Městský soud v Praze dne 28. 4. 2022 potvrdil prvostupňové rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 11. 2021, kterým bylo rozhodnuto, že není možné někoho pronásledovat, zvláště za situace, kdy se nemůže bránit – jako je případ, kdy je ve výkonu trestu odnětí svobody a je v zaměstnání. Fotografie byly pořízeny bez jeho souhlasu a vědomí, bez vědomí Vězeňské služby a bez vědomí jeho zaměstnavatele.
Bulvární týdeník v srpnu 2019 uveřejnil článek s titulkem „Tajné foto z vězení“, s upoutávkou na titulní stránce tohoto časopisu s popisem „Jedinečná fotoreportáž z věznice“.
Zveřejněné fotografie ze sledování jej zachytily při práci v pekárně v době výkonu trestu.
Sledování, pořízení a zveřejnění fotografií neobstojí v testu proporcionality co do otázky přínosu do debaty ve veřejném zájmu a okolnostech, za kterých byly pořízeny. Fotografie nebyly nezbytné k zajištění důvěryhodnosti informace o tom, že v rámci výkonu trestu pracuje pro pekárnu. Neměl možnost, jak se fotografování bránit, ani se mu nijak vyhnout. ESLP konstantně vychází z toho, že soukromý život se může odehrávat i na místech veřejných i veřejně přístupných, kde ale existuje rozumné očekávání, že soukromí bude zachováváno, kam bezesporu, podloženo i rozhodnutími Ústavního soudu, patří místo výkonu zaměstnání.
Právní meritum sporu
Toto zveřejnění je v rozporu s konstantní judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Zásah do jeho práv nebyl přiměřený s ohledem na sledovaný cíl bulváru a nebyl v souladu s kritérií dle propracované judikatury ESLP, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, ale také tím, že při tvrzeném výkonu zpravodajské licence žalovaná porušila různé právní předpisy, mimo Občanský zákoník, také Zákoník práce, Zákon o zpracování osobních údajů a Evropská vězeňská pravidla, EÚLP.
Dne 4. 9. 2019 žalovaná jako vydavatel ve svém bulvárním týdeníku uveřejnila článek s titulkem „Tajné foto z vězení“, s upoutávkou na titulní stránce tohoto časopisu s popisem „Jedinečná fotoreportáž z věznice“.
V rámci tohoto článku na str. 6 byly uvedeny čtyři fotografie, z nichž jedna se nacházela také na titulní stránce časopisu. Tyto fotografie byly pořízeny bez souhlasu a bez vědomí nejen žalobce, ale i Vězeňské služby ČR, zaměstnavatele a dalších osob na fotografiích zachycených, a to při práci v rámci výkonu jeho trestu v době, kdy žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody a v rámci výkonu trestu mohl pracovat.
Žalobce je bezpochyby známou osobou v českém prostředí. Nicméně, jak vyplývá z rozsudku ESLP v případě von Hannover II, i v případě, že se jedná o veřejně známou osobu, jde-li o zveřejnění fotografií a informací, jejichž jediným cílem je uspokojení zvědavosti veřejnosti, je namístě svobodu projevu vykládat úzce (viz rovněž případ Dupate proti Lotyšsku). Skutečnost, že dotyčná osoba v minulosti s tiskem spolupracovala, neznamená, že napříště pozbývá ochrany před jakýmkoli zveřejněním fotografií.
Pokud jde o zásah do osobnostních práv žalobce předmětnou publikací článku a fotografií žalovanou a s tím související konflikt svobody projevu (příp. práva na informace a jejich šíření) a práva na ochranu soukromí, k této otázce existuje propracována judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jako „ESLP“), z níž vychází i judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu v ČR, na základě které pro vyřešení konfliktů tohoto typu byl vypracován tzv. test proporcionality (viz zejména případy von Hannover proti Německu a nedávné rozhodnutí ESLP ve věci Dupate proti Lotyšsku), jenž zohledňuje následující kritéria:
- přínos do debaty ve veřejném zájmu,
- jak známá je osobnost a co je předmětem zprávy,
- předchozí jednání dotčených osob,
- obsah, forma a důsledky zveřejnění,
- okolnosti, za kterých byly fotografie pořízeny.
