Pojem soudní exekuce, postavení soudního exekutora
V rámci civilního procesu má vykonávací řízení nezastupitelnou úlohu a vedle nalézacího řízení tvoří samostatný druh civilního řízení, který na řízení nalézací navazuje. Exekuce prováděná soudním exekutorem je v současné době zcela jistě nejčastějším způsobem provádění vykonávacího řízení. Soudní exekutor v případě provádění exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád, dále jen „EŘ“), není při výběru způsobu provedení exekuce limitován návrhem oprávněného, ale sám vybírá efektivní způsob provedení exekuce, aby v řízení postupoval v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 EŘ, tedy rychle a účelně. Současně však musí dbát ochrany účastníků řízení. Tento postup společně s tím, že exekutor může provádět exekuci více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby, chápu za hlavní výhodu oproti provádění vykonávacího řízení soudy v rámci výkonu rozhodnutí.
Právní úprava exekučního řízení je obsažena primárně v zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Důležitým právním předpisem je rovněž zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, který působí ve vztahu k exekučnímu řádu jako lex generalis. Dalšími právními předpisy, které se užijí pro exekuční řízení, jsou - ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ústavní zákon č. 2/1993 Sb., listina základních práv a svobod, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy v platném znění, vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (exekuční tarif), vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 331/2001 Sb., o centrální evidenci exekucí, vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční činnosti a další činnosti, instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 21. 8. 1996, sp. zn. 1360/95-OOD, kterou se vydává Řád pro soudní vykonavatele, stavovský předpis Exekutorské komory ČR ze dne 23. 5. 2002, kancelářský řád.
Soudní exekuci můžeme tedy definovat jako nucený výkon práva přiznaného exekučním titulem, který nebyl splněn dobrovolně, prostřednictvím soudního exekutora. Soudní exekutor rozhoduje o průběhu exekuce, nese odpovědnost za průběh exekuce a zákon mu svěřuje široké pravomoci k zajištění úspěšné exekuce a výkonu další činnosti svěřené exekutorovi
exekučním řádem. Podle ustanovení § 2 odst. 1 EŘ exekutor vykonává exekuční činnost nezávisle. Při výkonu exekuční činnosti je vázaný jen Ústavou České republiky, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení.
Soudním exekutorem tak může být dle ustanovení § 9 odst. 1 EŘ pouze fyzická osoba, která je občanem České republiky, je plně svéprávná, získala vysokoškolské vzdělání v oboru právo, je bezúhonná, vykonala alespoň tříletou exekutorskou praxi, složila exekutorskou zkoušku. Dalšími obligatorními povinnostmi pro výkon funkce soudního exekutora je složení slibu, jmenování ministrem spravedlnosti do funkce soudního exekutora a uzavření pojištění o odpovědnosti za škodu (újmu), která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti (Wolfová, Štika 2016: 47).
Soudní exekutor musí být povinně organizován v exekutorské samosprávě, jejímž stavovským orgánem je Exekutorská komora České republiky. Soudní exekutor musí mít sídlo v obvodu soudu, do kterého byl jmenován. Soudní exekutor je v souladu s ustanovením § 31 EŘ povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu exekuční činnosti, pokud není mlčenlivosti zproštěn Komorou nebo nejde o případy taxativně stanovené (např. § 96 EŘ). Soudní exekutor má při výkonu exekuční činnosti postavení úřední osoby ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 písm. f) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TrZ“). Postavení úřední osoby dle ustanovení § 127 odst. 1 písm. d) TrZ má při výkonu exekuční činnosti rovněž vykonavatel soudního exekutora, popřípadě jiný zaměstnanec soudního exekutora (koncipient, kandidát), a to na základě sjednocujícího stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. Tpjn 304/2014.
Každý exekutor musí mít pro případ nemoci, dovolené, pozastavení nebo zániku výkonu exekutorského úřadu anebo z jiných vážných důvodů, pro které nemůže vykonávat svůj úřad, ustanoveného zástupce dle ustanovení § 16 odst. 1 EŘ. Zástupce je jmenován Komorou na návrh soudního exekutora. Zástupce je ustanoven z řad kandidátů exekutora, nejsou-li, z řad exekutorů jmenovaných v obvodu příslušného okresního soudu nebo jejich kandidátů, a nejsou-li, z řad exekutorů jmenovaných v obvodu příslušného krajského soudu nebo jejich kandidátů.
Zaměstnanci soudního exekutora
Soudní exekutor může dle ustanovení § 5 odst. 1 EŘ zaměstnávat zaměstnance, přičemž ustanovení § 5 odst. 2 EŘ stanovuje, že zaměstnanci mohou pro exekutora vykonávat úkony exekuční činnosti pouze na základě písemného pověření. U zaměstnanců soudního exekutora můžeme rozlišovat čtyři základní druhy zaměstnaneckých pozic – koncipient, kandidát, vykonavatel, ostatní zaměstnanci.
