„Class actions“ pravděpodobně přijdou i do českého právního prostředí
Hospodárnost řízení, naplnění procesní ekonomie, odbřemenění soudů, zkrátka zefektivnění soudnictví a další výhody slibuje navrhovaná úprava zákona o hromadných žalobách. V čem institut class action spočívá a jak bude uplatňován? Čtěte s námi dále.
Prvky kolektivní (hromadné) ochrany práv nalezneme v Českém právu již dnes. Jde však o stručnou a převážně neefektivní úpravu. V praxi tedy nároky vzniklé z jediného protiprávního jednání nebo z hromadných událostí nelze v současné době efektivně vymáhat. Vymáhání práv z hromadných událostí je totiž příliš drahé, panuje nedůvěra v rozhodování stejných otázek stejně, nebo se vymáhání vzhledem k nízké nárokované částce jednotlivce nevyplatí. To vše však hodlá Ministerstvo spravedlnosti změnit. Změnu má přinést nový zákon o hromadných žalobách, který upraví tento zvláštní druh civilního řízení.
Novela zákona pojímá nově některé tradiční zásady soudního řízení, například zásadu dispozitivnosti ve smyslu rozsahu možnosti zahájit a disponovat řízením jako jeho účastník. Posílena má být naopak role soudu, kdy soudce již nebude pouze nestranným třetím subjektem. Jednotlivé kroky zástupce skupiny žalobců, kterou jako žalobce jediný reprezentuje, bude soud usměrňovat tak, aby nedocházelo k újmě celé skupiny.
Řízení o hromadné žalobě má nejdřív projít testem přípustnosti hromadné žaloby. Hromadná žaloba má být přípustná v případě skupiny osob, které uplatňují dostatečně stejnorodé nároky. Hromadná žaloba se musí jevit jako vhodné řešení sporu. Návrh zákona zavádí dvě formy hromadného řízení. To je buď opt–out, kdy nároky všech členů skupiny budou zahrnuty do řízení automaticky s možností své jednotlivé nároky odhlásit, nebo opt–in, kdy pro zapojení nároků poškozených osob do řízení bude v konkrétním případě vyžadován jejich výslovný projev vůle.
Návrh zákona je poměrně kontroverzní, odborné výhrady k němu vyjádřila například Česká advokátní komora nebo Nejvyšší soud.
Zdroj: BNT journal
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.




