Předchozí část článku si můžete přečíst zde.
Teze - zásady ML
- Milost je za snahu
Tento princip je poněkud rozmlžen tím, že řízení o ML je beznávrhové a s nepříliš vydařenou dikcí podbodu 2 odst. 1, kde na nejméně zaslouživší se dlužníky dopadá s největší benevolencí.
- S povinnými v rámci ML by mělo být nakládáno stejně, bez ohledu na to, z jakých výchozích předpokladů je ML aplikováno
ML se účastní několik skupin dlužníků a pohledávek:
a) dlužníci s vymáhanou jistinou a příslušenstvím,
b) dlužníci, vůči nimž se vymáhá se jen příslušenství,*
c) dlužníci, vůči nimž byla jistina vymožena před 28. 10. 2021 a nyní se vymáhá již jen příslušenství.
* pozn.: Náklady řízení přiznané žalované straně, která se ubránila ve sporu, nejsou příslušenstvím, ale tvoří samostatnou jistinu.
Vedle toho jsou zde povinní z exekucí na nepeněžité plnění, u nichž z povahy věci není předmětem vymáhání peněžitá jistina, případně vymáhání nalézacích nákladů po splnění, či vymožení nepeněžité povinnosti. Zde není důvodu pro rozšiřující výklad. Nejde o povinné, k nimž směřoval záměr zákonodárce. Povinní z těchto exekucí stojí mimo ML a úprava na ně nedopadá. Jedinou spornou výjimkou je prodej zástavy, neboť v jeho rámci už praxe připustila aplikaci výzvy k plnění dle § 46 odst. 6 ex. řádu, a tedy i splnění nepeněžité povinnosti (strpět zpeněžení), potud se jeví přiléhavé i zde aplikovat ML.
- Částka 750 Kč + 21 % DPH považovaná za paušální náklady exekuce za řízení o ML exekutorovi vždy náleží
Převážný postoj je takový, že v řízení o zastavení exekuce podle ML je náhrada běžných nákladů exekuce (tj. odměna z uhrazené/zaplacené jistiny a paušální hotové výdaje) tímto nahrazena zvláštní náhradovou položkou 750 Kč + DPH za administraci exekuční věci postupem milostivého léta. Z dikce odst. 2 lze dovodit, že náhrady za ztrátu času, náhrady za doručení písemnosti a náhrady za hotové výdaje mimo režijní paušál (typicky znalecké posudky) nejsou tímto paušálem substituovány a lze je uplatnit.
- Nárok na odměnu z plnění vymoženého již vzniklý není ML nijak suspendován
Na rozdíl od plnění vymoženého a nevyplaceného oprávněnému nezná úprava ML plnění vymožené na náklady exekuce, avšak nevyplacené. Byť technicky v naší praxi existuje, z pohledu úpravy jde o něco, co je pod rozlišovací schopnost novely. Zde se projevuje insolvenční duch autorů, kteří předpokládají, že „veškeré vymožené plnění už se nachází po odpočtu nákladů“. Neboť jak je v insolvenci (ale nejen tam) judikaturou už standardně dovozováno, nárok exekutora na minimální odměnu a náklady vzniká ze zákona již pověřením a nárok na alikvotní odměnu z vymoženého plnění pak vzniká okamžikem vymožení (obdobné se aplikuje i při nakládání s vymoženým plněním dle § 46 dost. 4 ex. řádu).
Zákonodárce nepředpokládá, že by exekutor neměl dostat odměnu nebo v důsledku aplikace ML ztratil nárok na odměnu z vymoženého plnění. Naopak automaticky předpokládá, že si ji exekutor vždy už odečetl, alikvotně z každé vymožené částky. A to jak před účinností úpravy (28. 10. 2021), tak během ML.
Tyto vzniklé a vznikající nároky nejsou nijak milostivým létem dotčeny a mohou se bez problému zapravovat z plnění vymoženého, tj. získaného některým ze způsobů provedení exekuce, bez vztahu k ML. Tj. i během doby ML exekutor dále vymáhá, vyplácí a uspokojuje své náklady z vymoženého plnění bez omezení.
- Osvobození povinného má proběhnout v co nejširším rozsahu
Zákonodárce nepochybně cílil na to, aby se ML účastnily veškeré pohledávky, které se kdy nějak s exekučním řízením dotkly, tj. jak pohledávky přihlášené do prodeje nemovitosti, tak třeba pohledávky, kde se vede od počátku exekuce jen na příslušenství. Zánik nároků se týká pouze příslušenství těchto pohledávek.
- Předpoklad dřívějšího vymožení jistiny, pokud je předmětem exekuce pouze příslušenství, je domněnka vyvratitelná
Je-li domněnka vyvrácena, například sdělením oprávněného, pak se exekuční věci ML netýká. Minimálně do té doby, než je oprávněným oznámeno nebo povinným prokázáno, že jistina byla vymožena či zaplacena.
Zde si dovolím odbočit, pokud jde o penále pojistného na zdravotní pojištění, jež v aplikační praxi působí největší problémy. Ačkoliv právní úprava, judikatura a letitá praxe pojišťoven se k němu chová jako k jistině, došlo k politické dohodě o tom, že penále je příslušenství. Bohužel tato dohoda není schopna zpětně změnit reálnou praxi ZP, díky níž se výše uvedená domněnka téměř nemá šanci uplatnit.