Veřejná známost osoby ji tak nezbavuje práv na ochranu soukromí.
V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu, č. j. 30 Cdo 3063/2009 a č. j. 30 Cdo 439/2018, dle kterých „skutečnosti týkající se soukromého života jsou zásadně součástí osobního soukromí (vnitřní intimní sféry), a nemohou proto být věcí veřejného zájmu. Relativní výjimka je připouštěna pouze u osob tzv. veřejného zájmu, avšak jen potud, pokud je uvádění takových skutečností na veřejnosti v přímé souvislosti s činností této fyzické osoby ve veřejném životě – konkrétně mají-li význam pro hodnocení schopností a způsobilosti vykonávat veřejnou činnost“.
Žalobce měl za to, že kromě toho, že publikace předmětných fotografií žalovanou nebyla potřebná k informování veřejnosti ohledně záležitostí, jež mohou být v jejím zájmu (k tomu by případně bohatě stačilo samotné textové sdělení článku), taková publikace ani neměla žádnou souvislost s činností žalobce ve veřejném životě (zejména jeho kariérou ve fotbalu, ať už jako hráče nebo trenéra).
Obsah, forma a důsledky zveřejnění
Publikace fotografií zachycujících žalobce, jak pracuje v pekárně, v období výkonu trestu odnětí svobody (od 27. 5. 2019 do 6. 1. 2020), nemá žádnou přidanou informativní hodnotu nad rámec informací sdělených v předmětném článku a není přínosná z hlediska debaty ve veřejném zájmu. Žalovaná pro publikaci fotografií žalobce zvolila nepřiměřenou formu, tzn. zveřejnila až 3 fotografie žalobce (plus jednu fotografii vězeňského auta, ve kterém byl žalobce převážen), které zabírali neméně místa než samotný text článku a zcela zbytečně použil předmětnou fotografii žalobce na titulní straně svého časopisu.
Z hlediska formy a důsledků zveřejnění žalobce rovněž poukázal na to, že předmětné fotografie byly zveřejněny v celostátním médiu s širokým dosahem. V této souvislosti lze zmínit zejména rozsudek ESLP v případě Dupate proti Lotyšsku, kde, s odkazem na dřívější relevantní judikaturu ESLP, soud při hodnocení intenzity zásahu do osobnostních práv zohlednil zejména skutečnost, že závadné fotografie zveřejnil časopis zaměřený na celebrity s celonárodním dosahem, který četla významná část populace, což umožnilo široké následné použití těchto fotografií.
Okolnosti, za kterých byly fotografie pořízeny
Pokud jde o okolnosti, za kterých fotografie byly pořízeny, tak žalobce zdůraznil, že v podstatě neměl žádné možnosti, jak se fotografování bránit (tzn. neměl žádnou alternativní možnost, jak své soukromí zachovat a nevystavovat se veřejnosti), vzhledem k tomu, že byl odsouzený a nijak nemohl se vyhnout focení (zvolit jiné pracoviště, příp. jinou cestu do pracoviště atd.) a měl za to, že nelze souhlasit s tím, že v takových případech může být vydán napospas jakýmkoliv zásahům do svého soukromí.
V případě Dupate proti Lotyšsku ESLP uvedl, že poctivost prostředků použitých k získání a šíření informací pro veřejnost je důležitým kritériem, které je třeba zohlednit. ESLP poukázal, že vnitrostátní soudy nezohlednily, že stěžovatelka potřebovala projít veřejným prostorem mezi vchodem do nemocnice a jejím autem, aby mohla své novorozené dítě přivést domů a v podstatě tedy neměla jinou alternativní možnost, jak se vyhnout zrakům veřejnosti. Dle ESLP účinná ochrana obrazu osoby za takových okolností předpokládá získání souhlasu dotyčné osoby v době pořízení snímku, protože jinak by základní atribut osobnosti byl v rukou třetí strany a dotčená osoba by neměla kontrolu nad jakýmkoli dalším použitím obrazu. Navíc
rozhodovací činnost ESLP konstantně vychází z toho, že soukromý život se může odehrávat i na místech veřejně přístupných, může-li u osoby nacházející se na takovém veřejně přístupném místě existovat rozumné očekávání, že její soukromí bude i zde zachováno (viz zejména PG a JH proti Spojenému království).
