V tomto článku se zabývám některými aktuálními problémy, které se objevují v praxi při uplatňování tohoto institutu. Zejména odpovídám na otázku, zda může státní zástupce označit obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu uzavřené v průběhu vyšetřování, nebo i po podání obžaloby v řízení před soudem, nebo také po nařízení hlavního líčení a v jeho průběhu.
Předchozí část článku naleznete zde.
K možnosti označit obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu v průběhu vyšetřování
V průběhu vyšetřování může státní zástupce označit obviněného za spolupracujícího buď jako dosud v obžalobě, jejímž podáním končí přípravné řízení i vyšetřování (§ 12 odst. 10 tr. řádu), nebo nově, od 1. 10. 2020 dle zákona č. 333/2020 Sb., také v dohodě o vině a trestu, kterou uzavře v průběhu vyšetřování s obviněným, jenž splní podmínky uvedené v § 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu. V tom panuje shoda mezi státními zástupci a obhajobou (obviněnými, pokud se hájí sami, nejde-li o nutnou obhajobu, i obhájci, jde-li o nutnou obhajobu).
Je-li obviněný označen státním zástupcem za spolupracujícího v průběhu vyšetřování, pak může splnit podmínku dle písm. a) § 178a odst. 1 tr. řádu a podat ve vyšetřování i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo v její prospěch. Pokud obviněný v průběhu vyšetřování splní také podmínky uvedené pod písm. b), c) § 178b odst. 1 tr. řádu, tedy dozná se k činu, pro který je stíhán, nejsou důvodné pochybnosti o jeho doznání a prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen za spolupracujícího obviněného, tak splní všechny tři zákonné podmínky [§ 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu]. Pak jej může státní zástupce označit za spolupracujícího také v dohodě o vině a trestu podle § 175a tr. řádu, kterou s ním uzavře buď již v průběhu vyšetřování, nebo po jeho skončení.
Lze shrnout, že označení obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu dojednané se státním zástupcem v průběhu či po skončení vyšetřování, v případě, že obviněný splní podmínky dle § 178a odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu, je v praxi možné.
Přesto však mnozí obvinění, i když jsou pachateli trestných činů, až na výjimky nemají nadále zájem být označeni za spolupracující obviněné. Někteří obvinění i v případech, kdy existují přesvědčivé důkazy o jejich vině, doufají, že na ně státní zástupce nepodá obžalobu.
K možnosti označit obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu po podání obžaloby
Po podání obžaloby je možnost označit obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu podmíněna buď aktivitou obhajoby, nebo státního zástupce, a příp. i předsedy senátu. Po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 193/2012 Sb. může předseda senátu dle § 186 písm. g) tr. řádu nařídit předběžné projednání obžaloby, pokud vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu, zejména navrhne-li takový postup státní zástupce nebo obviněný. V praxi však obhajoba i státní zástupci navrhují sjednání dohody v předběžném projednání obžaloby jen ojediněle. Také předsedové senátu nařizují předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. g) tr. řádu jen ve výjimečných případech.
„Předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186 písm. g) – tedy v případě, že se jeví vhodným a možným sjednat dohodu o vině a trestu – probíhá ve specifických formách upravených v § 187 odst. 4. Odchylný postup v těchto případech je opodstatněn zvláštní povahou toho, co je v nich předmětem předběžného projednání obžaloby. V rámci předběžného projednání obžaloby v těchto případech totiž nedochází k žádným jednáním o vině a trestu ani k vynesení žádných rozhodnutí týkajících se podstaty věci, ale toliko se v něm zjišťují stanoviska obviněného a státního zástupce k danému řešení věci.“[1]
Důvod pro předběžné projednání obžaloby uvedený v § 186 písm. g) tr. řádu existuje tehdy, jestliže okolnosti případu nasvědčují vhodnosti sjednání dohody o vině a trestu. Pokud tomu tak je, tedy i v případech, kdy to navrhuje obhajoba, má předseda senátu možnosti uvedené pod písm. a), b), c) § 314a odst. 1 tr. řádu.
