Rozhovor: Pavel Pravda - Přichází převratná novela insolvenčního zákona Zdroj: Redakce

Rozhovor: Pavel Pravda - Přichází převratná novela insolvenčního zákona

„Mám obavy, aby novela nevedla k další rezignaci věřitelů na prosazování jejich nároků v rámci insolvenčních řízení,“ říká k novele insolvenčního zákona Mgr. Pavel Pravda, zakládající partner pražské pobočky advokátní kanceláře bnt attorneys-at-law s.r.o. K jeho hlavním odborným specializacím patří obchodní právo včetně M&A, právo nemovitostí, energetické právo a veřejné zakázky. V rámci své praxe se podílel na řadě významných projektů, zejména v oblasti energetiky, zdravotnictví a nemovitostí. Aktivně se věnuje rovněž publikační a přednáškové činnosti.

Mgr. Bc. Klára Švandelíková

Mgr. Bc. Klára Švandelíková

advokátka, členka redakční rady webu Právní prostor.cz

Mgr. Bc. Klára Švandelíková

advokátka, členka redakční rady webu Právní prostor.cz

V červenci letošního roku nabude účinnosti rozsáhlá novela insolvenčního zákona čítající 141 novelizačních bodů. Co bylo impulsem k takto rozsáhlým změnám?

Impulsem k takto rozsáhlé novele insolvenčního zákona byla skutečnost, že stávající stav insolvenčního prostředí je do jisté míry netransparentní. Novela si tak klade za cíl nastolit spravedlivé a transparentní insolvenční prostředí. Podněty ke změně přicházely jak ze strany Ministerstva spravedlnosti, tak z řad odborné veřejnosti, kdy velkým motivem byly poznatky z praxe ze strany insolvenčních správců a insolvenčních soudců.

Jaké nejzajímavější novinky z Vašeho pohledu novela, jež byla ve Sbírce zákonů publikována pod číslem 64/2017 Sb., přináší?

Z pohledu fyzických osob přináší novela velmi komplexní změny v oblasti oddlužení, a to ve změně přidělování případů insolvenčním správcům, omezení subjektů oprávněných podat za dlužníky návrh na řešení jejich úpadku oddlužením a stanovením pevné odměny za jejich přípravu, zrušení souhlasu věřitele u dluhů z podnikání pro podání návrhu na povolení oddlužení, zrušení povinného přezkumného jednání a schůze věřitelů a nařizování konkurzu pouze ve specifických případech, nikoliv tedy automaticky pokud soud oddlužení neschválí. V souvislosti s oddlužením je pak velmi vítaným krokem odbřemenění soudů přetížených agendou oddlužení a přenesení části této agendy na insolvenční správce.

Za další klíčové změny bych označil zavedení tzv. mezery krytí jako doplnění dosavadního pojetí úpadku ve formě platební neschopnosti, dále předběžné posouzení insolvenčního návrhu insolvenčním soudem před jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku, požadavek na prokázání splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem, omezení hlasovacích práv u věřitelů, které tvoří s dlužníkem koncern a také požadavek, aby byl v případě postoupené pohledávky doložen její skutečný majitel. 

Pojďme se blíže na jednotlivé novinky podívat. Jak jste naznačil, součástí insolvenčního práva se stává i negativní domněnka úpadku. O co se bude v praxi jednat?

Negativní domněnka úpadku je institut, který novela přináší dlužníkům k obraně proti věřitelským insolvenčním návrhům v podobě testu likvidity dlužníka. Tímto institutem dochází ke zpřesnění definice platební neschopnosti pomocí tzv. „mezery krytí“, kterou novela označuje rozdíl mezi výší splatných peněžitých závazků dlužníka a výší jeho disponibilních prostředků. Pokud dlužník prokáže, že jeho mezera krytí je nižší než desetina jeho splatných peněžitých závazků, vyvrátí tak domněnku platební neschopnosti. Dlužníku, jehož mezera krytí je k určitému datu větší, novela dává nástroj k tomu, aby se prohlášení úpadku z důvodu platební neschopnosti vyhnul tím, že doloží, že je schopen mezeru krytí snížit pod požadovanou hranici v přiměřené lhůtě, a to zpravidla do dvou měsíců.

Dopad do insolvenční praxe by měl být podle mého očekávání ten, že vznikne další pomocné kritérium k prokázání existence platební neschopnosti, kdy dlužník často oddaluje prohlášení svého úpadku argumentací podloženou rozsáhlou nesouvisející dokumentací a stejně tak z opačného pohledu dlužníka mu novela přináší velmi účinný prostředek obrany proti neoprávněným věřitelským insolvenčním návrhům. Tento institut by tak měl mít v praxi z mého pohledu pozitivní efekt jak pro věřitele, tak i pro dlužníky. Nicméně stejně jako vždy závisí jeho pozitivní či negativní efekt na jeho aplikaci jednotlivými subjekty aktivními v insolvenčních řízeních.