Žalobce tak poukázal na to, že kromě toho, že neměl jakoukoliv možnost se bránit focení žalovanou, ani nemohl rozumně očekávat, že bude focen na svém pracovišti (zejména uvnitř) v průběhu výkonu trestu odnětí svobody.
Žalobce rovněž odkázal na judikaturu ESLP týkající se ochrany soukromí osob, pokud jde o jejich fotografování v souvislosti s trestním řízením (Khuzhin a další proti Rusku, Egeland a Hanseid proti Norsku, Bild GmbH & CO. Kg a Axel Springer AG proti Německu, Axel Springer SE a RTL Television GmbH proti Německu).
Žalobce dále uvedl, že zejména pořízením jeho fotografií na pracovišti (v pekárně) žalovaná zasáhla do jeho práva na ochranu soukromí na pracovišti jakožto dílčí složky obecného práva na soukromí.
Žalobce se dále domníval, že do jeho osobnostních práv bylo zasaženo i tím, že žalovaná v předmětném článku neoprávněně zveřejnila jeho osobní údaje, a to zejména umístění jeho pracoviště, jakož i další informace ohledně toho v jaké dny jezdí do práce (dny pracovních směn) a v jakém dopravním prostředku, jenž byl ve článku přesně identifikován (viz zveřejněna fotografie, ze které je patrná registrační značka auta).
Zásah do práv žalobce jakožto vězně
Žalobce dále měl za to, že sledováním přemísťování žalobce z věznice do pracoviště (pekárny), příp. z pracoviště do věznice, jeho fotografováním na daném pracovišti, zveřejněním fotografií žalobce na pracovišti a fotografie vozidla, kterým byl žalobce dopravován do práce v pekárně a zpět, z níž je patrná registrační značka vozidla a vozidlo je tak přesně identifikovatelné, byla porušena práva žalobce dle Evropských vězeňských pravidel, a to zejména jeho práva být co nejméně vystavován zrakům veřejnosti, právo na zajištění anonymity a právo na osobní bezpečnost.
Evropská vězeňská pravidla byla vypracována s ohledem na EÚLP a precedenční právo ESLP (viz preambule Evropských vězeňských pravidel) a slouží v podstatě jako interpretační vodítko pro výklad práv uvězněných osob dle EÚLP, jež je právně závazná pro Českou republiku, a dokonce je i součástí jejího ústavního pořádku (viz zejména nález Ústavního soudu č. 403/2002 Sb.)
Dle bodu 32.1 Evropských vězeňských pravidel jsou-li vězni převáženi nebo odváženi z věznice nebo přemísťováni na jiná místa, jako jsou například soud nebo nemocnice, musí být co nejméně vystavováni zrakům veřejnosti. Je nutné učinit vhodná opatření, aby byla zajištěna jejich anonymita.
Dále dle bodů 52.2 a 52.3 Evropských vězeňských pravidel musí být zavedeny postupy pro zajištění osobní bezpečnosti vězňů, vězeňských pracovníků i všech návštěvníků a sníženo na minimum riziko násilí a jiných událostí, jež by mohly ohrozit jejich osobní bezpečnost. Musí být podniknuto veškeré možné úsilí, aby měli všichni vězni možnost se plně účastnit každodenních činností se zajištěnou osobní bezpečností.
