Švejkování Ministerstva zdravotnictví je třeba odmítnout
Městský soud v Praze v pátek 13. listopadu 2020 zrušil část mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým byla všem osobám uložena povinnost pohybovat se na veřejnosti, zejména pak v uzavřených prostorách, s ochrannými prostředky dýchacích cest; jednoduše řečeno opatření, z nějž vyplývala povinnost nošení roušek.
Městský soud v Praze poskytl Ministerstvu zdravotnictví více než jeden týden k tomu, aby toto zrušené opatření nahradilo opatřením novým — zákonným a řádně odůvodněným, když účinnost rozhodnutí o zrušení části opatření ukládající povinnost nosit roušky stanovil až k 21. listopadu 2020.
Své rozhodnutí pak Městský soud v Praze zdůvodnil především tím, že předmětné mimořádné opatření vydané Ministerstvem zdravotnictví postrádá konkrétní, srozumitelné a podložené úvahy, na základě nichž by bylo možné soudně přezkoumat, zda je skutečně z pohledu dosažení deklarovaného cíle — snížení risika přenosu onemocnění COVID-19 — nezbytné trvat na povinném nošení ochranných prostředků dýchacích cest v takto široce stanoveném rozsahu. Výslovně pak vyjádřil, že rušené opatření zcela postrádá konkrétní odůvodnění toho, proč Ministerstvo zdravotnictví zpřísňuje přijatá opatření a rozšiřuje povinné nošení roušek i na venkovní prostory. Soud Ministerstvu zdravotnictví vytkl, že namísto skutečného odůvodnění nově zaváděného opatření pouze přebírá odůvodnění z opatření předchozích, třebaže předchozí opatření ukládala povinnosti méně přísné. Rovněž upozornil, že Ministerstvo v odůvodnění svého opatření neuvádí žádné podklady, ze kterých při zpřísňování vychází, ani to že se Ministerstvo neobtěžuje vysvětlovat, z jakých důvodů je nutné přistupovat ke zpřísňování opatření, a tedy k výraznějším zásahům do práv lidí. V důsledku toho, konstatuje Městský soud v Praze, je třeba mimořádné opatření pro nepřezkoumatelnost zrušit, neboť, i když jde o situaci výjimečnou, soud již Ministerstvo na vady jeho opatření již opakovaně upozorňoval a Ministerstvo mělo od vypuknutí epidemie dostatek času na to, aby si osvojilo schopnost napsat mimořádné opatření souladné se zákonem. Soud výslovně zdůraznil to, že důvodem pro zrušení rouškového opatření je právě zcela nedostatečné odůvodnění.
Na to Ministerstvo zdravotnictví zareagovalo. Zareagovalo však způsobem, pro nějž je označení podivný spíše eufemismem. Ministerstvo zdravotnictví totiž novým mimořádným opatřením[1] zrušilo od 18. listopadu ono mimořádné opatření, které s účinností k 21. listopadu zrušil Městský soud v Praze. Novým mimořádným opatřením pak Ministerstvo zavedlo naprosto totožná omezení, jaká zavádělo zrušené opatření — tedy povinnost nosit roušku ve vnitřních prostorech staveb, v hromadné dopravě včetně nástupišť a čekáren i na veřejně přístupných místech intravilánů obce, kde se lidé potkávají na vzdálenost menší dvou metrů. Ovšem namísto toho, aby Ministerstvo zdravotnictví nové mimořádné opatření odůvodnilo dle požadavků vyjádřených Městským soudem v Praze, tedy tak, aby šlo o odůvodnění přezkoumatelné, odůvodnění konkrétní, logické, srozumitelné a podložené, odůvodnilo Ministerstvo zdravotnictví své nové opatření tím, že zkopírovalo odůvodnění mimořádného opatření pražským městským soudem zrušeného. Toho opatření, které je podle rozhodnutí soudu odůvodněné tak nedostatečně, že je třeba jej z toho důvodu zrušit. Ministerstvo zdravotnictví dokonce odůvodnění zkopírovalo včetně pravopisných chyb.
Takový postup Ministerstva zdravotnictví je potřeba jednoznačně odmítnout. Ministerstvo se musí podřídit rozhodnutí soudu; nelze připustit, aby se ústřední správní úřad dopouštěl švejkování. To poškozuje respekt k právu, vnímání práva a dobrovolné akceptování jeho norem širokou veřejností, a to zcela zásadním způsobem. Jak může žádat ministerstvo, které se samo není ochotno podrobit pravomocnému soudnímu rozsudku — navíc rozsudku k Ministerstvu zdravotnictví poměrně vstřícnému, žádat po ostatních, aby se podrobovali pravidlům, která ve svých mimořádných opatřeních stanovuje? Ministerstvo zdravotnictví a vláda obecně si musejí uvědomit, že vládnout je potřeba i dobrým příkladem. A takový dobrý příklad Ministerstvo zdravotnictví opravdu tímto svým postupem nedává.
[1] Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 16. 11. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, dostupné online zde: https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/2020/11/Mimoradne-opatreni-noseni-ochrannych-prostredku-dychacich-cest-s-ucinnosti-od-18-do-20-11-2020.pdf
Další články
Digitální klon zemřelého člověka: Právní limity simulace identity po smrti
Představme si, že po smrti blízkého člověka přijde rodině zpráva z chatovací aplikace. Není to starý e-mail ani automatická vzpomínka ze sociální sítě.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.
Rozhovor: Adam Felix - Advokacie nesmí podléhat státnímu finančnímu dozoru
Ministerstvo financí předložilo návrh zákona o ekonomické ochraně státu a související novely zákona o Finančním analytickém úřadu a zákona o advokacii, které mají ambici posílit nástroje státu v boji proti praní peněz a financování terorismu. Vedle deklarovaného cíle návrh vyvolává zásadní debatu o tom, kde končí legitimní regulace a začíná zásah do samotné podstaty nezávislé advokacie a pilířů právního státu.
