Zprostředkování kontaktu aneb stát v roli pošťáka Ondřeje

Mnohým čtenářům se po zhlédnutí názvu tohoto článku vybaví nejmenovaná populární televizní show, nabízející různé druhy setkání odloučených lidí po mnoha letech, a to před zraky diváků ve studiu i u televizních přijímačů. Jak bude popsáno níže, v českém právním systému však „podobná služba“ existuje a poskytuje ji Ministerstvo vnitra, byť bez televizní publicity.

nezávislý autor
Foto: Fotolia

Institut zprostředkování kontaktu je ukotven v ustanovení § 8b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), které bylo do zákona o evidenci obyvatel vloženo novelou č. 227/2009 Sb., s účinností od 1. července 2010.

Kontakt ze strany požadované osoby (dále jen „kontaktovaná osoba“) je Ministerstvem vnitra, za využití základního registru obyvatel, zprostředkován na základě písemné žádosti občana České republiky staršího patnácti let (dále jen „kontaktující osoba“), který v žádosti uvede své jméno, příjmení, rodné příjmení, adresu trvalého pobytu, popřípadě jiné kontaktní údaje. Kontaktující osoba rovněž může uvést důvod pro zprostředkování kontaktu. Co se kontaktované osoby týče, tak se uvedou údaje, podle nichž bude možné tuto identifikovat, především jméno, příjmení, rodné příjmení, datum a místo narození, místo posledního známého trvalého pobytu. Kontaktující osoba má rovněž možnost prohlásit, že je kontaktovaná osoba vůči ní osobou blízkou.[1]

Zákon133/2000 Sb. Zákon o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel)
§ 8b

Zprostředkování kontaktu

(1) Na základě písemné žádosti občana staršího 15 let o zprostředkování kontaktu (dále jen "kontaktující osoba") zprostředkuje ministerstvo požadovaný kontakt jiným občanem uvedeným v žádosti (dále jen "kontaktovaná osoba") s využitím základního registru obyvatel.

(2) Kontaktující osoba uvede v žádosti své jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení a adresu místa trvalého pobytu, popřípadě jiné kontaktní údaje a důvod pro zprostředkování kontaktu. Ke kontaktované osobě uvede údaje, podle nichž ji bude možné identifikovat, zpravidla jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, datum a místo narození, místo posledního jí známého trvalého pobytu. Kontaktující osoba může v žádosti prohlásit, že kontaktovaná osoba je osobou blízkou.

(3) Podpis na žádosti musí být úředně ověřen 9); to neplatí, žádá-li občan o zprostředkování kontaktu osobně na matričním úřadě, obecním úřadě obce s rozšířenou působností, krajském úřadě nebo ministerstvu a prokáže svoji totožnost.

(4) Je-li žádost podána elektronicky, musí být podepsána. Je-li žádost podána prostřednictvím zpřístupněné datové schránky provozované podle zvláštního právního předpisu 8a), musí žadatel provést svoji identifikaci pomocí čísla elektronicky čitelného identifikačního dokladu.

(5) Ministerstvo provede šetření v základním registru obyvatel a v informačním systému. Pokud ministerstvo jednoznačně identifikuje kontaktovanou osobu, zašle jí informaci o zprostředkování kontaktu obsahující jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu místa trvalého pobytu kontaktující osoby a důvod pro zprostředkování kontaktu, pokud jej kontaktující osoba uvedla. Pokud kontaktující osoba uvede v žádosti podle odstavce 2 vedle adresy místa trvalého pobytu i jiné kontaktní údaje, zašlou se kontaktované osobě namísto adresy místa trvalého pobytu tyto jiné kontaktní údaje kontaktující osoby; adresa místa trvalého pobytu se vedle jiných kontaktních údajů v tomto případě zašle také, jen pokud to kontaktující osoba výslovně uvede v žádosti podle odstavce 2. Ministerstvo sdělí kontaktující osobě, že její kontaktní údaje byly předány kontaktované osobě.

(6) V případě, že kontaktovanou osobu nelze v základním registru obyvatel nebo v informačním systému jednoznačně identifikovat, nemá trvalý pobyt na území České republiky a zároveň nemá evidován údaj o adrese, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního předpisu, nebo zemřela, popřípadě byla rozhodnutím soudu prohlášena za nezvěstnou nebo za mrtvou, sdělí tuto skutečnost ministerstvo kontaktující osobě. V případě, že kontaktovaná osoba zemřela, popřípadě byla rozhodnutím soudu prohlášena za nezvěstnou nebo za mrtvou, a ministerstvo po ověření prohlášení o osobě blízké podle odstavce 2 zjistí, že kontaktovaná osoba byla vůči kontaktující osobě osobou blízkou, sdělí kontaktující osobě údaj o datu, místu a okrese úmrtí, popřípadě den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí, popřípadě jako den, který nepřežil, nebo den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti; jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, sdělí údaje o datu úmrtí a místu a státu, na jehož území k úmrtí došlo.