„V rámci předběžného projednání obžaloby [u návrhu na potrestání platí speciální ust. § 314c odst. 1 písm. d)] je soudu svěřeno, aby v případě, že má vzhledem k okolnostem případu za to, že s ohledem na postoj stran obhajoby a obžaloby je dosažení takové dohody možné, vyvolal sjednání takové dohody postupem podle § 187 odst. 4. Takto postupuje především, když to navrhne státní zástupce nebo obviněný.“[2]
Má-li předseda senátu za to, že jsou tyto skutečnosti splněny [a nejsou dány důvody podle § 186 písm. a) až f)], přičemž v přípravném řízení ke sjednání dohody o vině a trestu z různých důvodů nedošlo, může sám vyvolat sjednání dohody o vině a trestu, tzn. konat předběžné projednání obžaloby podle § 187 odst. 4 tr. řádu. Důvod k předběžnému projednání obžaloby podle § 186 písm. g) tr. řádu může soud shledat také v případě, že v průběhu vyšetřování státní zástupce nejednal s obviněným o možnosti sjednání dohody o vině a trestu.
V takových případech předseda senátu nařizuje předběžné projednání obžaloby za účelem zjištění stanoviska obviněného a státního zástupce k možnosti jednání o dohodě o vině a trestu. Zákon přitom předpokládá, že obviněný i státní zástupce se k možnosti sjednání dohody vyjádří osobně před senátem, buď v neveřejném, nebo ve veřejném zasedání (§ 187 odst. 1 tr. řádu).
Koná-li se předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186 písm. g) tr. řádu, soud zjistí stanovisko obviněného a státního zástupce ke sjednání dohody o vině a trestu. Pokud jedna strana, příp. obě, s jednáním o dohodě nesouhlasí, pak soud nařídí hlavní líčení.
Vyjádří-li státní zástupce i obviněný zájem jednat o dohodě o vině a trestu, tedy i v případech, kdy je její součástí označení obviněného za spolupracujícího, soud stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení takové dohody. Podá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, postupuje soud podle § 314o až 314s; v případech, kdy se věc vrací do přípravného řízení, soud jedná na podkladě původní obžaloby. Nepodá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, soud nařídí hlavní líčení, neučiní-li některé z rozhodnutí uvedených v § 188 (§ 187 odst. 4 tr. řádu).
Soud, tedy senát, zjišťuje stanovisko obviněného a státního zástupce k možnému sjednání dohody o vině a trestu, tedy i k označení obviněného za spolupracujícího, ve veřejném zasedání, které nařídí předseda senátu. Ten zde podá zprávu o stavu věci se zaměřením na možnost sjednání dohody o vině a trestu a pak požádá strany o vyjádření jejich stanovisek. Koná-li se předběžné projednání obžaloby na návrh obhajoby, jako první přednese své stanovisko obhájce, příp. obviněný, hájí-li se sám, nejde-li o nutnou obhajobu. Svá stanoviska musí obviněný i státní zástupce vyjádřit jasně a srozumitelně, a to i se stručným zdůvodněním. Pokud mají strany zájem na jednání o vině a trestu, stanoví soud ve veřejném zasedání státnímu zástupci přiměřenou lhůtu (nejčastěji jde o dny) k podání návrhu na schválení takové dohody. Tímto úkonem se předběžné projednání obžaloby odročuje za účelem sjednání dohody o vině a trestu mezi obviněným a státním zástupcem.
Další postup soudu je závislý na výsledku jednání o dohodě o vině a trestu. V případě, že státní zástupce ve stanovené lhůtě návrh na schválení dohody o vině a trestu předloží, pak soud koná řízení o schválení této dohody podle § 314o až § 314s tr. řádu. Pokud státní zástupce ve stanovené lhůtě takový návrh nepodá, pak předseda senátu nařídí hlavní líčení.
