V dubnu budete přednášet na již 9. ročníku kongresu Právní prostor 2019 na téma aktuálních problémů autorského práva. Na co konkrétně se ve své přednášce zaměříte?
Moje přednáška se bude týkat problematiky tzv. náhradních odměn, což jsou platby kolektivním správcům autorských práv vyplácené na základě úpravy autorského zákona a směrnice EU, která vyžaduje, aby autor obdržel spravedlivou odměnu za užití svého díla a to i v případě, že jde o rozmnožování díla pro osobní potřebu na nepopsané nosiče záznamů, jako jsou například prázdná CD a flash paměti. V praxi to znamená, že z každého takového nosiče dostává poplatek kolektivní správce, jako je OSA.
Jak nahlížíte na problematiku těchto náhradních odměn, resp. poplatků za tzv. prázdné nosiče? Chystají se v této oblasti nějaké změny?
Ano, chystají. Navrhujeme novelu autorského zákona, která změní způsob, jakým autoři a jiní nositelé práv dostávají kompenzaci za užití díla pro osobní potřebu, což je spravedlivá odměna vyžadovaná evropskou směrnicí. Konkrétně jde o vypuštění povinnosti platit náhradní odměny v ceně prázdných nosičů záznamu. Kompenzace by měla spočívat v tom, že autoři, výkonní umělci a vydavatelé budou platit menší daň z přidané hodnoty. Tedy jejich služby budou přesunuty do druhé snížené sazby a díky tomu ušetří přes 400 milionů korun. To je podstatně více než dnes vyberou kolektivní správci na náhradních odměnách, což je zhruba 80 milionů korun.
Nedávno byl vládou schválen návrh změny zákona o elektronických komunikacích s cílem usnadnit vypovídání smluv operátorům. Jaké konkrétní změny jsou navrhovány?
Smyslem této změny je připravit český trh na nástup čtvrtého operátora, aby pro něj byl český trh dostatečně atraktivní a skutečně došlo ke snížení cen zejména za mobilní data. Z tohoto důvodu se navrhuje zkrátit doba pro přechod mezi operátory. Náš návrh počítá se snížením hranice smluvní pokuty při změně operátora a to z 20% na 5% částky, která má být po dobu plnění smlouvy zákazníkem hrazena.
Jedním z aktuálních témat je nezávislost české justice. Kauzu údajného ovlivňování soudců projednával v lednu sněmovní podvýbor pro justici, který shledal, že nezávislost justice ohrožena není. Nezasela tato kauza - i přes závěr výboru - ve společnosti ještě větší nedůvěru ve správné fungování složek státní moci? Jak se lze takové nedůvěře bránit? Lze to vůbec?
Je třeba říci, že nedůvěru ve fungování justice zasévají primárně tlaky představitelů výkonné moci, v tomto případě prezidenta republiky a jeho kancléře, které vyvíjejí na justiční představitele v souvislosti s jejich rozhodováním.
Prezident republiky má výsadní postavení právě v procesu povyšování soudců. Domnívám se, že toto postavení by prezident zneužívat neměl. Na Podvýboru pro organizaci justice jsem inicioval diskusi o zavedení Rady pro soudnictví, která by měla být určitým nárazníkem proti tlakům prezidenta, ale současně její nastavení vychází z osvědčených příkladů fungování v západní Evropě, například v Nizozemí, tak aby nedošlo ke konzervaci neduhů justice, jako se stalo na Slovensku a v několika státech východní Evropy.
Výsledky prezidentských voleb na Slovensku bezesporu reflektují současnou náladu slovenské společnosti. Jde o příklad toho, že „čeho je moc, toho je příliš“. Co by se podle Vás muselo stát u nás, aby došlo k nějaké zásadní (pozitivní) politické změně?
Domnívám se, že úspěch paní Čaputové je zapříčiněn zejména tím, že ve svém vystupování se snažila lidi sjednocovat, nikoli rozdělovat a současně také dobrou taktikou v průběhu volební kampaně, kdy byla podpořena jiným kandidátem na základě předchozí dohody.
Myslím si, že kdyby kandidát, který má liberální vidění světa byl nezpochybnitelnou osobností, měl by velkou šanci uspět ve volbách proti Miloši Zemanovi nebo jinému podobnému kandidátovi.
Také je důležité, abychom změnili financování volebních kampaní, aby nedocházelo k financování kampaní z Ruska, Číny a jiných pochybných zdrojů, ale pouze čistými penězi.
V posledních letech to vypadá spíše tak, že valná většina společnosti je k jakýmkoli politickým (i nepolitickým) kauzám imunní, ba naopak se díky nim ve svých názorech utvrzuje. Jakou roli v tomto směru hraje nedůvěra vůči některým médiím? Lze vůbec najít příčinu toho, proč lidé ztrácejí důvěru v tradiční seriózní média?
Společnost tvoří řada různě naladěných segmentů populace, z nichž typičtí voliči ANO, zejména senioři zakládají svoje politické preference na velké pozornosti, kterou ANO věnuje důchodům a jejich navyšovaní, přestože současně nedoložilo adekvátní zdroje příjmů. Navýšení důchodů může paradoxně vést k tomu, že v budoucnu (například za 10 let), bude nutné důchody drasticky snižovat, protože si díky populismu žijeme nad poměry. Tito lidé potom mají tendenci bagatelizovat, jakým způsobem se hospodaří s veřejnými penězi a ignorovat vážné politické kauzy, protože je pro ně klíčový postoj vlády ke zvyšování jejich příjmu.
Současná média jsou z velké části ovládána oligarchy, tak jako v jiných státech. Aby média získala důvěru, musí se vyvarovat podobným jevům, jako je zneužívání zpráv, šíření nepravdivých informací a dlouhodobě dbát na kvalitu novinářské práce. Bohužel, některá média jako Parlamentní listy publikují naprosto všechny tiskové zprávy, které obdrží, bez jakéhokoli kritického myšlení, což vede k velké dezorientaci části jejich čtenářů, kteří nejsou zvyklí sami kriticky myslet. V situaci, kdy tradiční seriózní média jsou z velké části vlastněna Andrejem Babišem nebo oligarchy, kteří na základě mlčky učiněné dohody Babiše nekritizují, tak jak by u nezávislých médií mělo být standardem, není divu, že lidé obecně zpochybňují relevanci mediálních zpráv. Tato degradace by měla být současně pobídkou pro nové iniciativy na mediálním trhu, které by se těchto neduhů programově vyvarovaly.
Diskuze k článku ()