Navrhovaná úprava vychází z dřívějšího vládního návrhu zákona, kterým se novelizuje občanský soudní řád a exekuční řád, který je v Poslanecké sněmovně projednáván jako sněmovní tisk č. 545. Ten je dlouhodobě předmětem odborné kritiky pro nedokonalost a povrchnost řešené problematiky.
Podstatou návrhu je, že exekutor zastaví i bez návrhu a souhlasu oprávněného exekuci, nedošlo-li v ní po dobu posledních 3 let ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti ve výši postačující alespoň ke krytí nákladů exekuce a nebyl-li v ní po dobu posledních 3 let zjištěn či zajištěn žádný majetek postižitelný v exekuci, který by postačoval alespoň ke krytí nákladů exekuce. Exekutor exekuci nezastaví, složí-li oprávněný na výzvu exekutora další zálohu na náklady exekuce ve výši stanovené prováděcím právním předpisem (dále jen „další záloha“). Oprávněný je povinen složit další zálohu do 15 dnů od doručení výzvy ke složení další zálohy. Nesložení zálohy nebo nevyjádření nesouhlasu se zastavením exekuce je důvodem k zastavení exekuce.
Návrh zákona má působit i na exekuce zahájené před účinností zákona. Okamžikem jeho účinnosti budou věřitelé hromadně vystaveni povinnosti složit zálohu na náklady exekuce. Řada věřitelů dnes sama čelí dopadům koronavirové krize, má problémy s hotovostí a sama by nějaké peníze potřebovala. Proto překvapivý a retroaktivně působící požadavek na složení zálohy na náklady exekuce za všechny exekuce, kde se po dobu tří let nepodařilo vymoci celé náklady exekuce, působí jako nůž do zad všem poctivým věřitelům. Splnění povinnosti složit zálohu bude pro velkou část z nich nemožné. Zejména pro věřitele, kteří vymáhají tisíce pohledávek, půjde o investice v řádu desítek milionů korun a ty pochopitelně v době krize mohou jen těžko postrádat. Zakládá se tu poměrně zajímavý prostor pro zásah Ústavního soudu.
Dále návrh uvádí širokou skupinu případů, kdy se na oprávněného povinnost ke složení další zálohy na náklady exekuce nevztahuje. Pro tyto oprávněné pak platí povinnost zaslat exekutorovi nesouhlas se zastavením exekuce. Upřímně, nedokážu si představit, že by velcí věřitelé jako například Všeobecná zdravotní pojišťovna nebo Dopravní podnik Hlavního města Prahy byli schopni poslat exekutorům v šibeniční lhůtě 15 dnů od doručení výzvy stovky tisíc vyjádření, že se zastavením exekuce nesouhlasí.
Zde si dovolím upozornit, že podle § 35 odst. 5 exekučního řádu nelze zmeškání lhůty prominout. Je trestuhodné, že návrh zákona, který zavádí hned osm nových ustanovení o prominutí zmeškání lhůty, nepamatuje na zmeškání lhůty i z důvodu přetíženosti oprávněného a současně se nebere v potaz, že soudní exekutor, který nemá pro zastavení exekuce uloženu žádnou lhůtu, může oprávněného hromadně vyzvat až v době, kdy již koronavirová opatření a omezení v platnosti nebudou a ochrana zvláštním prominutím zmeškání lhůty na oprávněného již dopadat nebude.
Mohu jen vyjádřit podiv nad tím, že zatímco stát patří k největším věřitelům v České republice, tak v návrhu zákona vůbec nepracuje s povinností zastavit exekuce prováděné správci daně podle daňového řádu, u nichž příslušenství pohledávky tvoří podstatnou část dluhové zátěže daňového dlužníka. Pokud chce stát takto razantně a pro oprávněné překvapivě dosáhnout zastavení exekucí soukromých věřitelů, pak by měl jít příkladem a předně zastavit letité daňové exekuce a odpustit příslušenství vyměřených daní a pojistného často sahajících až do 90. let
Diskuze k článku ()