O návrhu na schválení dohody o vině a trestu i v případech, kdy je její součástí označení obviněného za spolupracujícího, rozhoduje soud ve veřejném zasedání (§ 314q odst. 1 tr. řádu). Zde se obviněný pouze vyjadřuje k podanému návrhu dohody, avšak dokazování se neprovádí. O návrhu na schválení dohody o vině a trestu může soud rozhodnout několika způsoby. Dohodu neschválí a vrátí věc usnesením do přípravného řízení (§ 314r odst. 2 tr. řádu), a pak je možné její sjednání v průběhu vyšetřování, nebo ji schválí (§ 314r odst. 4 tr. řádu), nebo rozhodne ve věci dle § 314r odst. 5 tr. řádu.
Novelizace trestního řádu provedená zák. č. 333/2020 Sb. se týká také § 314r odst. 3 tr. řádu, do něhož byla nově začleněna věta vložená (tučně zvýrazněná).
„Soud může v případech, kdy dle § 314r odst. 2 tr. řádu neschválí dohodu o vině a trestu, místo vrácení věci do přípravného řízení oznámit své výhrady státnímu zástupci a obviněnému, kteří pak mohou navrhnout nové znění dohody. Za tímto účelem soud odročí veřejné zasedání, nelze-li dosáhnout nového znění dohody o vině a trestu ihned, tedy v případech, kdy je její součástí označení obviněného za spolupracujícího, i v případech kdy tomu tak není. Pokud ve stanovené lhůtě nebude soudu předloženo nové znění dohody o vině a trestu, soud původní znění dohody neschválí (§ 314r odst. 3 tr. řádu).“
Věta vložená do § 314r odst. 3 tr. řádu dává obviněnému a státnímu zástupci možnost dosáhnout nového znění dohody o vině a trestu, i pokud je její součástí označení obviněného za spolupracujícího, bez vrácení věci do přípravného řízení. Pro obviněného, který je pachatelem trestného činu a důkazy provedené ve vyšetřování jej usvědčují, je to vhodná možnost sjednání přijatelného znění dohody o vině a trestu, která může být využita již v předběžném projednání obžaloby, nikoliv po vrácení věci do přípravného řízení.
Byla-li věc vrácena do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5, § 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2 tr. řádu, v dalším řízení se ke sjednané dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení viny obviněným, nepřihlíží. Může zde však dojít ke sjednání nové dohody (§ 314s tr. řádu).
„Vrácení věci do přípravného řízení nevylučuje sjednání nové dohody o vině a trestu, která následně již může být, na rozdíl od předchozí dohody, soudem také schválena. Pokud byl předchozí návrh soudem odmítnut, je však státní zástupce vysloveným právním názorem soudu vázán a případný nově předkládaný návrh na schválení dohody o vině a trestu jej tak musí odrážet.“[3]
Pokud však jde o skupinovou věc, kde se uvedený postup týká jen některého z obžalovaných, zatímco o ostatních obžalovaných se toto veřejné zasedání o předběžném projednání obžaloby nekonalo, nebrání to soudu, aby ve věci souběžně konal potřebné a nutné úkony vztahující se k těmto dalším obžalovaným, a to ať již ve směru možného nařízení předběžného projednání obžaloby z důvodů podle § 186 písm. a) až f) tr. řádu, které by však mělo zásadně být konáno společně s věcí obviněného, u něhož přichází v úvahu sjednání dohody o vině a trestu (nebrání-li tomu důležité důvody), anebo úkony směřující k nařízení hlavního líčení.
Kdy je v praxi reálně možné označení obviněného za spolupracujícího v dohodě o vině a trestu dojednané se státním zástupcem po podání obžaloby? Možné to je v případech, kdy soud po předběžném projednání obžaloby dle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Pak se může spolupracující obviněný v průběhu vyšetřování podle § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu v dohodě o vině a trestu uzavřené se státním zástupcem zavázat, že podá úplnou a pravdivou výpověď jak v přípravném řízení (konkrétně ve vyšetřování jako v jeho druhé fázi), tak v řízení před soudem. To je nepochybně možné zejména v případě, že obviněný v průběhu vyšetřování nevypovídal nebo trestnou činnost popřel, avšak neuvedl nic ve svůj prospěch.
