V zásadním rozhodnutí Vereinigung Bildender Künstler vs. Rakousko bychom nalezli definici satiry, která je považovaná za druh umění, a tudíž formu projevu. Je jí tím přiznaná větší míra ochrany, stejně tak ale podléhá omezením stanovených v čl. 10 odst. 2 EÚLP. Tyto můžou v tomto kontextu vycházet ze zájmu národní bezpečnosti, požadavku na ochranu pořádku, předcházení nepokojům a zločinnosti, na ochranu zdraví nebo morálky a ochranu pověsti nebo práv druhých.
ESLP s ohledem na článek 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech vyžaduje, aby každé omezení svobody projevu:
- bylo stanoveno zákonem,
- sledovalo legitimní cíl,
- bylo nezbytné a přiměřené sledovanému cíli.
Právě třetí kritérium může být v otázce humoru kamenem úrazu – a to pro povahu humoru a jeho vysokou závislost na kontextu.
Níže shrnujeme nejdůležitější judikaturní závěry z rozsudků Evropského soudu pro lidská práva.
Ochrana dobré pověsti
Lingens vs. Rakousko – veřejní činitelé musí snášet ostřejší kritiku, dnes je základním východiskem pro všechny satirické útoky na politika či veřejně známou osobnost.
Vereinigung Bildender Künstler vs. Rakousko – umělci vyobrazili prominentní postavy (např. Matku Terezu, kardinála, politika Meischbergera) v nahotě a sexuálních polohách. Nástroj soudního příkazu na zastavení výstavy soud označil za nepřiměřený – politik by měl tolerovat satiru více než běžný občan.
Telo de Abreu vs. Portugalsko – série karikatur členů místní samosprávy nebyla pomluvou, ale politickým projevem. Podle ESLP „tím, že se vnitrostátní soudy nadměrně zaměřily na porušení práva zastupitele na dobrou pověst, vytrhly karikatury z kontextu a vyložily je způsobem, který dostatečně nezohledňoval probíhající politickou debatu“. V důsledku toho bylo shledáno, že odsouzení za pomluvu a pokuta uložená stěžovateli porušují jeho právo na svobodu projevu.
Sousa Goucha vs. Portugal – otevřeně homosexuální televizní moderátor podal trestní oznámení pro pomluvu a urážku poté, co ho zábavný pořad označil za „nejlepší portugalskou televizní moderátorku“. ESLP neshledal žádné porušení článku 8 EÚLP (právo na respektování soukromého a rodinného života) a posuzoval komentář v kontextu „hravého a neuctivého stylu“ a „humoru obvyklému“ pro tento zábavný pořad. Tyto komentáře považoval spíše za žert než za kritiku sexuální orientace stěžovatele.
Ochrana veřejné morálky
ESLP v rozsudku ve věci Handyside vs. United Kingdom uvedl, že právo na svobodu projevu se vztahuje „nejen na „informace“ nebo „myšlenky“, které jsou kladně přijímány nebo považovány za neškodné (…), ale také na ty, které urážejí, šokují nebo znepokojují stát nebo jakoukoli část obyvatelstva“. Tím stanovil přísné hranice pro neurčitý pojem veřejné morálky jako legitimního důvodu pro omezení projevu.
Zajímavé jsou případy nábožensky urážlivého humoru a satiry, např. Sekmadienis Ltd. vs. Litva, kde reklamní kampaň na oděvy využívala jako modely osoby připomínající Ježíše a Marii; dále Gachechiladze vs. Gruzie týkající se obalů výrobce kondomů s různými vzory, včetně náboženských postav a zpráv podporujících LGBTQ+ komunitu; a Rabczewska vs. Polsko, kde zpěvačka naznačila, že Bibli napsali lidé pod vlivem alkoholu a marihuany. Ve všech jmenovaných případech ESLP shledal porušení práv stěžovatelů podle článku 10 EÚLP. Lze zobecnit, že i s ohledem na kontext, v němž byl sporný materiál šířen, dle Soudu vnitrostátní soudy nedosáhly spravedlivé rovnováhy mezi ochranou veřejné morálky (a/nebo práv věřících osob) a právem stěžovatelů na svobodu projevu.
