Recentní změny zákona o zaměstnanosti

V rámci legislativního veselí, jemuž se český zákonodárce dlouhodobě těší, došlo v uplynulém roce k několika důležitým novelizacím zákona č. 435/2004 Sb, o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZamZ“). Dalo by se říci, že tyto změny na jedné straně usilují o usnadnění podmínek při hledání zaměstnanců, což se vzhledem k současné situaci na trhu práce ukazuje jako stále větší oříšek. Na druhé straně se však zákonodárce pokouší vymýtit některé nekalé praktiky, které se na českém trhu s pracovní silou stále častěji objevují.

advokátní koncipient, Czerwenka & partner, v.o.s.
Foto: Fotolia

První výraznou změnou je novelizace ustanovení týkající se agenturního zaměstnávání, která byla provedena zákonem č. 206/2017 Sb. V rámci této novelizace došlo ke zrušení nenápadné, svými důsledky však zásadní, poslední věty § 66 ZamZ, která agenturám práce zapovídala přidělit k výkonu práce u uživatele zaměstnance, kterému byla vydána zaměstnanecká karta, modrá karta, nebo kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání. Zjednodušeně řečeno – na základě poslední věty § 66 ZamZ nemohly tuzemské agentury práce k uživatelům přidělovat cizince. [1] Tuto situaci byli tuzemští zaměstnavatelé nuceni řešit tak, že cizince z nečlenských států Evropské unie, zejména z Ukrajiny, zaměstnávali skrze zahraniční agentury práce, především ty polské. To s sebou přinášelo značná rizika, o čemž mj. svědčí medializovaný případ obchodu Rohlik.cz, v jehož rámci byli z České republiky vyhoštěni občané ukrajinské národnosti. Dlužno dále dodat, že polské subjekty, které fakticky vykonávaly činnost agentur práce, do České republiky předmětné pracovníky často vysílaly pod rouškou poskytování služeb, tedy za využití výjimky obsažené v ustanovení § 98 písm. k) ZamZ. [2]

Zrušení předmětné věty v ZamZ tak pro praxi znamená, že od účinnosti nové právní úpravy budou tuzemské agentury práce oprávněny k uživatelům dočasně přidělovat i cizince. Motivací k této změně byla dle slov předkladatele usnadnit zaměstnavatelům komplikovanou situaci na trhu práce, který se dlouhodobě potýká s nedostatkem pracovních sil.

Další důležitou změnou, kterou s sebou taktéž přinesla novelizace provedená zák. č. 206/2017 Sb., je zakotvení definice zastřeného zprostředkování zaměstnávání, pro které se v praxi vžilo spíše označení „zastřené agenturní zaměstnávání“. Nově ZamZ prostřednictvím svého § 5 písm. g) [3] stanoví, že zastřeným zprostředkováním zaměstnání se rozumí činnost právnické osoby nebo fyzické osoby, spočívající v pronájmu pracovní síly jiné právnické osobě nebo fyzické osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle jiného ustanovení ZamZ, konkrétně § 14 odst. 1 písm. b) ZamZ.

Tato nová úprava reaguje zejména na situace, kdy je činnost agentur práce, tedy přidělování zaměstnanců k uživatelům, naplňována nikoli dohodami o dočasném přidělení zaměstnance dle ustanovení § 308 zákoníku práce, nýbrž prostřednictvím smluv o dílo dle občanského zákoníku. Ač tedy činnost přidělených zaměstnanců naplňovala znaky závislé práce dle ustanovení § 2 zákoníku práce, formálně byla tato činnost vykonávána na základě smluv o dílo. Snahou zákonodárce je tento nešvar vymýtit, k čemuž by měly napomoci vysoké sankce hrozící jak „zastřené“ agentuře práce, tak i koncovému uživateli; výše těchto pokut může dosáhnout až 10 milionů Kč. Jedním dechem je však nutno dodat, že úprava sankcí v souvislosti se zastřeným agenturním zaměstnáváním je nyní v ZamZ obsažena duplicitně, a sice v ustanoveních § 140 odst. 1 písm. b)§ 140 odst. 1 písm. g) ZamZ. [4] Netřeba zdůrazňovat, že pro adresáty právních norem není tato situace zrovna šťastná.

Novelizaci se nevyhnula ani úprava zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Novou administrativní povinností pro dodavatele, tj. pro zaměstnance zaměstnávající příslušný počet osob se zdravotním postižením, je povinnost evidence plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, která byla vložena do § 84 ZamZ. Nově tak budou moci dodavatelé dodat objednateli objednané plnění pouze v případě, že nejpozději do 30 dnů od jeho zaplacení údaje týkající se poskytnutého plnění (identifikační údaje dodavatele a odběratele, cenu dodaných výrobků či služeb, číslo dokladu, jímž bylo náhradní plnění vyúčtováno apod.) do databáze vedené Ministerstvem práce a sociálních věcí. Pokud dodavatel tuto povinnost nesplní, odběratel si toto náhradní plnění nemůže započítat. Je třeba uvést, že v souladu s ustanovením § 84 odst. 3 ZamZ leží odpovědnost za vložení údajů do evidence na dodavateli; smlouvy mezi dodavateli a odběrateli by tak měly obsahovat i úpravu související s touto evidencí, jakož i sankce pro případy, že dodavatel tuto svou evidenční povinnost nesplní.

Na druhé straně dochází k redukci administrativní zátěže na straně odběratelů. Odběratelé sice i nadále budou muset do 15. 2. ohlašovat Úřadu práce, zda a jakým způsobem splnili povinný podíl. Nebudou však již uvádět konkrétní informace o jednotlivých dodávkách, protože potřebné informace budou obsaženy v elektronické evidenci.


[1] Je třeba uvést, že dle označení „cizinec“ se v rovině ZamZ užívá odlišně od svého běžného významu. Toto označení pro účely ZamZ nezahrnuje například občany jiného státu Evropské unie či Evropského hospodářského prostoru.

[2] Povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta se podle tohoto zákona nevyžaduje k zaměstnání cizince, který byl vyslán na území České republiky v rámci poskytování služeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu Evropské unie.

[3] dlužno uvést, že v době psaní tohoto článku se § 5 písm. g) v ZamZ vyskytoval duplicitně

[4] blíže viz ŠTEFKO, Martin. Zastřené agenturní zaměstnávání – návrat Jediho? Právní rozhledy. 2017, č. 21, str. 746.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články