Ostatní | Jiří Bálek | 09.06.2014

Rozhovor: Jiří Pospíšil - II. část

Rozhovor: Jiří Pospíšil - II. část

Dnes přinášíme druhou část rozhovoru s JUDr. Jiřím Pospíšilem, který pro portál Právní prostor.cz připravil Jiří Bálek, student Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Jiří Bálek

Jiří Bálek

Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Jiří Bálek

Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Pozn. redakce: první část rozhovoru naleznete zde.

Má další otázka se týká organizace státního zastupitelství. Jste příznivcem třístupňové nebo čtyřstupňové soustavy státního zastupitelství?

Já jsem podporoval variantu zrušení Vrchních státních zastupitelství, protože si nemyslím, že je správné, aby funkce vrchního státního zástupce v Praze byla vyšší než funkce nejvyššího státního zástupce v Brně. Myslím si, že hlavou má být nejvyšší státní zástupce z Brna a že má být schopen činnost soustavy státního zastupitelství korigovat. Když se podíváte, jak vše funguje dnes, tak nejvyššího státního zástupce může vláda odvolat kdykoliv bez udání důvodu, odvolat vrchního státního zástupce v Praze je ale mimořádně obtížný proces, který je v režimu správního řízení – musíte dokazovat jeho pochybení a teprve potom je vše přezkoumatelné správními soudy. Tento proces jsem zažil v praxi sám, když jsem chtěl odvolat pana Rampulu. Jednalo se o téměř roční martyrium. Každý, aniž by měl právní vzdělání, asi cítí, že tohle není úplně správné, že je potřeba toto vyvážit a že soustava musí fungovat jednotně. Takže já se spíš přikláním ke zrušení Vrchních státních zastupitelství a ke kumulaci těch nejcitlivějších kauz u nějakého speciálního útvaru při Nejvyšším státním zastupitelství. To byl původně model, který jsme zpracovávali společně s Lenkou Bradáčovou a Pavlem Zemanem, když jsem byl ministrem spravedlnosti. Ale nebráním se ani jiným modelům, pro mě to není dogma. Jen bych nechtěl, aby se jednalo pouze o problém politický.

Považujete za dobrý postup zřízení pracovní skupiny pro přípravu strategie pro obnovení důvěry ve výkon spravedlnosti?

Důvěra je sociologický fenomén a já nevím, jak chce někdo vytvořit plány, jakým způsobem se má řešit důvěra občanů voličů v jednu ze složek státní moci. To mi připadá absurdní. Podle mě se důvěra může obnovit pouze kvalitní prací státního zastupitelství a justice. Chce-li paní ministryně obnovit důvěru ve výkon spravedlnosti, pak bych já osobně doporučoval, ať se snaží udělat vše pro to, aby česká justice soudila kvalitně a rychle, to znamená, ať sežene více peněz pro justici, ať se zabývá otázkami o nezávislosti soudců, ať se zabývá otázkami kárných trestů vůči soudcům, kteří poškozují jméno justice a tím snižují její důvěryhodnost. To jsou věci, které postupně povedou ke zvýšení důvěryhodnosti. Důvěra a důvěryhodnost je důsledek fungování kvalitní justice.

Souhlasíte s tvrzením, že každá politická síla se sama zasadí o zákony, které se jí individuálním způsobem hodí?

To je paušalizování, bavme se o konkrétních návrzích. Já nemám pocit, že by byl trestní zákoník nebo občanský zákoník ovlivněn tím, že byl prosazen v době vlády ODS. Občanský zákoník vznikal i za levicových vlád, proto si nemyslím, že vlády prosazují jen to, co se jim hodí.

Máte pocit, že všechny vaše postupy byly správné?

V tuto chvíli mě nenapadá žádná větší chyba, kterou bych si vytkl ve vztahu k novému občanskému zákoníku. Myslím si, že jsme pro občanský zákoník udělali maximum. Já už dva roky nejsem ministrem, takže mě následná propagace zákona a příprava doprovodné legislativy, která bohužel drhla, mrzí. Bez jakékoliv snahy vytvářet si alibi však říkám, že jsem ministrem již nebyl, v ODS jsem byl na okraji a neměl šanci ovlivnit to, aby doprovodná legislativa byla prováděna rychleji nebo lépe. Bohužel to tak je. Jsem přesvědčen, že nový občanský zákoník samotný je kvalitním zákonem, dvanáct let na něm bylo pracováno, byl dvakrát projednáván na půdě parlamentu, dvakrát bylo opakováno připomínkové řízení, byla do něj vtažena veřejnost, byly do něj vtaženy desítky právních expertů, notářů, advokátů i soudců. Kolem žádného zákona se neděly takové „legislativní manévry“. Udělalo se maximum pro to, aby byl na stůl předložen kvalitní návrh zákona. Určitě tam nějaké problémy budou, ale vzhledem k rozsáhlosti občanského zákoníku se najde problémů relativně málo. Jsem hluboce přesvědčen, že za posledních dvacet let se na žádném zákonu tak „nevyšívalo“.

Co je největším plusem nového občanského zákoníku?