Zásah do ochrany soukromí na pracovišti
Žalobce dále uvedl, že zejména pořízením jeho fotografií na pracovišti (v pekárně) žalovaná zasáhla do jeho práva na ochranu soukromí na pracovišti jakožto dílčí složky obecného práva na soukromí.
V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, č. j. II. ÚS 2048/09, dle kterého „pod ochranu práva na nerušený soukromý život spadá ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva též ochrana obydlí, tj. místa, kde osoba bydlí nebo vykonává svoji profesionální činnost“.
Obdobně v případě Niemietz proti Německu ESLP konstatoval, že „respektování soukromého života musí do určité míry zahrnovat právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi“ a že „neexistuje důvod pro to, aby tento způsob chápání pojmu "soukromý život" vylučoval aktivitu profesní nebo obchodní povahy, protože právě během své pracovní činnosti má většina lidí značnou, ne-li největší příležitost rozvíjet vztahy s vnějším světem“. Dále soud uvedl, že „interpretovat slova "soukromý život" a "obydlí" v tom smyslu, že zahrnují určitou profesní nebo obchodní činnost a tomu odpovídající místnosti, by bylo v souladu s podstatným předmětem a účelem článku 8 (pozn. EÚLP)“.
V rozhodnutí, č. j. II. ÚS 2806/08, Ústavní soud ohledně ochrany soukromí na pracovišti dále uvedl, že „i když je kvalita (resp. rozsah) tohoto soukromí zcela nepochybně jiná než na jiných místech, přesto nelze akceptovat názor, že vůbec neexistuje, resp. že vůbec nepožívá ochrany čl. 8 Úmluvy (pozn. EÚLP), což přiměřeně platí i pro osoby, které v takových prostorech vykonávají státní službu. Lze naopak poukázat na to, že ochrana soukromí obecně všech zaměstnanců je nyní zákonodárcem na úrovni podústavního práva výslovně zakotvena v § 316 odst. 2 zákoníku práce“.
V jiném svém rozhodnutí (ÚS 3/09) Ústavní soud se odkázal na konstantní judikaturu ESLP, judikaturu zahraničních ústavních soudů (zejména německého Spolkového ústavního soudu) a dospěl k názoru, že „zejména v dnešní době, kdy autonomní naplňování soukromého života a pracovní či zájmové aktivity spolu úzce souvisejí, nelze činit ostré prostorové oddělení soukromí v místech užívaných k bydlení od soukromí vytvářeného v místech a prostředí sloužících k pracovní či podnikatelské činnosti anebo k uspokojování vlastních potřeb či zájmových aktivit“.
V návaznosti na výše uvedené žalobce uvedl, že zejména pořízením a zveřejněním předmětných fotografií žalovaná porušila právo žalobce na ochranu soukromí na pracovišti dle § 316 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákoník práce“).
Dle § 316 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování. V odst. 3 daného ustanovení je dále uvedeno, že v případě, kdy je u zaměstnavatele dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění.
Postup v rozporu se zpravodajskou licencí
Žalobce se domníval, že žalovaná vybočila z mezí zpravodajské licence v mnoha ohledech, a to nejenom tím, že její zásah nebyl přiměřený s ohledem na žalovanou sledovaný cíl a nebyl v souladu s kritérií dle propracované judikatury ESLP, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, jak již podrobně bylo popsáno výše, ale také tím, že při tvrzeném výkonu zpravodajské licence porušila různé právní předpisy, a to zejména zákoník práce, zákon o zpracování osobních údajů a Evropská vězeňská pravidla, příp. EÚLP, a práva žalobce dle těchto právních předpisů.
Vzhledem k porušení uvedených právních předpisů a práv žalobce dle těchto předpisů, tj. nezákonnému postupu žalované, v případě pořízení a zveřejnění předmětných fotografií žalobce ani nemůže jít o postup v souladu se zákonnou licencí ve smyslu § 89 občanského zákoníku a zároveň z důvodu těchto porušení není takový postup přiměřený a v souladu s oprávněnými zájmy žalobce dle § 90 občanského zákoníku.
Diskuze k článku ()