Změna bydliště dítěte, část II.: Protiprávní změna bydliště dítěte

V minulém článku Změna bydliště dítěte, část I.: Neshoda rodičů jsem vysvětlila, proč je ke změně bydliště dítěte vždy nutný souhlas obou rodičů (bez ohledu na typ péče) a jak správně postupovat, pokud jeden z rodičů se změnou nesouhlasí. V tomto článku se budu věnovat situaci, kdy jeden z rodičů zásadu shody obou rodičů nerespektuje a bydliště dítěte změní protiprávně bez souhlasu druhého rodiče či potřebného rozhodnutí soudu.

Protiprávní přemístění dítěte 

Přestože není žádných pochyb o nutnosti souhlasu obou rodičů ke změně bydliště dítěte, případně nahrazení souhlasu jednoho z rodičů rozhodnutím soudu[1], stále dochází v praxi k porušování této zásady. Nezřídka tak jeden z rodičů změní bydliště dítěti bez souhlasu druhého či dokonce proti jeho vůli. Někdy to bývá důsledkem nesprávného vnímání rodičů ohledně povahy výlučné péče (omyl, že rodič s tzv. výlučnou péčí může rozhodovat vše). Z pohledu práva však není podstatné, zda tak rodič učiní z nevědomosti či s vědomím toho, že jedná protiprávně. 

V souladu se závěry rodinněprávního sympozia Justiční akademie je „nepřípustná protiprávní (jednostranná) významná změna bydliště dítěte, ať již pramení z neznalosti, rodičovské obstrukce nebo agresivní procesní strategie a je povinností soudu a dalších subjektů zúčastněných na rozhodování ve věci péče o nezletilé dítě edukovat rodiče o protiprávnosti jednostranné změny bydliště dítěte, působit preventivně tak, aby k jednostranné změně bydliště nedošlo, a pokud již taková situaci nastane, využít veškerých prostředků proto, aby nedošlo k narušení vztahu dítěte s druhým rodičem nebo jinému zásahu do nejlepšího zájmu dítěte“ [2].

Předně je na místě si vyjasnit právní terminologii, neboť zákon nemá pro toto konkrétní porušení rodičovské odpovědnosti termín. Lze se setkat s označením vnitrostátní únos, jako analogii na pojem mezinárodní únos, kterým se rozumí neoprávněné (protiprávní) přemístění či zadržení dítěte mimo stát jeho obvyklého bydliště bez souhlasu druhého rodiče nebo souhlasu soudu, nebo také zadržení dítěte v zahraničí po delší dobu, než se kterou druhý rodič souhlasil. Nicméně mezi odbornou veřejností se spíše vžil pojem „protiprávní přemístění dítěte“, který odstraňuje pocit souvislosti tohoto jednání s trestním právem a který budu používat i v tomto článku.

Pro úplnost připomínám i vymezení pojmu obvyklé bydliště, kterým se „rozumí místo, kde se dítě zdržuje na základě dohody rodičů, rozhodnutí soudu či jiné skutečnosti a má tam své rodinné a sociální vazby – zejména kde navštěvuje školské zařízení, má mimoškolní aktivity, rodinu, kamarády, ošetřujícího lékaře a podobně. Významnou změnou bydliště dítěte je taková změna místa, kde se zdržuje, která s sebou nese změnu rodinných a sociálních vazeb“[3]. Tato definice odpovídá jak pojetí tohoto pojmu pro účely posuzování mezinárodního únosu, tak smyslu tohoto institutu dle § 80 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“)

Nejlépe je protiprávnímu přemístění dítěte předcházet tím, že rodiče budou dostatečně poučeni. V ideálním případě by se jednalo o všeobecné povědomí široké veřejnosti, tomu jsme však vzdáleni. Nejpozději by však rodiče měli být rodiče poučeni prvním odborníkem, se kterým se v rámci řešení rozchodu či rodičovského konfliktu setkají (např. advokátem nebo pracovníkem OSPOD). Poučení by mělo zahrnovat nejen výše uvedené zásady, ale také případné možné následky. Rovněž by měli být rodiče poučeni také o neprávních souvislostech změny bydliště, zejména významu takovéto zásahu do života dítěte a jeho sociálních vazeb. Byť by to mohlo být samozřejmé, ne vždy si to rodiče uvědomují. 

