Švejkování Ministerstva zdravotnictví je třeba odmítnout
Městský soud v Praze v pátek 13. listopadu 2020 zrušil část mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým byla všem osobám uložena povinnost pohybovat se na veřejnosti, zejména pak v uzavřených prostorách, s ochrannými prostředky dýchacích cest; jednoduše řečeno opatření, z nějž vyplývala povinnost nošení roušek.
Městský soud v Praze poskytl Ministerstvu zdravotnictví více než jeden týden k tomu, aby toto zrušené opatření nahradilo opatřením novým — zákonným a řádně odůvodněným, když účinnost rozhodnutí o zrušení části opatření ukládající povinnost nosit roušky stanovil až k 21. listopadu 2020.
Své rozhodnutí pak Městský soud v Praze zdůvodnil především tím, že předmětné mimořádné opatření vydané Ministerstvem zdravotnictví postrádá konkrétní, srozumitelné a podložené úvahy, na základě nichž by bylo možné soudně přezkoumat, zda je skutečně z pohledu dosažení deklarovaného cíle — snížení risika přenosu onemocnění COVID-19 — nezbytné trvat na povinném nošení ochranných prostředků dýchacích cest v takto široce stanoveném rozsahu. Výslovně pak vyjádřil, že rušené opatření zcela postrádá konkrétní odůvodnění toho, proč Ministerstvo zdravotnictví zpřísňuje přijatá opatření a rozšiřuje povinné nošení roušek i na venkovní prostory. Soud Ministerstvu zdravotnictví vytkl, že namísto skutečného odůvodnění nově zaváděného opatření pouze přebírá odůvodnění z opatření předchozích, třebaže předchozí opatření ukládala povinnosti méně přísné. Rovněž upozornil, že Ministerstvo v odůvodnění svého opatření neuvádí žádné podklady, ze kterých při zpřísňování vychází, ani to že se Ministerstvo neobtěžuje vysvětlovat, z jakých důvodů je nutné přistupovat ke zpřísňování opatření, a tedy k výraznějším zásahům do práv lidí. V důsledku toho, konstatuje Městský soud v Praze, je třeba mimořádné opatření pro nepřezkoumatelnost zrušit, neboť, i když jde o situaci výjimečnou, soud již Ministerstvo na vady jeho opatření již opakovaně upozorňoval a Ministerstvo mělo od vypuknutí epidemie dostatek času na to, aby si osvojilo schopnost napsat mimořádné opatření souladné se zákonem. Soud výslovně zdůraznil to, že důvodem pro zrušení rouškového opatření je právě zcela nedostatečné odůvodnění.
Na to Ministerstvo zdravotnictví zareagovalo. Zareagovalo však způsobem, pro nějž je označení podivný spíše eufemismem. Ministerstvo zdravotnictví totiž novým mimořádným opatřením[1] zrušilo od 18. listopadu ono mimořádné opatření, které s účinností k 21. listopadu zrušil Městský soud v Praze. Novým mimořádným opatřením pak Ministerstvo zavedlo naprosto totožná omezení, jaká zavádělo zrušené opatření — tedy povinnost nosit roušku ve vnitřních prostorech staveb, v hromadné dopravě včetně nástupišť a čekáren i na veřejně přístupných místech intravilánů obce, kde se lidé potkávají na vzdálenost menší dvou metrů. Ovšem namísto toho, aby Ministerstvo zdravotnictví nové mimořádné opatření odůvodnilo dle požadavků vyjádřených Městským soudem v Praze, tedy tak, aby šlo o odůvodnění přezkoumatelné, odůvodnění konkrétní, logické, srozumitelné a podložené, odůvodnilo Ministerstvo zdravotnictví své nové opatření tím, že zkopírovalo odůvodnění mimořádného opatření pražským městským soudem zrušeného. Toho opatření, které je podle rozhodnutí soudu odůvodněné tak nedostatečně, že je třeba jej z toho důvodu zrušit. Ministerstvo zdravotnictví dokonce odůvodnění zkopírovalo včetně pravopisných chyb.
Takový postup Ministerstva zdravotnictví je potřeba jednoznačně odmítnout. Ministerstvo se musí podřídit rozhodnutí soudu; nelze připustit, aby se ústřední správní úřad dopouštěl švejkování. To poškozuje respekt k právu, vnímání práva a dobrovolné akceptování jeho norem širokou veřejností, a to zcela zásadním způsobem. Jak může žádat ministerstvo, které se samo není ochotno podrobit pravomocnému soudnímu rozsudku — navíc rozsudku k Ministerstvu zdravotnictví poměrně vstřícnému, žádat po ostatních, aby se podrobovali pravidlům, která ve svých mimořádných opatřeních stanovuje? Ministerstvo zdravotnictví a vláda obecně si musejí uvědomit, že vládnout je potřeba i dobrým příkladem. A takový dobrý příklad Ministerstvo zdravotnictví opravdu tímto svým postupem nedává.
[1] Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 16. 11. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, dostupné online zde: https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/2020/11/Mimoradne-opatreni-noseni-ochrannych-prostredku-dychacich-cest-s-ucinnosti-od-18-do-20-11-2020.pdf
Další články
Změny názvů obcí
Neopominutelným zákonem stanoveným identifikačním znakem obce jakožto veřejnoprávní korporace je její název. Mohou však nastat okolnosti, v návaznosti na které vyvstane záměr takový název změnit. Za naplnění kterých podmínek a jakým postupem tak lze legálně učinit?
Rozhodné pololetí, ne den výpočtu. Chyba, která se opakuje v předžalobních výzvách
Zákonný úrok z prodlení se počítá ze sazby platné k prvnímu dni pololetí, ve kterém prodlení vzniklo. Ne z té dnešní. Je to jediná věta v nařízení vlády, přesto ji míjí značná část výzev k úhradě, se kterými se v praxi potkávám. U staršího dluhu to není zaokrouhlovací rozdíl.
Presumpce neviny chrání obě strany: Ústavní soud k dokazování v kauzách znásilnění a křivého obvinění
Ústavní soud ve dvojici květnových nálezů potvrdil, že vysoký důkazní standard plynoucí ze zásad presumpce neviny a in dubio pro reo musí obecné soudy uplatňovat naprosto symetricky. Odsouzení za znásilnění ani za následné křivé obvinění nelze stavět na spekulacích, sexistických stereotypech či pouhém neprokázání původního skutku.
Tisíc stejných originálů: Co vlastně znamená originál elektronického dokumentu?
Podepsaná smlouva dorazí e-mailem. Příjemce ji uloží do počítače, zkopíruje na záložní disk a pošle kolegovi. Který z těchto souborů je originál? Otázka zní jednoduše, ale vychází z představy papíru, na němž zůstal tah propisky. U elektronického dokumentu může přesná kopie zachovat i samotný elektronický podpis. Naopak výtisk, který vypadá naprosto stejně, tuto vlastnost nemá.
Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnost pro překážky na straně rodiče
V některých případech rodič není schopen vykonávat svou rodičovskou odpovědnost z důvodu závažné objektivní okolnosti. V tomto článku se zabývám případy, kdy tato překážka leží na straně rodiče.
