Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem a alkohol na pracovišti

O tom, za jakých podmínek může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr zaměstnance, pojednává tento článek.

Právní základ okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem

Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) je zaměstnavatel oprávněn výjimečně okamžitě zrušit pracovní poměr zaměstnance, a to na základě níže uvedených důvodů:

• pokud byl zaměstnanec pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody delšímu než 1 rok,
• nebo pokud byl zaměstnanec pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců, byl-li tento trestný čin spáchán při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním
• nebo pokud zaměstnanec porušil zvlášť hrubým způsobem povinnost vyplývající z právních předpisů, vztahujících se k jím vykonávané práci.

Ustanovení § 55 odst. 2 zákoníku práce pak zaměstnavateli zapovídá okamžité zrušení pracovního poměru v případě těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně na mateřské dovolené a zaměstnance nebo zaměstnankyně, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

Ke státním úředníkům ve služebním poměru je hodno zřetele podotknout, že ačkoliv zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“) v některých dílčích otázkách odkazuje na zákoník práce, tak obecně klade na státní zaměstnance vyšší míru povinností a omezení, než je tomu u běžných zaměstnanců v režimu zákoníku práce, což vyplývá právě ze specifik státní služby. Odrazem této skutečnosti je mimo jiné kárná odpovědnost podle ustanovení § 87 až 97 zákona o státní službě, když nejvyšším kárným opatřením může být propuštění ze služebního poměru podle ustanovení § 89 odst. 2 písm. d) zákona o státní službě.

K alkoholu, resp. drogám na pracovišti a některé zákonné výjimky

Na základě ustanovení § 106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce nesmí zaměstnanec požívat alkoholické nápoje a zneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a nesmí nimi být ovlivněn ani při vstupu na pracoviště. Po dobu trvání pracovní doby nesmí zaměstnanec požívat, resp. zneužívat tyto látky i mimo pracoviště. Zaměstnanec rovněž nesmí kouřit tam, kde by tím vystavil také nekuřáky následkům svého kouření. Zákaz alkoholu na pracovišti není absolutní, když jednak pivo se sníženým obsahem alkoholu mohou konzumovat pracovníci vystavení nepříznivým mikroklimatickým podmínkám (např. skláři) a dále mohou alkohol konzumovat i zaměstnanci, pro něž je to součást pracovních úkolů (např. degustátoři), anebo je konzumace alkoholických nápojů s plněním těchto úkolů obvykle spojena (např. přípitek s obchodním partnerem).

V návaznosti na ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se návykovými látkami rozumí omamné a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů.

Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky

„(1) Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek, b) spáchá-li takový čin při výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídí-li hromadný dopravní prostředek, nebo c) byl-li za takový čin v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn.“ [Ustanovení § 274 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“)]

Praktický pohled na věc

Jak již bylo zmíněno, zaměstnavatel může zaměstnanci okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud tento zaměstnanec „…porušil zvlášť hrubým způsobem povinnost vyplývající z právních předpisů, vztahujících se k jím vykonávané práci.“ Posouzení, zda porušení povinností zaměstnancem nabylo intenzity zvláště hrubého způsobu, je v kompetenci zaměstnavatele a je tedy zapotřebí posuzovat každý případ individuálně. Pro lepší představivost uvedeme tři demonstrativní příklady.

V prvním případě způsobil řidič bagru škodu tím, že naboural do jiného pracovního stroje, přičemž zaměstnavatel ho podrobil orientační dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu s výsledkem 2,1 promile. Uvedená událost se stala během stavebních prací na pozemní komunikaci s omezeným provozem, za přítomnosti několika dělníků a okolo projíždějících vozidel. V druhém případě, po pracovní době, manipuloval řidič s dvěma nákladními vozidly na uzavřeném firemním parkovišti, přičemž jedno z nich poškodil a zaměstnavatel ho podrobil orientační dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v krvi s výsledkem 0,9 promile. Ve třetím případě byl administrativní kancelářský pracovník namátkově vybrán k provedení orientační dechové zkoušky na přítomnost alkoholu v krvi s výsledkem 0,6 promile.

Společným jmenovatelem shora uvedených příkladů je objektivní skutečnost, že předmětní zaměstnanci byli na pracovišti pod vlivem alkoholu, avšak liší se co do míry škodlivosti porušení svých povinností. Zatímco u řidiče bagru není jiné možnosti než okamžitého zrušení pracovního poměru, a to i s ohledem na očividnou trestnost takového jednání, tak u kancelářského pracovníka by byl takový postup disproporční a mohlo by postačit napomenutí. Řidiči nákladního vozidla by mohl dát zaměstnavatel na výběr – buďto okamžité zrušení pracovního poměru, anebo podepsání dohody o ukončení pracovního poměru.

Závěr

K uvedenému tématu lze poznamenat, že ačkoliv pro většinu zaměstnanců je alkohol na pracovišti zapovězen, vždy musí zaměstnavatel v případě pozitivní dechové zkoušky přihlédnout ke konkrétním okolnostem daného případu a až poté případně přistoupit k proporcionálním pracovně-právním sankcím.