V návaznosti na minulý článek připomínám, že nepovažuji za protiprávní přemístění dítěte, pokud dochází ke změně bydliště v rámci jedné obce, případně do rozumné vzdálenosti. Jedná se o případy, kdy i po změně bydliště zůstávají dítěti zachovány sociální vazby, zejména kontakt s druhým rodičem, dále vzdělávací zařízení a případné mimoškolní aktivity. 

Jak řešit protiprávní přemístění dítěte? 

Protiprávní přemístění dítěte je třeba řešit neprodleně, nejlépe v řádu dnů, nejpozději týdnů. Takže první zásada je nutnost reagovat rychle, přičemž aktivitu by měl vyvíjet rodič, který chce zachovat stávající bydliště dítěte. V případě, že tento rodič neřeší protiprávní stav, hrozí riziko, že si dítě v novém prostředí po čase zvykne a navrácení do původního bydliště může být problematické[4].

Správným řešením je podání návrhu na nařízení předběžného opatření. Soud může dle § 74 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) nařídit předběžné opatření v případě, kdy je třeba zatímně upravit poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Na tomto místě je nutno připomenout, že návrh může být podán jak před zahájením řízení, tak i po zahájení řízení ve věci samé v souladu s § 102 odst. 1 o. s. ř. Pokud návrh na nařízení předběžného opatření není spojen s návrhem ve věci samé, uloží soud ve smyslu § 76 odst. 3 o.s.ř. v případě vyhovění návrhu současně také předběžným opatřením navrhovateli povinnost ve stanovené lhůtě podat návrh na určení bydliště nezletilého.

V souvislosti s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci bydliště dítěte je potřeba si zodpovědět následující otázky:

1. Ke kterému soudu se návrh podává?
2. Jaké náležitosti musí obsahovat?
3. Jak správně formulovat výrok?
4. Je třeba hradit jistotu k zajištění náhrady školy nebo jiné újmy?

Ad 1. Příslušný soud 

Podle § 4 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) je obecným soudem nezletilého účastníka, který není plně svéprávný, soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. Tedy zásadně se se podává návrh k soudu, kde měl nezletilý bydliště, nikoli k soudu, do jehož obvodu byl protiprávně přemístěn. Tato místní příslušnost sleduje zájem dítěte, kdy u blízkého soudu jsou předpoklady pro správné a rychlé rozhodnutí[5].

Je velmi důležité podat návrh ke správnému soudu, v opačném případě dochází k průtahům v řízení, které není rozhodně v těchto případech žádoucí.

Na výše uvedené zásadě původního bydliště dítěte a s tím spojené příslušnosti soudu nic nemění ani skutečnost, pokud by protiprávně jednající rodič hned po přestěhování změnil dítěti adresu trvalého pobytu. V této souvislosti je vhodné připomenout, že pojem „trvalé bydliště“ právně neexistuje a adresa trvalého pobytu nemá na příslušnost soudu vliv. V takovýchto případech je však vhodné do návrhu uvést i skutečnosti, ze kterých vyplývá příslušnost soudu – tedy kde se nachází bydliště dítěte dle posledního dohody rodičů či posledního rozhodnutí soudu ve smyslu § 4 odst. 2 z.ř.s. 

Ad 2. Náležitosti návrhu  

Obecně náležitosti návrhu na nařízení předběžného opatření vymezuje § 75 odst. 2 ve spojení s obecnými náležitostmi podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř. 

S ohledem na specifika tohoto návrhu je nutné se pečlivě věnovat vylíčení skutečností, které jsou při rozhodování relevantní. Je třeba tedy soudu sdělit, kde má nezletilý bydliště, kde má vzdělávací zařízení, sociální vazby apod. Je třeba uvést, čím je bydliště dítěte založeno, zda dohodou rodičů, či rozhodnutím soudu. Dále je třeba vylíčit, jakým způsobem má dojít (nebo již došlo) k protiprávnímu přemístění dítěte, včetně toho, zda rodič odmítající změnu jasně vyjádřil, že s přestěhováním nesouhlasí. Dále je třeba pečlivě vysvětlit, proč je třeba zatímně upravit poměry účastníků – jakým způsobem by bylo proti zájmu dítěte jeho přestěhování, jakým způsobem by to negativně zasáhlo do jeho života, o které důležité vazby či části svého života by přestěhováním přišlo. 