V platebních výměrech a výkazech nedoplatků totiž ZP pravidelně v témže rozhodnutí uloží výrokem 1 uhradit pojistné na zdravotní pojištění (tedy jistinu), příkladmo za období od 2018 do 2020, a výrokem 2 pak penále za totéž období, tj. od 2018 do 2020. Ovšem nikoliv penále ze základu tvořeného dlužným pojistným ve výroku 1, tedy z pojistného za období posledních dvou let, ale ze všech dlužných pojistných za období „odnepaměti“ až do roku 2020, (tj. základem pro výpočet penále je součet všech aktuálně dlužných pojistných). Proto téměř nikdy nejsme v situaci, že by uhrazením jistiny podle výroku 1 mělo dojít k osvobození od placení celého penále ve výroku 2, ale jen jeho menší části. Aby byl ohledně penále povinný osvobozen zcela a exekuce zastavena, musel by povinný v rámci ML zapravit celé dlužné pojistné. To v exekuci vymáhané i „to druhé“, o kterém nic nevíme. Možná je vymáhané u jiného exekutora, možná si je vymáhá ZP ve vlastní „daňové“ exekuci, možná je jen pravidelně či nahodile spláceno... Nevíme. Narážíme na to, že exekutor to „druhé“ pojistné nevymáhá, a je otázka, zdali opět nepřekračujeme zákonné limity, připustíme-li, že povinný je oprávněn v rámci ML uhradit oprávněnému přímo jistinu exekučně (myšleno soudním exekutorem) nevymáhanou, pokud je vymáháno alespoň příslušenství.
Argumentovat lze pro oba závěry. Prokáže-li povinný, nebo potvrdí-li oprávněný, že jistina (zde dlužné pojistné) mu byla v období ML přímo uhrazena na jistinu (Pomiňme další problematický bod, zda oprávněný je povinen/oprávněn započíst plnění na jistinu, když hmotné právo mu to nestanoví a předpis o ML to předpokládá jen v situaci, kdy plnění procesuje exekutor.), pak exekutor osvobodí v rozsahu příslušenství této pohledávky s tím, že osvobodí ohledně veškerého penále, tedy i toho, které v exekuci nevymáhá. V uvedeném příkladu tedy i penále za roky „odnepaměti až do včerejška“. To je nejširší možný výklad. Potencionálně lze uvažovat o tom, že by osvobodil jen ohledně příslušenství, pro které vede exekuci. Chce-li exekutor osvobozovat konkrétním a určitým výrokem, tak mu nic jiného nezbývá, protože o jiném dalším příslušenství totiž nic neví.
To je ovšem už zužující přístup, který je v rozporu se záměrem zákonodárce, aby osvobození dopadlo podobně jako v insolvenci na veškeré příslušenství jistiny bez ohledu na to, kde a jak se s ním zrovna „hraje“. Pohledem insolvence se tedy v ML osvobozují „příslušenství přihlášená i nepřihlášená“. Má to jednu chybičku, musíme se povznést nad přízemnost exekučního procesu a přijmout, že ML je zvláštní hra podle zvláštních pravidel a to, co by bylo jasným autem na hřišti exekučním, je v rámci ML normálně zahraný kop.
Opačně však můžeme také dovodit, že není-li tato jistina předmětem naší exekuce, pak se nás věc dále netýká a ML se neaplikuje, ledaže by shodou okolností tuto jinou jistinu vymáhal exekutor B a u něj by došlo na ML. Pak by důsledky osvobození od povinnosti hradit příslušenství této jistiny musel respektovat i exekutor A. Tj. zastavit svoji exekuci, pravděpodobně na návrh či povinného, nebo i oprávněného. I zde je sporné, zda by tak činil v režimu ML. Tedy s účtováním paušálních nákladů exekuce, nebo v režimu § 55 ve vazbě na § 268 odst. 1 o. s. ř., protože právní mocí osvobozovacího výroku usnesení, které vydal exekutor B, příslušenství vymáhané u exekutora A zaniklo. Což otevírá další otázku po nákladech. Půjde-li výklad tímto směrem, asi vznikne zajímavá a nestejnorodá judikatura.
Osobně se kloním k nejširšímu výkladu, i když pro to nemám jiný argument, než že se mi to tak jeví z toho, v jakém duchu je celý bod 25 napsán, a z narativu, jímž strůjci této novely ve svých veřejných prohlášeních úpravu obhajují. V tomto pojetí pak platí, že milostivé léto exekutorovi dramaticky rozšířilo na 3 měsíce jeho pravomoc. Tím, že v rámci ML administruje a řeší nároky a osvobozuje od příslušenství pohledávek, po nichž mu z hlediska jím vedeného řízení doposud bylo putna, je pasován do role jakéhosi „insolvenčního správce pro exekuční řízení“.
Neměl bych však problém smířit se i s restriktivním pojetím a doporučuji i při širokém výkladu, aby se exekutor nevrhal za každou cenu do vyřešení všech v pozadí stojících jistin. Zejména bych varoval před přijímáním plnění na tyto jistiny a jejich vypořádáváním s oprávněným, to už bychom jistě pluli v nejisté hladině insolvenčních vod. Lépe jen povinného poučit o situaci (máte neuhrazenou jistinu k tomuto penále, řešte si to s věřitelem) a ponechat na něm, zda a jakou projeví aktivitu. V rozebírané situaci pořád platí, že jasný je postup, pokud povinný zaplatí jen jistinu (dlužné pojistné) a 750 Kč + DPH. V takovém případě bude osvobozen jen od části penále a ve zbytku penále bude exekuce pokračovat až do úplného vymožení.
Pokračování článku si můžete přečíst zde.
Článek byl publikován v Komorních listech č. 4/2021.
Diskuze k článku ()