Nařízení o insolvenčním řízení po 15 letech v novém a snad lepším střihu

Má to být u nás, kde je společnost spravována, nebo v Lucembursku, kde má formálně své sídlo? Může to být i v jiném členském státě Evropské unie, kde má dlužník případně svůj majetek? Pokud je řízení zahájeno v Lucembursku, je přitom možné realizovat zajištění v České republice? Nejen na tyto otázky můžeme nalézt odpovědi v evropské úpravě insolvenčního práva.

Dne 26. června 2017 vstoupilo v účinnost nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení („Nařízení 2015/848“), které k tomuto dni nahradilo dosavadní nařízení Rady (ES) 1346/2000 o úpadkovém řízení („Nařízení 1346/2000“). Nařízení 2015/848 má přímý účinek pro všechny členské státy EU s výjimkou Dánska a řídí se jím insolvenční řízení zahájená po uvedeném datu účinnosti. Dle aktuální judikatury je v poměrech vnitrostátního práva za okamžik zahájení insolvenčního řízení ve smyslu Nařízení 2015/848 třeba považovat rozhodnutí o úpadku. Nařízení 2015/848 zavádí řadu novinek a zpřesnění, z nichž vybrané představíme.

Hlavní a vedlejší insolvenční řízení

Nařízení 2015/848 vyjasňuje pro klienty často sporná pravidla soudní příslušnosti. Příslušné k zahájení tzv. hlavního insolvenčního řízení jsou soudy členského státu, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka – tzv. COMI (Center of main interests). Místem hlavních zájmů dlužníka se rozumí místo, ze kterého dlužník své zájmy pravidelně spravuje a které je zjistitelné třetími osobami. V případě právnické osoby je za COMI považováno sídlo, pokud není prokázán opak. Tato domněnka se neuplatní v situaci, kdy došlo ke změně sídla během 3 měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, a to z důvodu omezení umělého vyhledávání vhodnějšího sudiště (forum-shopping).

V případě podnikajících fyzických osob se za COMI považuje hlavní místo podnikání, pokud není prokázán opak. To opět neplatí, pokud došlo k přesunu v období 3 měsíců před podáním insolvenčního návrhu. V případě ostatních fyzických osob je dokonce tato ochranná doba dvojnásobná a za COMI se považuje obvyklé místo pobytu.

Vedlejší insolvenční řízení může být zahájeno v členském státě, ve kterém má dlužník provozovnu. Účinky vedlejších řízení se omezují na majetek, který se nachází v tomto státě. Nařízení 2015/848 zpřesňuje pravidla pro spolupráci a komunikaci mezi soudci a insolvenčními správci v hlavních a vedlejších řízeních. Spolupráce se může týkat především koordinace při jmenování insolvenčních správců či správy dlužníkova majetku. Vedlejší insolvenční řízení přitom nebude muset být vždy likvidačním způsobem řešení úpadku, ale bude možné realizovat i sanační řešení. Tato změna umožní v mnoha případech provést reorganizaci dlužníka tam, kde by jinak nebyla možná.

Nařízení 2015/848 přináší nadto dva způsoby, jak docílit zamítnutí či odložení zahájení vedlejšího insolvenčního řízení v zájmu zúčastněných subjektů. Prvním způsobem je, že insolvenční správce hlavního insolvenčního řízení učiní příslib, že při rozdělování majetku (nebo výtěžku z něj) se bude řídit stejnými pravidly, kterými by se jinak řídilo rozdělování tohoto majetku ve vedlejším insolvenčním řízení. Druhou možností je odložení zahájení vedlejšího řízení s cílem umožnit jednání mezi dlužníkem a jeho věřiteli, a to o dobu maximálně 3 měsíců. Toto potenciální odložení je podmíněno tím, že jsou zároveň učiněna vhodná opatření na ochranu zájmů místních věřitelů.

Soudy členského státu, na jehož území bylo zahájeno insolvenční řízení, jsou příslušné k projednání žalob, které přímo vyplývají z řízení a úzce s ním souvisí. Typicky může jít např. o žaloby na vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka.

Dlužno podotknout, že Nařízení 2015/848 se nově vztahuje i na předběžná řízení a tzv. hybridní řízení, kdy je dlužníkovi ponechána plná nebo částečná kontrola nad majetkem pod dozorem soudu a insolvenčního správce. Praktikům ulehčí orientaci v dotčených řízeních příloha A, která obsahuje výčet jednotlivých typů řízení. Z pohledu českého práva se Nařízení 2015/848 vztahuje jak na konkurs a reorganizaci, tak i na oddlužení.

Informování věřitelů

Věřitelé se rovněž postupně dočkají veřejně přístupných insolvenčních rejstříků napříč členskými státy Evropské unie. Nařízení 2015/848 totiž zavádí povinnost vést veřejný insolvenční rejstřík, který bude zahrnovat informace týkající se insolvenčních řízení. V České republice už dlouhou dobu takový veřejný insolvenční rejstřík funguje, a to na portálu Ministerstva spravedlnosti www. justice.cz. Nařízení 2015/848 však přinese významnou výhodu českým věřitelům zahraničních dlužníků v zemích, kde doposud veřejně přístupné rejstříky neexistovaly nebo fungovaly s omezeným přístupem. Do června roku 2019 bude mít nadto Evropská komise za úkol zajistit celoevropské propojení rejstříků.

Insolvenční řízení proti členům skupiny

Nařízení 2015/848 upravuje komplexněji i pravidla úpadku nadnárodní skupiny společností. Insolvenční správci i soudy by měli vzájemně spolupracovat v rozsahu, v jakém je taková spolupráce vhodná k usnadnění účelného vedení řízení. Novinkou je také možnost vedení tzv. koordinačního řízení, v rámci kterého je jmenován koordinátor, jenž může stanovit a navrhnout doporučení a nezávazný plán pro koordinované vedení insolvenčních řízení společností ze skupiny.

Jak je již patrné z omezeného výčtu shora, Nařízení 2015/848 přináší řadu novinek, které mají mimo jiné za cíl usnadnit přeshraniční vedení insolvenčních řízení. Věříme, že se nejen našim klientům podaří vytyčeného cíle dosáhnout.