Karmen Barsegyan působí v oblasti pozemního stavitelství od roku 2007. V roce 2014 opustila advokátní stav a nastoupila na pozici právníka v Ředitelství silnic a dálnic ČR. V březnu 2019 přestoupila do společnosti COLAS CZ, a.s., kde nyní působí na pozici contract manažera. Více se o jejích zkušenostech získaných (nejen) v prostředí stavebnictví se dočtete v rozhovoru.
Za trend poslední doby bychom mohli označit upínání pozornosti k tzv. gender pay gap. Přidržím-li se stereotypů, stavebnictví tradičně patří k silně mužsky dominantnímu prostředí. Co Vám na této stále spíše „pánské disciplíně“ učarovalo?
Abych pravdu řekla, nemohu říct, že by mě cokoliv na práci mohlo jakkoliv učarovat. Že jsem se dostala do stavebnictví, je zčásti dílem náhody. Navázala jsem na rodinné podnikání mého otce, při kterém jsem vypomáhala už od svých osmnácti let. Rodiče pak na mě naléhali, abych vystudovala právnickou fakultu nebo něco podobného, neboť věřili, že s právnickým nebo ekonomickým vzděláním budu mít lepší vyhlídky pro další profesní uplatnění. První rok mi přijímačky vyšly jenom na filologii. V dalším roce mě přijali i na právnickou fakultu a policejní akademii. Studovat tři školy najednou a do toho pracovat ve stavební společnosti samozřejmě bylo nad moje síly, takže jsem studia filologie musela zanechat, neboť podle mého názoru bylo nejnáročnější. Takže v důsledku toho, že jsem po celou dobu studia byla aktivní v rodinné společnosti, můj profesní zájem se přirozeně začal upínat právě na stavebnictví. Potud k učarování „pánskou disciplínou“.
Jaké výzvy pro Vás přináší propojování oboru práva (jako humanitního odvětví) s oborem stavebnictví, tj. s ryze technickým oborem?
Možná to pro vás bude překvapivé, ale nemyslím si, že by stavebnictví bylo ryze technickým oborem, ani že by právo bylo ryze humanitní obor. Tak například aplikační praxe práva je nemyslitelná bez právní deontiky, resp. predikátové logiky, což je (alespoň pro mě) poměrně náročná matematická disciplína. Stavebnictví je pak exaktním odvětvím jenom potud, jde-li o inženýrské výpočty, chcete-li, o technologické a výrobní postupy, které jsou sice fundamentální pro realizaci jakéhokoliv díla (a které s radostí přenechávám stavebním inženýrům), ale zároveň představují jen část činností nezbytných pro realizaci výstavbového projektu. K čemu je vám dokonalý model kupříkladu podmořského plovoucího tunelu nebo model 50 km mostu, když nevytvoříte podmínky pro to, aby mohl být realizován? Podle mých zkušeností je integrální součástí stavebnictví vyjednávání. A to určitě není ryze technický obor.
Jaké jsou Vaše ambice? Jinými slovy, jaká je podle Vás role žen ve stavebnictví?
Moje pracovní ambice se v zásadě nijak neliší od běžných ambicí každého specialisty bez zřetele na pohlaví. Jde mi především o kvalitně odvedenou práci, pod kterou se mohu s čistým svědomím podepsat. V tom by samozřejmě neměl být činěn žádný rozdíl mezi mužem a ženou. Výsledku je buďto dosaženo, nebo ne. Jako žena samozřejmě nemám ambice ovládat práci s bouracím kladivem, ani tahat 50kg pytle s cementem, ale nevidím jediný důvod, proč v odvětvích, kde má žena prokazatelně tytéž predispozice jako muž, nepůsobit.
Oblast stavebnictví je stran inovací v posledních letech značně na vzestupu. Jaká největší výzva před oborem v horizontu nejbližších 5 let podle Vás stojí?
První, co mne napadá, je digitalizace a prosazení BIM za účelem zamezení chybovosti a věčných nedorozumění, které vedou k velmi nedůstojným situacím v průběhu realizace výstavbových projektů. Dále, zejména v případě lineárních staveb a staveb velkého rozsahu, kde jsou investorem veřejnoprávní korporace, se jeví jako bytostně důležité omezit vliv různých oportunistických zájmových skupin, mezi které bohužel řadím i advokáty, kteří z povahy své praxe samozřejmě praktické stavební otázky neovládají a svou činností naopak realizaci výstavbového projektu buďto škodí, nebo v tom lepším případě jí nijak nepomáhají. Je třeba říci nahlas, že advokáti ve stavebnictví generují největší zisk právě ze sporů. Jsou-li ve službách investora – veřejnoprávní korporace, ztrácejí veškerou soudnost. Výjimky potvrzují pravidlo. Je tedy třeba posílit účast schopných, sebevědomých a poctivých konstrukčních právníků, tedy takových, kteří kromě toho, že mají totéž právnické vzdělání jako jejich kolegové z advokacie, tak navíc ovládají stavební reálie a výstavbovým projektům se věnují na plný úvazek.
Jaká je obvyklá náplň Vašeho běžného pracovního dne? Co pro Vás naopak představuje největší výzvu?
Jako contract manažer velkých projektů mám mnohdy pocit, že můj den nikdy nekončí. Práci si poměrně často beru domů a s kolegy komunikujeme takřka kdykoliv. Snažíme se ctít víkendy a dovolené, ale občas se stane, že se musíme spojit i v tuto dobu. Moje práce je převážně organizační a manažerská. Vykonávám ji povětšinou z kanceláře, nicméně osobní návštěvy staveb jsou poměrně časté, ba nezbytné. Bez pravidelného kontaktu s realizačním týmem působícím přímo na stavbě je totiž řádný výkon contract managementu nemyslitelný. Contract manažer musí být informován o stavbě ve stejné míře jako vedoucí projektu, ale jeho zájem je směřován na otázky smluvní, nikoliv technické.
Největší výzva? Rozbití utkvělých patogenních návyků, že „to nejde“, protože „tak se to dělá vždycky“. Totéž pak platí i o všudypřítomném alibismu, nerozhodnosti a neochotě přijmout odpovědnost.
[1] https://www.facebook.com/lukasklee/posts/10219715651793524?notif_id=1581944743790585¬if_t=feedback_reaction_generic
Diskuze k článku ()