Působíte jako podnikový právník. Proč jste si vybral právě tuto profesi?
Jak to bývá, moje profesní směřování ovlivnila náhoda. Kdybych si ale měl vybrat znovu, zvolil bych si právě tuto cestu. Práce podnikového právníka je zajímavá – mám příležitost fungovat v ekonomickém provozu zaměstnavatele, být v těsném kontaktu s denními „výrobními“ zadáními, účastnit se porad a podílet se na výkonu souvisejících agend. Sice se kvůli tomu nemohu věnovat studiu přepisů a judikatuře tolik, jak bych chtěl, mám však zcela jedinečnou příležitost žít právo v praxi, rozvíjet cit pro přiměřená řešení, rozhodovat nebo doporučovat, co již formalizovat, a co ještě nikoli, a zejména s provozní znalostí věci formulovat právní zadání jak pro interní, tak pro externí právní službu.
Je to přenositelná zkušenost?
Právnické profese se nyní velmi specializují, a odcizuje se tedy i profesní zkušenost jednotlivých skupin. Je proto třeba reflektovat specifika svého profesního stavu, snažit se maximálně využít nabízenou příležitost a zároveň intenzivně spolupracovat s kolegy z ostatních profesních skupin.
Jak konkrétně?
Například advokáti jsou skvělí a specializovaní. Jsou ale také závislí na přesném zadání právní potřeby klienta, kterou může formulovat nejlépe ten, kdo zná konkrétní provoz. Samozřejmě nic neplatí bez výjimky. Znám podniky s vnitřní právní kanceláří, která se příliš neliší od externí právní služby.
Obdobně legislativci znají výborně souvislosti právního řádu a spektrum zájmových skupin, pro něž je třeba nalézt spravedlivě vyváženou úpravu. Ta je ale v konečném důsledku určena pro nás – praktiky, kteří ji budou v podnicích užívat. Je tedy nezbytné usilovat o zobecnění našich zkušeností a o jejich předání.
O to usilujete i v Unii podnikových právníků ČR?
Přesně tak. Snažíme se vytvářet diskusní platformy, kde se setkáváme my, podnikoví právníci, s kolegy advokáty, legislativci či pedagogy vysokých škol. Každý se svou specifickou zkušeností. Na tomto poli se snažíme naše perspektivy sdílet.
V rámci sekce Pracovněprávní řešíte aktuální i každodenní výzvy v podnicích. Co firmy a jejich právníci v těchto měsících nejvíce řeší?
To by byl dlouhý seznam a záleží taky na jednotlivých konkrétních podnicích a jejich rozmanitých předmětech činností. Samozřejmě jsme všichni společně řešili covidovou situaci, důsledky distanční práce apod.
Dá se říct, jak byl během uplynulých pandemických měsíců podnikům nápomocen státní aparát z pohledu praxe, a tedy nikoliv volební strategie, a jak podnikům pomáhala Unie?
Stát vytváří prostředí, rámce, v nichž se může podnikatel pohybovat. Někdy se to státu a celé veřejné správě daří více, někdy méně. Obecně o pandemii platí to, co o každé jiné překážce, tj. že ji za podnikatele nikdo nevyřeší, to musí každý sám.
Pokud se týká Unie, pomáhala, jak nejvíce mohla. Hned na jaře 2020 zřídila Koronatým, jenž byl a je obrovskou pomocí pro právníky, kteří musejí v souvislosti s pandemií řešit zcela nové a neprodiskutované otázky, nejen v oblasti pracovního práva. UPP ČR od samého počátku vytvářela prostor ke sdílení zkušeností a zároveň poskytovala členům úžasný servis. Díky Unii se členové orientovali v nepřehledné době i právní úpravě.
Je právě tohle způsob, jak členství v profesním sdružení obohacuje pracovní život podnikového právníka?
Každý profesní stav se potřebuje integrovat, reflektovat svoji zkušenost, sladit zájmy a společně vystupovat ve veřejném prostoru. Individuální právník toto svede pouze omezeně. Proto je role Unie nezastupitelná. Pro každého člena je UPP ČR také prostorem k odbornému dialogu a bez dialogu není odborného růstu. Život Unie, to nejsou pouze viditelné konference a setkání sekcí. To je především neformální síť odborných kontaktů a neformální komunikace, z níž viditelné akce teprve vyrůstají. Mohu říci, že bych ani po cca 30 letech svoji podnikovou právnickou specializaci neměnil – je to profese s palcem na tepu hospodářství, k jehož regulaci je určena velká masa právních norem.
V letošním roce lze očekávat přijetí zákona o ochraně oznamovatelů, čímž Česká republika implementuje unijní směrnici o ochraně oznamovatelů. Připravují se firmy na plnění nových povinností již nyní, nebo spíše vyčkávají, až bude přijata národní legislativa?
To se asi nedá říct takto všeobecně. Já pracuji již mnoho let ve velké korporaci, kde jsou obdobné kontrolní systémy, byť méně formalizované, rozvíjeny již léta. Nejedná se tedy o nic zásadně nového. Nadbytečně detailní právní řešení (tudíž z podstaty věci neadekvátní pro rozmanité subjekty) je samozřejmě věcí, které se obáváme. Nicméně vypořádáme se s tím podobně jako s každým dalším každodenním zadáním.
Co od zavedení interních oznamovacích kanálů a souvisejících opatření očekáváte?
Obtížně se to odhaduje. Vycházím z tradiční zdrženlivosti našich zaměstnanců vůči nadbytečnému „sudičství“. Proto věřím, že i když se zřejmě bude jednat o zvýšenou administrativu, např. ve velkých korporacích nebude znamenat žádnou zásadní změnu ve srovnání s již de facto implementovaným stavem.
Jaké další novinky v pracovním právu byste za rok 2022 vyzdvihl?
My praktici často žertem říkáme: „Žádné zprávy, dobré zprávy.“ Mám samozřejmě řadu přání, co by se dalo v legislativě zlepšit. Vím ale, jak složité je to ve spleti různých zájmů prosadit a někdy i dobře míněná snaha nevede k žádoucímu výsledku, nebo může být dokonce horší než výchozí stav.
Pro mě je důležité, že současná právní úprava pracovního práva je uchopitelná a při dostatečné právní praxi v této oblasti docela uspokojivě implementovatelná. Samozřejmě jsou výjimky, jako je například elektronizace. Ale to už je o těch přáních.
Diskuze k článku ()