------------------------------------------------------------------
8a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.
9) Například zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění pozdějších předpisů.


Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů

Nevyplněná žádost o zprostředkování kontaktu je volně ke stažení na webových stránkách Ministerstva vnitra: https://www.mvcr.cz/soubor/evidence-obyv-zadost-zprostredkovani-kontaktu-13082010-pdf.aspx a rovněž obsahuje místo pro vylepení kolkové známky v hodnotě 500,- Kč, přičemž povinnost uhradit správní poplatek ve výši 500,- Kč za podání žádosti je stanovena podle položky 3 písm. e) sazebníku, který tvoří přílohu zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žádost může být podána na matričním úřadu, obecním úřadu obce s rozšířenou působností, krajském úřadu, nebo Ministerstvu vnitra, přičemž musí být opatřena úředně ověřeným podpisem, což neplatí, podává-li občan žádost osobně a prokáže-li svoji totožnost.[2]

Na základě platně podané žádosti, provede Ministerstvo vnitra šetření v základním registru obyvatel a v informačním systému. V případě, že je kontaktovaná osoba jednoznačně identifikována, pak Ministerstvo vnitra zašle této osobě informaci o zprostředkování kontaktu, jež bude obsahovat jméno, příjmení a adresu místa trvalého pobytu kontaktující osoby, včetně sdělení důvodu pro zprostředkování kontaktu, pokud ho kontaktující osoba uvedla. Uvede-li kontaktující osoba v žádosti kromě adresy trvalého pobytu i jiné kontaktní údaje, zašlou se kontaktované osobě namísto adresy trvalého pobytu tyto jiné kontaktní údaje, avšak pokud to kontaktující osoba výslovně uvede v žádosti, pak se spolu s jinými kontaktními údaji zašle také adresa trvalého pobytu. Informaci o tom, že byly kontaktované osobě předány kontaktní údaje, sdělí Ministerstvo vnitra kontaktující osobě.[3]

Nelze-li kontaktovanou osobu jednoznačně identifikovat, nemá trvalý pobyt na území České republiky a zároveň není evidován údaj o doručovací adrese, nebo kontaktovaná osoba zemřela, popřípadě byla prohlášena za nezvěstnou nebo za mrtvou, sdělí Ministerstvo vnitra tuto skutečnost kontaktující osobě. Ministerstvo vnitra prověří prohlášení o osobě blízké a zjistí-li, že kontaktovaná osoba byla osobou blízkou vůči osobě kontaktující, pak sdělí kontaktující osobě rovněž údaj o datu, místu a okrese úmrtí, popřípadě den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den úmrtí, popřípadě jako den, který nepřežil, nebo den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti. Zemřel-li občan mimo území České republiky, Ministerstvo vnitra sdělí údaje o datu úmrtí, místu a státu, na jehož území k úmrtí došlo.[4]

Důvodová zpráva k návrhu novely č. 227/2009 Sb. uvádí, že právní úprava „…reaguje na podnět veřejného ochránce práv a podněty řady občanů.“. Veřejný ochránce práv o předmětnou legislativní změnu usiloval už od roku 2006, a to na základě četných stížností na úřady odmítající pomáhat občanům při hledání ztracených přátel, nebo příbuzných.[5]

Považujeme za samozřejmé, ale pro úplnost dodáváme, že kontaktovaná osoba nemá povinnost se s kontaktující osobou zkontaktovat a kontaktující osobě nejsou ministerstvem vnitra poskytnuty údaje o kontaktované osobě. Máme za to, že institut zprostředkování kontaktu je vskutku dobrým nástrojem pro občany, kterak hledat kontakt na jiné občany, např. v případě přetrhaných rodinných vazeb či dávno odloučených přátel. Domníváme se však, že zprostředkování kontaktu není příliš známé široké veřejnosti, a věříme, že tento článek, byť částečně, přispěje k širší osvětě.


Zdroje


[1] Ustanovení § 8b odst. 1 a 2 zákona o evidenci obyvatel

[2] Ustanovení § 8b odst. 3 zákona o evidenci obyvatel

[3] Ustanovení § 8b odst. 5 zákona o evidenci obyvatel

[4] Ustanovení § 8b odst. 6 zákona o evidenci obyvatel

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články