Soud vyhoví návrhu, a tedy nařídí předběžné opatření pouze v případě, že potřeba zatímní úpravy bude prokázána a rozhodující skutečnosti (jak jsou popsány v předchozím v odstavci) budou alespoň osvědčeny[6]. Vzhledem k tomu, že soud rozhoduje rychle, nejpozději ve lhůtě 7 dnů, nelze spoléhat na to, že si obstará jakékoli jiné podklady pro rozhodnutí než ty, které obdrží spolu s návrhem. Je tak třeba, aby navrhovatel v souladu doložil soudu v souladu s § 75 odst. 3 o.s.ř. veškeré listiny, ze kterých by relevantní skutečnosti mohly vyplývat. 

Zejména tak je na místě doložit soudu poslední rozhodnutí ve věci, veškeré dohody rodičů, komunikaci rodičů týkající se změny bydliště či jiných relevantních okolností, zprávy vzdělávacích zařízení, lékařské zprávy apod. Dle mého názoru je na místě v tomto řízení zaslat soudu i čestná prohlášení osob, které znají důležité okolnosti a mohou je soudu potvrdit (příbuzní, kamarádi, učitelé apod.). Sporné je užití nahrávek, pokud byly pořízeny bez souhlasu nahrávané osoby, nicméně je lze k návrhu připojit s tím, že posouzení jejich přípustnosti navrhovatel ponechá na úvaze soudu. 

Návrh musí být bezvadný, neboť pokud bude nesrozumitelný, neurčitý, nebo nebude obsahovat všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nebude možné pokračovat v řízení, soud jej dle § 75a o.s.ř. odmítne a nebude vyzývat k odstranění k vad dle § 43 o.s.ř.

Ad 3. Formulace výroku 

Z návrhu musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá. To neznamená povinnost navrhovatele přesně vymezit výrok usnesení, nicméně je nutné počítat s tím, že tím precizněji bude návrh připraven (včetně formulace návrhu výroku), tím větší jsou šance na úspěch.  

V zásadě je nutno rozlišovat dva obvyklé případy, které mohou nastat, a podle nich pak specifikovat návrh. V prvním případě jeden z rodičů změnu bydliště avizuje a deklaruje vůli tak učinit bez souhlasu druhého i rozhodnutí soudu, v druhém případě se jeden z rodičů spolu s dítětem již fakticky přestěhoval.

Podle § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Tomuto zákonnému ustanovení by tak měla odpovídat formulace návrhu výroku.

V případě, že je osvědčeno rozhodnutí jednoho z rodičů protiprávně změnit bydliště dítěte a zároveň k realizaci tohoto úmyslu dosud nedošlo, je na místě uložit tomuto rodiči povinnost zdržet se přemístění nezletilého z určité lokality (např. obec, část obce, okres, vzdálenost od stávajícího bydliště). V praxi se objevuje i výrok ukládající povinnost setrvat s dítětem v obvodu určitého soudu prvního stupně, což připouští možnost změny bydliště, ale omezuje ji. V případě, kdy není dosud o péči žádným způsobem rozhodnuto, je také možnost podat návrh za zatímní svěření do péče rodiče, který návrh podává.

Za situace, kdy již došlo k protiprávnímu přemístění dítěte, se rodič domáhá toho, aby soud druhému rodiči uložil povinnost vrátit dítě do místa předchozího bydliště. Formulace návrhu výroku tak může znít rodiči se ukládá, aby navrátil nezletilého do bydliště na adrese… nebo do určité lokality (např. obec, část obce, okres, vzdálenost od stávajícího bydliště). I v těchto případech je vhodné doplnit současně povinnost zdržet se dalšího přemístění do doby soudního rozhodnutí. Pokud neexistuje soudní rozhodnutí ohledně péče, je na místě zvážit stejně jako v prvním případě návrh na zatímní svěření do péče (tj. rodiči se uloží povinnost předat nezletilého do péče navrhovatele a tuto péči strpět do doby pravomocného rozhodnutí ve věci.)[7]

Byť to přesahuje rámec řešení bydliště dítěte, považuji za vhodné v těchto situacích doplnit i ostatní omezující výroky, které předejdou rodičovské zvůli a dalším komplikacím, např. že soud uloží oběma rodičům povinnost zdržet se změny adresy trvalého pobytu nezletilého, povinnost zachovat docházku nezletilého do konkrétního vzdělávacího zařízení apod.

