti není v podstatě možné. Abych byla poctivá, je třeba přiznat, že také soudcovské platy byly významné téma pro Soudcovskou unii a jsem ráda, že toto období již skončilo.

Řekla byste, že česká justice trpí nedostatkem pracovníků?

České soudnictví trpí určitě nedostatkem administrativních pracovníků a kvalitních pomocných pracovníků soudců. Těch bych mělo být daleko více, měli by být lépe ohodnoceni a mít přehlednou perspektivu dalšího profesního růstu.

Jaký je váš postoj k rušení vrchních soudů?

Rušení vrchních soudů je závažná koncepční otázka. Periodicky se objevuje již dlouhou dobu. Na to, zda vrchní soudy potřebujeme nebo nepotřebujeme, si můžeme odpovědět až tehdy, pokud si řekneme, jakým způsobem má u nás fungovat soustava soudů. V současné době je předseda Nejvyššího soudu prof. Šámal kritikem současné soustavy a nastiňuje, jak by nové uspořádání mohlo vypadat. Nejprve si musíme ujasnit, jestli potřebujeme čtyřstupňovou soustavu soudů, nebo jestli mají být soudy rozdělené pouze na nalézací a odvolací, jak to je v mnoha zemích, a jaké by byly ideální obvody soudů pro Českou republiku. Teprve potom, až si zodpovíme tyto otázky, se dostaneme k odpovědi, zda potřebujeme nebo nepotřebujeme vrchní soudy. Nemělo by to být dřív a zásadně by to nemělo být jenom kvůli případnému přijetí zákona o státním zastupitelství, kterým by byla zrušena vrchní státní zastupitelství. S tím nesouhlasím.

Co považujete za nejdůležitější osobnostní vlastnosti kvalitního soudce?

Soudce musí být přiměřeně rozhodný. Musí být zodpovědný a velmi pokorný.

Vzpomínáte si na nějaký obzvláště kuriózní nebo zapeklitý případ z Vaší praxe na Nejvyšším správním soudě?

Tuhle otázku jsem dlouho nedostala. Řešila jsem případy, které byly mediálně velmi zajímavé, ale nebyly to ty nejtěžší. Vystihnout podstatu těch nejtěžších by bylo těžké. Pokud bych to shrnula, jsou to ty případy, kdy proti sobě stojí dvě práva, dvě hodnoty. Ve správním soudnictví se to stává velmi často a vy musíte dát některému z nich přednost. Někdy by výsledkem, ke kterému právo více nabádá, vznikla opravdu velká nespravedlnost. Stalo se mi to u starobních důchodů horníků, jedná se spíše o sociální věci. Tam pro mne bylo nejtěžší rozhodnout. Nejtěžší pro mě tedy bývá říci, že určité právo nebudu v projednávané věci respektovat, tedy upřednostním jiné právo na úkor druhého.

Máte nějaký zajímavý profesní zážitek z poslední doby?

Hezká věc, kterou jsem projednávala, se týkala povinnosti prokazovat totožnost. Teď řeším vyklízení squatu na Cibulce. To mě zavádí do oblastí, se kterými bych se jinak nesetkala, a to považuji za zajímavé.

Někteří studenti práv by se rádi stali soudci. Je něco, co byste jim vzkázala nebo doporučila?

Na to je těžké odpovědět. Já si myslím, že to je krásné povolání a byla bych ráda, kdyby o něj stálo čím dál více kvalitních studentů.