Prevence nepořádku a kriminality
Handzhiyski vs. Bulharsko – politik byl shledán vinným z chuligánství a dostal pokutu za to, že umístil odznaky Santa Clause na sochu bývalého politického vůdce Dimitra Blagoeva a zakladatele hlavní vládní koaliční strany, ESLP shledal, že tím byla porušena jeho práva podle článku 10 EÚLP a zdůraznil důležitost kontextu, který v této věci naznačuje, že úmyslem jednání stěžovatele bylo protestovat proti tehdejší vládě a politické straně, která ji podporovala, v rámci dlouhotrvajícího celostátního protestu proti této vládě, spíše než odsoudit historickou úlohu Blagoeva nebo vyjádřit vůči němu opovržení. Těžko lze tedy říci, že jeho čin měl být projevem pohrdání hluboce zakořeněnými společenskými hodnotami. To potvrzuje i fakt, že se zdá, že reakce na něj byly smíšené.
ESLP sleduje podobnou linii i v případech Tatár a Fáber vs. Maďarsko a Dianova a další vs. Rusko.
Podněcování nenávisti
V těchto případech ESLP často vychází z Rabatského akčního plánu OSN, který navrhuje šest kritérií pro posouzení nenávistného projevu:
A) společensko-politický kontext projevu – kritéria uvedena v případu Féret vs. Belgie
B) status řečníka,
C) jeho záměr,
D) obsah a formu sdělení,
E) rozsah šíření – kritéria uvedena v případu Canal 8 vs. Francie
F) pravděpodobnost újmy.
Petrov vs. Rusko – důležitou roli hrál jak společensko-politický kontext, tak záměr řečníka. Komik zde parodoval homofobní provládní video, které se snažilo přesvědčit lidi, aby podpořili ústavní dodatek, který by definoval manželství jako výhradně heterosexuální. Parodie měla podobu „lovu na gaye“, v němž otec a syn, ozbrojení puškami, lovili homosexuály, kterým bylo připisováno stereotypní chování. Pan Petrov, LGBTQ+ aktivista, tvrdil, že parodické video se rovná podněcování k diskriminaci a ovlivňuje soukromý život jednotlivých členů LGBTQ+ komunity. Soud však dospěl k závěru, že sporné stereotypy je třeba vnímat v kontextu sarkastického videa, které ve skutečnosti satirizuje homofobii. S ohledem na širší kontext celostátního hlasování navíc Soud zdůraznil, že satira na aktuální otázky může hrát důležitou roli v otevřené diskusi o záležitostech veřejného zájmu.
Humor v kontextu
Z judikatury ESLP je pro posuzování kontextu důležitých 10 bodů:
1) Společensko-politické okolnosti
2) Komunikační situace
3) Mocenské vztahy mezi řečníkem a cílovou skupinou
4) Účel komunikace: ESLP zdůraznil, že jakýkoli zásah do satiry by měl být zkoumán se zvláštní pozorností, a to z důvodu kombinace uměleckých a politických účelů. Naopak humoru, který je primárně určen pro zábavní nebo obchodní účely, je obecně přiznána nižší úroveň ochrany (srov. Canal 8 vs. Francie).
5) Rozsah šíření: Srov. výše k Canal 8 vs. Francie, rozšířený oběh sporných klipů učinil jejich potenciální dopad obzvláště škodlivým.
6) Ko-textové podněty
7) Intertextualita: Vztah mezi sporným humorným výrazem a předtím použitými výrazy, a to prostřednictvím náznaku nebo parodie. Vhodným příkladem je případ Eon vs. Francie, kde stěžovatel mával transparentem s nápisem „Ztrať se, ty smutný pitomče“, zatímco kolem procházela strana francouzského prezidenta. Plakát ve skutečnosti pouze opakoval frázi, kterou sám prezident pronesl na veřejné akci. Vnitrostátní soudy si urážlivá slova vyložily tak, jako by je žalobce myslel doslovně, a udělily mu varování v podobě podmíněné pokuty. ESLP však zdůraznil, že „o opakování fráze, kterou předtím pronesl prezident, nelze říci, že by se rovnalo bezdůvodnému osobnímu útoku proti němu.“
8) Apriorní étos: Představa, kterou publikum již má o řečníkovi na základě jeho reputace, předchozího jednání nebo obecně známých charakterových rysů, která by tak mohla být vodítkem pro interpretaci sporného výrazu veřejností.