Složitější je situace v případě, že obviněný ve své původní výpovědi podané ve vyšetřování spáchání trestného činu popřel a také odůvodnil. Pokud pak soud po předběžném projednání obžaloby dle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu vrátí věc státnímu zástupci k došetření, může obviněný podat úplnou a pravdivou výpověď nejen ve vyšetřování, nýbrž následně i v řízení před soudem, a tak splnit podmínku dle § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu. V takovém případě však musí být velmi pečlivě posuzována jak dřívější výpověď, v níž obviněný spáchání trestné činnosti popíral, tak jeho nová výpověď. Také musí být zvažována motivace obviněného ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. Nezbytné je také posuzovat soulad jeho výpovědi s ostatními důkazy shromážděnými ve věci.
Pokud dojde k tomu, že obviněný, který v průběhu vyšetřování popíral spáchání trestné činnosti, z níž byl obviněn, a po vrácení věci státnímu zástupci k došetření se spontánně dozná, pak by se měl důvodem změny postoje obviněného pečlivě zabývat jeho obhájce. Mimořádně pozorný by měl být obhájce zejména v případech, kdy první výpověď obviněného podaná v průběhu ve vyšetřování byla konkrétním a spontánním popřením obvinění a druhá výpověď, po vrácení věci k došetření, která obsahuje doznání, působí účelově a nepřesvědčivě.[4]
V takových případech nelze vyloučit, že důvodem zásadní změny postoje obviněného, který není pachatelem trestné činnosti, avšak hrozí mu trest odnětí svobody převyšující pět let, je pouze obava z uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody soudem. Usoudí-li obhájce, že obviněný trestný čin nespáchal, a svědčí o tom i jiné důkazy, neměl by souhlasit s klientovým účelovým doznáním, zejména pokud dospěje k názoru, že cílem klienta je „zabezpečit“ si u soudu uložení mimořádně sníženého trestu odnětí svobody, podmíněně odloženého na zkušební dobu (§ 58 odst. 2, 3 tr. řádu).
Pokud by předseda senátu neshledal důvody k předběžnému projednání obžaloby dle § 186 písm. g) tr. řádu a ve veřejném zasedání by nedošlo k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, nemohl by obviněný podat ve vyšetřování úplnou a pravdivou výpověď o činnosti organizované skupiny, jak mu to ukládá § 178a odst. 1 písm. a) tr. řádu. To může učinit jen po vrácení věci do přípravného řízení.
Pokračování článku naleznete zde.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
[1] A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád, Komentář, II. díl, Wolters Kluwer ČR, Praha 2017, str. 64.
[2] P. Šámal a kol.: Trestní řád II., Komentář, 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 2456.
[3] A. Draštík, J. Fenyk a kol.: Trestní řád, Komentář, II. díl, Wolters Kluwer ČR, Praha 2017, str. 843.
[4] V některých případech se po vrácení věci státnímu zástupci k došetření obviněný chce spontánně doznat k trestné činnosti a obhájce mu to nedoporučuje, protože má pochybnosti o tom, že je pachatelem. Nejednou se pak obviněný táže obhájce: „Můžete mně garantovat, že pokud se nedoznám k trestné činnosti, budu zproštěn obžaloby, nebo mě soud uzná vinným, avšak uloží mně podmíněný trest odnětí svobody, i když mně nyní hrozí přes pět let nepodmíněně?“ Protože obhájce, na rozdíl od soudu, nerozhoduje o vině a trestu, nemůže dát obviněnému garanci, kterou požaduje. Pak je pouze na obviněném, zda se účelově dozná ke spáchání trestné činnosti, jíž se nedopustil, a to ve snaze vyhnout se u soudu uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. To by však nemělo být důvodem k využití institutu spolupracujícího obviněného v dohodě o vině a trestu.
Diskuze k článku ()