Dlužníci často mění svá sídla krátce před zahájením insolvenčního řízení. Co je k insolvenční turistice vede?

Důvodem pro přesun sídla do příslušnosti jiného soudu může být snaha dlužníka zmást své věřitele, aby nestihli zaregistrovat zahájení insolvenčního řízení v jiném kraji, promeškali lhůtu pro přihlášení své pohledávky a byl tak ztížen výkon jejich práv. Dalším důvodem také mohou být méně formální vztahy dlužníka s osobami působícími na některém soudě a očekávání přátelštějšího a méně formalistického postupu soudu v dané věci. V minulosti se objevily případy některých dlužníků, kdy došlo ke změně sídla dlužníka za účelem zahájení insolvenčního řízení u konkrétního soudu a následného ovlivňování soudců za účelem manipulování řízení. 

Novela se chystá tzv. forum shopping omezit. Jaká pravidla budou napříště platit pro určování místní příslušnosti insolvenčního soudu?

Nově bude platit pravidlo, že se nebude přihlížet ke změně sídla dlužníka v posledních šesti měsících před zahájením insolvenčního řízení. Nicméně toto pravidlo je hned v dalším odstavci příslušného paragrafu novely částečně omezeno. Soud, u kterého insolvenční řízení probíhá ještě před rozhodnutím o místní příslušnosti učiní opatření, která nesnesou odkladu a rozhodne mimo jiné například o jmenování prozatímního věřitelského výboru anebo předběžného správce. Tím se snaha o striktní omezení insolvenční turistiky částečně rozmělňuje.

Nově by měly soudy předběžně materiálně posuzovat věřitelské insolvenční návrhy. Proč bylo toto opatření zavedeno a jaké může mít důsledky?

Toto opatření bylo zavedeno především z důvodu tak často diskutovaných „šikanózních“ insolvenčních návrhů. Podle současné právní úpravy soudy zveřejňovaly došlé insolvenční návrhy bez jejich materiálního a formálního zkoumání a bylo pak na dlužnících, aby se insolvenčnímu návrhu v případě jeho neoprávněnosti ubránili. Než bylo zahájené insolvenční řízení insolvenčním soudem ukončeno, mohlo trvat i několik týdnů. Informace o probíhajícím insolvenčním řízení pak mohly mít velmi negativní dopad na dlužníka a jeho podnikání a způsobit mu nemalé ztráty. Mnohdy tak insolvenční navrhovatelé využívali (zneužívali) insolvenční návrhy jednak k prosazení svých nároků mimo sporné řízení a v některých případech i k poškození dobrého jména a postavení na trhu svých konkurentů.

Pokud tedy bude mít nyní insolvenční soud pochybnost, zda není insolvenční návrh bezdůvodný anebo není jeho cílem pouze poškodit jiného soutěžitele a zneužít tak práv poskytovaných věřitelům k obraně jejich práv proti dlužníkům, může přistoupit k tomu, že insolvenční návrh po určitou dobu v insolvenčním rejstříku nezveřejní. Novela zároveň umožňuje soudu odmítnout insolvenční návrh pro jeho zjevnou bezdůvodnost.

Účel tohoto institutu je zcela jistě chvályhodný, a to chránit dlužníky před šikanózními insolvenčními návrhy. Těch však není takové množství, aby proti nim bylo třeba bojovat právě takovými prostředky jako je tento, které povedou ke snížení transparentnosti insolvenčních řízení. Vedle toho jsou mnohem častějším jevem pozdě podávané dlužnické insolvenční návrhy, které jsou podávány v době, kdy ve společnosti dlužníka již nejsou žádná hodnotná aktiva. Jediný způsob, jak proti tomuto chování dlužníků mohou věřitelé bojovat, jsou věřitelské insolvenční návrhy. A právě insolvenčním věřitelům novela jejich postup vůči dlužníkům nacházejícím se v úpadku znesnadňuje a přináší jim celou řadu dalších překážek.

Jaké další povinnosti věřitelů v postavení insolvenčních navrhovatelů tedy novela zakotvuje?

Další novinkou pro věřitelské insolvenční návrhy je požadavek na doložení přihlašované pohledávky. Věřitel má vždy povinnost doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a tuto spolu s insolvenčním návrhem přihlásit do insolvenčního řízení. Pokud bude dlužníkem právnická osoba, stanoví novela věřiteli povinnost doložit splatnost své pohledávky, a to buď písemným uznáním dlužníka s ověřeným podpisem, nebo vykonatelným rozhodnutím, notářským či exekutorským zápisem se souhlasem k vykonatelnosti, nebo potvrzením auditora, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje.

