Znovu o čtyřech článcích třístupňové soudní soustavy jako příčině právních zmatků.

Obviněný se pochopitelně snaží, aby byl stíhán na svobodě, žádá o propuštění z vazby a zároveň navrhuje, aby v případě, že bude i nadále vazební důvod shledán, byl nahrazen některým ze zákonných institutů, konkrétně peněžitou zárukou neboli kaucí.

A právě v tuto chvíli nastává nepřehledná situace, o které chci psát.

Kdo všechno o takových žádostech o propuštění z vazby může rozhodovat?

Podle § 73b odstavec 2) trestního řádu o žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti o propuštění z vazby, je povinen ji nejpozději do pěti pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí obviněného…

Čili, nevyhoví-li státní zástupce žádosti o propuštění z vazby, předloží spis k rozhodnutí tomu okresnímu soudu, jehož místní příslušnost dle § 26 trestního řádu již dávno založil svým prvním návrhem v průběhu přípravného řízení:

(1) K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh.

(2) Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.

V námi sledovaném případě však řízení o žádosti obviněného předcházela jiná povinnost orgánů činných v přípravném trestním řízení dle § 72 trestního řádu:

Rozhodování o dalším trvání vazby

(1) Nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení soudce povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.

(2) Návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby podle odstavce 1 je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců…

Jak žádost státního zástupce o prodloužení vazby, tak u státního zástupce oslyšená žádost obviněného o propuštění z vazby by se logicky měly sejít na tom samém okresním soudu, jehož místní příslušnost jsme shora popsali. Ať už by příslušný soudce rozhodoval o obou žádostech odděleně, či řízení spojil, ba dokonce, i kdyby dle rozvrhu práce rozhodovali dva různí soudci téhož soudu, o stížnosti proti rozhodnutím by rozhodoval krajský soud, jehož právní názor by byl nesporně závazný z hlediska obou řízení.

A co se přihodilo?

Státní zástupce vrchního státního zastupitelství nejprve v souladu se zákonem zaslal spis okresnímu soudu se žádostí o prodloužení vazby, pak však obdržel žádost obviněného o propuštění z vazby s nabídnutou peněžitou zárukou a rozhodl**,** že vazební důvod lze nahradit kaucí ve výši dejme tomu dvaceti miliónů korun.

Obviněný obratem podává stížnost proti usnesení státního zástupce s tím, že požadovaná peněžitá záruka je příliš vysoká, tolik finančních prostředků nedokáže shromáždit.

K rozhodnutí o takové stížnosti však není příslušný okresní soud, ba dokonce ani soud krajský! K rozhodování o stížnosti proti usnesení státního zástupce vrchního státního zastupitelství je příslušným soud vrchní! Srovnej § 146a trestního řádu:

Rozhodování soudu o stížnosti proti rozhodnutím státního zástupce nebo policejního orgánu

(1) O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce

a) rozhodl o vazbě, nejde-li o rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby bez přijetí některého opatření nahrazujícího vazbu,…

…rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal.

Že je příslušným soud vrchní, lze dovodit prostým porovnáním zvýrazněné části textu se zněním obdobné pasáže § 26 trestního řádu (K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud…). A kdyby se vám můj výklad nezdál, odkazuji na judikaturu.[1]

Takže v jednom a tom samém týdnu v jedné a téže věci rozhodují dvě soudní instance na sobě zcela procesně a právně nezávislé!

Soudní soustava a její právní úprava od Ústavy po zákon O soudech a soudcích, jakož i procesní předpisy nedávají žádný legální návod, jak provázat právní úsudek soudce okresního soudu (jehož stížnostním soudem je krajský a kasačním soudem ten Nejvyšší) s úvahami senátu soudu vrchního.

Co když tentýž den rozhodne senát vrchního soudu o mnohamilionové výši peněžité záruky a soudce obvodního soudu shledá, že vazební důvod zcela pominul a obviněného propustí? Nemožné? Kdo vazební rozhodování dlouhodobě sleduje, tak ví, jak křehké jsou hranice úvah konkrétních soudců, kteří při vědomí omezení svobody dosud nevinného člověka[2] zvažují další trvání vazby.

Co vím určitě, justice by byla zase jednou v centru pozornosti. Každý laik by vinil konkrétní soudce, protože by neuvěřil, v jak podivně nepřehledném systému pracujeme.

Přitom musím zdůraznit, že oceňuji aktivitu státního zástupce, kterým někdy vyčítáme my soudci, možná ne právem, že by právě v řízeních o vazbě mohli být aktivnější.

Jak má čtveřice soudců, senát vrchního soudu a soudce soudu obvodního, sladit právní názor? Gremiální poradou? Neformální debatou? Byly doby, a tím nevynáším ani náhodou předchozí režim, kdy by soudce obou soudů nenapadlo nic jiného, než zvednout telefon a zeptat se kolegy, jak věc vidí. Dnešní doba plná nedůvěry vůči justici rozumné řešení zrovna neusnadňuje.

---

[1] “7/03: O stížnosti proti usnesení, kterým státní zástupce rozhodl o dalším trvání vazby (§ 73b odst. 2 tr. řádu), rozhoduje soud, jehož příslušnost vyplývá z 146a odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pro určení příslušnosti nemá v takovém případě význam §26tr. řádu.”

(JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 7. vydání. 7. aktualizované vyd. Praha: Leges, 2017. ISBN 978-80-7502-230-1. Převzato z CODEXIS®, doplňku LIBERIS®.)

[2] čl. 40 odst. 2, Listiny základních práv a svobod