1. Koncipient
Koncipient je zaměstnanec soudního exekutora, který je zapsán do seznamu koncipientů (§ 19 odst. 1 EŘ). Do seznamu koncipientů může být zapsána fyzická osoba, která splňuje následující požadavky: je plně svéprávná, získala vysokoškolské vzdělání v oboru právo, je bezúhonná. Koncipient nemůže vykonat dražbu nemovité věci nebo závodu, vydávat rozhodnutí v exekuci prodejem nemovitých věcí nebo závodu ani zřizovat exekutorské zástavní právo. Pro výkon exekuční činnosti musí být koncipient exekutorem písemně
zmocněn. Koncipient však nemůže být zmocněn k vydání exekučního příkazu. Současně koncipient může vykonávat tzv. další činnost soudního exekutora dle ustanovení § 74 a násl. EŘ, kdy však ke každému jednotlivému úkonu je nutné zvláštní zmocnění od soudního exekutora. Tedy např. pro sepis exekutorského zápisu nepostačí obecné zmocnění, ale je nutné zvláštní zmocnění pro sepis toho kterého exekutorského zápisu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 200/2005).
Pracovněprávní vztahy mezi soudním exekutorem a koncipientem jsou upraveny zákoníkem práce ve veškerých otázkách týkajících se vzniku, trvání, změny či zániku pracovního poměru, pracovních podmínek, pracovní doby, mzdy, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či náhrady škody (§ 5 odst. 3 EŘ). Při vzniku pracovního poměru s určeným druhem práce koncipienta je nutné zmínit, že kvalifikační předpoklady pro výkon práce koncipienta stanovuje exekuční řád, a že koncipientem se zaměstnanec stává až zápisem do seznamu koncipientů. Koncipient odpovídá exekutorovi za újmu, kterou mu při činnosti v rámci pracovního poměru způsobil, v souladu s podmínkami uvedenými v ustanovení § 250 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZPr“), (Kasíková 2022: 109).
Postavení koncipienta v rámci činnosti exekutorského úřadu je dále obsaženo v usnesení Sněmu Exekutorské komory České republiky ze dne 28. 2. 2006, kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže soudních exekutorů (dále jen „etický kodex“), konkrétně v ustanovení čl. 10, který zakotvuje povinnost exekutora umožnit koncipientovi účelnou právní praxi, vést jej a dohlížet na něj, aby získal znalosti a dovednosti ke složení exekutorské zkoušky. Koncipient dále nesmí exekuční činnost vykonávat na vlastní účet. Další povinností exekutora je vydat koncipientovi potvrzení o délce jeho praxe a jejího zhodnocení. Pro koncipienty zapsané v seznamu koncipientů platí přiměřeně ustanovení etického kodexu, která se jej týkají. Samotná příprava koncipienta k úspěšnému vykonání exekutorské zkoušky je pak obsažena ve stavovském předpisu – usnesení prezidia Exekutorské komory České republiky č. 2/2012 Věstníku ze dne 24. 10. 2012, o výchově a vzdělávání (Kasíková 2022: 110-111).
2. Kandidát
Kandidát je zaměstnanec soudního exekutora, který je zapsán do seznamu kandidátů (§ 23 odst. 1 EŘ). Exekutorská komora ČR do seznamu kandidátů zapíše osobu, která je ke dni zápisu zapsána v seznamu koncipientů, vykonala alespoň tříletou exekutorskou praxi a složila exekutorskou zkoušku. Kandidát není v rámci exekuční činnosti nijak omezen, na rozdíl od koncipienta, může tedy vykonávat veškerou činnost, která je právním předpisy svěřena soudnímu exekutorovi. Kandidát může stejně jako koncipient vykonávat i další činnost soudního exekutora, nicméně ke každému konkrétnímu úkonu musí být zmocněn exekutorem zvláštním zmocněním a nepostačí tedy obecné zmocnění k výkonu exekuční činnosti.
Obdobně jako u koncipienta, pracovněprávní vztahy mezi soudním exekutorem a kandidátem jsou upraveny zákoníkem práce ve veškerých otázkách týkajících se vzniku, trvání, změny či zániku pracovního poměru, pracovních podmínek, pracovní doby, mzdy, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či náhrady škody (§ 5 odst. 3 EŘ). Kandidát odpovídá exekutorovi za újmu, kterou mu při činnosti v rámci pracovního poměru způsobil, v souladu s podmínkami uvedenými v ustanovení § 250 a násl. ZPr (Kasíková 2022: 109).
Kandidát může být Komorou ustanoven zástupcem soudního exekutora pro případ nemoci, dovolené, pozastavení výkonu úřadu nebo z jiných závažných důvodů, pro které nemůže exekutor vykonávat výkon exekuční činnosti, a to v souladu s ustanovením § 16 EŘ. Z odborné literatury (srov. Kasíková 2022: 124) se podává, že kandidát jako zástupce soudního exekutora musí mít uzavřenu zvláštní smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu exekuční činnosti. S tímto názorem se však neztotožňuji, neboť i z vlastní zkušenosti vím, že pro ustanovení do pozice zástupce soudního exekutora zcela postačuje smlouva o odpovědnosti soudního exekutora, pokud je v ní uvedeno, že se vztahuje i na zaměstnance exekutora, což je její obligatorní náležitostí (§ 11 odst. 2 EŘ).
