V rozhovoru se ptáme Nikoly Holubcové – právničky a projektové manažerky ve společnosti Contract management a.s., která je jednou z řečnic říjnové konference Ženy ve stavebnictví.
Za trend poslední doby bychom mohli označit upínání pozornosti k tzv. gender pay gap. Přidržím-li se stereotypů, stavebnictví tradičně patří k silně mužsky dominantnímu prostředí. Co Vám na této stále spíše „pánské disciplíně“ učarovalo?
Nikdy jsem moc nepřemýšlela nad tím, co je „pánská disciplína“ a co „ženská disciplína“. Vždy jsem ke všemu přistupovala tak (a mám štěstí, že jsem k tomu byla vychovaná), že zaleží, co člověk umí, nehledě na pohlaví. Nejsem fanoušek tohoto stereotypizování, ač samozřejmě každé pohlaví má určité predispozice. Samozřejmě jako žena a jako právník se někdy musím povznést nad určité poznámky, někdy musím dokázat, že vím, o čem mluvím, ale to mi nevadí či takové situace beru s humorem.
A co mi učarovalo na stavebnictví? Jako klišé řeknu jeho dynamičnost, to že mám možnost být u spousty změn, a že práce není jen o psaní za stolem.
A co je taková moje radost? Asi to, že moje práce má i nějaký přesah z papírů a můžu vidět výsledek práce po všech peripetiích jako hotovou stavbu.
Jaké výzvy pro Vás přináší propojování oboru práva (jako humanitního odvětví) s oborem stavebnictví, tj. s ryze technickým oborem?
Výzvu vidím v tom, že každý z těchto oborů mluví trochu jiným jazykem. A vždy někdo musí umět mluvit „právnicky“ a zároveň „stavařsky“, aby tyto světy propojil, což vnímám jako svojí roli. Nejde zdaleka jen o vysvětlení termínů a pojmů, co oba obory umí ze škol, to považuji za nejlehčí. Jde spíš o to, že oba obory upínají pozornost k jiným věcem. Právník čte mezi řádky a analyzuje dva kroky dopředu, soustředí se na administrativní stránku. Stavař vždy bude spíš řešit stavbu jako takovou, přičemž jakékoliv dokladování, ohlašování, oznamování vidí jako ztrátu času. Je to někdy psychologická hra a člověk se musí naučit balancovat „někde mezi“.
Jaké jsou Vaše ambice? Jinými slovy, jaká je podle Vás role žen ve stavebnictví?
Jak jsem již říkala v první otázce, já osobně nejsem člověk, co by měl rád stereotypizování, tudíž je pro mě docela obtížné vyhodnotit jakou roli by měly mít ženy. Ženy by měly mít stejné role/postavení jako muži, pokud dosahují stejných kvalit v daném zaměstnání. Byla bych každopádně velmi ráda, kdyby šlo do stavebnictví více žen. V každém oboru by měla být diverzita, aby byl obor zdravý..., mělo by být více žen ve vedoucích pozicích, více žen mluvit do projektování staveb, zadávacího řízení ve veřejném sektoru, více žen v týmech zhotovitele i objednatele, více žen na staveništích, ….
Oblast stavebnictví je stran inovací v posledních letech značně na vzestupu. Jaká největší výzva před oborem v horizontu nejbližších 5 let podle Vás stojí?
Jak to vnímám já, tak aktuálně je stavebnictví na pomezí dvou tektonických desek a ty při vzájemném tření sem tam vyvolají zemětřesení. Na jedné straně jsou profesionálové, kteří dělají svojí práci výborně, nicméně nejsou otevřeni novým věcem. Na druhé straně jsou lidé, kteří mají inovativní myšlenky, chtějí stavebnictví posouvat, snaží se všechno zlepšit, zrychlit, zdigitalizovat. Druhé skupině ovšem chybí ta léta zkušeností. Tyhle dvě skupiny si tak aktuálně uzurpují stavební trh místo toho, aby se sjednotily.
Pro stavebnictví je určitě velký cíl, aby se sjednotilo. Aby využilo všechny ty odborníky a jejich nasbírané „know how“, ale zároveň aby se stavebnictví posunulo kupředu. Jelikož sama sebe řadím do skupiny č. 2, očekávám započetí digitalizace staveb, workflow na stavebních projektech, odstranění přehnaného byrokratismu ve veřejné sféře...
Jaká je obvyklá náplň Vašeho běžného pracovního dne? Co pro Vás naopak představuje největší výzvu?
Typický den asi nemám. Vedle všeho toho „právničení“ ve stavebnictví také vykonávám funkci projektového manažera ve společnosti Contract management. Tudíž se můj den většinou skládá z řešení větších či menších problémů na jednotlivých stavbách, různých jednání, účasti na kontrolních dnech, ale také řešení zadávacích řízení, smluv. Zároveň musím plnit i manažerské povinnosti, tudíž koordinovat lidi na projektech, řešit provozní záležitosti, řídit a hlídat plnění termínů, hlídat cashflow. Aktuálně mám dva největší strašáky, a to je byrokracie a práce s lidmi (ve smyslu vedení lidí), a překonávat je pro mě představuje výzvy běžného dne.
Diskuze k článku ()