Přístup k digitálnímu obsahu kdekoliv v EU bez omezení
Cestování se stává stále dostupnějším a vysoká mobilita obyvatel nejen na území EU je již každodenní samozřejmostí. Pro mnohé se zároveň nově cestování stane zábavnějším, neboť neomezený přístup k filmům, sportovním přenosům, hudbě, elektronickým knihám a hrám se výrazně zjednoduší. Co dnes často nebylo standardem, bude brzy pro všechny poskytovatele digitálního obsahu na území EU povinností.
S cílem odstranit bariéry přenositelnosti on-line služeb v rámci států EU došlo v rámci strategie pro jednotný digitální trh k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1128 ze dne 14. června 2017 o přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah v rámci vnitřního trhu („nařízení“). Konečné znění nařízení, které bylo publikováno v Úředním věstníku Evropské unie dne 30. června a vstoupilo v platnost ke dni 20. července, se zaměřuje na on-line služby chráněné právem autorským a jinými souvisejícími právy, včetně audiovizuálních mediálních služeb, a sleduje sjednocení právní úpravy členských států formou bezprostředně použitelného a závazného nástroje. Poskytovatelé služeb placeného obsahu on-line jsou dle těchto pravidel povinni zajistit spotřebitelům neomezený přístup k předplacenému on-line obsahu, pokud se tito dočasně nacházejí v rámci EU mimo členský stát svého bydliště. Příkladem mohou být zejména platformy s videem na vyžádání (Netflix, HBO Go, Amazon Prime, Mubi, Chili TV), televizní služby on-line (Viasat‘s Viaplay, Sky‘s Now TV, Voyo), hudební streamingové služby (Spotify, Deezer, Google Music) nebo platformy pro hraní her on-line (Steam, Origin).
Nařízení tak bezprostředně souvisí s návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady o řešení zeměpisného blokování a jiných forem diskriminace na vnitřním trhu kvůli státní příslušnosti, místu bydliště či místu usazení zákazníků ze dne 25. 5. 2016, COM(2016) 289 final. Toto nařízení o tzv. geo-blockingu část týkající se služeb poskytujících digitální obsah chráněný autorským právem ze své působnosti přímo vylučuje. Nařízení o přenositelnosti on-line služeb tak zaplňuje tuto legislativní mezeru s cílem zajistit, aby poskytovatelé on-line služeb nemohli jejich uživatele diskriminovat na základě jejich aktuální zeměpisné polohy
Za předpokladu, že poskytovatel služby získal potřebné licence a práva v zemi, kde má uživatel služby v rámci EU své bydliště, tak bude mít tento poskytovatel veškerá práva potřebná k tomu, aby poskytl přístup ke službě svým uživatelům i v jiných členských státech EU. Poskytovatelé on-line obsahu dále pro zamezení podvodného jednání a zajištění řádné identifikace uživatele ověří členský stát jeho bydliště i pobytu prostřednictvím jeho platebních údajů, existence smlouvy uzavřené na dálku, ověřením IP adresy uživatele či jiným obdobným způsobem.
Poskytovatelům on-line obsahu a držitelům příslušných práv duševního vlastnictví byla na přizpůsobení se novým pravidlům stanoveným předmětným nařízením dána lhůta 9 měsíců, tj. do 20. 3. 2018, kdy nařízení bude přímo aplikovatelné ve všech členských státech EU. Dostupnost předplacených služeb poskytujících on-line obsah v zahraničí nabyla navíc na významu s novými pravidly pro velkoobchodní ceny za roaming účinnými od 15. června 2017 (prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/2286), neboť ti, kdo cestují, platí, s výhradou přiměřeného využívání, za mobilní internet ceny platné na domácím trhu, a to bez ohledu na to, kam v rámci EU vycestují.
Doporučení
Smluvní ujednání v rozporu s nařízením budou považována za nevymahatelná. V této souvislosti je vhodné, aby byla provedena kontrola a případná revize licenčních smluv mezi poskytovateli on-line obsahu a držiteli autorských a jiných souvisejících práv za účelem zajištění jejich plného souladu s nařízením. Další oblastí, v níž bude na přání držitelů autorských a jiných souvisejících práv zřejmě potřeba implementovat nezbytná opatření, je volba vhodného způsobu identifikace (ověření totožnosti) uživatele on-line služeb tak, aby nedocházelo k nežádoucímu porušování těchto práv ze strany neoprávněných uživatelů daných služeb. V neposlední řadě je možné, že omezováním přístupu k on-line službám na základě bydliště by mohlo v některých případech dojít k porušování právních předpisů na ochranu hospodářské soutěže; i proto je vhodné, aby se poskytovatelé on-line obsahu na nový režim dobře připravili a vyhnuli se případným rizikům sankcí ze strany orgánů na ochranu hospodářské soutěže.
Další články
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
Když neselže součást, ale jejich propojení: Kdo odpovídá za škodu?
Tradiční odpovědnost za škodu hledá vadný výrobek, porušenou povinnost a příčinu následku. Propojené systémy však mohou vytvořit újmu, přestože každý samostatně splní svou technickou specifikaci. Problém pak nevznikne uvnitř jedné černé skříňky, ale ve vztazích mezi několika nástroji.
Protinávrh společníka na valné hromadě s.r.o. v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“) poměrně podrobně upravuje svolání a průběh valné hromady společnosti s ručením omezeným. Mimo jiné stanoví, že součástí pozvánky na valnou hromadu musí být návrh usnesení, o kterém má valná hromada rozhodovat.
CRA versus NIS2: produktová kybernetická bezpečnost a bezpečnost organizace – kde se režimy překrývají a jak do nich vstupuje AI Act?
Kybernetická bezpečnost už v Evropské unii nestojí na jednom předpisu. Vedle NIS2, která dopadá na bezpečnost regulovaných organizací a služeb, přináší Cyber Resilience Act (dále jen „CRA“) samostatný režim pro produkty s digitálními prvky uváděné na evropský trh. U některých produktů se navíc přidává AI Act. Pro organizace proto bude klíčové nejen určit, který předpis na ně dopadá, ale také správně rozlišit jednotlivé role, povinnosti a oznamovací režimy a tam, kde je to možné, propojit jejich plnění do jednoho funkčního systému.