Kandidát jako zástupce exekutora podepisuje listiny svým jménem a příjmením a současně uvede také jméno a příjmení exekutora, kterého zastupuje, a používá razítko a pečetidlo exekutora, kterého zastupuje. Kandidát, ani když vykonává funkci zástupce exekutora, není členem Exekutorské komory (Kasíková 2022: 124).
3. Vykonavatel
Vykonavatel soudního exekutora je zaměstnanec soudního exekutora, kterého exekutor může písemně pověřit prováděním úkonů, které ve výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu provádí vykonavatel (§ 27 odst. 2 EŘ). Vykonavatelem může být fyzická osoba, která je plně svéprávná, bezúhonná, má úplně středoškolské vzdělání, je v pracovním poměru exekutora po dobu nejméně 6 měsíců a složila kvalifikační zkoušku vykonavatele soudního exekutora. Vykonavatel je osoba, která primárně provádí úkony při mobiliární exekuci, případně při exekuci na nepeněžitá plnění.
Exekuční řád explicitně nestanovuje, jaké pravomoci má při výkonu exekuční činnosti vykonavatel soudního exekutora. Z tohoto důvodu je nutné při jejich vymezení vycházet z pravomocí soudního vykonavatele, které mu jsou svěřeny občanským soudním řádem a dalšími právními předpisy, zejména pak vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, instrukcí Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, řádem pro soudní vykonavatele – instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. 8. 1996, č.j. 1360/95-OOD, ve znění instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 10. 1. 2007, č.j. 494/2006-ODS-Org, a instrukcí ze dne 3. 2. 2016, č.j. 17/2015-OD-Org (Kasíková 2022: 134-135). Pro výkon této činnosti je stejně jako u koncipienta či kandidáta nutné písemné zmocnění, ve kterém bude vymezeno, jakou činnost je vykonavatel oprávněn provádět. Na rozdíl od koncipienta a kandidáta je však vykonavatel (většinou) osobou bez právnického vzdělání, proto vykonavatel nemůže vykonávat další činnost soudního exekutora podle ustanovení § 74 a násl. EŘ. Při této činnosti může být zmocněn pouze k provádění dílčích úkonů (např. provedení dražby movitých věcí v rámci dobrovolné dražby provedené soudním exekutorem), (srov. sjednocující stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. Tpjn 304/2014).
4. Další zaměstnanci soudního exekutora
Další zaměstnance může exekutor pověřit prováděním jednoduchých úkonů, které jsou předmětem exekuční nebo další činnosti. Toto pověření musí mít jako u výše zmíněných zaměstnanců soudního exekutora rovněž písemnou formu. Jednoduchými úkony se rozumí
zejména administrativní úkony při zpracování exekučních spisů a příchozí pošty, vedení evidenčních pomůcek, lustrace povinného, vedení spisovny, vydávání prostých opisů exekutorských zápisů, dohlížení na osoby nahlížející do spisu atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 08.02.2011, č.j. 15 Kse 1/2009-90). Těmito úkony může exekutor pověřit administrativní pracovníky až po příslušném zaškolení (Kasíková 2022: 136-137).
Pokračování článku na portálu Právní prostor naleznete zde.
Prameny a literatura
Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)
Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Vyhláška Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy
Stavovský předpis Exekutorské komory České republiky ze dne 23.05.2002, kárný řád
Usnesení Sněmu Exekutorské komory České republiky ze dne 28.02.2006, kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže soudních exekutorů
Usnesení prezidia Exekutorské komory České republiky č. 2/2012 Věstníku ze dne 24.10.2012, o výchově a vzdělávání
Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 03.12.2001, č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy
Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 21.08.1996, č.j. 1360/95-OOD, ve znění instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 10.01.2007, č.j. 494/2006-ODS-Org, řád pro soudní vykonavatele
Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 03.02.2016, č.j. 17/2015-OD-Org
Stanovisko občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 200/2005
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 08.02.2011, č.j. 15 Kse 1/2009-90
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19.05.2011, č.j. 15 Kse 6/2010-54
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27.05.2013, č.j. 15 Kse 9/2012-137
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 01.12.2014, č.j. 14 Kse 5/2014-85
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 06.05.2015, č.j. 14 Kse 7/2014-130
Sjednocujícího stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. Tpjn 304/2014
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 06.03.2018, č.j. 14 Kse 2/2017-108
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.01.2019, sp. zn. 30 Cdo 193/2017
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23.06.2022, sp. zn. 19750/13
KASÍKOVÁ, Martina a kol.: 2022. Exekuční řád. 5. vydání. (C. H. Beck: Praha).
WOLFOVÁ, Jitka, ŠTIKA, Martin: 2016. Soudní exekuce (Wolters Kluwer: Praha).
Diskuze k článku ()