Obsahuje celou řadu drobných institutů a já si myslím, že občané ani tak neocení celou změnu filozofie, která je v zákoně obsažena, ale ocení právě drobnosti. Ocení, co je pro ně důležité v praktickém životě – například oblast dědění, oblast vlastnictví, oblast ochrany osobnostních práv a mnohé další věci. Je celá řada pozitivních věcí, které občané ocení, neboť se vrací mnoho institutů, které občanské právo tradičně zná a které v zákoníku z roku 1964 a jeho novelách obsaženy nebyly.

Nemyslíte si, že rekodifikace ještě snížila doposud dosti vratkou důvěru českých občanů v právní stát?

Já si to nemyslím, nesetkal jsem se nikde s tím, že by mi občané nadávali za nový občanský zákoník. Bohužel je smůla, že se v českých médiích hledají jenom senzace a že místo toho, abychom se shodli, že některé věci jsou nepolitické, ale jsou ve veřejném zájmu a měly by být výsledkem většinové shody, jako jsou třeba základní kodexy právního řádu této země, tak se vzájemně hašteříme a napadáme a snižujeme důvěryhodnost občanského zákoníku. Nemyslím si, že se masově snížila důvěra českých občanů v právní řád, ale naopak jsem toho názoru, že se v dlouhodobém horizontu ukáže, že nový občanský zákoník posílí důvěru občanů v právní řád. Vycházíme ze zkušeností jiných zemí východní Evropy, kde byly po roce 1989 přijaty nové občanské zákoníky. Ve většině případů lidé těchto zemí oceňovali přínos občanského zákoníku, to ale také trvalo určitou dobu. Uběhlo několik let, než teprve praxe ukázala, že zákon je pro občany dobrý.

Myslíte si, že byl český právní systém na změnu takového rázu připraven?

Problém je v tom, že nový občanský zákoník se přijal dvacet let po změnách společenských poměrů, to znamená, že jsme žili v jakési mezifázi, kdy dvacet let fungoval zákon z roku 1964 a byl mnohokrát novelizován. To znamená, že české právo se pouze přiblížilo standardům zákonů v západní Evropě. Všichni si na tento stav zvykli, i právníci, takže změna samozřejmě nebude jednoduchá. To je ale dáno tím, že tato změna měla nastat již v roce 2000. Takže problém není v připravenosti nebo nepřipravenosti, problém je v tom, že ke změně mělo dojít již tehdy, před deseti lety, za osvíceného ministra spravedlnosti Otakara Motejla.

Vidíte kritiku některých Vašich kolegů směrem k NOZ jako ospravedlnitelnou?

Já se domnívám, že kritika zaznívající z úst majority českých právníků je postavena spíše na neochotě pracovat a učit se nový občanský zákoník a u některých akademiků cítím i jistou formu osobní hašteřivosti a prestiže – zkrátka když nový občanský zákoník napsal kolega, já ho nemůžu hodnotit pozitivně. Vážím si ovšem těch akademiků, kteří si uvědomují nutnost nového občanského zákoníku a vítají jej.

Je lepší, aby se se změnami vlád neměnilo personální obsazení ministerstev (viz. služební zákon)?

To je typický problém pro českou veřejnou správu, proto je třeba přijmout nový služební zákon a stabilizovat poměry na ministerstvech. Bohužel i za současné vlády dochází k odchodu některých legislativních expertů z Ministerstva spravedlnosti, což je, myslím si, škoda. Jedna věc byli politicky nominovaní funkcionáři ministerstva, ti nechť odejdou. Ale pak se jednalo o legislativní experty, kteří z ministerstva museli odejít také, a to je podle mě špatně. To není správné. Do budoucna si myslím, že je dobré, aby byl přijat služební zákon. Zvláště ta ministerstva, která odvádí odbornou věcnou práci, jako je třeba Ministerstvo spravedlnosti, by měla mít týmy kvalitních expertů a přitom stabilní týmy, protože mé zkušenosti coby ministra ukazují, že než se stane mladý právník zkušeným legislativcem, trvá to dlouhou dobu. Pokud je takový člověk, který získává zkušenosti, novým ministrem vyhozen ze dne na den, tak je to ke škodě státu i nového ministra, který krátkozrace vyhazuje experty jenom proto, že byli spojeni s předchozím ministrem či vládou.

Byl jste zvolen poslancem Evropského parlamentu. Čemu se budete chtít jako europoslanec věnovat?

I v Evropském parlamentu se chci věnovat otázkám legislativy a justice, rád bych působil ve Výboru pro první záležitosti, neboť v příštím volebním období Evropského parlamentu bude na pořadu celá řada zajímavých směrnic a právních předpisů, které se dotýkají zvláště trestního práva. Existuje zde snaha částečně sjednotit trestní právo procesní, což je, myslím si, správná cesta. Pokud vydáváme pachatele z České republiky například do Rumunska, Bulharska nebo kamkoliv jinam, a to nejenom pachatele cizí státní příslušnosti, ale i Čechy, je nutné, aby v celém evropském právním prostoru byla zajištěna stejná procesní práva pro obviněné, kteří tak budou mít přibližně stejné garance spravedlnosti. Myslím, že to je důležité, proto tyto záležitosti podporuji a rád bych se této věci v Evropském parlamentu věnoval.

rekodifikace rozhovor reforma justice Ministerstvo spravedlnosti

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články