Ad 4. Jistota  

Obecnou povinností spojenou s návrhem na nařízení předběžného opatření je dle § 75b odst. 1 o.s.ř. složení jistoty ve výši 10.000 Kč k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením. Řízení týkající se dětí jsou obvykle spojena s tím, že se jistota nehradí, neboť dle § 12 odst. 3 z.ř.s. se jistota nehradí v případech, kdy lze předběžné opatření nařídit i bez návrhu.

V případě bydliště se však jedná o řízení ve věci samé podle § 466 písm. j) z.ř.s., kdy předmětem řízení je záležitost pro nezletilé dítě významná, na níž se rodiče nemohou dohodnout, a tedy jde o řízení, které se dle § 468 odst. 1 z.ř.s. zahajuje na návrh.

Z výše uvedeného důvodu tak nelze aplikovat výjimku § 12 odst. 3 z.ř.s. a před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření ve věci bydliště dítěte je tak nutné složit jistotu ve výši 10.000 Kč k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením. 

Vliv protiprávního přemístění dítěte na rozhodování o péči

Toto by bylo téma na samostatný článek, nicméně alespoň stručně je upozorním na rizika pro rodiče, který protiprávně změní místo bydliště dítěte.

V dané věci nelze než citovat Ústavní soud, který ve svém usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 955/15 výslovně uvedl: „Skutečnost, že jeden z rodičů protiprávně (jednostranně) změní bydliště dítěte je podstatnou okolností, kterou je třeba zohlednit při rozhodování, komu dítě svěřit do péče a při rozhodování o rozsahu a podmínkách styku. Například k předávání dítěte ke styku by mělo zásadně docházet v místě původního bydliště dítěte. Pro jiné rozhodnutí musí existovat dostatečně závažné důvody, které musí soud v rozhodnutí uvést.“ Byť v daném případě soud ponechal dítě v péči matky, která se odstěhovala, bylo to z důvodu snížených rodičovských kompetencí otce potvrzených jak psychologickým, tak psychiatrickým posudkem.

V běžných případech by si měl být rodič, který se dopustí protiprávní přemístění bez závažných důvodů, vědom rizika, že soud může toto jeho jednání vyhodnotit jako důkaz o jeho snížené rodičovské kompetenci a zohlednit to při rozhodování o tom, komu dítě svěřit do péče. Samozřejmě by si také tento rodič by měl být vědom rizika nařízení předběžného opatření, návratu dítěte do původního bydliště a s tím spojených komplikací.

Závěrem 

Jako u všech věcí týkajících se nezletilých, nic neplatí absolutně a vždy je nutno individuálně posuzovat okolnosti jednotlivého případu. Určité okolnosti tak mohou být opodstatněním změny bydliště dítěte bez souhlasu druhého rodiče, neměly by však být zneužívány jako záminky pro izolaci druhého rodiče od dítěte bez závažného důvodu.  

V každém případě však před každou změnou bydliště doporučuji velmi zvážit, zda je tato změna opravdu v zájmu dítěte či je jen v zájmu rodiče, který se chce odstěhovat. Případně je pak na místě tuto změnu řešit souhlasem druhého rodiče, nebo včasným podáním návrhu na nahrazení jeho souhlasu (včetně možnosti předběžného opatření), nikoli protiprávním přemístěním dítěte.

---

[1] Viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 112/18, dle kterého rozhodnutí obecných soudů nelze v žádném případě interpretovat tak, že rodič může v budoucnu libovolně určovat bydliště dítěte. Ke změně bydliště dítěte na jinou adresu, než která je uvedena v rozsudku, je nutný souhlas obou rodičů.