Mohla byste nám říci na úvod něco o sobě a popsat, jak jste se poprvé setkala s mediací?
Získala jsem odborné zkušenosti o mediaci během své praxe v advokátní kanceláři Ashurst, Morris, Crisp ve Frankfurtě nad Mohanem. Bylo to také poprvé, co jsem se zapojila do zprostředkování. Certifikaci mediátora jsem získala u bruselské i České advokátní komory a jsem téměř od počátku registrovaným mediátorem u Ministerstva spravedlnosti pro občanské, obchodní a spotřebitelské spory a předsedkyní zkušební komise pro státní zkoušky z mediace. Dosud jsem pracovala na více než 200 mediačních případech včetně těch, které jsou veřejně sledovány. Poslední dva roky rovněž působím jako konciliátorka spotřebitelských sporů na České advokátní komoře ve sporech advokát vs. klient.
Právní rámec pro mediaci byl v České republice vytvořen pouze před zhruba pěti lety. Jak jste regovala na skepticismus, který byl a stále je spojen s mediací jako nástrojem řešení konfliktů v České republice?
Vzhledem k tomu, že jsem byla členkou pracovní skupiny Ministerstva spravedlnosti, která pracovala na zákonu o mediaci, a také jsem byla předsedkyní skupiny autorů, kteří vypracovali komentář k zákonu o mediaci, mám zkušenosti s počátky mediace v České republice. Nepociťuji mezi širokou veřejností skepticismus jako takový, myslím si, že částečný rezervovaný přístup k alternativnímu řešení sporů často vyplývá z nedostatku znalostí a chápání těchto různých metod. Avšak díky našemu vzdělávacímu úsilí, mezi něž patří partnerství s bruselskou advokátní komorou, pomocí něhož se snažíme vzdělávat právníky v mediaci, jsou i tyto negativní postoje na ústupu. Až do dnešního dne jsme absolvovali na České advokátní komoře školení s více než 250 advokáty v oblasti mediace (60 hodin tréninku).
Vzhledem k tomu, že mediace se pomalu, ale jistě rozvíjí, co si myslíte, že mediace potřebuje, aby se stala všeobecně uznávanou a respektovanou metodou řešení sporů konkrétně v České republice?
Z mého pohledu již bylo podniknuto mnoho kroků k podpoře alternativního řešení sporů v České republice. Domnívám se však, že rozsáhlejší propagace a vzdělávání nejen právníků, ale i široké veřejnosti různými způsoby, jako jsou pravidelné televizní spoty nebo aktivní propagace principů a funkcí mediace v různých sférách každodenního života na sociálních sítích, by značně posílilo využívání zprostředkování v České republice. Dále vidím způsoby zlepšení také v rozsáhlejší spolupráci se soudci. Vysoce oceňuji výuku mediace všemi formami na Univerzitách a VŠ v ČR.
Co považujete za problémy/nástrahy spojené s kariérou mediátora a co byste označila za nejdůležitější dovednosti nebo atributy mladého mediátora?
Být mediátorem je určitě velmi zajímavá a nesmírně kreativní práce. Nicméně není vhodná pro každého. Je to srovnatelné například s řízením auta, kde někteří lidé navzdory všemožnému úsilí nikdy nebudou dobrými řidiči. Ve zprostředkování spojíte znalosti z různých oblastí, jako právo a psychologie, ale také musíte mít mnoho vlastností, které se člověk nemůže sám naučit. Dle mého jsou nejdůležitějšími vlastnostmi empatie, nekonfliktnost a snad i jisté charisma.
Z mého pohledu, zejména u mladých lidí, je to trpělivost. Kromě toho, jelikož zprostředkování je dosud malým světem, je zásadní férová a realistická propagace nabízených služeb.
Jak ovlivnila vaše účast (v roli trenéra a rozhodčího) v mediačních a negociačních soutěžích Váš profesionální život?
Protože mám zkušenosti jak s tím být rozhodčí, tak trenér studentských týmů na různých mezinárodních negociačních a mediačních soutěžích, jako je například CDRC soutěž konající se ve Vídni (Consensual Dispute Resolution Competition), nebo v ICC v Paříži (International Chamber od Commerce Mediation Competition), musím říci, že to pro mě vždy byla skvělá vzdělávací zkušenost. Tyto soutěže vytvářejí nebývalé příležitosti k výměně názorů a znalostí s lidmi z celého světa. Dále vám umožňují sledovat trendy v mediaci po celém světě. Takže tyto soutěže určitě rozšířily můj rozhled a schopnost řešit případy z různých prostředí.
Domníváte se, že soutěže jako CDRC ve Vídni podporují mediaci k užití jako běžnějšího nástroje pro řešení sporů?
Pevně věřím, že každá soutěž pomáhá podporovat alternativní řešení sporů jako nástroj řešení sporů, neboť tyto soutěže vzdělávají budoucí mediátory, podnikatele, učitele a celkově lidi, kteří se budou zabývat spory v jejich běžném životě. Mezinárodní soutěže jsou skvělou příležitostí k výcviku a podpoře mediace v přeshraničních sporech.
Máte na závěr nějaká povzbuzení, návrhy nebo rady pro negociátory a mediátory, kteří právě začínají svou kariéru?
V České republice a představuji si, že v mnoha dalších zemích po celém světě, je velmi obtížné vykonávat kariéru mediátora na plný úvazek. Proto bych doporučila mladým začínajícím mediátorům, aby neočekávali, že se případy pro mediaci objeví automaticky bez jakéhokoli úsilí. Prvním krokem by mělo být podporovat mediační doložky ve smlouvách.
Diskuze k článku ()