9) Reakce publika na sporný výraz, tj. způsoby, jakými reakce publika vrhá světlo na kontextuální fungování daného vtipu. ESLP v případu M'Bala M'Bala vs. Francie svůj výklad podpořil reakcí veřejnosti: „Reakce členů publika ukázaly, že antisemitský a revizionistický význam skeče byl jimi (nebo alespoň některými z nich) vnímán, stejně jako tomu bylo tehdy u vnitrostátních soudů.“
10) Žánr: Diskurzivní formy nebo tradice, ke kterým může být výraz přiřazen na základě jeho obsahu, stylu a jeho dialogu s daným souborem konvencí. (Srov. rozsudek Sousa Goucha vs. Portugal.)
Žánr bývá ve srovnání s ostatními body zkoumán méně důsledně.
Sinkova vs. Ukrajina – aktivistka nechala na plamenu u Hrobu neznámého vojína v Kyjevě osmažit vejce na protest proti plýtvání zemním plynem a špatným životním podmínkám veteránů a později video zveřejnila na internetu, pročež byla potrestána tříletým podmíněným trestem. ESLP tento rozsudek potvrdil, přičemž většinové stanovisko vycházelo z toho, že „stěžovatelka měla mnoho vhodných příležitostí vyjádřit své názory (...), aniž by porušila trestní právo, a aniž by urazila památku vojáků, kteří zahynuli, a veterány.“ Dle některých názorů se může jevit, že se zde přehlíží důležitost provokace a přehánění v rozšířené formě aktivismu, který kombinuje absurdní žertíky s performativním uměním. Tento žánr je různě označován jako „humorný politický kousek“ nebo „laughtivismus“. Dle komentátorů jsou tyto strategie obzvláště důležité pro politický aktivismus „ve věku sociálních médií, kde taková provokativní videa mají tendenci „stát se virálními“ a oslovit masové publikum, čímž podnítí debatu o této otázce“.
Z.B. vs. Francie – stěžovatel dal v září 2012 k narozeninám svému tříletému synovci tričko s nápisy „Džihád, narozen 11. září“ a „Jsem bomba“. Dítě se narodilo 11. září 2009 a jeho jméno je opravdu Džihád (což je běžné arabské jméno znamenající „úsilí“ nebo „boj“, ne nutně „svatá válka“). Výraz „bomba“ může ve francouzštině znamenat také „dobře vypadající“. V řízení ve Francii byli stěžovatel a jeho sestra (matka chlapce) obviněni z glorifikace terorismu a oba dostali pokutu spolu s podmíněným trestem odnětí svobody. Jiný názor na situaci měl soud prvního stupně v Avignonu, který stěžovatele obžaloby zprostil a uvedl, že tričko bylo nošeno pouze „při jedné příležitosti“, která byla „časově (odpoledne 25. září) a prostorově (jesle) omezená“ a „slova na tričku mohly při oblékání dítěte vidět pouze dva dospělí“. Tyto závěry však odvolací soud, jak patrno, ve svém rozhodnutí nereflektoval. Při potvrzení tohoto rozhodnutí ESLP zdůraznil, že k těmto skutečnostem došlo šest měsíců po teroristickém útoku ve francouzské židovské škole, kde byly zabity tři děti a jeden učitel, což činí tento vtip obzvláště nevhodným.
Tento článek shrnuje nejpodstatnější a nejvíce citovaná rozhodnutí týkající se humoru, sarkasmu, karikatury. Z daných rozhodnutí byla rozvedena kritéria, která je nutno brát v potaz při rozhodování a vážení práva na svobodu projevu a případného zásahu do osobnostních práv třetích či dokonce veřejného pořádku.
Diskuze k článku ()