Tento požadavek je tak značně prodlužnický, věřitelům jejich pozici ztěžuje a bude pro ně znamenat další náklady potřebné k tomu, aby zajistili některý z požadovaných dokumentů k prokázání splatné pohledávky. Jelikož většina způsobů vyžaduje součinnost dlužníka, lze očekávat, že nejčastěji bude věřiteli využívána právě poslední možnost, tedy potvrzení o tom, že věřitel o pohledávce účtuje, což bude spojeno s dalšími náklady. Je otázkou, jestli tyto další administrativní náklady a obecně nízká míra uspokojení věřitelů v rámci insolvencí nepovedou stále více k tomu, že věřitelé budou na uplatňování svých nároků vůči úpadcům rezignovat.

Diskutováno bylo také prolomení hranice 30 procent uhrazených pohledávek u oddlužení. Měla tato diskuze nějaké výsledky?

Tato skutečnost byla opravdu velmi intenzivně diskutována a měla být promítnuta do další novely insolvenčního zákona připravované Ministerstvem spravedlnosti. Novela je v současné době projednávána v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, ačkoli je její projednávání aktuálně přerušeno. Prolomení hranice 30 % si klade za cíl pomoci dlužníkům v dluhové pasti. Oddlužení by mohlo nově trvat 3, 5 nebo 7 let, a to podle výše uhrazených pohledávek s tím, že varianta oddlužení v délce 7 let má umožnit dlužníkům uhradit za splnění zákonem stanovených podmínek i méně než 30 % pohledávek.

Návrh na povolení oddlužení si již dlužník nebude moci zásadně zpracovat sám. Jaké důvody vedly k této novince?

Hlavním důvodem k zavedení tohoto opatření je velké množství komerčních subjektů nabízejících služby v souvislosti s realizací oddlužení. Služby jsou často poskytovány ve velmi nízké kvalitě a bez potřebné profesionality, což dlužníkům vytváří nové problémy a náklady namísto řešení jejich tíživé situace. Druhý důvod je ten, že díky aktivitě těchto oddlužovacích společností jsou soudy zahlceny enormním množstvím vadných návrhů a podání. Jinými slovy primární důvodem je snaha ochránit dlužníky před tím, aby nebylo zneužíváno jejich tísně.

Kdo bude tedy osobou oprávněnou návrh na povolení oddlužení vypracovat? Existuje nějaký regulativ upravující odměnu za tuto činnost?

Od července budou moci služby související s oddlužením poskytovat výhradně jen advokáti, notáři, insolvenční správci a tzv. akreditované osoby, které od ministerstva získají příslušné oprávnění. Akreditované osoby budou moci tyto služby poskytovat pouze bezplatně. Ostatní kvalifikované osoby mohou požadovat za sepis a podání návrhu na oddlužení částku ve výši 4.000,- Kč bez DPH a v případě společného oddlužení manželů částku 6.000,- Kč bez DPH.

Chystají se i nějaké změny v práci insolvenčních správců?

Ano, a také poměrně významné. Novela si mimo jiné klade za cíl zjednodušit proces oddlužení a ulevit přetíženým prvoinstančním soudům. Proto přichází s novinkou v podobě přesunu části oddlužovací agendy právě na insolvenční správce, čímž by soudy měly mít více prostoru k řešení insolvencí podnikatelů.

Zcela zásadní změnou je pak změna v systému ustanovování insolvenčních správců pro jednotlivá insolvenční řízení. Novela opouští princip přidělování věcí insolvenčním správcům na každou jejich jednotlivou provozovnu, ze kterého dosud těžily velké společnosti s velkým počtem provozoven, čímž se snažily uměle zvýšit nápad insolvenčních případů. Nově tak budou jednotlivé případy jak v oblasti konkursů, tak i v případech oddlužení přidělovány insolvenčním správcům na úrovni krajů a podle pořadí, které bude určené dnem zápisu jejich sídla nebo jedné zvolené provozovny do seznamu insolvenčních správců. Mělo by tak dojít ke zvýšení kvality činnosti insolvenčních správců a omezení snahy o navyšování počtu přidělených případů vytvářením „papírových“ provozoven.

Jak novelu vnímáte jako celek? Jde o krok správným směrem?

Jak jsem již výše uvedl, některé instituty vnímám jako přínosné a u některých institutů – zejména institutů ztěžujících postavení věřitele – mám obavy, aby nevedly k další rezignaci věřitelů na prosazování jejich nároků v rámci insolvenčních řízení.

Z mého pohledu přichází novela poměrně brzy po předchozí významné novele insolvenčního zákona před třemi roky, což je bohužel pro české právní prostředí typické.

Novela pak v některých aspektech zcela otáčí některé principy insolvenčního zákona, když přináší větší ochranu dlužníkům, a naopak ztěžuje postavení věřitelů a omezuje některá jejich práva. To může vést ke vzniku nedůvěry věřitelů v insolvenční proces.

rozhovor novela insolvenční návrh insolvenční zákon insolvenční řízení insolvence insolvenční správce

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejoblíbenější články